Pod vodní hladinou {2}

Všechny uvedené skutečnosti berte s rezervou.

Děkuji za milé komentáře u minulé kapitoly.

Pod vodní hladinou {2}

---

Chrápání opilého Rika, který využil volného dne ke strávení v posteli v agónii bolesti hlavy, probere Kima o půl hodiny dřív než si nařídil budík. Šumění vln, které k němu doléhá z otevřeného okna je známkou větru, který se k ránu vytvořil. Tiše vstane, i když Rik spí určitě tvrdě…

Sbalí si neopren, ploutve a brýle. Na sebe navlékne jen volné kraťasy a tričko. Na upatlaný papír napíše nic neříkající vzkaz. S jakýmsi místním loupákem v ruce se vypaří z domu. Zapomenutý mobil zůstane ležet pod polštářem.

…

Vleze do dveří pro personál. "Ehm, dobrý den." Mladá žena sedící hned vedle dveří šatny, začtená do nějakého časopisu, k němu zvedne pohled. Prožvejknutí žvýkačky v rozesmátých ústech. Zrzavé kudrnaté vlasy se zhoupnou, když se vyšvihne do stoje.

"Nejste vy náhodou ten náhradník za Johna?"

"Vypadá to tak, pokud se jedná o plavání se žraloky," zazubí se. Vyhrabe ruku zpod své hromádky výstroje, aby se představil. "Kim."

"Miriam," s úsměvem si ho prohlédne. "To se nebojíte?"

"Zatím ani pořádně nevím, s jakými žraloky budu plavat…" usměje se rozpačitě.

"Ach vy vášniví potápěči… hned se do všeho hrnete…"

"Jednou nám spadne hřebínek… do té doby musíme bláznit."

"Ach jasně, já zapomněla…" rozhlédne se, "Tak se chceš podívat po komplexu, Kime, nebo chceš nejdřív zavést za šéfem?"

"Asi k tomu šéfovi, potom určitě rád využiju nabídky na provedení tady…"

"Ok, tak pojď, musíme až na druhou stranu…"

Během cesty centrem se Kim od Miriam dozvídá, s kterými žraloky bude pracovat a kde pracuje ona… lachtani jsou určitě dost inteligentní stvoření na práci a hraní si.

"Oh, Kime, říkal jsem si, jestli dorazíte, jak jste říkal… už se mi stalo, že mi někteří nedorazili…" vyjde ze dveří ten samý muž, který ho včera v noci zastavil na tržišti.

"Já ten případ nejsem."

"Očividně, takže… jste připraven podívat se, kde budete dnes večer pracovat?"

"Samozřejmě, proto tady jsem…"

"Výborně, Miriam, vezměte Kima po komplexu, ukažte mu kluky, oboje, oni už mu všechno vysvětlí. Tak ať se vám daří a líbí tady u nás…" s úsměvem zmizí za dveřmi své kanceláře.

"Pěkně rychlý…" podotkne pobaveně Kim.

"Normálka… tak pojď… nemám moc času, za hodinu a půl začínám show a ještě se musím jít kouknut na ty moje zvířátka…"

"Jasně… nebudeme to zdržovat… Zaveď mě tam, kam mám jít a pak už tě nebudu obtěžovat…" řekne s omluvným tónem v hlase.

"Nemusíš se omlouvat, určitě se ještě uvidíme," mrkne na něj, než ho zatáhne na schodiště. "Musíme dolů, do podmořskýho světa," vysvětlí.

…

"Kluci! Vedu vám na dnešek posilu," stále přítomný upřímný úsměv Kima dostává, i když… on už ho má naučený za ta léta přetvářky…

"Ahoj," pozdraví přítomné kluky, kteří si ho zvědavě prohlížejí.

"Potápíš se dlouho?" ozve se za jeho zády hluboký hlas. Kim svůj pohled stočí za sebe, tělo otáčí o vteřinu později. Hluboký hlas odpovídá jeho majiteli. Vysoký, robustní muž. Už na první pohled člověku dojde, že bude nejstarším členem tohohle osazenstva. A očividně to tady má na povel.

