2. Kapitola

Moc děkuji za vaše milé komentáře a doufám, že mě za to useknutí neukamenujete :D

2. část

---

S pytlíkem brambůrků se usadí vedle Valérie, která se dívá na nějakou šílenost. Právě hlavní hrdina usekl hlavu nějakému nepříteli. Hmm, něco historického.

"Tak co dneska na tréninku?" zaznakuje na něj.

"Můžeš mluvit, zatím slyším," zazubí se na ni, ale ona je na jeho podobné řeči zvyklá.

"Stalo se tam něco? Normálně mi vyprávíš, když tě zase někdo z malých naštve… dnes mlčíš. Nechtěj mi tvrdit, že se dnes nic neudálo?"

Adam si zamyšleně nacpe do úst, dost neslušně, pár brambůrků. Ví, že Val může říct všechno, ale… jak?

"Tak dobře… zeptám se jinak. O koho jde?" mrkne na něj, i když je jí to vlastně skoro jasné. Vzdychal po něm celou tu dobu.

"O Petra…" zamračí se, když do sebe láduje další hrst.

"Nebuď takový prase, podívej se, kolik ti toho padá vedle… neumíš šetřit?!" napomene ho naoko přísně, když mu z trička sbírá dva lupínky, než je strčí do svých úst.

"Nejde o šetření, ale aby zbylo i na tebe," zazubí se a léta cvičení reflexů z boxu ho zachrání před ránou pěstí do ramene.

"Kuš! Tak co? Pořád ten samý Petr? Ten, o kterém jsi mi povídal?"

Trhané přikývnutí hlavou.

"Co provedl?"

"Dlouho se neukázal na tréninku a dneska… dneska přišel jako by se nic nedělo, a po tolika letech semnou chtěl trénovat. Chápeš to?"

Zamyšlený výraz ho utvrdí v tom, že by teď právě paní doktorku neměl rušit z myšlenkových pochodů.

"A jak vypadal? Nějaké změna nebo tak?"

"No… ani ne… až na ty tmavé kruhy pod očima."

"Takže říkáš, že se po letech po tobě sháněl, abyste spolu mohli trénovat a nakonec měl ještě kruhy pod očima?" zamyšleně si ho prohlédne, "neříkal jsi mi, že má přítele?"

"Ano, když jsem se naposledy viděl, tak se k sobě dost měli," podotkne, vráska v čele jeho přítelkyně se prohloubí. Přejede přes ni palcem, aby jí vyhladil.

"Tak… pokud mluvíš o kruzích pod očima tak to znamená buď nemoc, nebo hádky a pláč, v té jednodušší verzi," rozzáří se, když dopátrá vlastní dedukci.

"Prosím tě…. Vždyť byli neoddělitelní. Chodili spolu ještě než jsme se poznali na trénincích, alespoň myslím… a to už je nějakej ten rok… pochybuju, že by tak dokonalý pár, alespoň jak se na veřejnosti tvářili, najednou měl takové problémy…"

"Nikdy nevíš," tajemný úsměv.

"Možná to ani vědět nechci…"

"Tak si najdi někoho jiného, kdo tě donutí zapomenout na tuhle platonickou lásku… víš moc dobře, že tě to jen ubíjí. A samota je zlá věc, podívej se, jak jsem dopadla já…"

"Ty jak jsi dopadla? Jsi krásná, celkem úspěšná… otočí se za tebou každej chlap, kterej není gay, věř mi…"

"No tak vidíš… chci být úspěšná a musím trpět v téhle masce. Tak kdo je na tom hůř?" pobavené uculení.

"Samozřejmě já," ironické. "Na co to koukáš, proboha?" udiveně upře pohled na obrazovku, kde je právě hlavní hrdina za živa ukřižovaný.

"Salomon Kane, očividně."

Hrané zasténání. "Oh, pane bože… pořád tě to nepřešlo?!"

"Moc se neraduj, mám pro tebe připravenej jeden extra vtipnej, ten se ti bude líbit," zazubí se na něj z vesela.

*

Nákupní centrum bylo narvané k prasknutí, protože venku pršelo. Hromy burácely ve fičení větru a blesky dováděly hororovou atmosféru k vrcholu, když se celé nebe fialově rozsvítilo. Již před malou chvílí Val s Adamem uzavřeli sázku na to, za jak dlouho vypadne proud.

