24. Kapitola Cyk

Naše krasojízda - Tour de Slash, se blíží pomalu ke konci. S jistotou nedokážu určit, kolik to bude ještě kapitol, ale už moc ne. To já jen, abyste na to byli připraveni...

24. kapitola

---

"Všechno v pohodě?" zeptá se Adrián, když nabírá Danielovi na lžíci sousto s palačinkou, horkým ovocem, vanilkovou zmrzlinou a to vše, polité čokoládou. Sedí v zamilovaném posedu na příjemném místě. Skryti očím ostatním návštěvníkům této cukrárno-kavárny, usazeni na příjemných polstrovaných lavicích.

"No… čekal jsem, že to dopadne jinak," povzdychne si zklamaně, ale zároveň zní vyrovnaně.

"To i já… netrap se tím. Až se jim to trochu uleží v hlavě…"

Daniel vyprskne smíchy, čímž přeruší jeho řeč. "Ale nandal si jim to pěkně, umím si docela dobře představit matčinu reakci …. O hodinu později," rozesměje se. Prsty jemně štípne Adriana do dlaně, kterou svírá. Je mu krásně, i přes to, že jim to setkání s rodiči nedopadlo lépe.

"Já myslím, že ze mě by byl v šoku i ten největší pohodář. Jasně… neříkám, že mě to nenaštvalo, ale vydržím do doby, než si to v hlavě poskládají… Jsou to prostě rodiče." Uculí se a ukradne si jen pro sebe sladký polibek od čokolády. Pubertální úsměv, který se mu vytvoří na tváři, Daniela opravdu pobaví.

"Pokud máš v plánu odejít v době, kdy tě vezmou mí rodiče na milost, tak si mě nepřej," pohladí ho po ruce, která nabírá další sousto, tentokrát pro sebe.

"A sakra… právě jsi mě prokouknul," ozve se v odpovědi pobaveně.

"Myslel jsem si to." Podotkne naoko nabubřeně Dan, než ho za trest stiskne a políbí.

…

Večer na pokoji tráví příjemným a líným milováním. Vzhledem k Danielovým přetrvávajícím zraněním, se Adrián snaží být co nejjemnější i přes potýkání se s dravým duchem jeho přítele.

Když později leží vedle sebe, ruce zaklesnuté do jednoho, každý ztracen ve svých myšlenkách… Daniel zapřemýšlí nad tím, že by si měl ještě projet trasu, ale je tak příjemně unavený, že to asi už nezvládne. Ani se zvednout, natož otevřít oči. Nechá se vtáhnout nejen do Adriánovy náruče, ale i spánku.

*

Daniel se probudí hodinu před zvoněním budíku. Po několikátém, nutno podotknout, že neúspěšně, otočení se na posteli, vzdá své pokusy. Upře pohled na spícího Adriána. Třepotající se víčka, roztomilý nos, uvolněný výraz pod povolenými svaly a lehce pootevřené rty.

S úsměvem se na ty rty přisaje, Adri se za probuzení snad zlobit nebude. Sleduje to drobné zavrtění. Napnutí mimických svalů, jemné vydechnutí a třepotání řas upozorňující na to, že je jejich majitel opravdu vzhůru. S úsměvem se otře svojí tváří o tu Adriho, jednodenní strniště oba poškrábe. Se smíchem se odtáhne.

"Pícháš, ježečku…" pronese pobaveně, když ho zastaví Adriánova ruka.

"Hmmm… píchat umím i jinak… a ty pícháš taky…" zamručí. Stočí se na bok, aby lépe viděl. Rozespalý pohled nevěnuje jen Danielovi, ale i šeru, které panuje za oknem. "Nějak brzo?" zeptá se pobaveně.

"Promiň, vzbudil jsem se a nemohl už usnout…" zatváří se nevinně.

