Pod vodní hladinou {7} konec

Opravdu krátká poslední kapitola i s malinkatým Epilogem... Ještě se k nim vrátím, nebojte se... Jen jsem to nechtěla zbytečně protahovat... Tahle povídka měla být zlomem v mém psaní, ale nějak se nestalo... Mám teď opravdu zvláštní období... Tak snad jsem vás tím moc nezhnusila...

schválně... kdo tam najde pozvánku na Vánoční povídky?

Pod vodní hladinou

{7} Konec

---

"Máš všechno?"

Kim se ohlédne po pokoji, moc toho tady neměl. Jen pyžamo a kartáček na zuby, které mu donesl v noci Rik, plus doklady a drobnosti, které měl po kapsách. "Asi ano."

"Tak můžeme vyrazit?"

Přikývne. Po tom, co se stalo v noci v tomhle nemocničním pokoji, se cítí trochu rozpačitě. Vezme od sestry propouštěcí zprávu, kterou zde pro něj nechal sloužící lékař, plus ještě předpis s nějakými léky.

"Pojď, vyzvednu ti to v lékárně a pojedeme k tobě, ať se můžeš vyspat," uchopí Rik Kima za loket, trochu ho tím přitáhne k sobě. Sleduje jeho reakce velmi ostražitě. Po nočním polibku, kdy se opravdu rozpačitě vytratil z pokoje, si není jistý, co od Kima očekávat.

…

"Snížku, ty moje kuličko, nebál ses tady?" mňoukání, které doprovází vrnění a mazlení chundelaté hlavičky o jeho tvář, ho dostává. Pevně sevře oči k sobě. Takové přivítání nečekal.

"Opravdu jsi mu chyběl," podotkne s úsměvem Rik. "Ke mně se lísal až do rána…" potom si uvědomí, co řekl. Kim se na něj nevěřícně podívá.

"Tys tu byl?"

Přikývnutí: "Nechtěl jsem ho tady nechávat, je maličkej, neměl by tu být tak dlouho sám… musí si zvyknout na lidi…"

"Děkuju… já… dáš si něco?" kotě v jedné ruce, druhou si projíždí neumyté vlasy.

"Ne, měl by sis lehnout a já ti něco připravím… dej si klidně i sprchu. Kdyby něco, klidně zavolej," úsměv, který mu věnuje, je jako pohlazení po duši. Ještě podrbe toho kulíška po bílé hlavičce a zmizí za dveřmi kuchyně, odhodlán připravit něco dobrého.

… Již svěží Kim se vyhrabe z koupelny, jak vstoupí do chodby, vyvalí se za ním oblak horké páry, která se střádala v malé koupelně po dobu jeho opravdu horké koupele. Uloží se do postele, která není ustlaná tak, jak ji nechával. Vůně Rikova parfému ho udeří do nosu sotva se položí hlavou na polštář.

"Riku…" osloví právě příchozího Rika s talířem v ruce.

"Ano?"

"Myslel si to vážně?"

"Co máš přesně na mysli?"

"To s námi…"

"Ano," souhlasně se slovy pokývá hlavou, usadí se vedle ležícího Kima na kraj postele.

"Chtěl bych to zkusit," zaboří pohled do peřiny.

"Prosím? Slyšel jsem dobře?"

Ale Kim jen přikývne na souhlas.

Rik se na něj rozradostněně vrhne. Svalí unavené tělo do polštářů, přimáčkne pod sebe. "To jsem moc rád," vtiskne drobný polibek na čelo. Potom si uvědomí, co vlastně udělal. Vždyť se sotva drželi za ruce a on už ho líbá… Když nepočítá to, co se stalo v nemocničním pokoji... trochu se odtáhne, ale ohníčky v očích to neuhasí.

Na Kimově tváři se po dlouhé době objeví úsměv. Šťastný úsměv.

Netušil, že by těmi slovy mohl udělat Rikovi takovou radost… a co vlastně čekal? Odtáhnutí? Odpor v těch krásných očích? Zavrhnutí jejich dlouholetého přátelství? Ano. Popravdě tohle čekal, když prozradil své tajemství. Ale teď… teď by mohl nastat nový začátek. Nebo ne?

O čtyři měsíce později…

"Kime! Kde jsi?" Snížek ve svém pelíšku v kuchyni nastraží ouška jako hlídací pes. Páníček se vrátil. S mňoukáním se mu vrhne pod nohy už v chodbě.

"Tady, v kuchyni…" sotva to dořekne, objeví se mezi futry vedoucími do kuchyně, střapatá hlava jeho přítele - Rika. V ruce bílou kouli představující jejich kocoura.

"Nechtěl by ses zúčastnit jednoho večírku?"

Pozdvihnuté obočí. Jejich poslední večírek nedopadl zrovna nejlépe. Tedy… ne pro ně. Spíš pro osazenstvo, když hlavní aktér slavící narozeniny shodil pyramidu poskládanou ze skleniček a všichni hosté se pak zbytek večera prodírali mezi střepy, protože ne všechny byly dobře uklizeny. "Jakého?"

"Nějací gayové zvou všechny gaye z okolí na takové Vánoční seznámení. Prý si povědět příběhy…" úsměv na rtech.

"A nebudeme tam nakonec sami?"

"Ptal jsem se taky, ale prý ne, účast už slíbilo několik párů," hbité prsty uloupí jednohubku, v ústech je rychleji než Kim stačí jakkoliv protestovat.

"A kdy?"

"Dvaadvacátého večer."

"Tak fajn, půjdeme tam… bude fajn poznat někoho se stejnou orientací tady na malém městě," pokrčí rameny.

Dostane na tvář šťastný hudlan.

"Máš pravdu… jdu mu hned napsat odpověď."

Kimova poslední otázka, jak se o tom vůbec Rik dozvěděl, zůstane nevyřčena, po Rikovi už není v kuchyni ani památky.

Epilog

Mladík sedící na lodi pozoroval bubliny, které se vznášely k povrchu vody od potápěčů, na které dohlížel. Dekomprese postupovala přesně podle plánu.

Bláznivé ostříknutí komentuje pouze zdvihnutými koutky, je už zvyklý. První z potápek se vyhoupne z vody na záď lodě.

"Lee, můžeš pomoct Rikovi? Má sebou nějak moc velký náklad…" zakroutí s úsměvem hlavou, zatímco se svléká z neoprenu a odstrojuje výstroj. Jeho přítel se vynořuje za ním se sítí plnou mušlí. To je zvědavý, kam jen to bude chtít Rik naskládat. Jsou sice krásné, ale mají jich už tolik, že se místo pro ně zužuje. A ne, police ve své knihovně neuvolní.

Napřáhne ruce, aby se opřel o zábradlí, zatímco bude sledovat dekompresi svých přátel. Jeho pohled však zavadí o vybledlou jizvu od žraloka, se kterým měl tu čest se setkat. Dodnes je rád, že ten žralok mu udělal pouze tuto jizvu. Mohl si vzít taky celou ruku… nebo jeho život… a to už by nezažil harmonický vztah s Rikem. Ne všechno, co se zdá na začátku jako špatný nápad, jím doopravdy musí být. Někdy se musí trochu zariskovat.

Konec