Vánoční - příběh třetí

Trochu o ničem, jen malé příhody...

Vánoční

Příběh třetí

---

Šumění moře k němu doléhalo i přes neopren, který zakrýval i uši. Potápěčské brýle ho tlačily do jednoho ucha, i přes snahu, kterou si chtěl pomoci od nepříjemného tlaku. Asi tam bude mít pořádnou otlačeninu. Vrátí se k natáčení, kvůli kterému se potápějí. Dokument pro jednu přírodovědnou společnost o vodním ekosystému. Má to být jeden z dalších mnoha, ale i tak to bude originál, natáčený jejich očima. A ještě když to sponzorují, že… neužívejte si to… sjede pohledem za sebe, kde tuší Říká, který je až příliš zaujat obrovskou hvězdicí, která pomalu užírá korálový útes. Okolo ní plavou rybky všech možných druhů a barev, ve snaze ukořistit nějaký ten drobeček korálu bez větších problémů. Jiné se do oždibování Velkého bariérového útesu vrhají na vlastní pěst, nač čekat ve frontě až na vás dojde řada. Stočí kameru tím směrem, je to okouzlující pohled. Snad si bude moci říci o kopii všech záběrů, které udělají.

Zítra je Štědrý den a oni se tady potápějí v moři, venku je příjemných třicet stupňů, voda průzračně okouzlující… horký písek pláží, který láká k vyzutí a proběhnutí se po něm. Kouzlo Vánoční Austrálie.

Derek, který se potápí s nimi, do něj šťouchne. Palec ukazující směr nahoru ho donutí podívat se na své budíky měřící vzduch v lahvi. Kývnutí. Kameru namíří na mořské dno, protože i při vynořování mohou zachytit úžasné záběry. Pokyne Rikovi, který se k nim taky přiblížil. Dekomprese může začít.

…

Vynoří se s úsměvem na rtech, předá kameru, vyhupne na loď. Kde je ta jejich stará malá lodička, kam se vešli vždy tak akurát s jejich výstrojí? Tady by s trochou přikrývek mohli i pár dnů žít… přes ramena mu dopadne deka, kterou pro něj ukořistil Rik. Dnes to vypadá na bouři, vítr se zvedl znenadání, na horizontu jsou vidět mraky. Tichou starostlivost přejde s úsměvem. Stáhne ze sebe neopren úplně, natáhne si plátěné kalhoty a tílko.

"V pořádku? Můžeme vyplout?" jejich průvodce a zároveň kapitán lodi je připraven k cestě na souš. Odhadnout, za jak dlouho tady bude bouře, je pro něj hračka.

"Tak jo, chlapi, uvidíme se pozítří v klasickou dobu, užijte si Australské Vánoce. Mějte se," rozloučí se s nimi jejich průvodce a společně se svojí posádkou lodi zmizí mezi domy za molem.

Kim popadne batoh, Rik zase síťovaný pytel s ploutvemi a dalšími proprietami pro potápění a ruku v ruce vyrazí ke svému hotelu.

…

"Jsem hotový, dvojnásobné potápění než obvykle, dá docela zabrat, nemyslíš?" svalí se Kim na postel, konečně vysprchovaný od slané vody, voňavé lasy se mu příjemně lepí na zátylek; zavře oči.

"Máš pravdu, dneska lehnu a spím… jen musíme dojít ještě dolů na večeři," natáhne se vedle něj, políbí na rameno, které je právě nejblíže.

"Nemůžou nám jí donést nahoru?"

"O takové službě jsem v příručce hotelovými službami nečetl, takže asi ne," zasměje se, přitulí k nahému tělu. "ale vím o věci, která by nás ještě těch dvacet minut mohla zaměstnat natolik, abychom do tý doby neusnuli."

Šmátravá ruka pohladí podbřišek, stehno…

"Ale kuš, teď budu rád, když se postavím na večeři…"

Oba vyprsknou smíchy nad dvojsmyslem, který z Kima vylezl. "Zítra na sebe budeme mít celý den," líbne ho na usmířenou.

"Neslibuj, neslibuj, abych tě potom nemusel tahat v poledne z postele…"

*

Na hodinkách, které ležely na nočním stolku vedle spící dvojice, právě odbíjí jedenáctá hodina dopolední. I přesto slabé pípnutí probere jednoho ze spáčů natažených přes postel, zachumlaných v přikrývkách. Z otevřeného balkonu se k nim dostává horký letní vánek.

Po včerejší rychlé bouři není ani památky.

"Zlato? Nechtěli jsme vstávat brzo?" zamumlá Kim, nechce se mu vůbec vylézt z postele, to je pravda, ale… dnes jsou Vánoce, přece je neprospí? Se stále zavřenýma očima přejede prsty po nahém těle ležícím vedle něj. A to si večer mysleli, že se na nic už nezmůžou. Odfrkne si, je vyždímaný jako citron.

"Nech mě spát…" zabručí si Rik do polštáře, odkulí se na svoji půlku a přes hlavu přetáhne tenkou pokrývku.

Jenže probuzený Kim se nechce nechat jen tak odbýt. Překulí se přes velké letiště tak, že Rika z poloviny zavalí. "Je Štědrej den, včera mi někdo promlouval do duše s tím, že ho přece nestrávíme v posteli," vklouzne dlaní pod pokrývku, pošimrá citlivé podpaždí. Prudké cuknutí a smích jsou mu dostatečnou odpovědí na zaručený budíček. S čím však tolik ve svých plánech nepočítal, že společně s Rikiho tělem, vystřelí i to jeho. Těžce dopadne obličejem do polštáře. "Vrahuuu," zaskřehotá vylekaně do polštáře.

