18. Kapitola

Je tady nová kapitola a s ní i další vývoj :) za pár kapitol mě zase budete chtít zabíjet...
Bavte se.

P.S. pokud odpovídáte na něčí komentář, dokud se blog neuklidní, raději pouze oslovujte a neklikejte na "reagovat" zjistila jsem, že potom ten blog blbne ještě víc... Ale doufám, že už to bude v klidu.

18. kapitola



Adam se spokojeně zavrtěl v teplém objetí paže svého přítele. Ruka pod hlavou ho již začínala brnět od nedokrvení a tak bylo na čase změnit onu skvělou polohu. Úspěšně se otřel o nahé tělo za sebou…

"Být tebou, nevrtěl bych se zase tak moc…" zamumlá Petr z polospánku, ze kterého ho vytrhlo Adamovo vrtění.

"Pán je erotoman už takhle po ránu?" zavrtí se hravě Adam opakovaně, než se smíchem vyklouzne z vyhřátých pokrývek. "Ty nespěcháš do práce?"

"Kolik je?" zamumlá, zatímco si k sobě chmoucá Adamův polštář a chumlá se víc do peřiny.

"Půl osmé…"

"Cože? Mě nezvonil budík?" najednou je vzhůru. Ruka chňapne po mobilu. "Já si ho ani nenařídil… No nic, to stíhám," vtiskne Adamovi ještě jeden polibek, než zapluje do koupelny, aby provedl ranní očistu. Střapatá hlava vykoukne ven. "Můžeš se klidně přidat."

*

S radostí si převezme od zásilkové služby svůj nový aparátek, který by měl být vyladěný podle jeho potřeb. Poslední vyšetření proběhlo úspěšně s vynikajícím výsledkem. Opravdu byla vada v aparátku a to mělo i příznivý vliv na jeho náladu. Takže drama se nekoná. Jako feťák, který bere drogu, si aparátek nasadí a zapne se do světa slyšících.

Spokojeně přecapká chodbu k Valérii.

"Val..!" Strne v otevřených dveřích. Valériiny vlasy jsou všude. Její nahá záda a zadeček, který svírají mužské ruce a pod ní jsou chlupaté mužské nohy. To je vše, co vidí. Na pohovce, na kterou normálně usedá, je právě rozjetá parádní soulož. "Pardon." Zahučí zpátky na chodbu, tiše za sebou zavře. Potom teprve si dovolí vyprsknout smíchy. Jeho malá nevinná holčička se pěkně rozjela.


"Hmm, takže si hraješ na šmíráka?" Valérie s županem pevně omotaným kolem těla a stále ještě mokrými vlasy přicapká k němu do bytu, aby ho vyrušila od sledování nudného programu v televizi.

"Jasně… jak jsem asi měl vědět, že si to rozdáváš s nějakým borcem přímo na gauči? Vědět to, tak tam nelezu," mrkne na ni.

"Promiň, já zapomněla, že ty jsi měl celou noc klidnou a plnou spánku," zazubí se na něj Valérie a z talířku ukradne jeden koláč. "Člověče, měli byste se krotit nebo na vás sousedi zavolají policajty za rušení nočního klidu…" mrkne na něj, čímž ho upozorní na fakt, že s Petrem promilovali skoro celou noc. A možná proto si jeho přítel zapomněl nařídit i budíka.

"A ty bys neměla poslouchat cizí souložení."

"Pfff, Já jsem měla něco lepšího na práci… vlastně… úplně stejnýho. Ale byl trochu nesvůj, když vás slyšel."

"Valérie, přestaň už s tím. Pokud se tedy nepokoušíš o vidění mého červenání." Pohrozí jí prstem.

"Panenko skákavá, to mi přece nemůžeš udělat? Nespala bych do konce svého života," vyplázne na něj nedospěle jazyk, načež se rozesměje a rukou ukořistí ovladač.

*

Tréninkové centrum pro boxery se dnes hemží samými návštěvami. Adam nemá rád tyhle dny otevřených dveří, kdy trénují a jsou jako opice v zoo, když se na ně chodí dívat houfy lidí. Zase to však udržuje přízeň nejen sponzorů, ale i lidí, kteří se později rozhodnou, že budou trénovat s nimi. Což je však po náročnosti tréninku opouští.

Marián proti němu se zašklebí. Na rukách boxerky a dává pěkné rány do pytle, který mu nyní přidržuje. Jako trenér, samozřejmě. Zbytek skupiny je na žíněnkách a cvičí jednu ze sestav.

"Adame, ty znáš tamtu holku?" kývne hlavou někam za Adamovo rameno. Adam okamžitě zvědavě otočí hlavu, aby se podíval tím směrem. Valérie oděná do přiléhavé sukně nahoře sáčko. Její vysoké podpatky a lesklá kabela vůbec nepasují do tohoto prostředí zpocených chlapů.

"Jo, proč?"

"Už nás pěknou dobu sleduje." Konstatuje klidně. "Tvoje holka?"

Adam se zasměje. "Ne, moje spolubydlící a kamarádka," zazubí se. Mávne na Valérii, která si jejich zájmu o ní všimla. S úsměvem na oba pokývá, prsty se zvednou v lehkém pozdravu mávnutím.

"Je pěkná," zabručí Marián obdivně, než dá další ránu do pytle. Pot mu již nějakou dobu stéká po čele do očí a jemu to začíná vadit.

"Já vím, však na ní taky dávám pozor."

