26. Kapitola Cyk

Moje milá - jedna z posledních - kapitola.

26. kapitola

---

Víkend Danymu uteče jako voda. Po několika várkách vypraného prádla a běhání ke šňůře a zpátky, návštěvě rodičů u nich doma, velkém nákupu, protože zjistil, že doma opravdu nic nemá. Až na nějaké základní potraviny jako je mlíko, vajíčka, mouka a nějaká ta cibule. Samozřejmě nesmí počítat výživové doplňky a podobné další přídavky stravy. Těch má vždy dost. Taky zběžně vyluxoval, když už byl v té uklízecí náladě. Sice měsíc nebyl doma, ale podle matky tam musel mít deset centimetrů prachu, což samozřejmě přeháněla.

Nyní oblečený ve svém neoblíbeném saku, košili a kalhotách, se pomalým krokem, aby se zbytečně nepotil, vydává k vysoké a celkem rozlehlé budově Fakulty sportovních studií. Přichází přímo za děkanem. Mladičká sekretářka ho uvede do prostorné kanceláře historické budovy. S úsměvem přijme ruku děkana, načež se usadí proti němu, do pohodlného koženého křesla.

"Takže jste za námi přišel s žádostí o přijetí na studia?" zeptá se ho starší muž s úsměvem.

"Ano, pane děkane. Vím, že je již po termínech, proto jsem tady osobně, abych nemusel čekat na písemné vyjádření. Jsem rád, když vím, na čem jsem," podotkne s úsměvem.

"V dopisu jste psal, že byste měl zájem o kombinované studium, učitelství v podoboru trenérství a jako druhý obor management sportu." Pohlédne na něj od nějakých papírů, které třímá v ruce a pečlivě je studuje. Zřejmě jeho dopis, o kterém děkan mluvil, který mu poslal expres poštou ihned po příjezdu. "Přijetí by nebyl jistě problém. V září spousta studentů nenastoupí. I tak ale budete muset počkat na vyjádření univerzitní rady a písemné potvrzení přijetí. Tomu doufám rozumíte?"

Daniel přikývne: "Samozřejmě, něco takového jsem očekával."

"Bude nám ctí mít tady studenta, který vyhrál dvě etapy na Tour de France, věřím, že nejen mezi spolužáky najdete spoustu svých fanoušků," mrkne na něj zpoza brýlí.

"Toho se obávám. Aby mne učitelé nebrali jen jako vítěze… víte, jak to myslím…" podívá se trochu pochybně.

"Nemusíte mít strach, většině učitelů jde o váš výkon, ne o to, co si sem nesete sebou. A teď, pokud mne omluvíte, čeká mne zase jednání, na vás jsem si utrhnul trochu času, abych vás mohl poznat osobně." Mužík vstane zpoza svého stolu, stejně tak Daniel. Nechce tady samozřejmě překážet.

"Děkuji vám, vyčkám si tedy na písemné přijetí."

"Já děkuji vám, myslím, že místo pro vás najdeme. Nezapomeňte, že si na vás během semestru najdu čas a trochu vás vyzpovídám… Je hodně věcí, které mne zajímají. Dnes to ale bohužel nejde, i když jste určitě lepší společnost než lidé, se kterými se mám sejít…" tolik k diplomatickému chování. Ušklíbne se Dan. Ještě jednou poděkuje a vypakuje svůj zadek z kanceláře. Celé to sezení zabralo sotva půl hodiny. Takže může jít vyjednávat další věc.

*

Celkem unaveně se zhroutí do křesla ve svém obýváku. Vyprahlost těla po závodě o sobě dává vědět a vrací se mu s každým dalším krokem, který udělá navíc. Měl by sednout na kolo a dát si aspoň padesátku, aby to trochu rozehnal a nenechal si rozjet svalovku. Ale copak to jde?

Oči se mu zavřou samy.

Probudí ho jemný dotek dlaně na tváři. Nevědomky zavrní, přivine se ke zdroji laskavosti. Až potom zamrká víčky a probere se úplně. "Adri?"

"Koho jiného čekáš, hm?" nečeká na odpověď, skloní se pro polibek. "Proč jsi tak vyšňořený?" poukáže na oblek, který má Daniel stále na sobě.

"Byl jsem si něco zařídit…" zívne. "Dáš si něco?" začne vstávat.

"Hm? Ale jistě," nakloní se k Danielovi tak, aby ho zastavil v jeho pohybech. "Něco hubeného, sešitého a sladkého."

Daniel mu zasténá do úst, když se jeho dlaně rozběhnou po známém těle. Ví přesně, kde se jak dotknout. Prsty zkušeně rozepínají knoflíčky od košile. Sako sklouzne na zem, po něm i košile. Kalhoty následují gravitaci o moment později, kdy se Adrián popere s nešikovným páskem. Sám se svlékne. Vezme Danyho do náruče a přenese do ložnice, kde si ho rozprostře na posteli. Nepřestává líbat jemné rty, které ho tak často vyzývají k jemnému zacházení. Jsou takové nevinné a přitom umí být i drzé.

