9. Kapitola Cyk

Upozorňuji, že fakta týkající se Tour jsem si zkreslila do podoby své, jakékoliv nedostatky apod. omluvte. Nadávky směřujte pouze mě :D komu taky jinému, že? :D

9. Kapitola

---

Daniel s úlevou vydechne, když se jeho svalů dotknou ruce fyzioterapeuta. Potřeboval to po dnešním tréninku jako sůl. Nakonec ještě vytuhnul při sezení na konferenci, kde čekali a šli na řadu podle týmů.

"Dane?" hlas trenéra naruší příjemnou atmosféru.

"Hm?"

"Pořídil jsem ti nový mobil. Máš do něj přetažený všechna data z toho rozbitého. Dám ti ho tady na stůl. Hezky se vyspi." S tichým klapnutím dveří zmizí a nechá je zase o samotě.

"Jste se nepohodli?" podotkne pobaveně fyzioterapeut.

"Hmm, klasika…"

"Jak jinak…"

*

S úsměvem zjistí, že mu trenér koupil krásný dotykový mobil v černé barvě. Šoupne ho do kapsy k potítku, které si tady zvyknul nosit. Je zde nějak moc horko. Co by taky chtěl, že… tak blízko k moři… k rovníku to taky není zase tak daleko jako z Čech… Povzdychne si. Co by dal za pořádnou českou zimu. Uvědomí si, že mobil, který ho momentálně tíží v kapse, není zapnutý. To je chyba. Slíbil mamince, že se jí ozve. Ušklíbne se, jako malý. Po krátkém prozkoumání se mu podaří mobil zapnout i se správně zadaným PIN kódem. Tak to dopadá, když člověk mobil nevypíná, potom paměť slouží blbě.

Překvapí ho množství přijatých zpráv. A nejvíce od Adriána. Vydechne. Sakra. Skoro na něj zapomněl. Teda… nezapomněl… ne večer při usínání ani ráno při vstávání. Uvědomil si, jak mu chybí ta náruč. Dokonce by ho i rád viděl, ale nejde to. Musí se přeci soustředit na tenhle závod. Nejdůležitější v jeho životě. Nemusí se mu už poštěstit se sem dostat. Královská Tour je až moc dokonalá pro kluka z obyčejného zašitého města někde v České republice.

Srdce mu zaplesá radostí, když mu dojde, že to, že se po něm Adrián sháněl ještě sotva před hodinou, nemuselo by to být jen nějaké pobláznění ne? Možná by v tom taky rád viděl něco víc. Těžko říct. I když… Adrián zrovna nevypadá na toho uťáplinka, který by seděl doma u krbu a odpočíval. Vypadá na živla, někoho, kdo vymetá bary, když může. A neváže se.

Plácne se do čela. Přemýšlí tady o hovadinách, místo aby se soustředil na to, na co má. Tour má v plánu již tolik let a když je tady, přece si to nezničí přemýšlením o tom, s kým by si mohl užít.

***

Adrián, konečně po zkouškách, si oddychne. Cítí, jak mu z hrudi padá obrovský balvan, který se ho držel už od rána. Mozek má naprosto vyčerpaný. Sveze se na svůj gauč, aby na něj mohl Fix vyskočit a začít ho obšťastňovat svojí přítomností. Podrbe toho rošťáka za uchem. I přes momentální psychické vyčerpání se zadívá na mobil, který si klidně leží na stolku před ním. Ani jedna přijatá zpráva nebo zmeškaný hovor, nic. Smutně odvrátí hlavu. Takže Daniel o něj ztratil zájem?

Pípnutí ho vytrhne z myšlenek. Zmateně se zadívá na displej, aby zjistil, že se mu to opravdu nezdálo. Zatřese hlavou. Co to? Rozevře zprávu a zůstane zírat.

Jsem prave ve Francii a aklimatizuju se na zacatek, ktery je v sobotu. Rad bych te videl, ale nemohu. Měli bychom si ujasnit par věci. Mej se fajn. D.

Překvapeně zavře svojí pusu, která si dovolila otevřít během čtení zprávy.

Rád by mě viděl?

Měli bychom si něco ujasnit?

Takže to znamená, že ho chce opravdu vidět? Ujasnit si co? Ten vztah, který mezi nimi je? Šťastný výraz z tváře se mu teď bude horko těžko mazat. Je čtvrtek. Počkat. V sobotu začíná Tour de France? Zakleje. Nástup do nové práce je pro něj nevyhnutelný a navíc… koho by sháněl takhle narychlo, aby za něj vzal na tři týdny službu? A taky… dal by mu šéf vůbec tu dovolenou?

***

Daniel se posadí na připevněné kolo. Musí rozhýbat nohy před dnešní časovkou. Kvalifikační závod Tour. Výsledky se nepočítají, ale srdce mu v hrudníku bije zběsile. Kdyby nebyla žebra tak pevně spojená, obával by se, že mu vyskočí. Celý realizační tým mu něco povídá, ale moc to nevnímá, na uších má sluchátka a v nich hlasitou hudbu, aby alespoň částečně přehlušila řev, který se ozývá z venku. Všude kolem něj se točí cizí lidé. Novináři, kameramani, pořadatelé… před očima má jakousi clonu, kterou si vytvořil, aby ho nic nerušilo od soustředění.

