Cukrové polibky {6}

Tomuto dílu se říká - vata. Výplňový materiál.

Cukrové polibky - část šestá

---

Teo vlastně ani netušil, co jeho nohy dělají, každopádně se ocitl usazený vedle najednou rozzářeného Olivera, který si jeho přítomnost vyloženě užíval. Malé dítě s lízátkem ve tvaru oblíbeného zvířátka.

"Tak mi ukaž, jaký filmy máš, když už s tebou musím trávit večer," dovolí si mu věnovat jeden malý úsměv. Prozatím nemá tušení, jak se má chovat. A proč tady vůbec zůstával.

"No… už dlouho si plánuju pustit Harryho Pottera, viděl jsi?"

Teo přikývne. "Je to divný, ale kromě poslední části jsem viděl všechny."

"Tys neviděl poslední část? Jakto?" překvapeně se na chlapce podívá. Ten jen pokrčí rameny.

"Nějak nebyl čas nebo nálada…"

"Aha… no… já ho mám, tak jestli chceš?"

"To bude fajn."

Oliver horlivě přikývne a Teodor si uvědomí, jak se najednou chová pohodově, oproti jeho běžnému chování v místech, kde by se mohli vyskytovat lidé. "Dáš si něco k pití? Rozmysli se a já zatím seženu nějaký dobroty na stůl. Budeme se dívat tady nebo chceš na velkou televizi?"

"Můžeme tady, notebook stačí." Možná je rozmazlený fracek a dává to dost často najevo, ale umí si díky svým přátelům ze školy, vytvořit i jiné chování než naprosto snobské. To by asi jinak nešlo. Nikdo by s ním nepromluvil. A takoví lidé kolem sebe se vždycky můžou hodit.

Oliver se vypaří za dveře pokoje. "A dám si nějakej džus, pokud máš," zavolá na něj. Odpovědí mu je vzápětí lehce strohé: "Podívám se."

…

Oliver se nenápadně natočí hlavou na Teodora sledujícího děj filmu. Bitva se dostává do posledních minut a on si uvědomuje stále více, že Teo s ním opravdu zůstal a neutekl od něj. Odděleni pouze miskou s brambůrky, oříšky a tyčinkami. Naproti nim se na malém stolečku krčí vedle notebooku krabice džusu i se sklenicemi. A on místo aby si tu chvíli vychutnával, neustále se ošívá a dívá se místo na film, na Teodora. Uvědomí si, jak snadno se nechal někým omámit. A Teodor je i přes svůj stále spíše pubertální vzhled, samá ruka, samá noha, dost pohledný a přitažlivý. Určitě přitažlivý pro někoho, jako je Oliver a jeho vkus. Až Teodor zmužní, bude z něj reprezentant svého otce. Už teď k tomu má obrovské dispozice.

>>> O několik kilometrů přes město dál…

"Hmm, opravdu je Teodor ve svém pokoji?" Marek se otočí na svého přítele ležícího líně rozvaleného na svém obrovském manželském letišti.

"Jistě, proč by nebyl?"

"Je tady nějak podezřele ticho… nezdá se mi to…"

"Klidně ho jdi zkontrolovat, jestli ti to udělá klid v duši, ale ujišťuji tě, že pokud je vzhůru a," pohlédne na hodiny na nočním stolku. "V tuhle hodinu určitě nespí, zabije tě minimálně pohldem…"

Marek si povzdechne. Je to přeci Tomášův syn, on by ho měl znát lépe, ale jemu to prostě nedá. Vždy, když byl přítomen v domě, věděli alespoň o jeho krocích na chodbě, když scházel pro něco dolů do kuchyně nebo jen odházel na toaletu… nebyla slyšet ani žádná hudba. To bylo na Teodora vážně podezřelé ticho. Znervózňuje ho to a nutí se potloukat myšlenkami úplně jinde.

