7. Kapitola

Tak jo, omlouvámseomlouvámseomlouvámseomlouvámseomlouvámse a ještě jednou - omlouvám se :D a to proto, že jsem prostě měla nutkání najednou shlédnout všechny filmy se žralokama, který papají lidi a taky ještě Jurský Park, všechny díly... No a... Tak jsem tu kapitola doučesala až dnes *tváří se jako nevinnost sama*

Přidávám ještě trochu dramatu navíc, aby to mělo grády... a ne... není to to poslední drama, které jsem na naše hrdiny vymyslela :D Dneska se řeší otázka bydlení a menších Valériiných děsů, které ji doprovází. Tak jsem zvědavá, co na to řeknete...

Věnováno Všem.

7. kapitola

---

Valérie usazená stále na pračce si pobrukuje tichou melodii s úsměvem na rtech. Adam, netušíc, že má společnost, otevře zástěnu a strne leknutím. Ta jeho kráska mu prostě nedá pokoj. Zakroutí s úsměvem hlavou. Sprcha mu pomohla uvolnit napnuté svaly. Natáhne se pro nabízený ručník. Stydlivost před sebou ztratili už dávno.

"Je líp?"

Pokrčí rameny, cítí se lépe, ale to nemyslel na to, co se tady všechno mohlo dít během jeho nepřítomnosti.

"Adame… ať už se ti v hlavě děje cokoliv, to, na co myslíš - to se opravdu neděje. Petr je gay-" O tom by se dalo polemizovat, když se tak pěkně tisknul k ženským prsům. "…a má prsa využil pouze jako polštář…"

"Nedělej ze sebe sakra hlupáka, když jím nejsi!" zvýší na něj hlas, i když to nemůže slyšet. Její gesta mluví za vše, i výraz obličeje.

"Tak mi to vysvětli!"

"To je bohužel pro tebe z mé strany lékařské tajemství. Já jsem taky nevěděla, že ke mně jde právě Petr, ale byl tam a… měl by sis to vyslechnout přímo od něj. To, proč byl takový, proč se choval jako debil i proč je teď jiný… uvědom si prosím, že nikdo z nás není dokonalý a každý si zaslouží nějakou šanci. Ne že ho hned hodíš do jednoho pytle."

"Neházím ho…"

"Kecy! Děláš to, právě teď to děláš! V makovici se ti honí myšlenky na to, jak je k tobě svět nespravedlivej, když se tvůj objekt citů najednou tiskne k ženský. Vždyť ty to taky děláš!" zkonstatuje zběžně.

Ani jeden z nich si neuvědomí, že v bytě dnes nejsou sami. Ani jednomu nedojde, že by se ten někdo navíc, mohl probudit. A už vůbec ani jednoho nenapadne, že by mohl stát kousek od dveří a celou dobu jejich rozhovor poslouchat. Klapnutí vchodových dveří je jen tečkou za tím vším. Věci jsou příliš složité na řešení. A všechno potřebuje svůj čas.

…

Konečně měl v ruce své nové sluchadlo. Už ho to trochu začínalo štvát. Naštěstí přišlo nové brzy a to staré může být v opravně, jak dlouho chce. Petr se tu neukázal od té doby, co beze slov odešel z bytu a nezahlédl ho ani na trénincích, třídy byly převzaté ve skvělém stavu… možná mu chtěl poděkovat, ale neměl vůbec možnost.

Rychle prostuduje návod, čím se liší od jeho starého aparátku a ihned ho zkouší.

"Adame! Podívej se, co jsem našla, ten je úžasnej…" Valérie mu pod fascinovaný nos strčí katalog realitní kanceláře, kde nabízejí domy ke koupi. "A má skvělej bazén, podívej!" potom jí teprve dojde, že Adam jí nemůže slyšet, ale… "Páni, ten je skvělej! To je ten novej?"

Adam pokývne na souhlas, sdílí její nadšení, protože ten zvuk je skvělej. "Už tě zase slyším, tak ukaž, kterej myslíš?"

