Cukrové polibky {7}

Mám jednu otázku... bude vám vadit občasné drabble nebo něco podobného (ne, nebudu říkat jednorázovka, protože vidíte, co se stalo s Cukrovými polibky)? Mě už totiž zase mírně hráblo a potřebuju se nějak odreagovávat. O vaše názory se klidně podělte s námi ;) A abych nezapomněla... Dnes...

18+ pro polibkáře

Cukrové polibky - část sedmá

---

Cosi teplého se k němu tisklo, příjemně to hřálo a dokonce… dokonce se to i hýbalo. Což vyvracelo fakt, že by to mohl být plyšák, kterého si občas ve spánku k sobě přitáhl. Teodor se, po zdraví prospěšném spánku, konečně probouzel zpátky do reality. Vytržen čímsi z příjemného snu o čase stráveném s Oliverem… moment… prudce se otočí, čímž dost nešetrně zaryje svůj loket do žeber mladíka za sebou. Ten se se zasténáním probere, a zatímco si ublíženě tře poraněné místo, upírá na něj svůj pohled. Co teď řekneš?

"Uhm… musel ses ke mně tolik tisknout?"

Oliverovy ústní koutky se od sebe oddálí. "Celou noc sis nestěžoval, proč teď začínat?"

"Celou noc?" zamrká. "Kdy jsem vlastně..?"

"Dejme tomu, že zhruba na konci filmu… ustlal sis na mě." Teodor jako na zavolanou zrudne rozpaky. Hořící tváře ho umlčí. Ustlal si na Oliverovi? V páteři podivně zakřupe. No jistě, že si na něm ustlal, zdravotní polštář to rozhodně nebyl.

"Strašně hřeješ." Čímž překvapí i sám sebe. Opravdu něco takového řekl? Zase? Oliver tvrdí, že se v jeho přítomnosti cítí nesvůj, příliš odhalený a zmatený, ale co má říkat on? Když kvůli němu dělá věci, které by asi nikdy dobrovolně neudělal. "Nejsem gay." Ale korunovaný vůl. Oliver se rozesměje, dost hlasitě. Příliš blízko citlivého zvukovodu, nakonec smích udusí v polštáři, do kterého se překulil.

"Říkám snad, že jsi?" uculí se na něj naprosto odzbrojujícím úsměvem. Teova stále rozespalá mimika se roztáhne.

"K čertu."

"Hned po ránu kleješ? To není dobrý zlozvyk."

"To ti může být, kurva, u prdele." Vystřelí z postele, přikrývka odhalí i Oliverovo tělo. Nahé tělo. "Oblíkni se!"

"Nejsem nahý…" nechápe.

"Jsi! Proč jsi nahý?"

"Pokud sis nevšiml, mám na sobě spodní prádlo. To je část oděvu, proto to vylučuje možnost, že jsem nahý."

Teodor zůstane pohledem viset na tom malém kousku oblečení, na který Oliver poukázal. Černá látka se obepíná kolem vystouplého mužství, ranní erekce, a pokračuje přes boky dozadu, do místa, které zatím ukrývá zbytek peřiny. Proč nemá klasické spodní prádlo s nohavičkou? Možná by se potom necítil tak… nepříjemně? Polkne slinu hromadící se v ústech, načež donutí vlastní zornice, aby se přesunuly o pár čísel výš, kde se mají střetnout s pobaveným pohledem.

"Líbí se ti, co vidíš?" naprosto ignoruje ten lascivní tón hlasu, který ho láká zpátky do postele. Jedno koleno se oddálí od druhého, prostor mezi stehny se zvětší, když si pokrčenou nohu opře před sebou. Naplněná varlata v upnuté látce se tím ještě víc zvýrazní.

"An- NE!" skoro to zakřičí, když si uvědomí svoje reakce. Nepříjemně zpocené dlaně, studený pot stékající po zádech a rychle se probouzející erekce mezi stehny. A nebyl slepý, aby neviděl zacukání v Oliverově klíně a náhlé ztopoření. Kruci.