"Och, to je potom jiná, tak pojď ke mě, jehelníčku, ať mám do čeho píchat…"

"Hej!" je stržen silnou paží zpět, do polohy v leže. Mužné tělo se natiskne k jeho zádům. Zapadají do sebe jako dva puzzlíky i bez sexuálního aktu. Adrián zavře oči, když nasaje vůni Danielova těla. Pot smísený pořád ještě s pachem šťáv dokazujících jim jejich lásku, když byli líní vstát z postele a jít se osprchovat. "Takhle tě mám rád…" zamumlá tiše, prsty proplete s těmi Danovými.

"Prosím?"

"No, takhle… uvolněný, osobitě voníš, jsi hlaďoučký, nahaťoučký a můj," olízne hravě ucho. Nepustí ho z náruče při ucuknutí. Poťouchlý výraz. "Vždyť říkám, že jsi můj. Nikam tě nepustím."

Daniel se v jeho náruči uvolní ještě víc. "Takhle je to přeci nejlepší," zamumlá tiše. Odmlčí se jen na malou chvíli. "Jak to s námi bude, až se vrátíme do republiky? Myslel jsi na to?"

"Myslel… rád bych v tom pokračoval, opravdu tě miluju, Dany. Nechtěl bych o takové štěstí přijít tak snadno. Pro mě to nebyl jen nějaký hloupý úlet."

Daniel zrudne, v tu chvíli je rád, že je k Adriánovi zády, ale cítí, že by se měl otočit. Pomalu se zavrtí, beze slov vymění pozici, přitulí se k Adriho tělu a čelem se opře o to jeho. Prsty pohladí tvář. Palec přejede konturu rtů.

"Myslím, že některé věci bychom měli nechat vyplynout než plánovat, ale… jedno je jisté. Nepustím tě, to si piš." Přitáhne si ho do náruče. Pevné objetí, které je mu vráceno, je takovou stvrzenkou. Byl to ale dlouhý začátek!

***

Do konce Tour už chybí jen tři etapy. Čtvrtou má rozjetou. Nutno podotknout, že skvěle. Právě dojíždí do cíle, před sebou vedoucího závodníka, který ho tehdy nechal vyhrát… za zády několika set metrovou mezeru. Mohl by si gratulovat. Zítra je čeká posledních dvě stě dvacet dva kilometrů. Potom už jen časovka a poslední etapa na sto dvacet kilometrů. Což je víc než pozitivní správa. I když se ho chvílemi zmocňuje svíravý pocit, že už je to všechno pryč. Uvnitř je však klidný. Své otázky má vyřešené.

Zaslechne v davu své jméno. Nač se stydět za společný polibek na uvítanou v cíli? Stejně to nebyl žádný francouzák, pouze takový zobanec. Předá gratulaci vedoucímu závodníkovi, přijme ji nazpět. Přátelství mezi nimi pořád panuje. Aby ne, když to mají skoro za sebou. S úsměvem rozdá několik podpisů, vydrží dav ječících fanynek, které se chtějí nechat vyfotografovat se zpoceným a smradlavým cyklistou, ze kterého pot kape jako voda z otevřeného kohoutku. Společná fotografie závodníků v cíli. Každodenní rutina.

Rozhlédne se kolem sebe. Kde má asi rodiče?

Od jejich odchodu před dvěma dny z restaurace, se neviděli. Ani Adrián neříkal, že by je jen zahlédnul. Snad jsou v pořádku. Ale taky… v davu tolika lidí, kteří se letos přijeli podívat na Tour, se snadno přehlédne kdokoliv.

"Danieli!" obrátí se do šťastných tváří svých rodičů. Překvapeně zůstane koukat.

"Mami? Tati?"

"No jo, jsme to my… podívej se… mluvili jsme o tom nevydařeném večeru s tvým otcem a…" na moment se odmlčí. "Budeme to respektovat. Dokud se budeš cítit šťastný, dělej si, co chceš. Řekl to správně. Jste oba dospělí a můžete si dělat, co chcete.. za své činy zodpovídáte jen vy dva sami. Víš… moc dobře, že si naše rodiny vždy zakládaly na prestiži a tak… sám jsi dokázal, že i když jsi cyklista a jdeš za svým snem, můžeš si tu prestiž taky získat. Jsme na tebe oba pyšní."