"Od pěti let šnorchluju, od patnácti se potápím s přístrojema, takže už deset let. Oficiální licenci mám od osmnácti." Natáhne před sebe ruku, "jsem Kim."

"Robert. Alespoň, že nám sehnali někoho zkušenýho… nedovedl bych si představit, že ti pár hodin před vystoupením vysvětluju, jak se používá kyslíková bomba…"

"To určitě nemusíte…"

"Tykej mi. Tady tohle je Miki, Alan a Daniel," ukáže jednotlivě na kluky, se kterými si potřese rukou. "Starají se o údržbu a čistotu vody. A teď pojď semnou, musím se kouknout na tvoji výstroj a ukážu ti kluky žraločí, ať víš, s jakými kousky budeš mít tu čest při krmení…"

"Moment! Já je mám krmit?! O tom nebyla řeč," ozve se trochu vyděšeně. O krmení se nikdo nezmínil! Očekával jen nějaké plavání se žraloky-

"Snad jsi nečekal, že mezi ně hupneš a budeš je drbat na břiše?" podívá se na něj pochybovačně. "Aha, takže čekal… No, v rámci show je i krmení. Sice jsou nakrmeni dosyta tak, aby tě nebrali jako potenciální oběť, ale i tak jim musíš před lidma něco strčit do tlamy. A věř, že vlastní hlava nebo jiná končetina to není… Oni si za to přece platí…"

Další povídání o ekonomice parku a návštěvnících trochu vypustí. Vzpamatovává se z šoku, že ty vodní potvory bude krmit.

"Jedinej žralok, kterej by tě mohl trochu děsit, je žralok modravý. Ale my tady máme jen dva metry dlouhýho kouska. Neměl by ti ublížit, pokud ho vyloženě něčím nenaštveš… půjčím ti pár papírů, který si přečteš. Dozvíš se tam například to, co kterýho žraloka může dráždit a tak… A jinak se nemusíš bát. Tenhle žralok má menší stisk čelistí než ostatní žraloci, takže takové to roztrhání těla jako v Čelistech je méně než reálné, zvlášť, když je nažranej… maximálně ti poškodí neopren. To jediné tě může naštvat. A vždycky tu máme zdravotníky, umřít bychom tě nenechali," vycení na něj zažloutlé zuby ve zvráceném úsměvu.

"To mě uklidnilo…" polkne nejistě, ale je si vědom toho, že když už na to kývnul, neměl by vycouvat. No co, život je o překonávání sebe sama… "Tak mi je pojďte ukázat."

…

Lidé obsadili celé hlediště vytvořené speciálně tak, aby viděli na celé dění pod vodou. Kim trochu nervózně sedí v neoprenu obléknutém do půl těla. Hlavou se opírá o zeď za sebou, oči zavřené.

"Nervózní?" ozve se vedle něj Mikiho hlas.

"Možná trochu… tohle jsem nikdy nedělal. My žraloky nevyhledáváme… Víš jak… delfíni jsou skvělí, ale ze žraloků má člověk respekt. Těch pár maličkých, které jsme potkali, se s tím nedají srovnávat…"

"Není se čeho bát. Jsou nažraní a útočit by neměli. Jsou na lidi v akváriu zvyklí…"

"No jo, ale stejně… mám z toho respekt. Je to jejich teritorium a já budu ten vetřelec… ani mě neznají. Nikdy jsem nebyl na týhle show, abych viděl, jak s nimi váš kolega zacházel… jediné, co jsem viděl, byly filmy o velrybách, kosatkách a Čelisti." Zasměje se nervózně.

"Fajn fajn," rozesměje se Miki. "Ale musíš brát zřetel na to, že jejich žralok byl pořádnej macek a ještě lidožravej," zazubí se na něj zpátky. Poplácá ho po rameni. "Tak pojď, show čeká. Bude to v pohodě. Na zkoušce přece reagovali v pohodě…"

"Bylo to na plošině…"

"To je jedno. Pojď. Čím víc se tady budeš stresovat, tím to bude horší," vytáhne ho za ruku do stoje. "Drž se."

