Cukrové polibky {2}
Inu, politovala bych se, ale nebudu. Uvědomujete si, že jsem o této povídce řekla, že bude příliš sladká? Už to neplatí :D Jistě, možná bude sladký konec, ale ne to, co se ke konci bude blížit. Uf! A taky... Moje jednorázovky mají pět tisíc slov. Tato to nebude. Je jich a bude víc. Sakra!
A na závěr... jak bych Vám to řekla? 18+! sebeukájení
Cukrové polibky - část druhá
"Ahoj Marku," přitáhne si do náruče pro uvítací polibek příchozího, majitel domu, Tomáš.
"Ahoj. Teo je doma?" rozhlédne se po obýváku, do kterého je vidět hned z chodby, ale mladého nikde nevidí, což je zvláštní, protože většinou trávil čas u televize, kterou mu otec do pokoje nechtěl dovolit.
"Jo, myslím, že byl naposledy ve svém pokoji. Je dnes nějak špatně naložený. Chceš s ním mluvit?" zatváří se trochu pochybovačně, ale pobavené plamínky v očích pořád září.
"Ne, právě proto se ptám, protože si tě hodlám unést…"
"Kampak?" optá se zvědavě.
"Ke mně domů, Oliver vaří večeři. Chtěl by tě prý poznat…"
"Ale… na tom jsme se nedomlouvali? A co Teo?"
"Můžeme ho vzít sebou, pokud si to přeješ. Ale nejsem si jistý, jak zareaguje… nechci Olivera ještě víc znervóznit. Už teď semnou jedná jako bych byl jeho zaměstnavatel."
"Ale ty jsi jeho zaměstnavatel," popíchne ho.
"Ty víš, jak to myslím."
"Samozřejmě," políbí ho na rty. "Udělej si pohodlí. Půjdu se hodit do gala, oznámím to synovi a můžeme jít."
"Děkuju…" udělá dva kroky k pohovce, ale otočí se. Ještě stihne Tomáše na schodech. "Můžu ti jít pomoct uvázat kravatu?"
…
"Olivere! Jsme tady," zvolá Marek do vnitřku bytu. Tomáš si svlékne kabát a odloží na botník, protože věšák je jaksi přeplněný. Markovi se tam svou bundu podaří vmáčknout.
Z kuchyně vykoukne Oliverova hlava, záhy se objeví i zbytek těla. "Dobrý večer…" zarazí se ve své řeči, když spatří muže, kterého si sebou otec přivedl. On? A potom všechny kousíčky zapadnou na svou pozici. Všechny puzzle se spojí. Vydechne.
"Ahoj Olivere, my už se známe. Ale ještě jednou… Tomáš Walter."
"Oliver… no… příjmení znáte," vykoktá zaraženě ze sebe. Pohledem těká z jejich stálého zákazníka na svého otce, jako by mu to pořád nedocházelo.
"Samozřejmě, je to stejně mocné, jak to zní. Klidně mi tykej, nemusíme dodržovat formality," mrkne na něj. Vůbec se k němu nehodí póza onoho vysoce postaveného podnikatele. Oliver jen vyjukaně přikývne.
"No- já půjdu dovařit to jídlo…" raději se odebere do kuchyně, kde se hlavou opře o chladnou skříňku kuchyňské linky.
"Olie?"
"To jsi mi to nemohl říct hned? Ten muž k nám chodil několik let snad každý den, soudě dle objednávek a ty-"
"Nevěděl jsem, jak na to zareaguješ. Omlouvám se, já vím, že to je dost velká rána pod pás, ale mohl bys to prosím pochopit? Alespoň se o to pokusit?"
"Já to spíš potřebuju vstřebat… nezlob se na mě…" zatváří se jako pětileté děcko, které přišlo o všechny ideje. Nechá se obejmout.
"Já se na tebe přece nemám proč zlobit… pojďme se vrhnout na to jídlo. Strašně krásně to voní a Tomáš už se taky jistě těší na tvoje kulinářské umění." To, že nevyvádí, jsou předzvěsti dobrých situací. Chce to jen čas.
…
"Uvědomuješ si, že tohle je moje první noc tady u vás?" mrkne Tomáš na Marka spiklenecky.