Před dvěma dny napsal Adriánovi SMSku a ještě na ní nedostal odpověď, to ho trochu vyvádělo z koncentrace. Zavrtí hlavou, aby vytěsnal všechny myšlenky. Projede si pod zavřenými víčky celou trasu tak, jak si ji nastudoval. Neměl by být problém dojet do první dvacítky. Snad. Letos jsou totiž soupeři extra rychlí.

Hlavní špička závodníků už je vypuštěna na trať, na výsledkové tabuli sleduje, jak právě dojíždí první závodník. Docela slušný čas, ale až vyrazí mistři obhajující světové prvenství, bude se čas rapidně snižovat.

Někdo mu vyjme mptrojku z uší v půlce písničky. Trenér kolem něj běhá jak slepice, která právě snesla vejce. Je nervóznější ještě víc než on. Asi je to dobře. Má výhodu toho, že není tak nervózní. Jenže pocit nervozity by ho mohl donutit k lepšímu výsledku. Ne! Zakáže si nad tímto uvažovat. Vymění kolo a nechá se držet, cvaknutí bot do drážek šlapek ho ujistí, že je vše v pořádku. Pořadatel mu před obličejem zamává rukou, aby mu dal znamení, že už jen deset vteřin do jeho startu. Pět - čtyři - tři - dva - jedna… Dav na malý okamžik zmlkne, aby si prohlédl toho nováčka, který nebyl nikde vidět a najednou se s výbornými výsledky objevil na největším klání.

Brýle na očích ho s minimální šancí chrání před blesky fotoaparátů, sleduje silnici. Nohy jedou tak automaticky, že mu to ani nepřijde. Odmítl sluchátka do helmy. První závod chce mít samostatně. Chce si vychutnat tuhle královnu o samotě. Silnice se zdá být jako stvořená pro jeho kolo i nohy. A pak se náhle objeví cíl. Realizační tým se kolem něj seběhne. Všichni na něj něco volají, ale jeho zrak se upne na výsledkovou tabuli. Pátý?! Po svojí úplně první takhle velké časovce je pátý?! V hlavě mu šrotuje. Lídr závodu ještě nejel a za ním je ještě deset závodníků papírově lepších než on. Takže… úvodní závod zvládl na patnáctém místě? Podlomily by se mu nohy, kdyby na nich stál, ale je odváděn na kole do stanu, kde už jsou i ostatní závodníci a vyjíždějí nohy. Wow! Šokovaný z toho výsledku nedokáže říct ani ň.

Někdo mu vrazí do ruky blikající mobil. "Volá ti máma!" což rozesměje nejen Daniela, ale i jeho kolegy, kteří jsou vedle něj. Samozřejmě, jsou mnohem starší a zkušenější, a matky už je nechávají být, dokud jim jejich synové nedají vědět sami od sebe.

"Jo, mami?" to, že je zadýchaný si uvědomí až když promluví.

***

Adriána zbudí vytrvalé zvonění mobilního telefonu. Nevrle po něm chňapne, aby zjistil, že mu volají z práce.

"Jo?"

"Adri, sorry, že obtěžuju, ale musíš urychleně přijet sem, na kliniku. Ředitel strašně zuří a nikdo neví proč. Chce tebe a ještě další dva lidi."

"Co? Víš vůbec, kolik je hodin a jak náročnou službu jsme měli?"

"Jo, říkala jsem mu to, ale nebral na to ohledy. Málem na mě zařval to, že tě mám sehnat. Adriáne, já ho nikdy neviděla byť jen zvýšit hlas…"

"Já vím, já vím… no dobře. Budu tam. Udělej mi prosím kafe, zastavím se u tebe cestou z parkoviště."

"Jasně, budeš ho tady mít s jedním cukrem a půlkou mlíka, jako vždy."

"Díky moc, jsi zlato." Típne hovor bez toho, aniž by čekal na odpověď. Zrakem zkontroluje hodiny, rukou se podrbe na hlavě. Úžasný. Spal jen dvě hodiny, proto ho zvonění nezbudilo hned.

*

S hrnkem kávy, kterou má připravenou akurát na pití, se dostaví před dveře kanceláře šéfa nemocnice. Sotva zaklepe, už ho ředitelův hlas zve dovnitř. To bude něco vážného. Zachmuří se. Jeho kolegové už jsou přítomni.

"No to je dost, že jste se uráčil přijet, Adriáne."

"Omlouvám se, že mi cesta autem sem trvala necelých pět minut, překročil jsem u toho snad všechny zákony, které existují ohledně dopravy a ještě jsem dokázal za tím volantem neusnout. Omlouvám se, pokud vás to neuspokojí jako zpráva, že jsem se opravdu snažil, být tady co nejrychleji. Pokud byste se mohl dostat k věci, proč jsme byli vytaženi z postele ve dvě v noci."

"Jistě… posaďte se. Jde o to, že tým, který byl vyslán do Francie na Tour, aby společně se zahraničními zdravotníky dohlížel na všechny sportovce, nemohl vyrazit. Jejich specializace byla nutná při asistenci s našimi německými sousedy a tak jsme museli vybrat jedny z našich nejlepších lidí. Vy tři jste byli další na řadě."