Adam zatne zuby, když osvětlení centra zabliká, scéna jak z hororu, kterou doplňuje dav lidí. Zase prohrál! Jak to ta holka dělá?! Teď jí musí koupit tričko. Ne že by ho to nějak rvalo, ale představa zdlouhavého vybírání…

Pobavený chechot vedle něj ho ujistí v tom, že se ve svých myšlenkách neplete.

Když o chvíli později stojí v krámu se spodním prádlem a je nucen hodnotit krajky zahalující ladné křivky jeho malé Val, plácnul by se do čela, do čeho se to zase zamotal.

"Adame?" oslovení přijde přesně ve chvíli, kdy Val odhrne závěs a odhalí tak celkem vybízející prádlo. Adam se zmateně koukne kolem sebe. Nejdřív na Val, potom stočí pohled za příliš známým hlasem.

"Ahoj, Petře."

Valino mrkání ignoruje, alespoň se snaží. "Nazdárek, ty jsi ten Petr, který chodí na stejné tréninky?" Adam nestačí žasnout nad hereckými výkony, které Val předvádí. Melodrama hadr. Cudně se kryje závěsem kabinky a natahuje před sebe obnaženou paži, aby se mohla seznámit s jeho idolem. Petr zrudne rozpaky, ale nataženou dlaň neodmítne.

"Valérie," řasy sebou zakmitají, jak si prohlíží celého Petra. Adam si živě představí rentgenové paprsky a Valino rychlé uvažování. Za pár sekund ho bude mít přečteného jak Harryho Pottera tam i zpět…

"Ehm, Petr," řekne ještě trochu rozpačitě. "Uhm, nakupujete?" odstoupí o dva kroky dozadu, jako by se Val bál. Adam se pobaveně uculí. Sedmihlavá saň v krajce.

"Jojo, vytáhla jsem tady Adama na nákupy, potřebuju trochu osvěžit šatník a kdo jiný než ON, mi pomůže?" Adam dělá, že důraz na jeho osobu neslyšel. Zahledí se na regál před sebe, aby zrudnul jako dozrálé rajče, protože si uvědomí, že se dívá na dost odvážná tanga s výstřihem na dámské přirození.

"Och, nevěděl jsem, že máš přítelkyni…" Sjede Val hodnotícím pohledem.

Adam si odkašle. "No, nevíš toho o mně dost." Odpoví trochu tvrdě.

"Očividně… no… nenechte se rušit. Rád jsem tě poznal, Valérie."

"A já tebe, určitě se nevidíme naposledy," mrkne na něj, než zapadne s tlumeným smíchem do kabinky.

"Co je?" Adam zuřivě roztáhne závěs.

"Bože, viděl jsi-" zalkne se smíchem, než ze sebe neslušně vyhekne: "Viděl jsi, jak se mě bál?"

"Tebe by se bál i sám Voldy…" zatáhne raději závěs, aby na ni neviděl. Pobavený úsměv protne jeho obličej. Opravdu se jí chudáček bál. Situaci, že si o něm teď myslí, že je heterosexuál, vyřeší později. Když mu to takhle zavařila, bude to muset i vyřešit.

…

Skloní se nad krabici skrývající obrovskou pizzu, kterou si objednali. Ať žijí rodinná menu. Nevejde se mu pomalu ani na ten malý stůl, který si pořídil do kuchyně, protože dvěma lidem stačil v pohodě, pro čtyři vyšel akorát a měl víc prostoru na vaření.

"Neslintej na tu krabici a otevři to, mám hlad jako vlk. Přece se nebudeme dívat na obrázky," plácne ho zvesela rozdováděná Val po vyšpuleném zadku, načež otevře krabici. Kuchyň provoní vůně sýra a slaniny. "Hmm, dietní večeře je nejlepší. Vždycky jsem nejradši praktikovala dělenou stravu," zazní ironicky, načež se na něj ušklíbne. "Šup, šup, sedej, jsem z tebe nějaká nervózní."

"Bože, Val… ty mě jednou zabiješ…" povzdychne si. Nějak nestíhá reagovat na její rychlou práci mozku. Kde jsou jen ty tlumící léky?

