19. Kapitola Cyk

19. kapitola

---

Adrián nejmíň nápadně, jak jen to v záchranářském oblečení jde, vycapká schody. Kdyby jel výtahem tak by o něm vědělo ještě víc lidí, protože poslíček ve výtahu je prý strašná drbna. Sice ho tady vídali poslední týden skoro pořád a nikdo nic nenamítal, ale měl pocit, že to má na svědomí Daniel a jeho dvě výhry jako úplný nováček. Projede kartou čidlo a cvaknutí dveří ho pustí dovnitř. Vymakaný systém. Kartu mu půjčil sám Danyho trenér, byl tím překvapený, ale přece bychom nechtěli přehnaně unavovat našeho nadějného závodníka, že?

Daniela našel ležet, jen ve spodním prádle, se zavřenýma očima a sluchátky v uších. A očividně si jeho přítomnosti vůbec nevšiml. Zvrácený úsměv, který se objevil na Adriánově obličeji, by mu mohl samotný lord Voldemort závidět. Jedním skokem zamířil přímo na Daniela.

Postel se prohnula pod náhlou tíhou.

Vyděšený výkřik, který se ozval z hrdla napadeného.

Prudké otevření očí a automatické pokrčení končetin.

Bolestivé vyheknutí.

Adrián se kácí k zemi rovnou z postele.

Daniel si prudce vytrhne sluchátka z uší, ohne se přes postel, aby viděl na Adriána svíjejícího se na zemi. "Ty kreténe! Do prdele! Lekl jsem se, myslíš vůbec hlavou?! To je ta věc, co máš, aby ti nepršelo do krku! Doufám, že jsem se aspoň trefil!"

"N-n-netrefil, ale bolí to jak… auuu!" Zaskučí Adrián, ke vstávání se nemá. Jeho gluteární rýha byla nakopnuta přesně. Může děkovat všem, kteří při něm stáli, že to nechytnul do genitálií, bylo to opravdu silné a on by právě omdléval bolestí. Teď má akorát naraženou kyčel s pánví. Pochybuje, že se dnes z podlahy bez pomoci zvedne. Zakryje si rukou obličej, aby skryl bolestný výraz. Daniel to celé sleduje z postele. Očividně ho nakopl opravdu hodně, kousne se do rtu. Ale proč ho teda tak děsil?! Seskočí chvatně z postele, Adrián má opravdu tvrdé kosti, ale snad bude v pohodě.

"Adri?" Zašeptá rozpačitě.

"Nemluv na mě, prosím tě," zamumlá skoro až plačtivě Adrián zpod dlaně.

"Hej, ale… můžeš si za to sám…"

"Já vím, sakra!" Vylítne Adrián do sedu, zavrávorá na pohmožděné straně, opatrně se postaví. Tentokrát ho Daniel sleduje z podřepu. Jaký silný muž. Hlavně nedat znát, že ho něco bolí. Přisuzuje to, kromě vysokého ega a neschopnosti shodit sám sebe, k práci, kterou Adrián vykonává. Musí za každou cenu zůstat profesionálem a chladný přístup k určitým věcem… Jemně se usměje, když opatrně zatáhne za pásek kalhot, které na sobě Adrián má.

"Co? Promiň, ale teď fakt…"

"Mlč jo. Chci se podívat, jak jsem ti ublížil," podotkne tiše Daniel. Rozepne sponu pásku, tři knoflíčky a stáhne mu kalhoty až ke kotníkům. "Otoč se."

Adrián ho poslechne, s potlačeným usyknutím se otočí.

"Páni, máš zadek jako papoušek. Takhle rychlý zbarvení jsem ještě neviděl," prohlásí pobaveně Dan, když spatří modřinu velkou jak talíř hrající všemi barvami. Adriánovi však do smíchu pořád moc není.

"Můžu do koupelny?" Ošije se.

"Jo, jasně…" pokyne Daniel rukou, usadí se na postel a sleduje, jak se Adrián opatrně oblékne a pomalými krůčky přejde přes pokoj, zavře se v koupelně. Zámek cvakne. Daniel pozvedne obočí, ale nebude to komentovat. Ať si poslouží. Zvedne se z postele, aby trochu poklidil ten nepořádek, který tady na hotelu stihl za tak krátkou dobu vytvořit. Dnes měl fyzioterapii normálně s týmovým fyzioterapeutem, takže na Adriána nemusí naléhat s masáží. Stejně toho asi dnes nebude schopný.