"Samozřejmě. Ale byl jsi tady nespočetněkrát." Uloží se vedle něj do pohodlné pozice.
"Myslíš si, že to Oliver vezme? Byl nějaký zamlklý."
"Tome, on… je takový vždycky. Umí mlčet hodně dlouho v kuse a jemu to vůbec nepřijde. Je tady často ticho. Je už takový… Jeho chování u večeře bylo normální. Viděl jsi, že se občas zapojil do konverzace. Podle mě je z toho spíš pořád trochu vyděšený nebo šokovaný… asi bychom na něj neměli tlačit a musíme mu dát trochu času. Není takový, aby kladl odpor," jemně pohladí Tomáše po hladce oholené tváři.
"Je to skvělý kuchař i cukrář, zřejmě to po někom zdědil."
"Tak to vůbec netuším, po kom to bylo," vrátí mu úsměv. Vzájemně se k sobě přitisknou na prostorné posteli a pod jednou dekou se odeberou do říše sladkého spánku.
Oliver ve vedlejším pokoji však nemůže usnout.
***
Převalování se v posteli ho omrzí ve chvíli, kdy zjistí, že jde celkem pozdě do práce. Se zpožděním půl hodiny vystřelí z postele jako neřízená střela, aby mohl zapadnout do otevřených dveří koupelny. Takže otec už není doma. Proč ho tedy nevzbudil? Nechodili spolu, ale Oliver vstával vždy v době, kdy otec odcházel. Jenže to tady neměl návštěvu.
S povzdechem se umyje, navlékne do oblečení a vystartuje ven, do chladného rána. Sníh si dal zase tu práci s tím, aby zasypal všechny odhrnuté cestičky a tak má za chvíli mokré konce nohavic.
Vtrhne do cukrárny vchodem pro zaměstnance, aby byl náhle zaražen pohledem, který se mu naskytne. Jeho otec se společně se svým přítelem právě pouštějí do pečení dnešní nabídky, a jak si stačí všimnout, kuchyň je dostatečně zaneřáděná na to, aby mu došlo, že tady musí být déle než na obvyklou otcovu dobu. "Ehm, pardon." Kuňkne si pro sebe a s pohledem zabořeným do země zmizí v šatně, aby nechal těm dvěma čas na rozdejchání příchozího. Takže dnes nebude připravovat on? Proč mu táta něco neřekl? Nenechal vzkaz? Ze šatny zamíří rovnou mezi stoly cukrárny, aby je připravil pro dnešní den. Naskládání ubrousků ani příprava talířů mu nezabere skoro žádný čas. Za ty roky, co tady otci pomáhá, se naučil pracovat rychle a efektivně. Když je potom nával zákazníků, tak se rychlost hodí.
Zabouchání na sklo cukrárny ho vyleká ze zamyšlení. Zmateně zvedne pohled, aby tam spatřil syna přítele svého otce. Odemkne dveře.
"Potřebuješ něco?" optá se zmateně. Teodor před ním stojí oblečený do rozepnutého kabátu a sportovního saka pod ním. Černé vyštípené kalhoty obepínají jeho křivky a Oliver si uvědomí, že má ústa plná slin. Co se to s ním děje? Vždyť ten kluk má být jeho bratr!
"Je tady otec? Psal mi zprávu, kde ho najdu." Povýšenecký hlas donutí Olivera narovnat se v ramenou tak, aby ukázal, že on je tady ten dospělejší a nějaký zobák si na něj nebude vyskakovat. Jako by to Theodorovi došlo v momentě, kdy spatří jeho ledový pohled, jen se pohrdavě ušklíbne.
"Jsou vzadu," ukáže prstem za sebe a dál si ho nevšímá. Co si ten kluk o sobě myslí? Rozhodně nemůže být starší než je on sám a tipnul by to na to, že je dokonce o něco mladší.
…
"Olivere? Nechceš jít k nám?" jeho táta vykoukne ze dveří vedoucích do kuchyně, aby našel svého syna sedět u barového pultu s hrnkem vonící kávy a se zamyšleným pohledem.