"Taky ti přeji dobré ráno," vyplázne na něj Rik dětsky svůj jazyk, vyskočí z postele a tak, jak ho pán bůh stvořil, vyleze na balkon. Se zaklením zase zacouvá. Kim zvědavě vystrčí hlavu zpod polštáře. "Děje se něco?"

"Tos mi nemohl říct, že se nám ve třetím patře tohohle hotelu, bude před nekrytým balkonem producírovat houf důchodkyň v bikinách?! Bože, potřebuju vylepšit chuť…" zahučí zpátky do postele, hlavou rovnou pod peřinu do Kimova klína, kde se začne tváří mazlit s polovzrušeným penisem. "Přesně tohle mám rád, kam se hrabou ženský těla…" řekne mazlivě. Kim se se smíchem odtáhne.

"Klídek jo, náhradu ti dělat nebudu," vyplázne na něj jazyk. Zmizí do koupelny. "A mákni, ať stihneme oběd a můžeme jít ven, chci si ještě zaplavat…" zavolá na něj přes zavřené dveře.

…

"Kime, neříkal jsi, že si uděláme kapra?" pozvedne Rik obočí nad mořskými plody, které jim právě jeho přítel objednal. Jídelní lístek zůstane zavřený v jeho rukách.

"Říkal, ale tady ho nikde nemají a kdo ví, zda by byl vůbec čerstvý… až budeme doma, tak ti ho připravím, neboj se," lípne mu drobný polibek na tvář, čímž zaujme na moment pohled starší paní sedící proti nim. Pohoršení v jejích očích se s úsměvem vyhne, prsty proplete s těmi Rikovými.

Australské zvyky se trochu liší od těch jejich, ale i tak jsou to docela krásné svátky. Ani jeden z nich si však Vánoce bez sněhu nedokáže představit.

"Hmm, měl jsem si dát raději nějaké těstoviny," ohrne Rik nos nad talířem, který jim donesou. Přistane před ním jeden malý, na který si má nabírat.

"Proč? Bude to super, určitě, vypadá to dobře. Plody moře, no ne?" uculí se Kim, vidličkou zavrtá v hromádce.

"Ty to vážně budeš jíst?!" vykulí Rik oči. Ryby mu nevadí, ale tohle… protočí se mu panenky hrůzou při pohledu na Kimův zvrácený úsměv, který věnuje chobotničce napíchnuté na vidličce. Zbledne. Ještě si vzpomene na nějaký záběr z televize, kdy údajně mrtvou chobotnici polili čili omáčkou a ona se zkroutila. Oklepe se.

Kim se na něj zahledí. "No jistě, dnes jsem ještě nezvracel."

…

"Opovaž se mi dát pusu! Po tom, co jsi dnes spořádal, se bojím o svoje zdraví. Ještě na mě vyleze nějaká chobotnice! Ble!"

"Ale-"

"Ne! Vážně ti nedám pusu!"

Kim celkem rapidně posmutní. Dalo mu takovou práci dostat Rika teď pozdě v noci na písečnou pláž a on ho odmítá kvůli jeho večeři? Drobná tubička gelu, kterou si pro tuto příležitost tak pracně sháněl, ho najednou tíží v kapse.

"Můžeš jít na hotel, přijdu za tebou později…" plácne sebou zklamaně do písku, zahledí se na moře. Po levé straně může vidět vzdálené město, od kterého se pro dnešní večer odklonili. Světla, smějící se lidé, tanec…

"Kime?" tolik známé prsty prohrábnou jeho kštici, kterou si nechal narůst trochu víc než obvykle. "Co se stalo?"

"Nic… budu si tu chvíli přemýšlet, klidně se vrať."

Jenže to už Rik sedí vedle něj, ruku omotanou kolem jeho pasu, přitisknut k jeho paži. Prsty zavadí o cosi tvrdého v Kimově kapse. Zvědavě se do ní zašoupne. "Copak to tady máš?" překvapeně se zahledí na křiklavě růžovou tubičku ještě dřív, než mu ji Kim stačí vytrhnout.

"Nic!"

Zazubí se: "To nebylo nic!"

"Říkám ti, abys šel na hotel!"

"A já ti říkám, že chci vědět, co to sebou máš?" odpoví protiotázkou. Vrhne se na něj, aby zaútočil ze zálohy - zavalením do písku. Se smíchem se všemožně snaží vytáhnout Kimovy ruce schované pod sebou v písku.

"Ha!" s vítězným pokřikem ukořistí křiklavou věcičku do svých prstů, se smíchem se urychleně zvedne, rozběhne se po pláži, aby si mohl ve svitu měsíce přečíst, o co se jedná. Překvapeně se zastaví na místě, když zjistí, co to je a když mu dojde, že ho Kim nenásledoval. S povzdechem se vrátí k postavičce schoulené do klubíčka s hlavou opřenou o kolena.

"Copak jsi měl tady v plánu, hm?" přitulí se, ale Kim nereaguje. Dobrá nálada ho přešla, teď je zklamaný a mrzutý.

"Kimíčkuu, no taak, nezlob se na mě," lísá se jako hravé kotě.

"Přece se nechceš semnou líbat, protože jsem měl k večeři chobotnice! Tak si jdi za někým jiným…" utrhne se na něj smutně.

"Ale kuš, babo. Vždyť mě znáš, jaká jsem hérečka," políbí ho do vlasů, na ucho, tvář, krk… bradu, nos a naposled na rty. Polibek je vlhký, vzrušený. "Pověz mi, copak jsi tady chtěl dneska dělat?" rty pořád na těch jeho, do ztuhlých prstů vtiskne tubičkou nazpět. "Možná bys mi to raději ukázal?"

Chvíle upřeného dívání se do očí.

Úsměv.

Nechá se povalit do vlažného písku… pod širákem... a k tomu u moře, se ještě nemilovali…