Zatmění nevinných myslí

Upozornění pro tuto jednorázovku je následující: v textu se vyskytuje celkem podrobný posis sexu a zabírá tak třetinu :D proto je varováním silné 18+

Zatmění nevinných myslí

---

Mlha tvořená umělým kouřem doplňující image koncertu, který se právě odehrává, nepříjemně štípe v očích. Dusí přítomné. Dav stojící pod pódiem se pohybuje v rytmu znící hudby. Všichni tančí se všemi. V koutku baru se u stolu na lavici krčí jeden z těch, kteří nepaří s ostatními. S nohama skrčenýma pod sebe, bradu opřenou o ruku, nepřítomně hledí někam před sebe v zamyšlení. Už na první pohled dojde člověku, že ten dotyčný není jedním z šestnáctiletých puberťáků, kteří v podnapilém stavu hopkají jakýsi osobitý tanec. Je zde sice pár starších, ale tenhle je nejméně zapojený do dění.

Zpěvák kapely zapíská pauzu a živou hudbu nahradí pár písniček linoucích se z přehrávače. Kapela zmizí ve své stage, pokud se tak té malé místnůstce dá říkat.

"Můžu si přisednout?"

Muž zvedne nic neříkající pohled k tomu, jenž ho vyrušil z myšlenek. Očividně to bere jako souhlas. Dokonalý účes… pohled… oči… rty. Polkne, než s nečitelnou tváří odvrátí svůj pohled.

"Nebaví tě to?"

"Nejsem tady kvůli pubertální hudbě." Odpoví odměřeně. Až tehdy si zpěvák skupiny uvědomí, že před ním na stole nestojí žádný alkohol, ale obyčejný džus. Pokud tedy není něčím střelený.

"A proč teda někdo jako ty chodí do baru?" zeptá se zvědavě. Ten muž přitahoval jeho pohled celou tu dobu, co zpíval. Tak tajemný i přes pohodlný posed, který na kožené sedačce zaujal.

"Rozhodně ne proto, abych se nechal obtěžovat zpěvákem, nad kterým slintají minimálně dvě třetiny místního osazenstva."

Urazil by se, ale teď se mu rozlyne po obličeji rozzářený výraz. "Takže se necháš pozvat na skleničku?"

"Nepiju."

"Ale no tak… od toho jsou lidi v baru ne? Chodí se sem napít, pobavit… najít potenciálního partnera…" rozpustilé mrknutí zeleného oka s nadprůměrně dlouhými řasami. Plné rty zkroucené do svůdného úsměvu.

"Nemám zájem."

Pořád stejná odměřenost. Tmavovlasý zpěvák se zamračí, ten chlápek se mu líbí a on ho takhle odbývá.

"Co ti to udělá?"

"Především to, že s tebou budu muset strávit víc času, než chci."

"Ale no tak… proč tolik jízlivosti?" opatrně, s lehkým dotykem prstů na dlani, se k němu přikloní. Nic neříkající pohled, který po něm vrhne, ho trochu zmate. Co čekal? Možná trochu globálního oteplení od tohohle ledovce. Na odtáhnutí reaguje smutným pohledem.

"Myslím, že bys měl jít a věnovat se svojí kapele. Rozhodně nejsem někdo, s kým by ses chtěl zaplést."

"Prodáváš snad drogy?"

Odhalí se před ním bílé zuby. "Něco horšího." Blýsknutí v očích.

"Fajn… stejně za chvíli musím jít zpívat, ale… neutíkej mi," dotkne se prsty na tváři. Úplně jiný dotyk než ten chtivý před chvílí. Jemnější, procítěnější. Ten chlap se mu líbí. Hodně se mu líbí.

Ani si neuvědomuje, jak sexy v tom černém tričku vypadá. Odchází s propalujícím pohledem v zádech. Možná dnes v noci už konečně nebude sám.

…

Martin sedící u stolu nad svým džusem si prohlíží osazenstvo. Pohled mu sjede na zpěváka kapely. Zalituje toho, když se jejich pohledy střetnou. Zpěvák se najednou rozzáří a přidá na zpívání. Bože. Proč?

Snaží se být nenápadný, zamyšlený a naprosto nad věcí a dokáže s ním zahýbat takový kluk? Kolik mu vůbec je? Osmnáct? S nadsázkou dvacet. Odfrkne si… a je pěkný. Dal by si říct. Kdyby ovšem nebyl ve službě a ještě relativně v utajení.

Nelíbí se mu skupinka kluků, kteří si něco špitají v posledním boxu. Pistole ho tíží nad kotníkem. Raději se jistí i zbraní. Povolené to má, ale… pokud nemusí, nevytahuje ji. Nemusí každý vědět, že je ozbrojený.

Přejede mu mráz po zádech, když spatří, jak si cosi vyměňují za docela živé debaty. Zbystří všechny své smysly.

Aha. Jen cigarety. Ale… odchod skupiny. Hodí do sebe zbytek pití a nenápadně se vytratí ven. Čas práce nastal.

