Vánoční - příběh první

Děkuji za Vaše komentáře. Snad vás to alespoň trochu potěší.

Vánoční

Příběh první

---

Záře reflektorů, spousta různě barevných světel… štíhlá těla prohánějící se po parketu.

To byla jejich první společná soutěž.

Mistrovství republiky.

Kontroverzní soutěž, kde nikdo neměl slitování. Pravidla hovořila za své, tančit smí jen muž a žena. Proč však nezpůsobit rozruch? Diskriminace? Kdepak. Pořadatelé soutěže raději bez zdlouhavých soudů udělili souhlas tomuto netradičnímu tanečnímu páru. V domnění, že toho spolu moc nesvedou, že nedokážou změnit historii tance... tanečním párem vždy byl muž a žena, dva muži nemají u publika šanci; mysleli si. Jenže dva z nejlepších spojili své síly. Odhodlání v jejich očích bralo dech.

Média zase měla o čem psát. Novináři měli zase motiv pro stíhání lidí, kteří chtěli žít normálně, bez přílišných fotek v bulvárech… ale i to k tomu bohužel patřilo.

V zákulisí jsou trochu stranou od všech ostatních tanečních párů. Koncentrují se na svůj výstup. Pro ostatní příliš jednoduché Mistrovství republiky, pro ně zkouška osobností. Tady jde totiž o vše. A hlavně o jejich čest.

Překvapivě tím, kdo přemlouval, byl Alex, který kvůli tomu byl ochotný vyvolat hádku. Odnesl to dvěma dny mlčení a odvrácené polohy při spaní. Každý na své straně. Jenže teď toho vůbec nelituje. Snažili se kvůli tréninku nezanedbávat své partnerky pro tanec, ale uchvátilo je to natolik, že jim raději sdělili jejich plán. To proto teď obě dvě seděly v hledišti vytvořeném z kulatých stolků, u kterých osazenstvo sleduje dění na parketu.

Šikovným hmatem připevní startovní číslo, které si vylosovali. Usadí se na stůl, přitáhne k sobě svého přítele. Stiskne v objetí; pro povzbuzení. Vtiskne polibek na vláčné rty; pro štěstí. Úsměvu, který je mu věnován po oplátku, neodolá. Prsty jemně objedou konturu rtů. Nevšímají si toho, že na ně ostatní nepokrytě zírají. Jejich orientace už je dost známá. Proč se tedy držet nějak zpátky? Když za chvíli půjdou v televizi v přímém přenosu do tisícovek domácností.

Jedna z hlavních pořadatelek, s blokem umístěným na tvrdých deskách, je všechny vybídne k zahájení. Seřadí se podle startovních čísel a po době dlouhé dva kroky si mezi sebou dělají rozestupy.

Uvítání hostů,

Představení tanečníků řadících se na parketu.

Až příliš mnoho očí sjede na jejich dvojici.

Alexovi neujde malé zaváhání z Patrikovy strany, ruka na jeho boku zesílí svůj stisk; jsem s tebou.

Černé kalhoty se stříbrným lemováním. Košile v blyštivé bílé, skoro až perleťové, bere dech. Zahajovací tanec.

Rytmus hudby je vtáhne do sebe.

Nevšímají si tanečních párů kolem sebe ani komisařů, kteří chodí kolem nich. Jen podle rytmu hudby mění taneční styly. Slova nejsou potřebná.

Nikdy nebyla…

Pohledy mají zaklesnuté do sebe, soustředí se pouze sami na sebe. Jen kdesi vzadu v mysli je jakési čidlo, které je hlídá před srážkou s jiným párem.

Potom přišlo sólo, na které byli všichni zvědaví. Každý z párů tančil na vybranou hudbu sám.

Zatajený dech osazenstva, které tomu přihlíželo. Byli poslední, kteří ještě netančili. Možná to byl záměr. Možná je pořadatelé chtěli zesměšnit až na konci.

Výsměch se však nekonal.

Již po prvních tónech… krocích…

Obecenstvo zůstalo užasle mlčet.

Elegance pohybů, ženskost v tomto páru není nutná. Nic nechybí.

