Tanec života, část 3.
Tanec života, část 3.
"Víš… Patriku…" Usměje se na něj Alex tak hezky, že by se z toho rozplynul. "Jsi můj kamarád a já tě nechci vidět takhle trpět. Takže s tím něco uděláme." Vtiskne až příliš intimní polibek na spánek než ho odvede do ložnice, kde se spořádaně uloží do pohodlných poloh. Alex si podepře hlavu rukou, aby na Patrika lépe viděl. Místnost osvětluje jen malá lampička, která vytváří intimní atmosféru. Patrik se nechá hladit palcem na tváři, v hlavě si pomalu urovnává Alexova slova. Takže jsou stejně jen kamarádi. To se dalo čekat. Alex přeci není gay. Nebo je a zrovna o Patrika nestojí.
Zbytkový alkohol v krvi přinutí jeho sebeovládání, aby alespoň jednou podlehl pokušení. Pomalu se přitáhne blíž k Alexovi, až se jejich nosy skoro dotýkají a spojí jejich rty polibkem. Očekávaný odpor se nedostaví.
Láskyplný - láskyplný? Polibek se prohloubí, když se však Patrik dotkne jazykem Alexových rtů, ten sebou trhne. Najednou se zvedne na nohy.
"Nezlob se, Patriku, ale tohle je na mě zatím moc. Dobrou noc." Zmizí za dveřmi bytu a zanechá tak zmateného Patrika ležet v posteli tak, jak ho tam nechal.
***
Pondělí přichází až nečekaně rychle. Patrik, zmožený z tréninku s juniory, se připravuje v tichosti na svůj vlastní trénink. Alex s Klárou jsou již v sálu a něco hlasitě probírají, i tak jim však moc nerozumí. Pokouší se ignorovat tmavé kruhy pod očima, které se mu za víkend stihly udělat. Alex se mu od toho odchodu neozval a ani neodpověděl na žádnou z jeho SMS zpráv. Musel uznat, že to během dvou probdělých nocí, pochopil. Bylo nad očekávání jasné, že to, co se mezi nimi stalo v pátek, bylo jen proto, aby ho uklidnil. Možná se mu opravdu nelíbil, když brečel, ale on byl tak zoufalý… Dvakrát se zhluboka nadechne, než vejde do sálu. Magda ve svých tanečních šatech už postává před zrcadlem a procvičuje se.
"Ahoj," pozdraví ostatní, kteří zaregistrují jeho přítomnost. Tedy - nezaregistrují; luxusní výkus taneční dvojice by mu normálně vyrazil dech. Teď jen zatřepe hlavou. Takže… teď mi bude Alex dokazovat, že na chlapy nikdy nebude? Zakroutí zhnuseně hlavou. A to je konec jakéhokoliv minulého přátelství. Povzdychne si.
S úsměvem se raději zařadí po Magdin bok. "Odpočinula sis?"
"Jasně, co ty?" zářivý úsměv se dotkne i očí, alespoň někdo si užil volno. "Patriku… vážně se s tebou něco děje. Co ty kruhy pod očima? Hm?" Uchopí ho za dlaň. Naštvanost, která z ní čišela ještě před dvěma dny je pryč. Nyní jeví starost o svého tanečního partnera.
"To nic, Magdi, začneme?" lehký úsměv se dotkne i jeho rtů.
"Jistě," nastaví se do tanečního postoje, "veď mě."
Patrik se musí celý tanec soustředit na to, aby se ani jednou nepodíval Alexandrovo směrem. Nenechá se pokořit. Ne.
Jenže jak si všimne tak tentokrát se Alex nesoustředí na čelo své partnerky jako vždy, ale na jeho oči. Soustředěně si ho prohlíží a nad něčím dumá. "Alexi!"
Oba, Patrik i Magda, se z prudka zastaví, když hudbu protne Klářin hlas. Zmateně se podívají jejich směrem. Klára si tře svoji nožku obutou do páskového střevíčku.
"Co to s váma sakra chlapi je?!" vyjede na něj zostra. Alex jen zakroutí hlavou.
"Tak jsem ti jednou šlápnul na nohu, no bože." Protočí oči a Patrik nestihne žasnout nad tím, jak ihned čapne Kláru do tanečního postoje už s ní protáčí parket.