"Ne, díky. Za pár minut otevíráme…"
"Olie…"
"Tati, to je v pohodě. Buď v klidu, jo?" nevěnuje mu ani jeden pohled. A Láska starší začne pochybovat o tom, že by svého syna znal dobře. Tvrdý pohled, který má Oliver vepsaný v očích mu není vůbec podobný. Jistě. Vždycky byl uzavřenější než ostatní, ale s ním vycházel normálně. Je to kvůli Tomášovi? Kvůli dlouholetému tajemství, které ukrýval pro dobro ostatních?
Lži v už tak narušené rodině nejsou tím správným řešením, které potřebují, ale co když to jinak nešlo? Přál by si na jeden den mí tu vlastnost, že by uměl číst myšlenky. Teď zrovna by potřeboval vědět co se děje Oliverovi v hlavě. Jistě, byl to puberťák jako ostatní, ale nikdy ne takový průserář. Rvačkám se vyhýbal a vždy po škole mu chodil pomáhat.
Je ta chyba opravdu jen v tom, že zapíral svůj vztah? Je pozdě na lítost. Už se to stalo. A nedá se to vrátit. Povzdychne si, co s tím má dělat? Vždyť ten kluk, který před ním sedí, už dávno není dítětem. Oliver osamí. Jeho hlava dopadne tvrdě na stůl, když ztratí oporu ruky, hdelné zavrčení je posledním projevem emocí než se zase vrátí ke svému kamennému výrazu.
***
"Ahoj Olivere."
Oliver zmateně otočí hlavu na příchozího. Nějakou dobu už se opíral v parku o zábradlí nedbaje na mrazivý vánek, který se prořezával přes vrstvy oblečení až do kůže.
Teodor se opře vedle něj a Oliver zůstane zírat. O co tady jde?
"Čau. Potřebuješ něco?"
"Hele, chtěl jsem si promluvit o našich rodičích…"
"Proč?"
"Podívej se. Můj táta je vysoce postavenej podnikatel a tvůj táta obyčejnej cukrář. Co si o tom myslíš ty?"
"Že mi je po tom houby, když se cítí spolu dobře."
"Uvědomuješ si, že to mýmu otci zničí celou kariéru, až se to provalí? A že já se povezu v jeho stopách?!" zvýší na Olivera hlas. Teprve potom Oliemu dojde, o co Teodorovi jde.
"Nemyslíš si, že je to jejich věc?"
"Ne! Copak to nechápeš?! Celou dobu jdu v jeho stopách a on mi udělá tohle? Takhle mi chce zničit kariéru, kterou mi společně budujeme?! Kvůli někomu jako je tvůj táta! Obyčejnej cukrář, kterej v tomhle světě neznamená nic!" ke konci už na Olivera doslova křičí.
"Takže tobě nevadí, že je tvůj táta na chlapy, ale to, že má za partnera mého otce?" snaží si zachovat klidnou tvář, ale moc mu to nejde, když se mu před nosem děje tohle.
"Přesně," vyplivne na něj.
"A co chceš po mně?"
"Coby? Chci, aby vztah mezi nimi nebyl tak harmonický. A slyšel jsem, jak se o tobě baví. Že takovou lež nedokážeš přijmout. Mohl bys mi pomoct je od sebe rozdělit."
Oliver si toho kluka před sebou zkoumavě prohlédne. Opravdu po něm chce takový nevyzrálý člověk něco takového? Chlapec, který neví nic o životě? I když… on má co povídat, že… ale stejně. Najednou si přijde vyzrálejší než kdy dřív.
"Fajn." Odvětí jen. Sjel by ho nejraději na tři doby, ale zřejmě by to měl nechat na jiných.
"Dík. Věděl jsem, že se ti ten nápad bude zamlouvat. Stejně bych tě nemohl strpět jako bratra. Prej cukrář," uchechtne se svému vtipu a bez rozloučení zmizí po vyšlapané cestičce. Oliver za ním zůstane hledět, až dokud se neztratí z jeho pohledu.
Ten kluk to myslel vážně?
Nedokáže setřást pocit, že se mu takový plán nelíbí, ale on se mu líbí. Naplácal by si za ty myšlenky, které mu proletí hlavou, když si vzpomene na odhalenou kůži vykukující z nedbale zapnuté košile. Ty tmavé vlasy rozcuchané větrem a tváře zrůžovělé od mrazu. Vzdme se v něm vlna vzrušení a on pocítí stoupající horkost ve vlastním klíně. A pocity vyvolávají stále žhavější představy, které by chtěl.