Máti si ho přitáhne do náruče. Ohromený tou řečí, kterou by v životě nečekal, se nechá. Nedbá toho, že až se od sebe odlepí, bude mu určitě nadávat za to, že jí zničil svým agresivním potem novou soupravu oblečení. Ale co… teď momentálně je šťastný. Adriánův úsměv ho jistí z dálky, cítí ho. A opravdu, když se zahledí směrem k cílové čáře, opravdu tam stojí. Ve svých kalhotách a bundě s našitými reflexními páskami, které ho vynášejí o třídu výš nad lidi, kteří se přišli kouknout na závod. Tenhle je jen jeho, lidi. Dejte si pozor, na koho saháte. Ve tváři se mu objeví ještě šťastnější úsměv, když mu v hlavě blikne šílený nápad, který by chtěl udělat. Vymaní se z matčiny náruče, nechá je překvapeně stát na tom místě, kde ho zastihli. Oba sledují jeho cíl cesty, který se tváří mírně překvapeně. Rozhodnost v Danielových krocích i rukách, které ho tak náhle a pevně obejmou bez ohledu na nějaké další důsledky… jemně, jako by se bál, že ho může rozbít, obejme Daniela kolem štíhlého, ale vypracovaného, pasu. Na moment si dovolí přivřít oči, vychutnat si ten moment.

"Teď už jen doufám, že se ti mí rodiče omluví stejně jako mě." Prohrábne zpocené vlasy vyhřáté sluncem. Adrián jen s úsměvem stojí, čerpá z Danyho tu energii, která z něj doslova čpí do všech stran.

"Jak jsem řekl, mě stačíš ty. A teď běž, čekají tě," mrkne na něj, než neochotně opustí tu šťastnou náruč. Jeho cyklista je očekáván někde jinde. A jeho vlastní pomocné ruce taky. Snad nebude šéf řádit.

***

Večer po týmové časovce je v Danielově stáji opravdu rušno. Dojeli první! Obhájili svůj vůbec první titul jako tým. Restaurace hotelu se otřásá pod šťastným smíchem, cinkáním skleniček a boucháním šampusu.

Daniel, unaveně a pohodlně zabořený do pohodlného křesílka, které si zabral jen pro sebe, netrpělivě očekává Adriánův návrat. Adrián končí již dnes. Takže musí projít ještě nějakým závěrečným ceremoniálem, ale to by to nazval až moc vznešeně. Prostě dostane papír o absolvování a potom vypadne co nejdřív, jak řekl. Jeho kolegové se budou vracet stejně jako on, až zítra večer. Nechtějí si nechat ujít závěr Tour, když už měli možnost z povzdálí sledovat celý závod.

V ruce má sklenici s vychlazeným džusem, protože si nemůže dovolit pít. Nechce. Má na dnešní večer jiné plány než muckání se se záchodovou mísou. Na dohled z jeho posledního patra hotelu je vidět Eiffelova věž, když prý není zataženo. Prosklená stěna pokoje tomu dodává romantickou atmosféru a on plánuje takové malé škádlení, pomalé milování s takovou atmosférou… pokud tedy Adrián přijde dřív, než se mu zavřou víčka úplně. Už teď klimbá. Přistihne se se zavřenýma očima a hlavou opřenou o opěradlo.

"Kdopak mi to tady spinká?" leknutím sebou trhne, když je z polospánku vytržen sladkým hlasem, který chtěl celou tu dobu slyšet. Pootevře jedno oko.

"Konečně," zamumlá, přisaje se na rty chladné z vlahé noci.

"Hej kluci! Přestaňte se tam ocicmávat a pojďte k nám, Dany, máme přece co oslavovat ne?" zavolá na ně jeden z podpor týmu. Daniel s Adriánem se na sebe lehce usmějí.