*
"Tak se mějte, lidi, uvidíme se zítra." Loučí se Alex i s Klárou, kterou majetnicky objímá kolem pasu.
"Vy s náma nejdete na večeři?"
"Nezlobte se, ale dnes ne. Dnes máme v plánu povečeřet sami a dohnat ztracený čas." Líbne Alex chichotající se Kláru na tvář. "Mějte se!"
Zanechají Magdu i s Patrikem v půlce pohybu. Oba jen pokrčí rameny. Na jarní svádění už je trochu pozdě ne?
Nakonec spolu povečeří v tichosti jednoduchý tuňákový salát, k tomu bílé víno.
"Ty, Páťo?"
"Ježiš, Magdi, neříkej mi tak, připadám si jak pětiletej."
Magda se usměje, ale nijak to nekomentuje. "Co se děje? Pověz… vím, že jsem se k tobě nechovala poslední dobou hezky, ale tohle je zvláštní… Tancujeme spolu přece už dlouho. Proč bys tak najednou začal být roztržitý?"
"Nezlob se… tohle je věc, kterou asi nechci raději řešit… po tom, co se stalo v pátek…"
"Co se stalo v pátek?" ihned ho chytne za slovo. "Něco s Alexem?" zvědavost jí teče z očí jak voda z povoleného kohoutku.
"Tak trochu." Ošije se.
"Hm?"
"Magdi, fakt není vhodná doba tohle řešit."
"Líbí se ti, že jo? Jsem možná blondýna, ale blbá rozhodně nejsem. Jsem ženská a umím si něco domyslet." Mrkne na něj významně.
"Nechci to řešit… nezlob se, ale už radši půjdu." Omluvně se usměje, nechá na stole bankovku vyšší, než byla útrata, ale neřeší to.
Uvědomí si, že se mu vlastně nechce domů. Své kroky nechá dovést zpátky do tanečního studia. Zrcadlová místnost ho podivně uklidňuje. Posadí se na zem před velké okno, aby se mohl zadívat na noční město. Obrovský billboard ho informuje o tom, že v jakémsi zlatnictví mají právě výprodej na diamantové šperky pro budoucí manželky. Nedá mu to, aby se nezasmál nahlas. Tohle není nic pro něj.
Raději se postaví, nerozsvěcuje, není potřeba. Záře z města osvětluje místnost bohatě na to, aby si viděl pod nohy. V přehrávači navolí jednu z písniček. Waltz, ten se hodí pro jeho nynější náladu.
Přesune se do středu sálu, aby zaujal naučený postoj. Vypustí všechny myšlenky, které se mu honí hlavou. Chce se soustředit jen na hudbu. Kroky, které již nespočetněkrát tancoval, ho ovládají lépe než on sám sebe. Zavře oči. Nechá se vést.
Připadá si jako by byl na vodě, houpavé kroky ho uklidňují. Spokojeně vydechne, když…
Něčí dlaň se dotkne té jeho. Leknutím sebou trhne, požitek z hudby zmizí jako mávnutím proutku. Sakra! Vykuleně zůstane zírat na Alexandra, který s jemnými slzami v očích si ho prohlíží, na tváři však má šťastný úsměv.
"Odpusť mi. Byl jsem hlupák, když jsem odešel. Jen jsem… Byl jsem zmatený z toho, že se mi to líbí."
Patrik si ho zkoumavě prohlédne. "Nemáš být s Klárou a užívat si s ní v posteli?" Cítí se až příliš skvěle uvolněný hudbou než aby zvýšil hlas. Nechce kazit požitek.
"Byl jsem, jen… Nešlo to. Musel jsem na tebe pořád myslet. Celý víkend jsem tě nemohl dostat z hlavy. Odpusť," zamumlá a prsty se dotkne hladce oholené brady, vždy dokonalý. Jedna slza si dovolí opustit území oka a vydá se na spanilou jízdu.
"Jsi blázen, když si myslíš, že bych ti měl něco odpouštět. Bylo to tvoje rozhodnutí…"
"Dej mi šanci, vlastně… dej Nám šanci."
Komentáře
Okomentovat