Vánoční - Úvod

Tímto bych chtěla uvést svůj Vánoční speciál. Nečekejte nic závratného... Budou to jen takové malé výstřižky ze života hrdinů mých povídek. Tím malé, myslím i celkem krátké, vlastně by to mohlo být 1000drabble, ale nevím... některé kapitoly totiž mají mnohem víc, než jen tisíc slov... Hezky se bavte

Vánoční

Úvod

---

Bylo dvacátého druhého prosince. Za dva dny už měl být štědrý den. Po tolika týdnech příprav a matení zákazníků v krámech - už bylo na čase. V jednom skrytém podniku, jmenoval se U kmotra, bylo celkem plno. Jen u jednoho dlouhé stolu pořád zbývala nějaká volná místa. Další návštěvníci však měli smůlu, byl rezervovaný. Majitel podniku byl podsaditý mužík se smyslem pro humor. Rád se motal mezi zákazníky, aby se jich vyptal na nedostatky, které vidí.

Příjemná atmosféra podniku, který se během poledne plnil hladovými krky, zatímco večer byl plný nadšenců příjemné atmosféry s oblíbeným pitím. Ať už to byla káva nebo něco ostřejšího.

"Opravdu nechápu, proč se toho musíme účastnit, jsem unavený a měl jsem v plánu něco trochu jiného…" muž oděný do svého oblíbeného tmavého saka s černou košilí. Jediné k čemu svolil, byla červená kravata se soby, kterou mu vybral jeho přítel. Sáhne po krabičce cigaret, která ho příjemně tíží v kapse.

"Zigi… slíbil jsi, že toho na Vánoce necháš," ozve se vedle něj trochu vyčítavý, ale hlavně pobavený hlas Mirka. Sázka o to, kdo z nich to vydrží déle bez kouření, se pěkně zvrhla. Přivře oči, když si vzpomene na tu noc. Zikmund zabublá smíchy, protože ví přesně na co myslí. Jsi tak prokouknutelný, miláčku. "A k tvé otázce…" prohodí, když se vzpamatuje z myšlenek. "Je přece fajn, strávit předvánoční čas v okolí jiných gayů, nemyslíš? Nikdy nevíš, kdy se ti takoví přátelé budou hodit," mrkne na něj, když upíjí ze svého drinku.

Zikmund si odfrkne. "Jo, když máš potřebu si zašukat a nechceš hledat na seznamce."

Mirek zabublá smíchy. "Snad nežárlíš?"

"Já?" skoro až - vyděšený? Pohled. "Nikdy!"

"Zigi… nech toho… jsi roztomilý a pokud nechceš, abych se tu na tebe vrhnul, trochu se uklidni."

Zikmund se nafafrní. Nos urážlivě nakrčený. Už už se chystá říct nějakou pichlavou poznámku, když…

"Ehm… ahoj, jste tu na setkání?" oba pohledy vystřelí ke dvěma mužům držícím se za ruce.

"Jo, jasně, pojďte si přisednout, místa je tu dost," rozmáchne se Mirek rukou a tělem se víc natiskne k uraženému Zikmundovi.

"Já jsem Daniel a tohle je Adrián," ukáže krátkovlasý mladík na potetovaného dredáče. Podají si vzájemně ruce.

"Hele… Danieli… neznáme se odněkud?" ozve se Mirek. Zikmund vedle něj zbystří, sevře dlaně do pěsti. Bohužel k jeho smůle si toho Mirek všimne. Jeho pobavený úsměv ho ještě víc dopálí.

Daniel se zazubí. "Je to možné, pokud sleduješ cyklistiku…"

"No jo! Sakra, to jsi opravdu ty?!" druhé Vánoce v tomto roce.

"Můžete mi vysvětlit, o co tady jde?" Zikmundův podmračený pohled a Adriánův pobavený, když ho sleduje. Mirek se tváří stejně pobaveně.

"Dany vyhrál pár etap na Tour de France… to je asi tak vše… takže tvůj přítel ho očividně zná z televize," podotkne Adrián, když vidí, že se nikdo nemá k odpovědi. Všichni jen zadržují smích. Zikmund se nápadně uvolní, i tak ale nepřestává kmitat pohledem mezi těmi třemi.