"Odháníš zástupy potenciálních milenců?"

"Ne, spíš je bráním. Val umí být pěkně divoká." Zazubí se. "Dej poslední soubor a končíme."

"Rozkaz, šéfe."


"Val, tohle je Marián. Mari, Valérie."

Valérie vztáhne ruku, aby poznala onoho nového kolegu, na kterého byla tak zvědavá. Marián přijme její ruku stiskem. "Marián."

"Valérie." Obdivně jí sjede pohledem.

"Omlouvám se, zrovna dvakrát nevoním, ale když Adam jinak nedal…" usměje se na ní jemně a Adam, který to jejich představení tiše sledoval, si uvědomí, že se Marián takhle ne nikoho ještě neusmál. Ne před ním. Pozdvihne obočí. Tohle má byt pokus o sbalení jeho Val? No, je zvědavý, co na tohle chování Valérie řekne. Asi měl Mariána varovat, i když… mohli by si užít trochu srandy.

"Ahoj lidi, co vy tady všichni takhle pohromadě?" natáhne se k Adamovi příchozí Petr stále ještě oblečen do pracovního obleku, aby ho rukou mohl obejmout kolem pasu a uloupit si polibek na přivítanou.

"Ahoj Petře."

"Jdu si dát sprchu, rád jsem tě poznal, Valérie," mrkne odchozí Marián na Val a zmizí za dveřmi šatny.

"O co tady šlo?" zeptá se Petr zvědavě.

Valérie pokrčí netypicky rameny. S mírným úsměvem se rozhlédne kolem sebe. "Můžeme jít? I když… Adame, měl by ses jít umýt."

"Však to mám taky v plánu. Dejte mi deset minut." Ještě jednou políbí Petra a zmizí ve stejných dveřích jako Marián.


"Nejste dneska všichni nějak vyfešákovaný?" otočí se Marián, který si zrovna obléká jedno ze svých oblíbených triček. Vedle něj se Adam souká do košile a černých kalhot.

"Jdeme na večeři. Petr má novou práci, tak to prý jdeme oslavit," usměje se.

"To bude nějaká nóbl večeře? Tvůj přítel?"

"Val se zná s jedním majitelem restaurace, tak využijeme jeho nabídky, že se máme zase zastavit, když se konečně vrátila… A ano, Petr je můj přítel." Tady nemusí uržovat žádné tajemství. Dnešní společnost mladší generace už není tak staromódní, takže s tím nemá moc velké problémy. Jistě, najdou se i výjimky, ale ty se dají snadno ignorovat.

"Co dělá? Jestli se teda můžu zeptat?"

"Je to doktor, ale specializuje se na psychologii, postupně chce vystoupat výš - na psychiatrii."

"Zajímavé, to jí baví?"

Adam přikývne. "Valérie umí dobře přečíst lidi. Vidí tě pár minut a za chvíli ví půlku z tvého života. Ne detaily, pouze fakta. Stačí jí tvůj postoj, výraz…"

Do dveří šatny nakoukne Petr. "Adame? Kde se flákáš, Valérie už je celá hladová… znáš ji. Řekneš deset minut a při jedenácti už jdeš pozdě," mrkne na něj a zase vypadne. Zapocené šatny nejsou pro jeho vyvoněné kvádro nic příjemného.

"Tak to vidíš… Od té doby, co se ti dva znají, jsou jako dva spiklenci…"

"Alespoň se nenudíš, ne?" Marián si zabalí poslední věci do tašky. "Tak se uvidíme zase v pondělí. Měj se." Se svým obvyklým ledově kamenným výrazem zmizí z místnosti.

"Jo, ty taky." Adam zaklapne skříňku, zámek cvakne. Hodí propocené triko do batohu a raději si pospíší za těma dvěma, aby ho ze šatny nevynesli v zubech.

*

"Hmm, takže… říkal jsi, že Marián je hasič?" Valérie zvedne hlavu od hlavního chodu, který právě konzumují a nenápadně se snaží vyzvídat od Adama detaily o tom muži, kterému se podařilo ji okouzlit. Jenže… mohl by to být vhodný kandidát pro ni? Neutekl by stejně jako všichni ostatní, kteří zjistili, jaká umí být Valérie ve skutečnosti? Že neunesli tíhu toho, že ona je prostě lepší?

"Jo, je. Proč? Hodláš si sehnat kontakt, kdyby se ti podařilo něco podpálit?" zazubí se Adam. Moc dobře si všiml jejího rozpoložení. Jak mu Petr ve chvilce, kdy si odběhla na toaletu, oznámil, že při jeho odchodu byla až nezvykle zamlklá a zamyšlená. Až dokud kolem ní ten fešák neproklusal chodbou pryč. A s úsměvem, který jí věnoval… Valérie byla doslova v prdeli. Ještě jí takhle neviděl. Nutno říct, že nikdy. Bylo by možné, aby se Val jaksi zakoukala do kluka, kterého teprve poznala?

"Neřešte to, jo?" zakaboní se na ně a raději si zacpe ústa dalším soustem.

Petr s Adamem se na sebe přes stůl rošťácky usmějí. Určitě by nemusela být sama a mohlo bych jich na tyhle večeře chodit víc. Prozatím to však nechají na Valérii, umí si dozajista vybrat sama. Jejich dotýkající se paže a stehna utvrzují vztah, který mezi nimi panuje. Ona potřebná harmonie.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Unwell - Kapitola 50

Čas nenávidět

Neobvyklé okolnosti