*

Alan sleduje, jak se ten záhadný muž vypaří jak pára nad hrncem. Z ničeho nic se zvednul ze židle a prostě odešel. Aniž by se na něj podíval. Pohledem utkví na místě, na kterém doteď seděl. Bunda? Mrkne na hodinky, ještě písnička a konec.

Zaraduje se, když o chvíli později z mikiny vyloví peněženku. Celkem prázdnou peněženku. Pár stovek korun a občanka. Hmm, tak Martin, jo? Dvacet pět? To není zase tolik… miluje občanky, protože je na nich adresa. Úsměv protne jeho tvář. Rád se zastavím na návštěvu…

Koncert skončil celkem úspěšně. Měli i lepší, ale nejhorší to taky nebylo. Publikum se vždy liší město od města… propustil kluky domů a sám se vydal na malou noční procházku. Znal to tady dobře, takže šel přímo. Mě se neschováš, Martine!

U paneláku se opře o zvonek, na kterém se vyzývavě na něj směje Martinovo příjmení.

"Prosím?"

"Ehm… tady Alan…"

"Je pozdní hodina a já žádného Alana neznám."

"Nechal sis v baru bundu…" ve sluchátku je chvíli ticho.

"Aha… pojď nahoru. Třetí patro."

Ozve se bzučák, zatlačí do dveří, které s cvaknutím otevřou. Vyběhne schody až do třetího, kde ve dveřích stojí Martin, opřený ležérně o futra.

Alan nahodí úsměv, přece nedá znát, že by se trochu zadýchal. Pche. "Můžu dovnitř?"

"Chápu to jako pozvání na exkurzi mým bytem?"

"Jistě, jak jinak?" vyzubený úsměv. Natáhne před sebe ruku s bundou. "Tady ji máš…"

"Dík, barman by mi jí schoval, chodím tam často…"

"Aha, no… to jsem nemohl vědět, že? Peněženku máš v kapse, tak jsem tě vlastně našel…"

"Došlo mi to… jdeš teda dovnitř?"

Alan raději dělá, že si zvláštního zablýsknutí v Martinových očích, nevšiml. Projde kolem něj do ztemnělého bytečku. Maličká chodba s pěti dveřmi. Aha, nalevo ložnice, obývák, kuchyň a koupelna se záchodem. Přes skleněnou výplň dveří vedoucích do ložnice mu neujde, že se svítí malou lampičkou. "Vzbudil jsem tě?"

"Ne, zrovna jsem se chystal zalehnout…"

"Aha… no tak to… nebudu rušit, zase se vrátím…"

"Už jsi tady ne? A proč tady vlastně jsi, hm?" zkoumavě si ho prohlídne, i když odpověď na tuhle otázku znají oba dva.

"Možná tě poznat?"

Martin se rozesměje. "OK, chceš na to něco k pití nebo se mám rovnou svlékat?"

"Máš něco ostřejšího než je limonáda?"

"Jistě, že mám… neznamená, že když jsem dnes nepil, že nepiju vůbec. Příležitostně si dám. Chceš víno, pivo nebo whisku?"

"Víno postačí, pokud máš bílé, díky. Zítra máme další koncert a nerad bych se potácel po pódiu a zpíval nesmysly…"

"Chápu, běž si sednout do obýváku, hned to donesu…"

Alan na okamžik znejistí, když se usazuje na pohovku v menším obýváku.

"Tady to máš," Martin před něj na nízký stolek postaví skleničku s vínem, sám si usrkne ze svého.

"Takže… hm… co děláš?"

"Výslech?" pobavené.

"Ale jistě, musím přece alespoň trochu znát toho, koho hodlám znásilnit, no ne?"

"Ach… jistě… No vlastně… a proč ne? Jsem dejme tomu takovej malej detektiv a pomahač…"

"Zní děsivě…"

"Jo to jo…"

"Hledáš uprchlý vrahy?"

"Ne tak docela…"

"A povíš mi, co teda děláš?"

Pozvednuté obočí. "Nejsem si jistý."

"Ach… ta důvěra… No dobrá… mluvení by nám nešlo… takže… máš zájem o sex s klukem?"

"Jak si můžeš být jistý tím, že jsem na kluky?"

"Nemusel bych si tím být jistý v momentě, kdy bys mne nesledoval celý večer… A nutno podotknout, že to sledování nebylo ani trochu nenápadné. Pověz mi… kolikrát jsi mě svlíknul?"

Martin se na něj zaraženě podívá. Potom se rozesměje. "Víš, že jsi tak trochu docela hajlzík?"

"Možná trochu," našpulí Alan ústa.

Martin neodolá. Nač se zdržovat zbytečnými věcmi… prsty přejede přes našpulené rty až na zátylek, aby si ho přitáhl k sobě. Ve své podstatě jsou tu právě kvůli tomu.