"Ahoj kluci, jsme rádi, že tu nebudeme sami." U stolu se objeví další pár. Zikmund začíná trochu pochybovat o téhle společnosti, protože mu to pěkně smrdí. A zatímco se všichni baví, on jen sleduje to dění okolo.

"Patrik, ahoj." Natáhne jeden z lehce naškrobených mužů ruku k prvnímu Zikmundovi.

"Zikmund," zavrčí trošku přátelsky.

"Zigi, nech toho. Děsíš tady osazenstvo. Jsem Mirek a Zigiho si nevšímejte, jeho to přejde," poplácá jmenovaného po ruce a napřáhne svou paži, aby se poznal s dalšími.

"Alex, taky vás rád poznávám…"

Stůl se pomalu začíná plnit.

"Čekáme ještě na někoho? Vlastně ano… ještě chybí Kim a Richard," rozhlédne se mezi třemi páry lidí Daniel.

V té chvíli Zikmund půst nevydrží, vytasí se s krabičkou cigaret a s omluvou na rtech se vypaří, aniž by se podíval na Mirka.

"Nezlobte se na něj… je jen unavenej… došel z práce pár hodin předtím, než jsme měli vyrazit a to jsem ho ještě musel budit, protože usínal už nad talířem… Tak je trochu mrzutej… ono ho to přejde," omluví se s mírným úsměvem všem přítomným Mirek, protože ví, že Zigi je tady jen na jeho prosbu. Nikomu u stolu však neujde starostlivý pohled, který věnuje Zikmundovým zádům, když odchází.

"Tak tady je ta společnost plná gayů?" zabublá vedle nich smíchy další nový návštěvník této sešlosti.

"Kime! Dlouho jsme se neviděli!" vyskočí Daniel od stolu, aby se přivítal se svým známým. "Jak to jde, brácho?"

"Ale… znáš to, spousta práce, pořád jsme někde v zahraničí… nevěřil bys, jak jsme jako potápěči žádaní…"

Odkašlání vedle nich přeruší rozhovor. Adrián je taktně upozorní na to, že tady nejsou sami. "Oh, pardon. Lidi, tohle je Kim, Kime, - kde je Rik?"

"Zaběhnul si ještě na záchod, byli jsme na cestě docela dlouho -"

"Jsem tady, dobrý večer ve spolek," zahartusí vedle něj stejně starý kluk. Chytí Kima kolem ramen, pohledem přejede společnost. "Jsem Rik," usměje se.

Zikmund se vrátí zrovna ve chvíli, kdy se oba nově příchozí usadí na volná místa. Pokývá na ně, je mu jasné, že už byl seznámen. Zapluje vedle Mirka. "V pořádku?" optá se ho jeho přítel, načež uchopí jeho dlaně do svých, aby je zahřál. Zima z něj sálá, i když kabát nechal v šatně.

"Jistě," úsměv věnovaný pouze jemu. Posune si brýle naučeným pohybem o kousek výš na kořen nosu, aby si mohl lépe prohlédnout osazenstvo. Všichni zadaní.

"Tak, když jsme tady všichni, můžeme se dostat k věci, kvůli které tady jsme. Seznámili jsme se všichni?" osazenstvo souhlasně zabručí a tak Alex pokračuje dál, jako autor této akce by to měl asi taky uvést, že… "Původním plánem bylo jen tak sedět a popíjet a seznamovat se, ale… nakonec jsme se s Patrikem dohodli, že bychom si rádi vyměnili poznatky ze života… tak.. formou jakéhosi příběhu? No a když budou ty Vánoce… proč nezačít povídáním o nich? Věřím, že by to mohla být zábava. Je fajn vidět, že nejsme jediným párem tady v okolí…" mrkne po nich. "Tak my bychom začali, abyste viděli, jak jsme to tak nějak vymysleli… Budou to jen takové ty příhody ze života, nemusíte se ničeho děsit…"

Pohodlně se usadí za stůl ke svému pití, Patrika obejme majetnicky kolem ramen. Maska nadřazenosti tím tak trochu spadne… Zikmund si uvědomí, že je vlastně zvědavý, co tito lidé dělají…