Valérie se totiž zbláznila do rodinných domků stojících na kraji města, takové to malé satelitní městečko, ale musel uznat, že to bydlení v nich, co tak zběžně viděl, by mohlo být fajn. A i když jim byt nyní stačil, třeba do budoucna… Jenže Valérie sháněla dům, kde by si mohla zřídit vlastní ordinaci. Už včera večer mu předložila plány a návrhy a všelijaké možné důvody, proč by byl dům lepší. A asi byl nakažený, protože mu najednou tenhle byt přišel malý.

S úsměvem se zahledí na nabídku Realitky, Valérie zase tolik nelhala. Domeček to byl pěkný, s podkrovním pokojem a velkou zahradou s bazénem.

"Na ten bychom se mohli jet podívat, co říkáš?"

"Jasně, že jo!" vyjekne nadšeně, že i jejímu příteli se líbí.

Ani jeden z nich si nechce připustit, že se stejně jejich cesty jednou rozejdou. Přijde rodina, nový život…

*

Společně s realitní makléřkou stojí na prahu domu, který se jim v katalogu líbil. Jenže ani jeden z nich není tak nadšený, jako byli nad fotografiemi. Ano. Často jsou lživé. Nevěř všemu, co vidíš. Valérie se bez okolků pouští do makléřky svými uštěpačnými poznámkami na to a ono. Není to to klasické rýpání, jen si ji zkouší.

"Víte, pokud se vám dům nelíbí tak, jak mi tvrdíte, že jste z něj byli nadšení v naší nabídce… možná bych pro vás měla něco jiného. Je to v bytovkový typ, ale určitě vás překvapí. Pokud máte ještě čas, mohla bych vám ho hned ukázat. Minulý týden ho bývalý majitel dal do prodeje, protože se stěhuje někam do zahraničí. Byl to velmi spořádaný muž a ten byt by vás mohl oslovit…" zahledí se na ně s nadějí, že by možná ještě měla šanci na prodej. Tato dvojice se jí pro ten byt přímo hodí…

…

"Wow, takhle prostorný byt jsem ještě neviděl," poznamená Adam na adresu bytu, když vkročí do malé chodbičky, jenž nemá dveře dál, je to jen "tunel" který vás navádí jít dál. Za vestavěnou skříní na kabáty se skrývá otevřený prostor bytu, neuniknou mu schody vedoucí někam nahoru.

"Jedná se o byt čtyři plus kk. Kuchyně je spojená s obývací místností, aby se rozšířil a prosvětlil prostor. Tady za dveřmi je pokoj, který původní majitel využíval pro hosty, ten má vlastní mini koupelnu se sprchovým koutem a toaletou. Pojďte prosím nahoru, ukážu vám ložnici a zbytek, který vás jistě překvapí." Pokyne jim rukou, aby ji následovali. Adam uchopí Valérii důvěrně za dlaň, okouzlen tím prostorem. "Toto je ložnice."

Pohledy jim sklouznou po místnosti vybavené velkou postelí, minimálně pro tři lidi. Dveře vedou na balkón, skříně s velkými zrcadly dělají pokoj větším, ale i tak je to útulné. "Tento pokoj má v koupelně pohodlnou a prostornou vanu, taktéž toaletu. A ten bonus, o kterém jsem mluvila… musíme přejít na terasu, pokud bych vás mohla poprosit…"

Šokovaní tím, že se za závěsy skrývá terasa s bonusem… Zůstanou zírat s otevřenými ústy. Terasa je přinejmenším rozlehlá, zastřešená. A pod ní… bazén. Valérie nemá slov stejně jako Adam. Copak se v takovém bytě může vyskytnout i bazén?

Makléřka potěšena jejich reakcí, je nechá chvíli v tichosti zírat na to, co si zde bývalý majitel nechal vytvořit.

"Dovolila bych si vás upozornit na to, že tento byt bude žádaný, takže bych se rozhodovala rychle. Ještě není v nabídce realitky, ale má tam jít s novým katalogem, takže…" odmlčí se, taková odmlka dokáže s lidmi udělat divy.