Jako kdyby byli o krok napřed, předvídali. Bezchybná choreografie, ladné kroky. Tajemné úsměvy na obou tvářích.

Hypnoticky zaklesnuté pohledy. Jsme jen ty a já.

Dokonalé kroky, dokonalá vzdálenost a souhra těl. Vše je pro ně naprosto dokonalé.

Drobné zaškobrtnutí, které každé oko přehlédne, jeho přítel však ne. Nedovolím, abys upadl. Pevný stisk na lopatce, úsměv, který mu věnuje. Na rtech tiché díky.

Drž mne.

Držím tě.

V některých očích pozorovatelů se objeví stejná láska, jakou si oni předávají, v dalších zas znechucení nad tím, co vidí. Obdiv některých za tu odvahu, kterou tímto činem prokázali. Za dokonalost, kterou svými pohyby vytvářejí.

Nezáleželo na tom, zda dnes vyhráli nebo ne. Ten večer totiž patřil pouze jim.

***

Patrik uchopí Alexovu dlaň do té své. Sevření je jisté, neopouštějící. Mají na ten večer příliš mnoho vzpomínek. Příliš čerstvých. Pocity, které proplouvaly jejich těly, ještě neodezněly. Pořád jsou uvnitř, nechtějí odejít. Rozbuší srdce, zvýší tep. Dech se prohloubí… a zase ten pohled. Ten, jehož význam znají jen oni dva. Ten, který hladí po duši toho druhého.

Muži usazení kolem stolu, skoro jako na setkání Krále Artuše, mlčí. Úsměvy na jejich tvářích, jak si to snaží představit. Zpracování živé, dopodrobna popsané situace ze života, se usazuje v jejich myslích. Nikomu z nich neuniká aura, která se kolem těch dvou ovíjí. Čerstvě zamilovaní.

Zikmund si k sobě přitáhne překvapeného Mirka. Vtiskne jemný polibek do vlasů. Ukázka tak otevřených citů ho zasáhla příliš hluboko. Uvědomění, že mu nedává veřejně tolik, jako ti dva sobě… do teď si myslel, že je vše v pořádku. Avšak… momentálně mu to otevřelo oči. Nebylo to ani zdaleka z poloviny tak vroucné, i když to cítil hluboce. Pořád byl příliš ostražitý před cizími lidmi… Teď snad ale nejsou mezi cizími, že?

Nikdo to nekomentuje, všem to přijde přirozené.

To, co však po tanečním vystoupení následovalo… to už jejich uším může zůstat skryté. Intimita chvíle, která nastala, je jen jejich…

…

"Lásko?"

"Ano?" Patrik se stočí od své brašny, ve které se přehraboval tak, aby na Alexe dobře viděl.

"Nepůjdeme už domů? Dnes to bylo nějaké vyčerpávající…"

"Bylo to úžasné… viděl jsi to? Lidi ani nedýchali a potom ten potlesk… Je mi fuk, že jsme to nevyhráli, že jsme zůstali pod vrcholem. Stačilo mi to, že jsi tam byl celou tu dobu semnou. Že jsem tam mohl být s tebou."

Udělá dva rychlé kroky, aby se ocitl těsně u Alexe. Nyní tady nikdo není, tak si to mohou dovolit. Jen oni dva.

Jejich polibek je vláčný, příliš kontrolovaný… co kdyby se přece jen našel někdo, kdo by je chtěl zkontrolovat…

Těla přitisknutá na sebe schovávají vzrušení, které nemusí být odhaleno nikomu dalšímu.

Těsné taneční kalhoty, které zvolili pro dnešní večer, jsou lákadlem nejen pro oči, ale i pro ruce. Šmátravě zajíždí dolů, hladí intimní patrie přes protivnou látku.

"Teď si tě unesu jako princ na bílém koni, ale jen když omluvíš, že mám pouze kočár se sto dvaceti koňmi… a potom si tě celičkého umiluju…"

Své sliby splnil o několik hodin později, když je opravdu vymanil ze spárů novinářů a hostů taneční soutěže, kteří se s nimi chtěli seznámit.

Je čas na další příběh.