Situace jako každá jiná

Situace jako každá jiná

---

Probouzel se s tíživým pocitem na prsou. Ne, nebyl to ten psychický tíživý pocit, bylo to čistě fyzické.

Něco živého, teplého, spokojeně oddechujícího a… slintajícího! Z pravé strany se k němu tisknul spící Aleš. Nohu vklíněnou mezi jeho stehna, rukou objímal jeho pas. S jeho zavrtěním při procitnutí sebou zamlel taky, ústa se na okamžik zavřela, nos nasál vůni blízkého těla.

Radek prsty prohrábne hnědou kštici svého spolubydlícího. Z vedlejšího pokoje zaslechne vyzváněcí tón budíku jejich kamarádky. Vymáčknutí, zavrzání postele, otevření okna. Jako každý den. I oni už by měli vstávat, ale moc se mu nechce budit to roztomilé stvoření, které se k němu tiskne.

Kolej začíná ožívat. Rozespalé osobnosti vylézají ze svých zasmrádnutých brlohů, otevírají okna a rychlým zabráním záchodků nasírají každého, kdo zrovna vylezl ze dveří pokoje se stejným úmyslem. U umyvadel ve společné koupelně se scházejí s kartáčky v ruce a ručníky přehozenými přes rameno. Samostatnou koupelnu zase obsadila některá z dívek.

Šum za dveřmi se zvyšuje. Zavrtí se, v ruce ho začíná brnět. "Ali?"

Rozespalé oči se na něj zahledí. Úsměv na obou tvářích. Dvojité: "dobré ráno."

Spojovací dveře pokoje se pootevřou, dovnitř nakoukne rozespalá střapatá hlava jejich kamarádky. "Jste vzhůru? Bus jede ve třicet sedm, tak máme čas," mrkne na ně, drobnými krůčky přecupitá pokoj, aby se mohla přitulit k rozespalým tělům.

Polibek, který následuje po lehkém protažení paží, je lepší než to: dobré ráno. Prsty hladí jemnou pokožku. Nevidí v tom nic erotického. Jen takové přátelské povzbuzení do nového dne.

Radek se vykulí zpod Aleše se slovy, že nechce rupturu močového měchýře, což je skoro nemožné, ale… od dveří se zahledí zpátky. Nahá těla ležící zpola zachumlaná v jeho peřině. Ani neví, jak roztomile na svůj věk vypadají.

…

Pozdraví se s přítomnými v koupelně, přejede pohledem osazenstvo. Jako každý den. Všichni se na něj spiklenecky usmívají. Co to? Něco mu uniká? Ale asi tak, jako vždycky. Chrstne si do obličeje studenou vodu, aby se trochu probral. Opře se o umývadlo, aby se na sebe kriticky zadíval do zrcadla. Opravdu se tolik příjemné věci dějí? Asi ano.

Zmizí zpět do svého pokoje. Zvídavá dlaň zmizí pod peřinou, tělo se natiskne na druhé. Nakloní se nad probuzenou, aby ji mohl políbit. Mrštná ruka se dostává pod peřinou do míst, do kterých chce. Přidává se k němu drobná, dívčí. Uculí se do jejích sladkých rtů. Oba moc dobře vědí, co dělají. Tělo pod nimi je vytrženo z mikrospánku, do kterého během Radkovy nepřítomnosti, upadlo.

Tiché zasténání, když spatří jejich spojené rty a ruce u sebe v klíně. Ruce se propletou, těla taktéž.

Doteky.

Polibky.

Proplétání těl.

Vyvrcholení.

Uspokojivá ranní rozcvička mezi přáteli.

Pokojem se line vůně sexu, zpocených těl a nevětraného pokoje. Zavřené oči, doznívající mazlení.

"Měli bychom vstát," zavelí prostřední, ale z postele se mu vůbec nechce. Tak jako jim…

"Hmm… co kdybychom to dneska zapekli?" Dobrý nápad, ale musí být zamítnut.

"Nemožné, zabila by tě. A potom nás. A to je to prosím První pomoc," zazubí se s úšklebkem v koutku.

"Ok, ok, už vstáváme…" ženské křivky zmizí za dveřmi svého pokoje, nechá je samotné.

***

"Kluci… pohněte trochu, nechci, aby mi tady umrzla prdel. Jestli nám ta tram ujede, tak mi na cestu na bus půjčujete bundy," zazubí se na ně, když se chumlá do svého kabátku. Zima o sobě dává pomalu vědět a její vlezlá chapadla se zatínají do stehen přikrytých punčochami.

Společné setkání na zastávce tramvaje. Známá trojka všem studentům školy. Aniž by zase tolik chtěli. O popularitu se nikdo neprosil, ale očividně za to může seskupení jejich party a podivnost trojky, kterou tvoří.

Lidé stojící na zastávce pozorují zvláštní seskupení této skupiny. Výrazná dívka s chlapcem, jenž se drží za ruce a druhý mladík, který postává vedle nich a rukou přejíždí po ruce toho druhého mladíka. O něčem živě diskutují.