Valériin výraz se v mžiku změní. "Víte, je to všechno moc krásné, ale je nám jasné, že cena tohohle hnízda nebude nejmenší…"

"Samozřejmě již máme vytištěné závěry s hodnocením nemovitosti. Pojďme tedy dovnitř a vše můžeme prodiskutovat."

….

"Val, já ti nevím, byt je to krásnej, ale…"

"Ta cena je přemrštěná, že?" usměje se, myslí na to samé.

Přikývne na souhlas. "Asi tak desetinásobně, řekl bych… a to tomu nemusím ani rozumět." Odpoví ironicky.

"Je krásnej, ale za ty peníze koupíme i velkej rodinnej dům."

"Máš pravdu…"

"Pojď, pojedeme domů a uvidíme… To moje doupátko je pořád dostačující." Nastartuje auto a vyrazí na cestu. Valérie se zadumá do vlastních myšlenek.

*

"A co jen pořídit byt o jednu - dvě místnosti větší? Ordinace v baráku byla jen takovým bonusem, který sis přála, ale nemyslím si, že by nynější prostory, které máš, byly nějak hrozné… Trochu tam vymalujeme, vybavíme to lepším nábytkem a hned to bude lepší…"

"Já vím, mě nejde o tu ordinaci, jen…" Valérie se propadne zpátky do svých myšlenek. Pořád jí v hlavě běží otázka toho, jak to mezi nimi bude, až si Adam najde nějakého kluka. A jestli to bude Petr, bude to brzo. A ona jim nechce křenit. V domě by to nebylo tak hrozné, ale v tomhle malém bytě?

"Val? Co - jen?"

"Myslím, že tobě tohle vyhovuje a já bych si měla najít vlastní byt."

"Prosím? O čem to tady povídáš? Přeci jsme se domluvili, že budeme bydlet spolu..?" nechápavě se zahledí na její uzavřený výraz. Jak rád by v něm právě chtěl číst. Ale nejde to. Tenhle výraz zná. Značí změny. Změny, které se mu nebudou určitě líbit. Povzdychne si. "O co tady jde?" chytí ji za paži. Prsty jemně prohněte sval, který mu podkluzuje pod rukou. Úspěch to má, Valérie si přemýšlivě přitáhne kolena pod bradu.

"O to, že pokud si někoho najdeš, jako že… Adame, co si budeme povídat, někdo by tu byl… Ale to je jedno, to teď neřešíme. Nechci tady prostě dělat křena, rozumíš? Dřív nebo později bych byla ten vetřelec, co spí na gauči… nechci spát na gauči," zazní zoufale. Dlaň se přitiskne na hladkou tvář, aby se skryla jeho pohledům.

"Val…"

"Myslím to vážně, Adame. Kdo by chtěl žít semnou? Ještě jsem neobjevila kluka, kterej by dokonale snášel moje rentgeny a kecy a… jedině ty! A tebe mít nemůžu…" první slza opustí své hnízdečko, aby ji následovala na její pouti i další sestra. "Nechci o tohle všechno přijít, ale oba se musíme smířit s tím, že to tak jednou bude a… Přemýšlela jsem o tom hodně. Kdybychom měli dům, mohlo by nás tam žít víc, ale tady… ne každej tvůj partner bude shovívavej k tomu, že se místo k plyšákovi v noci tiskneš ke mně," zašklebí se ironicky. "To už jsme taky zažili… Měli bychom se prostě pokusit o život bez sebe." Zahledí se prázdným pohledem před sebe, než obličej zaboří mezi kolena, aby na ni vůbec neviděl. Záplava dlouhých vlasů ji skryje dokonale. Zůstane zírat.

Kde jsou ty doby, kdy viděl Valérii takhle… zoufalou? Možná tak, když se loučili při jejím odjezdu… sevře svou kamarádku do pevného objetí, cítí, jak spouští nohy zpátky k zemi, proto si ji přitáhne na klín, přitiskne na svou hruď. Úsměv zbrázdí jeho rty, dotkne se očí, když se svýma rukama snaží ji uklidnit od pláče. Vtiskne polibek do vlasů. "Ty jsi hrozný blázen…"