19. Kapitola BoZ

Máme tady další díl :) jste rádi? Kdo je, nechť zvedne ruku :D

To je za ty komentáře, které mi věnujete, děkuji :-*

Chci jen říct, že ať se Boj o změnu jeví jakožto povídka u konce, není tomu tak. Čeká nás ještě pár kapitol, protože mám od úplného začátku jednu hlavní myšlenku, kterou mám z části již realizovanou. Nyní jsme přeskočili první část povídky.A taky... ještě je tady nedořešená otázka: Matyáš a Vítkovo hubnutí.

Hezky se bavte!

Varování: 15+ pro polibkáře (výskyt nahých těl) :D

19. kapitola

---

"Kazi…" prohrábne si nervózně rukou vlasy.

"Užil sis?" chladný hlas Kazimíra překvapí. Překvapí sám sebe, že po takovém zážitku je ještě schopný být jiný, než rozmrouskaný jako kocour. Posadí se se zatnutými zuby. Nedá na sobě dát znát žádnou emoci.

"Kazi… počkej…" Vítek vztáhne svou dlaň, aby se dotknul jeho ramene. "Chci ti něco říct… přemýšlel jsem."

"Aha… přemýšlel." Zazní od Kaziho pobaveně. Nechce, ale nechá ho v tom trochu vykoupat. Sleduje Vítkovu zmatenou reakci. Kam se poděl ten sebevědomý kluk? Jeden sex a změní ho to až takhle?

"Víš… asi mi něco došlo… vím, že… že se ti líbím a… přemýšlel jsem o tom."

"Hm? Přišel jsi na něco zajímavého?" natáhne se po svých věcech, možná by se i zastyděl, kdyby Vítek pořád nad ním nestál nahý.

"Ehm… jo. Vlastně jsem to všechno dělal jen proto, abych tě naštval."

"Prosím?"

"Chtěl jsem tě naštvat. Oplatit ti to, co jsi mi dělal celé roky na škole."

"Aha, takže jsi využil toho, že jsem s tebou bydlel a přišel jsi na to, že se mi líbíš. A tak sis řekl, že když si každou noc přitáhneš někoho jiného, že mě to naštve?" podívá se na něj ironicky. "Och, dobrá. Podařilo se ti to. Spokojený?"

"Ne…" znovu si prohrábne rukou vlasy, nervózně se rozhlédne kolem sebe. Chvilka Kazimírovy nepozornosti, když se podívá stejným směrem, jako zabodl na okamžik pohled, přiblíží se k němu. Uchopí do dlaní jeho hlavu. Zbožně na něj pohlédne.

Kazimír se na něj jen zmateně zahledí. Kde je ten starý Vítek? Ten, který ho ještě nedávno nemohl vystát? Kdy se zase objeví? Je tohle jen hra? Otázky mu létají myslí jako zmatené včely.

Jejich rty se v jednom okamžiku střetnou a lehce o sebe otřou, ale není jim dovoleno se spojit. Vzájemný pohled do očí. Skoro až hypnotický moment, který se mezi nimi odvíjí. Vítkovo nahé tělo působí na Kazimíra jako magnet. Ruce by mu nesmyslně cukaly směrem k nahé pokožce, kdyby v prstech nesvíral svoje tričko.

"Polib mě." Zašeptá potichu, čímž Vítka překvapí, ale ten se nenechá zahanbit. Rád vyplní tohle přání, aniž by zatím musel vyjadřovat to, co chtěl Kazimu celou tu dobu říct. V hlavě je všechno tak snadné, ale ve skutečnosti…

Nyní si vychutnává sladkou příchuť rtů, které už měl možnost okusit a teď i dokonce znásilnit, miluje líbání jako takové. A s Kazimírem. Jenže z Kaziho pořád čpí taková vzdálená nejistota. Jako by se samou odvážností snažil něco zamaskovat. Pak v něm trkne. Prudce se od Kaziho odtrhne s rukou na rtech jako by se popálil. V očích výraz pochopení. "Ty jsi… panic?!"

