Vánoční - příběh druhý

Ještě jednou přeji Veselé Vánoce.

Vánoční

Příběh druhý

---

Vánoční cukrovím provoněným domem se rozlehne zavolání muže, který se pere s Vánočním stromem: "Zigi! Kde jsou ty koule?"

Tmavovlasý vykoukne z kuchyně, kolem pasu má uvázanou zástěru s potiskem odhaleného ženského těla. Což byl dárek jedněch z praštěných přátel Mirka a on se teď snažil ji za každou cenu nenápadně zapálit neopatrností v kuchyni, kde smažil řízky na večer. "Koule? No, moje dvě jsou tam, kde mají být," poťouchlý úsměv. Ví, že tyhle koule nemyslí, ale proč ho trochu nepoškádlit?

"Tak pojď sem, musím tě pověsit na stromek." Tak tohle nečekal. Úsměv mu zmrzne na rtech. Nevědomky rukou zajede do rozkroku, aby si bránil svojí chloubu.

"Ty jsi hrozný!" zaskučí.

"Ty jsi začal!" vypláznutý jazyk. "Tak kde jsou ty ozdoby? Tvrdil jsi, že je máš a já je nemohu najít. Při stěhování mě nenapadlo je hledat… Máš tady moc knih a málo prostoru na schování takových věcí…" rozhlíží se kolem sebe. Tu a tam vezme za některou z knih, aby se za ní podíval, zda se tam neukrývá krabička s ozdobami.

"Tam určitě nejsou…"

"A kde teda?" otočí se kolem své osy, zda je nepřehlédnul. "Bady, fuj! To nesmíš!" chňapne po modrém řetězu, který na stromek má přijít až poslední, ale letos to asi nevyjde. Ne, pokud ho jejich pes sežvýká. Psisko však po páníčkově zatahání za tu blyštivou věc považuje hru za rozehranou a s vrčením se vrhne na druhou stranu pokoje. Zikmund sleduje, jak se řetěz napne, s Mirkem to škubne, protože takovou sílu nečekal. Pobaveně se opře o futra.

"Že bys mi pomohl?" ozve se nasupeně těsně vedle - pod ním. Bady zamotaný do řetězu, Mirek válející se po zemi. Rozesměje se.

"Myslím, že už není třeba…"

"S tebou je teda zábava," zamručí si Mirek pod nosem, zatímco se sbírá ze země, aby vymotal to poblázněné psisko z potrhaného řetězu.

"No promiň," ohradí se z vesela, naaranžuje své tělo do sexy pózy. "Copak nevidíš, že zrovna fotím kolekci plavek na další léto?"

Výbuch smíchu protne dům, Mirek se se smíchem svalí na pohovku. "To se omlouvám, my lady, nechtěl jsem vás urazit," stáhne si vždy naškrobeného Zikmunda do klína. "Ale teď bys mohl využít svých sexy proporců na něco jiného," zavrní mu do ucha.

Plácnutí přes ruku. "Ale kuš, spálím i ty řízky…"

"Mám je rád propečený…" zamumlání do ucha, které žužlá.

"To já taky, ale… ne na uhel!" vyskočí se smíchem na nohy a raději zdrhne do kuchyně, kde se raději schová před vánočním erotomanem. Něco si musí nechat i na večer.

***

Mirek dovypráví situaci, na kterou si vzpomněl. Zažili ji před dvěma roky. Zikmund vedle něj se usmívá, za což je rád. Musel ho přeci nastínit i v jiném světle než jako toho mrzouta, který je celý večer obtěžoval svými zkoumavými pohledy.

Osazenstvo stolu je pobavené. Očividně by to do něj nikdo neřekl…

"Tedy Zikmunde, vážně bych tě po našem nynějším setkání netipoval na veselou kopu…" podotkne Kim, který si ho zvědavě prohlíží. Ten muž je rozhodně něčím zajímavý.

"Ne vždy dokáži perlit takovým způsobem," odkašle si Zikmund. "Ne v každé společnosti."

Jakési napětí, které se mezi ně vloudí, Zikmundova nálada pořád ještě není na dobré úrovni natolik, aby do něj chtěl někdo rýpat. A že tady pár rýpačů bylo…

***

"Zigi, pojď si s námi připít, když má dneska Mirek ty narozeniny… nic ti to přeci neudělá…" žebravé pohledy Mirkových přátel. Nechce být za nějakou netýkavku, je sakra dospělý, ale copak to jde? Být dospělý? V této společnosti, kde se každý chová pořád jako dítě. Ne, nevadí mu to, rád se s nimi zasměje, ale někdy toho má dost. Někdy by potřeboval svůj klid… klid, který kdysi dávno nacházel v samotě.