Jakési bránění ve svléknutí triček a následné rozepínání knoflíčků u Alanových kalhot nebylo nijak silné. Spíš jen jakýmsi dodatkem k začínajícím hrátkám.

Martin bez okolků stáhnul kalhoty i se spodním prádlem. Pomalu nasměroval Alana do polohy v leže. Možná aby ho svým rychlým jednáním nevyplašil.

Mlsně se olízne, když spatří vzrušený penis. Jazykem ozkouší hlavičku, aby ho ihned mohl pohltit do nitra svých úst.

Pevný stisk, jemné dráždění shrnováním kůžičky doplněné o horkou jeskyni.

Miluje sex.

Vlastně… miluje Martina za to, že se s tím nepáře. Och! Ještě neměl partnera, který by na to takhle vlítnul. Tak bez zábran, neznají ani pořádně svá jména a už si to na pohovce rozdávají. Opravdu obdivuje spontánní chování ze strany Martina.

Malinko se zavrtí do matrace pohovky. Udělá si pohodlí.

Vychutnává si laskání tam dole bez myšlenek na to, že by možná měl taky převzít situaci… ale v nitru doufá v to, že mu Martin tohle společenské nedorozumění odpustí. Rukama sjede na jeho rozložitá ramena. Prsty pomalu prohnětou ztuhlé svaly. Když se neobjeví odpor, pokračuje v jemné masáži paží a krku. Občas prsty zajede do vlasů.

Zasouval si ho hluboko do krku. Nejlíp jak uměl. Doufal, že to v budoucích hodinách ocení, alespoň trochu. Jazykem olizoval žalud, dlaně přejížděly po slabinách, hluboko mezi stehna až k jemné štěrbině, která ho tolik lákala. Prst se jal masírovat uzavřený svěrač.

Najednou všechno zmizelo.

Alan ještě se zastřeným pohledem musel několikrát zamrkat, aby se zadíval na Martina, ale neměl skoro ani možnost. V zápětí se ocitl přehozený přes rameno a odnášen někam pryč. Dopad do měkkých peřin sice nečekal, ale touha, se kterou po něm skočil Martin, ho doslova krájela na kousíčky a protahovala mlýnkem na maso.

Roztával pod jeho rukama.

Už teď mohl konstatovat jistý fakt. A to ten, že lepší sex nezažil. I kdyby teď Martin skončil a vyhodil ho na studenou podlahu v chodbě.

Odněkud se objeví balíček s kondomy a tuba s gelem, která na jeho horkém, až příliš prokrveném podbřišku, zapůsobí jako vejce rozklepnuté na rozpálený olej. Zmizí stejně rychle, jako se objevila. Roztřesené prsty nasadí ochranný čepeček, aby alespoň trochu dokázal, že není zase takový perverzní hajzl, aby si ho vzal tak rychle a ještě bez ochrany. Gel nanese vzápětí v opravdu hojném množství. Mazlavé prsty se dotknou Alanova vchodu. Příprava je rychlá, ale precizní. Nechá se nabodnout na kopí čnící proti jeho vlastní erekci.

Martin uchopí Alana za hebký zadeček, v hlavě si pomyslně zapíše, že se s ním chce potom pomazlit. Pěkně tvarované půlky mu pasují akorát do dlaní.

Zastaví se. Musí se vydýchat, jinak se udělá jako puberťák po pár přírazech, ale… odstrčí Alanovy prsty a uchopí jeho chloubu do své dlaně. Tohle je přece jeho práce. Okouzleně pozoruje erekci ve svých prstech, periferně sleduje pomalu zajíždějící penis až po kořen do toho smyslného těla. Skloní se k opomíjeným bradavkám. Stiskne mezi zuby.

Zasténání ho posune dál. Stažení svalů kolem jeho vzrušení vyvolá roj hvězdiček za zavřenými víčky.

Ten kluk se opravdu nezdá…

Změní své pomalé tempo. Přirážení je prudčejší než před momentem, postel nesouhlasně zavrže při jednom obzvlášť silném přírazu. Až potom se uklidní do tempa vyhovujícího jim oběma. Pohyby dlaně jsou stejné jako jeho přirážení.

Steny jsou jediným vítaným vedlejším efektem, který by mohl rušit jejich okolí.

Orgastická křeč zachvátí jeho tělo.

Třes, který projede tělem pod ním ho vynese na vrchol. Jen matně si uvědomuje tekutinu dopadající nejen na jeho prsty, ale i podbřišek. Sám uvězněn ve svatyni touhy, obklopen horkem a pravidelně se stahujícími svaly. Oh, musí ven, jinak by si dal říct ještě jednou…

Přilehne si vedle, zauzlovaný prezervativ následuje gravitaci na podlahu.

Přitáhne si stále se jemně třepotající tělo k sobě do náruče a polapí rty, které tak opomíjel během aktu.

Spokojenost je na obou stranách.

"Hledám feťáky."

"Cože?" zmatené oči ještě zastřené doznívajícími pocity ze sexu, který právě prožil.

"Moje povolání."