Kazimír sklopí pohled, což je jasnou odpovědí. "Vadí to?"

"Proč si mi to neřekl?!"

"Ptal ses?"

"Ne sakra, ale… to jsem nevěděl!" prudce se posadí vedle něj na gauč, ale Kazimír se stejně tak zvedne. Smutně se na něj podívá.

"Neměl jsem tušení, že by to mohla být překážka." A zmizí za dveřmi svého pokoje.

Vítek zůstane zmateně sedět na pohovce. Oči mu těkají po kouscích oblečení, které je na zemi. I to Kaziho se tam válí. Takže největší lamač dívčích srdcí, jak se o něm říkalo, byl nakonec panic? Panebože, vědět to, tak mu neříká, ať se připraví sám, i když zase podle průniku nemůže poznat, jestli už někoho měl, spíš z jeho pocitů odrážejících se ve tváři. Jenže těch si moc nevšímal, protože v tak úzkém teplíčku se jeho kamarádovi moc líbilo. Nerad to přiznával, ale i to milování se mu líbilo. Bylo to jiné než se zbytkem kluků, které měl. Všichni byli až moc zkušení.

Zavře oči, aby si promítl to, co viděl během jejich styku. Jenže dočasné zatmění myslí při orgasmu vytěsnilo veškeré okolní zážitky. Vzpomínkou mu je jen ten příjemný pocit, který se celou tu dobu procházel jeho tělem.

Z přemýšlení ho vytrhne bouchnutí dveří od koupelny a následné puštění sprchy.

Pomalým krokem se s v momentě vymyšleným plánem, zvedne z pohovky. Přejde ke dveřím koupelny a zabere za kliku. Očekávaný odpor zamčených dveří se nedostaví. Pohodlně se usadí na pračku, aby se chvíli mohl kochat mokrým tělem před sebou. Průhledná zástěna mu dovoluje šmírovat bez jakýchkoliv výčitek. Ovšem do doby, než sebou Kazimír cukne, když ho zahlédne v odrazu baterie.

"Co tu chceš?"

"Budeš semnou chodit?"

Kazimír se rozesměje. Naprosto vážná otázka vyzní do větru. "Pokud ses nedíval do kalendáře tak Apríl ještě dlouho nebude. Takže se můžeš sebrat a jít si dělat dobrej den z někoho jiného." Otočí se zády k Vítkovi, aby se na něj nemusel dívat. Je rád, že voda skryla těch pár slziček, které mu vyklouzly z očí, když se postavil pod teplou vodu a ucítil jakýsi osten někde v hrudníku.

"Nedělám si srandu… prostě… nemohl by ses přes to přenést? Já zapomenu na to, co jsi dělal ty mě a ty na to, co jsem ti do teď dělal já… mohli bychom začít od začátku." Ozve se z pračky nesměle.

"Nevím, jestli na to mám." Kazimír mírně povadne, ramena schoulí, přikrčí se. "Nikdy jsem nebyl to, co jsem předváděl venku. A ty bys to měl vědět nejlíp, protože jsi semnou začal žít společně v tomhle bytě, když mi to tví rodiče povolili. Veškerou mojí snahu o jakýkoliv pokus nějakého sblížení jsi zametl pod stůl a byl konec."

"Jsem si toho vědom, Kazi." Psí oči, které nasadí, by zamávaly i s největším tvrďákem. Kazimír si povzdechne. K člověku, ke kterému něco cítíte, jste kolikrát tak strašně neimunní, že ho to až děsí. V momentě by mu odpustil.

Vítek však zareaguje dřív než on. Tak jak je, vstoupí za Kazimírem pod tekoucí sprchu. "Dej tomu šanci." A přitáhne si ho za šíji k sobě, aby mohl propojit jejich rty.