…

"Řekneš mi, co jsi dnes vyjednával?" zeptá se, když s hlavou položenou na Danově bříšku, s rukama propojenýma ve vzduchu tak, aby na ně viděl, odpočívají po nenasytném milování a proplétání slastí upocených těl.

Daniel pootevře jedno oko. "Byl jsem si domluvit školu…" hlesne tiše, je uspokojený, příjemně unavený, nechce se mu o tom zrovna teď mluvit, ale je si jistý tím, že Adrián by se ho ptal tak dlouho, dokud by to z něj nevymámil. Nemá nic, co by před ním nějak závažně tajil. Chtěl o tom s ním mluvit, ale uspokojivý sex přišel tak náhle, že si na to skoro ani nevzpomněl.

"Cože?" Adrián je rázem probraný ze vzniklé letargie. Usadí se do tureckého sedu, upře na unaveného Dana oči. Je na něm vidět, že je opravdu unavený. Zakleje tiše pro sebe. Měl na to myslet. Mělo mu dojít, že se objeví pozátěžový stav. A on si sem ještě takhle nadrženě vtrhne…

"Dany? Otoč se na břicho, jo? Trochu tě rozpohybuju…" povzdychne si, když se natahuje na noční stolek, kde leží masážní olej po sportování na relaxaci.

"Omlouvám se, ale druhý kolo už ne…" "Já po tobě nechci sex, trubko," "-zvládnu."

Oba se rozesmějí nad absurditou situace. Daniel se překulí na břicho a nechá o sebe pečovat. V letargii, kdy se pohybuje mezi spánkem a bdělostí, si uvědomuje jemné dotyky na jeho kůži. Mírné protahování…

Probere ho šumění sprchy, které k němu doléhá z pootevřených dveří. Voda utichne, Adrián vyleze z koupelny ještě celý mokrý. Zanechává za sebou mokré šlápoty…

"Hej! Kdo to bude vytírat?!" vyskočí Daniel jako čertík z krabičky s pobaveným úsměvem na rtech. Zároveň si ale prohlíží souhru svalů a šlach v kombinaci s kapičkami vody, které si hledají cestu po štíhlém těle. Nahota Adriho vůbec netrápí. Projíždí si ručníkem dredy, které musí trochu prosušit, než si lehne, jinak by ráno musel ždímat vodu z polštáře…

Adri už se nadechuje k odpovědi, ale když vidí Danyho mlsný pohled, kterým doslova z dálky líže jeho mokré tělo místo jemného ručníku - rozmyslí si jakoukoliv poznámku. Nohou se škádlivě opře o postel, ručníkem přejede od kotníku až k tříslům, zmapuje cestu tetování, trochu podebere varlata, čímž se vystaví na odiv jako nějaká prodejná děvka.

Danymu s upřímným smíchem, který k němu doletí, protože mu pohled zatasí mokrý ručník, když s plesknutím dopadne na jeho obličej, potom na klín. Adrián se nemůže přestat smát Danymu zmatenému pohledu. Hupsne jako pětileté dítě k němu do postele, zavalí ho, ruce mu přimáčkne nad hlavou do svěráku a zuby jemně zahryzne do krku. Tady dětská hra končí. Pokojem se rozlehnou steny dvou mužů, když se náležitě oddávají vzájemnému uspokojení.

***

S pálivou až štiplavou bolestí, která ho tlačí na zádech, se dobelhá domů. Cítí, že jeho tělo ovládá horečka. Speciální hojivá mast a fólie, která překrývá jeho pomatení mysli, ten pocit dehydratace ještě zvyšuje. Hltavě se nalévá vychlazeným džusem, který sem dal vychladit včera Adrián, ale je mu to tak nějak momentálně jedno. Celý litr v něm zmizí ani nemrkne. Svalil by se na gauč, ale jeho momentální poranění kůže, které si nechal dobrovolně způsobit, mu nedovoluje moc prudkých pohybů. Příliš čerstvé. Zalehne na břiše do postele s tichou motlitbou na rtech, aby dnes Adrián nechodil k němu pozdě v noci z práce, protože netuší, jak se na tohle bude tvářit.

Umělecké dílo se trochu zvrtlo na pár hodin, i když není nijak složité, je prostorově náročnější. Malátně se zdvihne z postele, znovu, i když už to viděl v salonu, stáhne tričko, aby si mohl prohlédnout svá záda. Už ho netíží bílé pruhy náplastí. Rány se zahojily dobře, stehy byly vytažené minulý týden a jizvy se chovaly normálně. Ty menší prý nebudou ani vidět, když je bude hojně mazat lékařskou vazelínou a nebude je vystavovat sluníčku. Pohledem přejede páteř. Pubertální nadšení, které sdílel, dokud se neusadil na tu zpropadenou koženou stoličku u pokérovaného týpka, se vytratilo. V uších mu rezonoval pištivý zvuk jehly, který vydávala, jen takový malý výsměch. A to se urážel, když mu Adrián v první den jejich setkání s úsměvem oznámil, že cyklisti moc nevydrží. Jasně…nebyla to zase tak obrovská bolest, ale byla dočasně všudypřítomná a připomínala se víc při nedbalých pohybech. Oklepe se, když si uvědomí, jak to muselo bolet Adriho, když si nechával tetovat třísla… ale asi to zase bylo jeho rozhodnutí a po zkušenosti s tetováním na pažích…

Andělská křídla.