"Musím dneska být schopný řídit… určitě zase potkám nějakou hlídku. Jako minule," poukáže na situaci, která se stala před dvěma týdny. Bylo to skoro tak stejné, jako nyní, jen s výjimkou, že Míra má dnes narozeniny. A ten se momentálně ztratil, kdo ví kam. Stiskne v prstech skleničku, kterou si ukořistil. Snad jediná tady v domě, která neobsahuje alkohol.

"Ach jooo, s tebou opravdu není žádná sranda. Opravdu ani skleničku?" opilé psí oči.

Zavrtí hlavou. "Ne."

Rozhlédne se po místnosti, aby našel Mirka. Bohužel jeho kštici nikde nevidí. Kam se asi poděl?

"Něco hledáš?" šmátravé ruce se mu obtočí kolem boků, hlas dost známý na to, aby identifikoval majitele dlaní bez pohledu na něj.

"Možná," řekne s úsměvem, otočí se mu v objetí tak, aby byli čelem k sobě. "Bavíš se?"

"Možná…" zopakuje, otře se tváří o tu Zikmundovu. "Ty ne, že? Kluci si stěžovali, že jim nechceš dopřát vidět tě opilého…"

"Nepotřebuju se bavit a být u toho opilý," podotkne, ale ví, že s tím je Mirek obeznámen.

"Já vím… nechceš už jít domů? Rád bych si rozbalil svůj narozeninový dárek," prsty se dotknou pečlivě zapnutých knoflíčků u nažehlené košile.

"Rád, určitě to bude lepší zábava než tahle ukázka, jak se co nejrychleji ožrat."

"Tak pojďme," přitiskne ho k sobě. "Oni si naší absence stejně nevšimnou, Tony má v kuchyni pořádnou zásobu alkoholu, to je zabaví."

…

Mirek leží na posteli dokonale uspokojený, unavený a příjemně naladěný. Rozhodně se mu vyplatilo odejít ze své vlastní oslavy, protože Zikmund umí být velmi přesvědčivý společník. Jenže Zikmund se mu právě někam vytratil, zřejmě v domnění, že usnul po tak uspokojivém dovádění. Dolehne k němu šumění puštěné sprchy, usměje se sám pro sebe. To je celý jeho Zikmund.

Sprcha se vypne, následuje zvuk capkání bosých chodidel po dlažbě koupelny, dveře se otevřou, v nich dokonale upravený Zikmund.

"Někam se chystáš?" zeptá se se zájmem. Pohledem přejede po vyštíhlených kalhotách, které si nedávno jeho podnikatel koupil, v nich pečlivě zastrkaná bílá košile. Odpovědi se mu dostane pouhým zavrtěním hlavou.

"Ještě jsem ti nedal svůj dárek," pronese tiše po chvilce. Nejistě přešlápne z nohy na nohu. Počkat… Zikmund přešlapuje nejistě? Od doby, co jsou spolu, ho v takové stavu snad ještě neviděl.

"Myslel jsem, že jsem ho právě dostal, ale teď jsem zvědavý," oči se rozšíří zvědavostí. Pohled začne těkat po místnosti, zda mu něco neuniklo.

"Chtěl jsem ti dát něco originálního… něco, co nedostaneš jen tak… No a… jsme spolu už dlouho. Těch pět let je docela dost, nemyslíš?" usměje se. Mirkovi v hlavě šrotuje jako v továrně na hodiny, kde se dávají dohromady všechny kroužky. "Vím, že mě máš rád, a já tebe a tak…" poklekne na koleno před stále nahého Mirka. "Nemůžu ti nabídnout nic než sebe, ale…Chtěl by sis mě vzít?"

Minuta naprostého ticha, než se Mirek odváží znovu nadechnout. Posadí se na posteli, nohy spustí dolů přes pelest; být mu blíž. Překvapený pohled je upřímný. Nakonec se oklepe, sklouzne pohledem níž, na Zikmundovy ruce, ve kterých svírá jemný zlatý kroužek.

Neschopen slova, vztáhne ruku, aby pohladil Zikmunda po hladce oholené tváři. "To víš, že ano, ty můj blázínku."

Ocitne se na zádech, když ho šťastný Zikmund zašpendlí pod sebe. Jejich rty se spojí v polibku.

***

Zikmund uchopí do svých prstů Mirkovu dlaň, kterou zdobí právě ten prsten, který tu noc svíral v prstech. Ještě se nevzali, ale společně se domluvili na tom, že na to nebudou spěchat, prostě to nechají plynout. Vždyť život mají pořád ještě před sebou.