Zmocní se ho potřeba zvážit ona vystavující se varlata ve své dlani, polaskat je. Nohy ho zradí, když před ním klesne na kolena, obličej zaboří do choulostivých míst mladíka ležícího na posteli. Nosem nasaje osobitou vůni, jazyk proklouzne mezi rty, aby polaskal mužství ukryté titěrnou látkou. Boky mu vyjdou vstříc, k uším dolehne vzrušený vzdech. Co to dělá? Vždyť ještě nikoho neměl, pokud nepočítá tu holku na diskotéce na pochybných toaletách. A ještě k tomu má nyní zabořenou hlavu do klínu kluka, kterého měl nenávidět. Který je synem přítele jeho vlastního otce. Je mu sedmnáct a chová se jako laciná děvka. Jenže on je jako magnet, magnet, který ovládá své magnetické pole jeho směrem. Prsty zvědavě pohladí stále pokrčenou oblinu kolene, sjedou níž, do míst, kde by měla hýždě přikrývat nějaká látka. Prudce rozevře oči, když mu to dojde. Tanga?!

Dosud nevěděl, co dokáže s tělem udělat pořádný chtíč. Hrubě, bez nějakého upozornění, si přitáhne Oliverovy nohy kolem svého hrudníku tak, aby měl snazší přístup do jeho intimních partií. Do těch partií, kterých se ještě před chvílí děsil. Ta hloupá černá věc upnutá kolem uvězněného mužství ho neskutečně rajcovala a on najednou ztratil pojem o tom, co by měl dělat. Zahledí se na Olivera, který ho najednou pobaveně sleduje, zapřený o lokty na něj shlíží s ohníčky v očích.

"Pojď sem, ty trdlo." Přitáhne si ho k sobě nahoru, aby ho netlačil koberec do kolen. Neznám tě dostatečně, ale udělám cokoliv pro tvé pohodlí. Nekomentuje nic z toho, co najednou Teo udělal, nač taky. Možná se to později dozví. Vlastně ho to ani nezajímá. Bylo to pouze překvapivé. Hodně překvapivé.

"Kdy se vrátí tvůj otec?" vyjekne najednou Teo, když mu dojdou myšlenky až k momentu odchodu. Oliver pokrčí rameny.

"Těžko říct. Říkal sice něco o tom, že tvůj táta jede na nějakou služební cestu, tak se musí rozloučit, ale…"

"Do prdele!" Teo vyskočí z postele jako střela. Uvědomí si, že se ani nesvlékal, takže tak jak je, vrhne se ke svému kabátu. "Musím domů. Otec opravdu jede na služebku. A bude mi chtít dát kázání o dobrém chování. Pokud zjistí, že jsem nebyl celou noc doma, budu mít průser."

Oliver se vyhrabe z postele, aby ho vyprovodil. Neujde mu Teův pohled upřený na jeho odhalené hýždě. Schválně se ohne pro triko ležící na zemi, i když si chtěl vzít jiné. Zahrává si? Horké dlaně se dotknout jeho kůže. Prudce vydechne, když se Teův klín, ukrytý pod vrstvami látek, natiskne mezi jeho obliny. Zvrátí hlavu a zasténá, Teova ranní erekce je víc než zřejmá. Může za to on a jeho tělo? Hlavou mu proletí spásná myšlenka. To by mohl…

Vyškubne se ze sevření a otočí čelem k mladíkovi, těžce dopadne na kolena, ale uvelebí se přímo před svým cílem. Nejdřív cvakne pásek, potom už jen zašustí stahovaná látka, která mu tolik překážela. Není zastaven žádným odporem. Před Teovým šokovaným výrazem raději zavře oči, vychutná si ho, alespoň jednou. Pohltí ho do své dutiny, jazykem zkušeně zakmitá tak, jak si myslí, že by se mohlo líbit. Ony všudypřítomné dlaně se uvelebí v jeho vlasech, krátce je pomazlí.

Netrvá to příliš dlouho.

Vysaju Tě do poslední kapičky.

A teď jsi můj.

Zasténání a jeho hrdlo zkrápí bělostná tekutina. Pár kapek steče dolů přes bradu až na jeho hruď, je mu to jedno. Natiskne se svým obličejem do Teova klína, obejme zprudka hýždě. Jen mě neodkopni.

"Musím už jít…"

***

Zavřený ve svém pokoji hledí do prázdna. Celý den nevytáhnul paty, aby se nemusel dívat na svého šťastného otce, který si vesele pobrukoval, zatímco uklízel prach a luxoval. Na opakované volání k obědu se nedostavil, potom ho otec přestal řešit. Znal svého syna a jeho občasné samotářské nálady.