Navlékne na sebe neopren a vyjde do haly, kde ho přivítá aplaus diváků. Vykulí oči. Tolik lidí?

Jeho dnešní šéf přicapká v bermudách a plážové košili, aby ho představil osazenstvu. Zvedne ruku na pozdrav. A zatímco nahrávka seznamuje diváky s tím, co se bude dít, nechá si pomoci s nasazením nejen kyslíkové bomby na záda, ale i zátěžovým systémem.

V podřepu nad nádrží, do které za okamžik hupne, se musí několikrát zhluboka nadechnout. Na vlastním hodinkovém počítači odklikne čas ponoru. Stáhne si brýle na oči a do úst strčí automatiku. Jde se na to.

Prodýchá si začátek ponoru, zkušební nádech byl už nad vodou. Na boku ho tíží brašna s uzavřenou pochoutkou pro žraloky.

Už po chvilce ve vodě se zdá, že onen žralok, kterého se nejvíc obával, je někde schovaný a tak se baví s těmi menšími, kteří mu neublíží. Tady pod hladinou neslyší dav, který se zatajeným dechem sleduje příchod obávaného na scénu. Všimne si ho, až když se mu v zorném poli objeví jeho čumák. Zkoumavé oko ho zvědavě pozoruje. Objeví se dokonalá čelist, chňap.

Zvídavé rybky vodního ekosystému v nestřeženém okamžiku uloupí drobky z ryb, které žralokům plují od tlam.

Kim fascinovaně zazírá na žraloka, který je větší než on sám a z fleku by si ho tady mohl podat ke svačině místo těch kousků, které jim nabízí. Neujde mu, že to oko, ho pořád sleduje. Mrsknutí ocasem a žralok zmizí mezi kameny.

Jeho druhý příchod ucítí najisto. Tlama zakousnutá do jeho paže, kterou podával ryby. Kim zmateně zamrká. Co to? Až trhnutí s rukou, které vyvolá žraločí pohyb, jak se snaží oddělit si potravu. A pořád to oko.

Potápěč, který k němu skočí s harpunou v ruce, ho ubezpečí v tom, že tohle nebylo součástí plánu.

Vodní tvorové se rozprchnou do všech stran obrovského akvária. Žralok zmizí též.

Dovolí svým očím protočit šokem panenky při pohledu na žraločí zub trčící z krvácející rány na paži.

Copak udělal něco špatně? Žádné prudké pohyby, žádné machrování, jen čístá okouzlenost nebezpečným tvorem.

Potápěč, který k němu skočil, ihned poutá jeho pozornost.

Ukáže mu rukou, že je ok, ale není. Ví to oba dva. Jenže pokud nechce umřít na Kesonovou nemoc*… musí zachovat klid a nepanikařit. Přesně jak se to učili ve škole. Pomalé vynořování a vydechování. Kroužení dokola. Jenže dokola nekrouží jen oni. Žraloci přilákaní pachem krve se mlsně sbíhají kolem nich.

Kde je ten, kdo řekl, že když jsou nažraní, nebudou útočit? chtěl by ho vidět na tomhle místě.

Mysli na dekompresní zastávky! Běhá mu v hlavě výstražně. Ještě, že ten žralok tolik nekouše! Umřel by tady mezi žraloky na vykrvácení, protože by mu chyběla končetina a tenhle potápěč by ho tu nechal, protože se pohybuje příliš lákavě. Přesně jako kořist, která dělá návnadu.

Zdá se to jako nekonečně dlouhá doba. Ale pak je najednou z vody venku a leží na nosítkách. Křik lidí nevnímá.

Dovolí si upadnout do sladkého bezvědomí.

^{*Kesonová nemoc: Vlivem příliš rychlé dekomprese (poklesu tlaku) se dusík přemění v plynné skupenství a začne vytvářet bublinky, zejména v žilní krvi. Nastávají bolesti kloubů a svalů, svalové obrny a ztráty vědomí. Nejvážnější komplikací je embólie bublinkami v plicích či koronárních cévách. Prevence trvalých poruch potapěčů se řeší přetlakovými (hyperbarickými) komorami s postupnou dekompresí.}