"Nezáviď ano? Tvoje žena se na tebe jistě doma těší," odpoví zpátky pobaveně Daniel, hypnotizován Adriho očima tak, že od něj neodtrhne svůj pohled. "Myslím, že bychom měli jít…" zamumlá tiše tak, aby to slyšel jen Adrián, který rozněžněně kývne. Popadne Daniela do náruče.

"Obávám se, že tu s vámi dlouho nepobudeme, tady našemu závodníkovi se chce spát," mrkne do davu pobaveně, když Daniel jako na povel zrudne.

"Jo jo, spát… však my to všichni známe!"

Víc už ti dva neslyší. Zahledění jeden do druhého, se Daniel nechá na rukou vyvézt jak výtahem, tak i odnést až do postele.

"Páni," zastaví se ohromeně Adrián. Výhled je podle očekávání - nadpozemský. Nejsou od Paříže vůbec daleko, i když má zítřejší trasa něco přes sto kilometrů. Vrchol Eiffelovky se hrdě tyčí nad vrchem kopce. Zářící město pod nimi tomu dodává velmi pohádkovou atmosféru.

Položí Danyho na postel, přilehne k němu. Spojí jejich rty v něžném polibku.

Ruce bloudí jako šmátralky po celém těle.

Šero v pokoji dodává atmosféře na erotičnosti.

Adrián lehce zavrčí, když mu ve šmátrání překáží týmová teplákovka, kterou si na sebe Daniel navléknul. Stále ještě mohl cítit jemnou vůni Danyho sprcháče. Kůže doslova hořela nadšením pro jeho doteky a polibky. Nahoře nezůstane dlouho. Daniel se brzy přehoupne nad něj. Stáhne ze sebe rozepnutou mikinu i tričko. Odhalí ve světle nočního města vypracované bříško, vystouplé bradavky, které se jako dva hrášky z reklamy na Adriho smějí, ale není mu dovoleno se jich dotknout. Sám si sundá tričko, které by jim jen překáželo. Kalhoty nechá na Danym. Však on si s nimi poradí.

Cvaknutí knoflíků o sebe a už je bez nich. Na zem letí rovnou i jeho spodní prádlo. S úsměvem stočí pohled do Danyho očí. "Nějaký nedočkavý ne?"

Jenže Danyho zaujetí mu nedovoluje reagovat na jeho slova. Zahleděný do kontur toho těla, které tak miluje… prsty objíždí všechny výstupky, obrysy svalů, kostí… fascinovaně sleduje, jak si Dany přitáhne jeho předloktí nesvým rtům, špička jazýčku jemně objede tmavou konturu kresby. Pohled upřený na něj.

Adrián zasténá. Neuvědomuje si, jak sexy vypadá. Nepohodlně se zavrtí. Jeho vzrušený penis se otírá o holou kůži Danyho zadečku. Je tak blízko! Cítí horkost sálající z jejich kůže.

Váha však najednou zmizí. Roztáhne nohy, aby se Dany mohl uvelebit mezi nimi. Že mu dal právě přímou cestu pro setkání s jeho dalším tetováním, mu dojde, až když zvídavá špička hříšného jazýčku obkrouží jednu ze složitých kliček.

Pobavené uchechtnutí, které Danymu ujede, ho probere z opojení, které vyvolává.

"Nesměj se mi…" zamumlá tiše, vzrušeně, zahanbeně.

Dany se vyhoupne nahoru, aby byl těsně u jeho ucha. "Je to opravdu sexy, sledovat tě," foukne na právě olíznutý lalůček a pobaveně zase sjede dolů při zachvění, které ten počin vyvolá.

"Jsi hrozný…"

"Já vím…" políbí ho na tříslech a lapí do svých úst pulzující penis. "Myslím, že si s tebou dneska trošku pohraju," potutelný úsměv je doprovázen zmučeným zasténáním, trhnutím boků a tichým vydechnutím. Dnešní noc bude dlouhá.