13. Kapitola BoZ

Kdo si přál, má ho mít. Šoking a špatný konce nezaručuju :-P

Komentáře uvítám, nejsem si tím vůbec jistá :D

13. Kapitola

---

Kazimír nenápadně sleduje, jak se Vítek čapá v chodbě před zrcadlem. Musí uznat, že mu to sluší. Ještě přidá parfém, očividně spokojen se svým vzhledem, zabouchne za sebou dveře. On sám se chystá za chvíli vyrazit ven, ale ještě nikdy se takhle nečančal. To vypadá na nějaké slibné rande. Nechá ho být. Vítek mu poslední dobou jasně dokazuje, že by o něj člověk nezakopl ani psem. Seběhne raději na křižovatku, kde ho mají vyzvednout kluci, jak se domluvili.

*

Kazimír ležel ve své posteli a přemýšlel nad tím, zda nemůže usnout kvůli dunění, které se mu ozývalo v hlavě, z přemíry hlasité hudby, nebo naopak kvůli rozpumpované krvi, kterou konečně nakopnul tancem v davu lidí. Nebo za to mohly události dnešního večera..?

Večer se vyvíjel v příjemné atmosféře, když se nad sklenicí piva docela dobře bavil s celou partou a dalšími příchozími přáteli, které dlouho neviděl nebo naopak poznával.

U tance střídal jednu slečnu za druhou. Vždy, když se k němu nějaká přiblížila s nabídkou tance - přijal. I když v tom neviděl nic víc než jen pobavení a zpestření programu. Tanec ho bavil, tak proč toho nevyužít. Odmítal pozvání jak na panáka tak procházky kolem baru. Nestál o příležitostný sex.

Barman na něj zpoza baru pomrkával. Že by jeden z menšiny? Těžko říct, raději mu nedával žádné odpovědi, protože to stejně nebyl jeho typ. Co by s takovým vychrtlíkem dělal. Jen by měl modřiny od vystupujících kostí, protože to byl extrém už jen takhle od pohledu. Raději si nepředstavoval, co má mladík pod oblečením.

Posadil se zpátky ke stolu, aby zjistil, že většina osazenstva se vydala do víru tance stejně jako on. Seděla zde jen jedna z dívek, kterou jsem dovedl někdo z přátel. Marně vzpomínal na její jméno. Snad si nebude chtít povídat. To by byl trapas. "Nezatancujeme si?" mrkne na něj. Málem, že se nezakucká pivem. To zrovna potřeboval. Uculí se. "Proč ne." U tance si třeba nebude chtít povídat. Chytne slečnu kolem boků, protože DJ právě zvolil pár minut pro ploužáky. Přitisknutí na tělo bere s chichotáním čtrnáctileté puberťačky. Ona se ho chytne kolem krku, aby se mohla položit hlavu na jeho rameno. Kazi ucítí silný dámský parfém, ze kterého ho rozbolí hlava. Zavře oči. Musí to přežít.

Pocit, že ho někdo pozoruje, ho však donutí se kolem sebe rozhlédnout. Zalape po dechu, když spatří Vítka, jak ke svému pasu tiskne nějakého vychrtlého floutka. Musí však konstatovat, že v obličeji je to dost pohledný mladík. A dobrá, není zase tak vychrtlý. Svaly na pažích nejsou žádné bobečky předstírání. Ksichtík jak panenka. Vlasy dlouhé k ramenům, volně rozpuštěné kolem obličeje ho dělají trochu zženštilým. Prohlíží si ho s nenávistí. Trhne sebou, když ho jeho taneční partnerka dloubne do boku. "Děje se něco?" Otazníky v očích a nechápavé rozhlížení se kolem sebe, když Kazimír tak náhle ztuhnul.

Vítek ho očividně spatří taky, protože k němu zamíří se škodolibým výrazem ve tváři. "Copak, Kazimírku? Mrzí tě, že si nemůžeš zašukat? Tahle kost ti rozhodně nedá. I když… ty vlastně ani na ty ženský kosti nejsi, co?" Pohrdavě si ho prohlíží a Kazimír si uvědomuje, jak se za tak krátký čas dokázal změnit. Z mlčenlivého kluka se stala děvka. Jo, nevadilo mu to tolik, ale nemusí si ho dobírat… a jak vlastně… SAKRA! Jak může vědět, že ho přitahujou muži? Hrabal se mu ve věcech?! Kazimír se zadívá do země. Pěsti sevřené. Dávno už dívku pustil ze své náruče, aby mohl Vítkovi čelit čelem, ale nejde mu to. Nemůže se na něj ani podívat.

"Co tu otravuješ, Vítku? Potřebuješ si vybít ego, které ti doopravdy nesedne?" David se vedle Kazimíra zjeví jako duch.

"Ale… našel sis někoho, kdo ti podrží?" ušklíbne se, jako by na Davida ani nereagoval. Pořád udržuje oční kontakt s Kazimírem, který se po Davidově nástupu trochu vzchopil.

"Myslím, že si můžeš vzít to tvoje párátko a vypadnout, Vítečku, tady na tebe nikdo není zvědavej. My o Kaziho orientaci víme a nikdo ho za to nebuzeruje jako ty. Zrovna Ty!" Kazimír sebou cukne. Co to? Slyšel správně? Oni o jeho orientaci vědí? Polkne. A doprdele! Ale… počkat. Říkal, že to nikomu nevadí. Sakra, sakra, sakra. Kdy? Jak? Zmateně těká očima mezi těma dvěma. David na něj spiklenecky mrkne, poplácá po rameni. Ale Vítek vypadá, že mu to pro dnešek stačilo, nechá se beze slov odtáhnout tím klukem někam pryč a Kazimírovi zůstanou jen sevřené dlaně jako připomínka toho, že se něco takového doopravdy stalo.

Nechá se strhnout partou, a i když se zařekl, že nebude pít, nechá si nalít panáka a potom dalšího… Je toho na něj trochu moc. Po tak dlouhé době. Překvapilo ho, že nikdo neměl k té situaci žádné připomínky. Kluci se odebrali ke stolu, aby mohli prodiskutovat novou hru, která vešla na trh, a holky se spakovaly někam na toalety, aby mohly pomluvit make-up té, či oné. Klasika takovýchto akcí dějících se u nich…

Budík ukazoval půl páté ráno a on se pořád převaloval. Pohyb vedle v pokoji ho ujistil, že není jediný, kdo nemůže spát. Pomalu přešel přes chodbu do kuchyně. Otevřené víno stojící na stole ho ujistí v tom, že Vítek s tím "svým" pokračovali v jízdě tady.

Nalije si sklenici džusu, aby ji na jeden zátah vypil. Chladná tekutina mu stéká hrdlem a on si uvědomuje, jak ho to uvolňuje. Asi to potřeboval. Svlažit hrdlo.

Z Vítkova pokoje uslyší kroky. Měl by se zdekovat. Rozhodně na něj nechce nyní narazit. Myslí mu projede myšlenka na přestěhování se. Možná by to byl dobrý nápad… Div, že se nesrazí s nahým mladíkem, který vyjde nečekaně z Vítkova pokoje. Zůstane na něj zírat a on se na něj ušklíbne. Pocit studu se asi nedostaví, naopak se místo toho ležérně opře o rám dveří.

"Chceš se přidat?"

Kazimír polkne knedlík, který se mu vytvořil v krku. Měl by zmizet z dohledu tohohle kluka, jinak hrozí, že ho pozvrací. Útočiště pokoje a cvaknutí zámku ho trochu uklidní. Smích, který za ním dolehne, ho donutí zavřít oči.

Ponížením?

Žárlivostí?!