Aleš se zadívá na Radka stojícího proti němu. Úsměv, který zdobí jeho tvář, je víc než okouzlující. Skoro zhypnotizovaně na něj zírá. Zazubí se, když se volná Radkova ruka dostane na jeho zátylek.

"Tady bys to dělat neměl…"

"Proč?" špitne mu s otázkou do rtů.

Dívka se od nich odpojí, aby se pozdravila se skupinou právě příchozích.

"Hele kluci, nechte toho, děsíte tady lidi."

Oddělí se od sebe dřív, než se jejich rty docela spojí. Smích party protne zastávku.

"Dáme dneska nějakou akci? Ve škole byla nuda, potřebujem zlepšit náladu…" ozve se jeden.

"Jo, mohli bychom. Paní Dokonalá mi dnes totálně znechutila den. Hej už nikdy… myslel jsem, že už nevstanu a Aleše budu tahat za nohu ze třídy. Plastika bránice by nepomohla. Jak může někdo napsat zinek s tvrdým Y?! A úplně nejvíc byly ty byty s měkkým po B. To už jsem šel do kolen i já…"

"Nezapomeň se zmínit o tom, jak si mi to z hodiny musel dát vědět?! Měla jsem telefon půl metru od ucha, protože řval smíchy, byl totálně nemožnej. Divím se, že ho ta ježibaba nevyhodila," zakroutí hlavou jejich společná přítelkyně.

"No promiň, ale to se fakt nedalo. Byl jsem rozjetej už z technologie, kde nás bavil profesor…" pronese trochu omluvně Radek do ticha, které protne další smích.

Je fajn smát se a nevědět čemu.

*

"Dáme si pivo nebo něco ostřejšího?"

"Já si dám nefiltrovanou, díky," kývne na Radka, který s přikývnutím a lehkým očekáváním, se otočí na Aleše. "To samé," s úsměvem.

"Tak třikrát," mávne na barmana s kroky mířícími k oblíbenému stolu, u kterého stejně dlouho nebudou.

Taneční hudba se rozjíždí, čím dál víc DJ zapojuje oblíbené hity, i jim oblíbené hity.

Radek vytáhne nejdřív slečnu, jak se sluší a patří. Druhou rukou si k boku přitáhne Aleška. Rytmus hudby pro skvělé proplétání těl mezi sebou. Řasená sukně, pod kterou zajíždějí dva páry nenechavých rukou, aby pohladili rajcovní stehna. S přibývajícím časem nezůstává jen u dotyků, ukradené polibky…

"Ráďo, dneska mi snad nedáš košem nebo jo?" mrkající dívka s dlouhýma nohama, krátkou mini, kterou by ani nemusela mít a řasami takovými, že by mohla z fleku dělat malířku interiérů.

Radek stočí od svého piva pohled na dívku, která ho obtěžuje už od nástupu tady do školy… a že to je nějakej ten pátek! Přitáhne si k boku veselého Aleše. "Sorry, ale bohužel jo. Už jsem obsazený…" odpoví tajemně.

"Ale prosím tě… tyhle vaše gay hrátky už tady všichni znají a upřímně, podle mě už to není ani moc vtipný… Pojď si trsnout, můžu ti ukázat a nabídnout mnohem víc než ona," pohodí hlavou směrem k jejich společné kamarádce. Není divu, že si tak věří. Podprsenka minimálně o číslo menší, aby vynikla bujná ňadra, ale on s úsměvem zakroutí hlavou. Nemá tyhle bárbíny rád. A vůbec to není tak, jak tvrdí. Se zkušeností, jakou má, je to spíš obráceně. Přitáhne Aleše trochu nešetrně na svůj klín, rukama obejme boky.

"Myslím, že já už jsem si dnešní tanečníky vybral…"

"Se taháš s takovou spodinou?!" přimhouří pohled, odfrkne si. "Nemyslela jsem si o tobě, že jsi takovej… A ještě si hrát na svatouška jakože tady ochraňuješ tyhle dva…"

Radek vystartuje, Aleš se sotva udrží na nohách, aby nehodil držku pod stůl. Chce se postavit na obranu hned vedle něj, ale než stihnou nějak zareagovat, předběhne je dívčí ruka, která - zatnuta do pěsti - dopadne na uměle vytvořenou tvář.

Překvapení a úžas okolí je téměř hmatatelný.

Opravdu se to stalo?

Opravdu to byla ta drobná dívka, která se musí přidržovat, když fouká silnější vítr?

"O spodině by se dalo docela krátce diskutovat, ale omluv nás, dnes nás úvahová témata nezajímají," odpoví zcela diplomaticky, jako by se moment před tím vůbec neodehrál. Dupání je celkem slyšitelné.

Radek s Alešem zírají na křehkou dívku, kterou celou dobu opatrují jak porcelánovou panenku, chodí k ní do pokoje, aby mohla klidně spát, hlídají její sny, jedí její gumové medvídky a poschovávané čokolády… učí se s ní, diskutují o vážných i nevážných tématech a ona -

"Huh, nevěděl jsem, že děláš bojový sporty?!" ozve se Aleš hýkavě, než se složí smíchy pod stůl z absurdity situace.

"Já do teď taky ne…"

Pokračování Den jako žádný jiný