"Počkat, počkat… čemu se šklebíš?" podezřívavý pohled. Obočí vylétne nahoru.

"Přemýšlím, kde bych sehnal nějaký uspávadlo," přizná se s úsměvem.

"Stačí cihla…"

…

"A Petr se ti trápí, měl bys ho trochu vzpružit, utěšit…"

"Cože?" málem se zadusí soustem. Vykulené oči dotvrzují fakt, že tuhle narážku nepochopil. Nebo raději ani chápat nechce.

"Jak říkám. Jeho postoj, výraz, oči… všechno mě utvrdilo v tom, že se trápí. Nevím proč, ale věřila bych tomu, že v tom má prsty ten jeho přítel, o kterém jsi říkal. Navíc… byl tam sám a nevypadal, že by vybíral dárky. Spíš se snažil nebýt tolik sám. Víš… někteří utrápení lidé to dělají… zajdou tam, kde je spousta lidí a užívají si to, že najednou nejsou sami… jasně, existuje skupina exhibicionistů, kterým to dělá dobře vyloženě po masturbující stránce, ale tohle je jiné… dělají to hodně staří lidé, kteří se cítí osaměle. Neměl bys takovou šanci prošvihnout. Může se stát, že se uzavře do sebe a už ho z té ulity nevytáhneš."

Zapomene na kus pizzy v prstech. "A co mi jako odborník radíš?"

"Koukni… jsi hezkej, hnědovlasej se zelenýma očima, dost dobrá postava… radím ti začít pozváním na "něco" skleničku poprvé, podruhé večeři… trochu ho rozhoupat, zjistit, co se stalo…" mrkne na něj zkušeně.

"Až budeš mít vlastní poradnu, budu tvůj stálej zákazník…" zahuhlá si pro sebe.

Dodatek o vyšší marži přejde se smíchem.

***

"Ehm… Ahoj."

Možná by se i otočil, kdyby o Petrovi věděl, bohužel neměl své naslouchadlo. Ožene se po člověku, který se ho pokusil vyrušit z tréninku, pěstí oděnou do boxerky. Zarazí se v půlce pohybu. Nahodí úsměv, přikývne, rukou naznačí, že neslyší.

Petr jen rozpačitě přikývne. Co teď?

Adam ale hodlá pokračovat v tréninku bez sluchu, takže mu vlastně vyřeší dilema, když se k němu otočí zády a pokračuje v bušení do pytle.

Když po hodině tréninku odchází do šaten, neodolá, aby ho nenásledoval. Vlastně ani netuší, proč. Možná jen potřebuje nějakou normální společnost. Po krátké sprše v oddělených koutech se sejdou u oblékání. Ujištěn, že má Adam naslouchadlo zpět v uchu, konečně promluví.

"Dneska nemáš malý?" celkem normální otázka pro trenéra ne?

"Ne ne, poslali jsme je na týden na soustředění, kde já být nemusím, takže si užívám volna," zazubí se na Petra Adam, oblékne trenky. Nahotu netřeba skrývat. Po tolika letech ve společných sprchách víte, čím disponují vaši kolegové, i když se o tom otevřeně nemluví. Zazubí se vlastním myšlenkám a tomu, jak mu Val pokazila jeho homosexualitu svým obnažováním. "Nechceš zajít na skleničku? Vypadáš, že bys to potřeboval," pronese zkoumavě. Petr pořád vypadá divně oproti normálu.

Zaraženě se na něj podívá.

"No co… jsme dospělí ne? Nemusíš se tvářit jako šestnáctka, kterou chci opít a přefiknout," odpoví s trochou ironie. Ach, Val, jak ty mě kazíš?

"Tak dobře," přikývnutí ho překvapí. A ten úsměv, který následuje, ještě víc.

…

Naťuká Val jednoduchou zprávu, aby na něj dnes nečekala, že si jdou s kolegou sednout na chvíli do baru. Příchozí smsky raději ignoruje. Vibrující kapsa nedokáže odvést jeho pozornost tak, jak by chtěla. Pobavená Valérie na druhé straně telefonu, to nakonec vzdá.

Někdo bude mít možná sex!