Do prdele! To opravdu myslí na syna přítele svého otce? Na toho rozmazleného floutka, který si tak jistě nakráčel k nim do cukrárny a dožadoval se sladkostí? Na toho, který po něm chce, aby rozbil vztah jejich otců? Vztah, který má zřejmě perspektivu pro ty dva.
Zavrtí se. Jak se má toho vzrušení zbavit? I přes chlad, který prostupuje jeho tělem, se jeho tělesné teplo drží v tom jednom místě. Zpropadeně. Zachumlán do kabátu raději vyrazí k domovu. Tam by s tím třeba mohl… jenže nebude sám. Jak mu bylo řečeno, i dnes u nich bude Tomáš.
A mezi dveřmi si uvědomí, jak moc je rád za volný a dlouhý střih vlastního kabátu. Uvítání skoro mezi hlavními dveřmi do bytu opravdu neočekával. Rozjařený otec a za ním rozesmátý Tomáš. Zachmuřeně se zachumlá do toho jediného kousku oblečení, který ho dokáže trochu skrýt jejich obličejům. Teatrálně zuje boty a nechá je na rohožce. "Dobrý večer. Budu v pokoji," zabručí a zmizí za prosklenými dveřmi svého pokoje. Z druhé strany skla se na něj směje plakát jakýchsi tmavých obrazců. To kvůli světlu, když otec odcházel dřív, aby ho nebudil, když si rozsvítil v chodbě. Tlumené hlasy, které k němu doléhají, zazdí zapnutým přehrávačem s hudbou a cvaknutím klíče v zámku. K tomuhle nikoho mít nemusí. Rolety jsou stažené ihned. Pokoj osvětluje pouze malá lampička visící nad postelí. Jedna ruka šmátravě zamíří ke krabici umístěné pod postelí. Průhledný kamarád, kterého vytáhne společně s tubou gelu. Prsty druhé ruky nedočkavě rozepínají poklopec kalhot. Sotva se dotkne ještě chladnými prsty roztoužené erekce, svalí se na postel. Nohy pohodlně přehozené přes její hranu, roztažené od sebe, aby měl lepší přístup ke svým varlatům. A taky k úzkému vchodu. Nedočkavě navlhčuje gelem svou nejmilejší hračku, ale komu by to povídal, a už zkušeně zasouvá její hrot do svého nitra. Kdo by si pomyslel, že ten spořádaný mladík je v tomhle ohledu masturbace tak zkušený? Ano. Tichá voda břehy mele. Ví přesně, co chce a jak toho dosáhnout rychle, uspokojivě a tiše zároveň. Nedělá to poprvé. Hlavou se mu mihne vzpomínka na to, jak si tu hračku kupoval. Rudý až za ušima. Sotva však zavede silikonový penis do svých útrob hlouběji, ztrácí se veškeré myšlenky na prkotiny. Myslí na ten odhalený kousek krku a hrudi, který se mu naskytl. Nesmyslně rychle vrcholí do své dlaně, kterou přestal při stimulaci robertkem pohybovat. Pár kapek mu unikne na chundelatý koberec pod chodidly. Boky sebou ještě několikrát škubnou v doznívajícím orgasmu. Zuby pevně zakousnuté do rtů, aby z nich nevyšla ani hláska. A potom mu šokovaně dojde, že se tady uspokojoval, zatímco jeho otec se svým přítelem byli těsně za zdí. Jenže jeho tělo zradí, když podivný dráždivý blesk projede jeho páteří do citlivých slabin. Znovu skousne rty. Ne. Tohle se nesmí nikdo dozvědět. Zavrtí se, když spěšně vytahuje umělý penis na světlo světa. Nepohodlí nad tím, že nemůže zůstat být vyplněn. Měl by se poohlédnout po nějakém příjemném dráždidle navíc, usmyslí si. Rychle sklidí stopy po svém dostatečně nevybouřeném chtíči. Musí si dát sprchu.
Komentáře
Okomentovat