*

Adrián za sebou zamkne, stáhne spěšně kalhoty, aby se podíval do zrcadla, které si milostivě sundá ze zdi, aby lépe viděl. Div, že neomdlí při pohledu na tu duhu. Jak teď bude sedět v sanitě? Sakra! Zanadává si tiše. Sprostěji by ho mohl Daniel slyšet a on nechce být za hulvátka, nikdy takový nebyl.

Zkušeně prohmatá postiženou oblast. Podle bolesti to vypadá, že ani nic zlomeného nenahmatá, ale raději… nečekal, že má Daniel takovou páru! A co by se stalo, kdyby ho trefil přímým zásahem?! Asi by ho právě nakládali do sanitky a už by si v životě ani nevrznul.

Povzdychne si, může si za to sám. Nemá se chovat jak pětileté děcko. Stáhne ze sebe zbytek oblečení a vleze do sprchy. Stejně toho chtěl využít. Možná v jiném duchu, ale… ne vždy vyjdou všechny plány, že…

Nechá ze sebe smýt dnešní prach. Přemýšlivě hypnotizuje bolest v kyčli, aby odešla. Neuposlechne ho, ale potlačit by jí mohl. Vůle vytrénovaná během studií i práce u záchranky…

*

Daniel se uloží do postele, zachumlá se pod peřinu, aby mohl zavřít oči. Zřejmě nemá cenu na Adriána čekat. Je tam už nějak dlouho. Sice mu chtěl nabídnout jakousi první pomoc, ale on si zřejmě poradí sám. A navíc… Daniel už má čas jít spát, aby se mohl zítra zase usadit na kolo a odjet nějakou tu etapu navíc. A vlastně… tu nejdelší etapu z celé letošní Tour. Dvě stě dvacet šest kilometrů, tak to aby se vyspal opravdu dobře.

Zámek ve dveřích klapne ve chvíli, kdy už se blíží k usnutí. Adriánovo tělo oblečené jen v boxerkách se k němu přitiskne. "Omlouvám se, že jsem nám zkazil večer," políbí ho do vlasů. "Teď spinkej, miláčku."

…

Když se o pár hodin později Adriánovi kvůli naraženému zadku nedaří usnout, rozhodne se, že raději vstane z postele, než aby Daniela probudil. Musí se vyspat, čeká ho náročná etapa. Projde pokojem na balkón. Zajímavé, jak má Dan vždy pokoj s balkonem. Asi nějaká jeho výsada.

"Musíš tady tak capkat?" Zamumlá rozespale Dan ze změti přikrývek.

Adrián se zarazí. Přejde pokoj, pohladí to koťátko po hlavě. "Spinkej, mě to nejde." Vtiskne drobný polibek do rozčepýřených vlasů.

"Hmm… bez tebe mi to nejde," zamumlá trochu srozumitelněji než před chvílí. Adrián by zaklel, teď ho opravdu probral. Neměl na něj vůbec mluvit. Dvě rozkošná, rozespalá kukadla se na něj podívají.

"Chceš to namasírovat?"

"Není třeba, udělal jsem, co se dalo…" povzdychne si. Přisedne na okraj postele. "Opravdu bys měl spát."

"Myslím, že to jednou vydržím." Objeví se zoubky.

"Dane…" povzdychne si.

"Hele jo, neznamená, že když jsi starší, že mi musíš dávat kázání," vyplázne na něj naprosto nedospěle jazyk a už se hrabe z přikrývek. Rukama obejme Adriánova ramena a pověsí se na něj skoro jako opice.

"Zapomněl jsem ti něco říct... Šéf mi říkal, že si můžeme na veřejnosti dělat, co chceme, pokud sneseme tlak médií." Políbí ho něžně na tvář.

"Opravdu?"

"Ano, prý by jeho přítel nerad viděl, kdyby někoho utlačoval." Zazubí se, stáhne si Adriána k sobě do vyhřáté postele. Přitáhne do náruče. Dnes se jejich role obrací. "Pojď ty můj dospěláku, dnes si tě vezmu pod křídla já," zašeptá mu do ucha, když je přikryje a rukou zajede pod peřinu, aby mohl lehce hladit Adriánovu naraženou kost.

"A ty koukej spát." Pohladí ho ještě Adrián s úsměvem po tváři. Bolest začala ustupovat, to musí uznat, ale zítra se neposadí, ne až se bolest rozleží. Ale teď musí Daniela nechat spát. Ráno je přece moudřejší večera.