"Buď v klidu, ano? Už mu není pět, abych ho tolik hlídal. Tak mi to sám řekl. Prý se začíná osamostatňovat," Tomáš se musí slovům svého syna znovu zachechtat. "On, který spálí pomalu i vodu na čaj v rychlovarce…"

"Možná bys ho neměl tak podceňovat… Oliver taky nebyl žádnej raubíř, ale andílek to taky rozhodně nebyl." Zamyslí se nad svým synem a v duchu ty dva srovná. Oheň a led. Tma a světlo. Který patří na kterou stranu?

Tomáš si všimne přítelova rozpoložení, což se mu v tuto chvíli moc nezamlouvá. Mají tak málo času… "Co se teď zabývat něčím jiným, než jsou naši synové? Dva dny tě neuvidím…" zamumlá Tomáš do Markova ucha ještě předtím, než se přetočí na jeho tělo a zmocní se ho nejen polibky.

*

"Proč na mě pořád tak koukáš?" Teo se ohlédne po Oliverovi a opětovně ho nachytá na švestkách.

"Nekoukám… dívám se na film," snaží se to zamluvit, ale nenápadnost z něj čpí jako ze slona umístěného v poli máku. "Prostě se dívám…" kapituluje.

"A já se prostě ptám, proč?" Ne, Teo není z těch, kteří by se nechali odbít odmítavou odpovědí. Ne u věcí, které ho zajímají.

"Líbíš se mi…" hlesne Oliver jen a v tu chvíli se chce nejraději ztratit. Prostě, puf.

Teo pozvedne obočí, to má být nějaká novinka? Slepý by jeho pohledy neviděl, ale jasně by cítil z jeho postoje, o co se jedná. Ano, souvislosti mu docházejí až teď, ty pohledy, odmítavé výrazy… ale cítí, že pod tou slupkou je ještě něco víc. Něco, co ho k tomu klukovi přitahuje. A on neví, o co jde. Má snad dělat překvapeného?

Teo pohledem překontroluje pokoj, jako by se chtěl ujistit, že mezi sebou nemají nezvaného hosta, ale spíš je to jen gesto pro získání nějakého času na utříbení myšlenek. "To je všechno?" optá se potom jednoduše, čímž Olivera šokuje.

"Nic o mě nevíš…"

"Měl bych snad vědět něco závažného?" odpověď nepřijde žádná, až pohled na kývajícího Olivera ji přinese. "Tak ven s tím, svět bude hned o kousek jednodušší."

"Ale tohle není jako…. Jako bych ti svěřoval velikost svých bot."

"Na tu bych se tě ani neptal, prostě bych se podíval."

"Tak vidíš, tohle není tak jednoduché…"

"Mučíš snad své milence zařezáváním žiletek do těla?" tentokrát Teodor šokuje Olivera. Ten zbledne a o kousek se odtáhne.

"To ne!"

"Tak vidíš, ven s tím… můžu tě tady přemlouvat celou noc, ale kdybys to řekl hned, ušetřilo by nám to spoustu času pro spánek."

"Myslíš, že bys to mohl prostě přejít, jako by se nic nestalo? Hodně by mi to ulehčilo." Oliver se rozhodně necítí ve své kůži. Teodor přimhouří oči.

"Jak mám přejít něco, kvůli čemu se chováš tak divně?"

"Prostě to nech být, prosím," upře na něj svá kukadla al´a kocour ze Shreka.

"Fajn, jak myslíš," s těmi slovy hrábne rukou do misky s brambůrky a zahledí se zpátky na film. Oliver si skousne ret. Teď to asi totálně podělal.

Trhne sebou, když mu Teova hlava spadne na rameno. On spí. A zase sebou trhnul. Ten kluk s ním dokáže opravdu věci… uvolněný výraz Teovy tváře ho zarazí, když ho chce trochu nešetrně shodit ze svého těla. Mladší tělo se zavrtí, sklouzne o kousek níž. Hlava opřená nyní o pohodlnější prsa než vyčnívající kosti ramene a spokojené oddechování. Závěrečné titulky filmu už jsou taky skoro u konce, že by nakonec i on na chvíli upadl do mikrospánku? Kdy ten film skončil? A Teovi očividně nevadí ani miska, která se pod jeho váhou lehce převrátila… a očividně mu nevadí ani Oliverovo bušící srdce. Naopak, jemu to přijde, jako by chtělo vyskočit z hrudníku a zmizet navždy. V hlavě mu šrotují otázky toho, co má dělat. Vždyť se ještě do takové situace nikdy nedostal.