Teodor si odešel prostě jen tak, bez jediného dalšího slova navíc. Měl to očekávat? Nebo prostě jen opravdu tolik spěchal a prostě na nic dalšího nemyslel?

Najednou vyskočí z postele jako postřelený zajíc. Jeho kroky, i přes pokročilou hodinu, vedou ke skříni, aby se oblékl. Dlaň schrastí klíče do kapsy, mobil a doklady. To je vše, co potřebuje.

"Tati, nevím, kdy přijdu," zavolá do obýváku, aby mu bylo odpovězeno prostým: "Jasně."

Zachumlá se do své bundy. Zima ještě úplně neskončila. Pořád ještě nebyla ani polovina února. Dveře od cukrárny se s cinknutím otevřou, dnes měli zavřeno. Otec si přece občas udělá volno. Ještě s bundou na sobě zapne troubu, aby byla připravená. Co dnes ukuchtí?

Mohl by zkusit něco, co ještě nepekl, něco nového do nabídky dne? Proč ne.

Bezmyšlenkovitě začne míchat přísady, jak mu padnou do ruky. Trocha toho, špetka onoho.

Když se o hodně později probere ze svého kulinářského transu, zjistí, že se dívá na černo červený mřížovaný dort. Otec ho za takový výstřelek zastřelí. I když… na žabí cukrátko, které bylo jedovatě zelené, to asi nemá. Ať žije potravinářské barvivo.

Hodiny ukazující čtvrtou hodinu ranní ho vůbec nepřekvapují, vlastně si jich ani nevšímá. Soustředěně pozoruje své ruce, jak vyrábí jeho vize nových sladkostí. Proto mu ujde i nezvyklé zaklepání na dveře cukrárny. Jistě, příchozí netuší, že má i druhý vchod. Je brzy ráno a on by mohl klidně působit jako zloděj. Navíc se vtíravá zima pomalu dostává pod jeho kabát a způsobuje mu třes celého těla. Večer nenašel Olivera doma, jeho otec byl lehce překvapený, že jde zrovna za jeho synem, ale nepochodil. Teď, když nemohl usnout, vyhrabal se z vyhřáté postele a vydal se Olivera najít. Mohl být kdekoliv, jenže jeho kroky vedly sem. Zabuší znovu… vrzy okolo začnou lidé vstávat do práce a opravdu se necítí dobře, i když má svědomí čisté.

"Olivere," zavrčí a znovu zabuší, tentokrát důrazněji, což upoutá pozornost mladíka v kuchyni. Dobývá se snad do jejich cukrárny zloděj? Nikdo, kromě otce, netuší, že je tady. A otec by ho naháněl po telefonu, než aby se za ním vydal přímo. Teď už má půlnoc a brzy bude vstávat. Zhasne světlo, takže místnost ozáří jen žárovka rožnutá v troubě. Pomalými kroky se vydá chodbičkou do prodejny. Nakoukne, ale nikoho nikde nevidí. Zabušení se ozve znovu, protože Teodor stojící venku, si ho všimne. Zaujme jeho pozornost. Oliver si s bušícím srdcem prohlédne postavu stojící za prosklenými dveřmi. Zůstane užasle zírat. Několik rychlých kroků a už ony inkriminované dveře otevírá.

"Co tady chceš? Vyděsil jsi mě."

"Sorry, nechtěl jsem. Hledal jsem tě u vás doma…"

Oliver nazvedne obočí. "Opravdu? A to jako proč?"

"Jen jsem ti chtěl říct, že se mi líbíš, takže… nechtěl bys zkusit vztah mezi námi?"

"Co tak najednou? Ještě před několika hodinami jsi mi vtloukal do hlavy, že jsme skoro bratři a teď se chceš vrhat do vztahu?"

"Olivere… podívej se, pro mě to taky není dvakrát jednoduchý. Můj otec asi ani netuší, že se mi taky líbí kluci…"

"Takže mám být zkouška, zda tě bude sex s mužem vzrušovat?"

"Ne… já jsem si svojí orientací asi jistý…" Oliver si odfrkne, ale nekomentuje to. "Nevím, proč chci zrovna tebe, každopádně mě to k tobě táhne jak neviditelnej magnet. Chybíš mi, když nejsem s tebou. Ty dvě společný noci… konečně jsem se po dlouhý době vyspal… dlouho se mi nepoštěstilo, abych spal trhaně a bez nočních můr… Zkus to semnou, prosím."