To bude jednou jeho potupná chvíle, až se s Adriánem nepohodnou a rozdělí se jejich životy. Tehdy toho bude litovat.

Se zájmem si prohlíží uměleckou práci. Není to vidět tolik, jemné čáry vytváří na kůži osobitý vzhled. Je velké, ale nijak přeplácané. Je - dokonalé! Přesně tak, jak si přál. Nic nápadného, jen dokonalost. Nechal mu tam pěknou sumu, za takovou práci. Možná by zasloužil i trochu větší dýško, než co mu nechal. Až teď, když si může prohlédnout brilantní práci v klidu, si to uvědomuje. Poslední čára zasahuje přesně do rýhy mezi půlkami. Trochu s tím ze začátku nesouhlasil, ale když mu to ten chlápek nakreslil - kývnul.

Najednou mu dojde, že Adrimu neřekl o svém plánu se školou. Zuby stisknou dolní ret v uvědomění. A teď na něj vybalí dvě takové věci? Možná by s důvěrným rozhovorem měl počkat na nějakou vhodnější dobu…

Na mobilu pípne přijatá smska. Chvatně sáhne po přístroji.

Právě mi změnili tři směny na noční, nečekej. Uvidíme se nejdřív ve čtvrtek. Tvůj A.

Vykuleně si pročítá zprávu několikrát po sobě. Takže - takže to znamená, že… že jeho poraněná záda budou mít trochu času na zregenerování. Sice se na Adriánovu přítomnost vždy těší, ale teď mu ty noční neuvěřitelně hrají do karet. Úlevně vydechne do peřin. Dnes má sprchu zakázanou, takže bude čuně.

…

Dveře cvaknou, vytrhnou jeho majitele ze spánku. Trochu zmateně si přitáhne své triko blíž k tělu. Nikdo jiný, než Adri klíče od bytu nemá. Horká dlaň se objeví na jeho citlivých zádech. Donutí se neucuknout, před hladivým dotykem.

"Lásko moje ospalá. Omlouvám se, že tě budím, ale mám na tebe strašnou prosbu…" Adriho prosebný hlas ho donutí otevřít oči.

"Ano?" pokusí se o úsměv, ale rozespalé rty se spíš roztomile zkroutí.

"Nemohl bys mi na ty tři dny pohlídat Fixe? Vím, že jsi neměl nic v plánu, ale zase bych tě nechtěl využívat…" rozpačitě si projede dredy, klekne si k Danovi, aby měli obličeje ve stejné rovině.

"Tím mě nevyužíváš… pokud jsi mi dovezl i to, co žere a kolik mu toho mám dávat… postarám se o něj rád," vykouzlí potěšený úsměv, tak alespoň bude mít nějakou společnost.

"Díky moc, jsi můj zachránce," vtiskne mu polibek do vlasů. "Všechno jsem přivezl, ještě to donesu nahoru. Fixe jsem usadil v chodbě, on tam vydrží, donesu mu pelech… stačí ho jen vyvenčit, ale všechno jsem ti napsal tady na ten papír a-"

"Ty vypočítavče! Že tys věděl, že si ho vezmu rád?" Adrián v ten moment zakroutí hlavou jak záporně, tak i kladně. "Komediante… nech mi to tady a běž do práce…"

"Rozkaz šéfe, letím." Zasalutuje komicky, ale potom se jeho komediantský výraz změní na jemný, stále zamilovaný. Hřbetem dlaně přejede přes tvář, prsty projede vlasy. "Krásně se vyspi, ty moje Šípková Růženko." Ukradne si ještě malinko delší polibek než chtěl, ale to mu rozhodně nevadí. S úsměvem vypadne do práce. No, hned je ta noční veselejší.

Zatímco Adrián odjíždí služebním vozem do práce, Daniel stěhuje psí pelíšek z chodby ke své posteli. Dlaní spuštěnou z postele drbe ten huňatý kožíšek. Za měsíc, co se neviděli, pěkně vyrostl, ale do postele nesmí. To už mu Adrián vysvětloval na Tour, když se ho ptal, jak probíhá jeho výuka poslušnosti. A Fix je očividně tak inteligentní, že to chápe a do postele se nesápe.

Vysouká se z postele, aby si mohl odskočit na toaletu a zapadnout zpátky do postele. S překvapením zjistí, že záda se začínají regenrovat.