V hlavě se mu začne rodit plán.

První krok; vymanit se z toho uvěznění tak, aby Teodora neprobudil. Pomalu se začne odsouvat, ale zamrmlání spáče a přehození ruky přes jeho pas, mu to znemožní snad ještě víc, než před momentem. Prsty uchopí hubené zápěstí, ruku nadzvedne. Jenže co s hlavou, která spadne volným pádem na matraci a ještě se uhodí o kovovou misku, na které si z poloviny ustlal.

Druhý krok; vymyslet záložní plán, jak ubránit tělo od pádu a probuzení. Zoufale se rozhlédne kolem sebe. Polštář? Mohl by ho při posunování ze svého těla podložit polštářem. Polštářem, o který se opírá.

Krok třetí; kapitulovat s myšlenkou o tom, že si Teodor brzy vybere jiné místo ke spánku a sesune se z jeho těla.

Krok čtvrtý; přemluvit svoje tělo k nečinnosti, když se hlava spícího chlapce sesune do jeho klína, zatímco hrudním košem se zavrtá mezi slané mlsotiny, aby ho misky netlačily. Oliver zatne pěsti a zanadává si, že si nevzal džíny. Horký dech vycházející z Teových pootevřených rtů se mu zarývá do kůže přes slabou látku kraťasů. Cítí, že mu taková stimulace rozhodně není nepříjemná. Jenže co nevidět bude Teův obličej atakovat výrazná boule. Znovu pohledem zkontroluje prostor kolem sebe. Jediný polštář, který má nejblíže je ten, o který se opírá zády. Nakloní se, šikovné prsty polštář vytáhnou a přehodí dopředu. Copak ten kluk dokáže tak rychle usnout? Už spolu tedy jednou spali v jedné posteli, ale neměl takový dojem, že by usnul až tak rychle. S povzdechem nazvedne jednou rukou Teovu hlavu a s jemným žuchnutím ji nechá dopadnout na polštářek, zatímco sám vyskočí z postele jako neřízená střela. Se zatajeným dechem vyčkává, zda se Teo neprobudí, ale spí jako zabitý. Zapluje do koupelny, aby uklidnil rozbouřené hormony. Studená sprcha jistí všechny tělesné neduhy tohohle typu. Doslova cítí, jak se krví roztažené cévy zase stahují, srdeční tep se uklidňuje do normálních hodnot a on zase na chvíli dokáže myslet normálně. Je možné, aby takové změny měl za následek pouze jeden člověk v těsné blízkosti? Jeden totálně pubertální a nevyhovující snobský panáček, který si někdy nevidí ani na špičku nosu, natož aby si bez pomoci zavázal tkaničky u bot?

Jako zmoklá slípka se vrátí do postele, opatrně odebere všechny misky a notebook z blízkosti postele, aby udělal víc místa. Teodor se totiž rozvalil ještě pohodlněji, než jak ho zanechal při své náhlém odchodu do koupelny. Přikrývka je skopnuta k zemi, polštář ukořistěn a zalehnut. Oliver si lehne s naprostou samozřejmostí vedle něj, sotva si sundá oblečení až do chabého kousku spodního prádla, který raději nechá na svém místě. Ruka, která se obtočí kolem jeho pasu, ho zarazí. Nemělo by to být jeho gesto? Lehce přes ně přehodí deku, protože on by bez ní při své nahotě neusnul; dětský úkryt před bubáky si sebou nese do dospělosti.

S očekáváním dalšího rána, které třeba nebude příjemné tak, jak by si mnozí představovali, se nechá ukolébat Teovým pravidelným dechem do spánku. Tentokrát mu ráno neuteče. Bude to však stačit k nevyřčenému čemusi?