Hořkosladké polibky {8}

Máme to krásnou jednorázovku, že? Má už osm dílů a třicet stran, o slovech raději pomlčím... Začnou se nám tady dít pěkné věci, takže se chytněte madel svých židlí... vlastně... v tomhle díle se to ještě dít nebude, takže si ještě můžete odskočit...

Oliver si pokládá několik otázek a potlačuje svoje vlastní já aniž by chtěl. Mění ho Teo?

Další díl: Pondělí 18.3.

Hořkosladké polibky - část osmá

---

Mohlo by se to zdát jako naprostý nesmysl, ale nakonec to tak dopadlo. Oliver na tu děsivou nabídku přikývl, i když věděl, že je to jen Teova touha poznat vztah dvou mužů, možná i nějaký ten sex a potom se třeba rozhodne, co se mu zamlouvá víc. Děsivá a stresující situace, která ho měla rozlítit, ne že na ni ihned kývnul jako by se nic nedělo.

Jenže cukroví pečící se v troubě nehodlá počkat, až se ti dva pobaví a začnou se mu věnovat. Do citlivého Oliverova nosu udeří vůně natolik propečených sladkostí, že by je měl co nejrychleji vyndat, pokud tedy neplánuje péct uhlí.

Teo za ním tiše přejde, kabát odloží na věšák, který objeví po rychlém přezkoumání kuchyně a sleduje Oliverovo počínání. Sladká chuť čerstvě upečeného mu nahrne sliny do úst. Oliverovy zarudlé tváře, od horkého vzduchu z trouby, v něm vyvolají rozporuplné pocity. Jedny, že by se na něj vrhnul a chtěl ho líbat, druhé, které mu brání v pohybu dopředu, aby neudělal nějakou neuváženou blbost.

Ale co… všechno je jednou poprvé, že? Dva kroky dopředu, aby mohl přejít k pultu, u kterého Oliver nerušeně skládá ještě horkou pochoutku na připravený tác, aby mohla vychladnout. Prsty jsou dávno zvyklé na horkost sálající do nich, takže mu ani nepřijde, že by je mohl nechat ještě chvíli na plechu. Postaví se před něj. Oliverovy zvědavé oči, vytržené ze svých vlastních myšlenek a soustředěnosti, se na něj zahledí. Září natolik nezvyklými ohníčky, které u něj ještě neviděl.

"Potřebuješ něco?" optá se ho Oliver sladce, jeho horký dech se otře o jeho tvář, když se k němu přiblíží. Hebká pokožka se otře o tu jeho, najednou je pružné tělo mladíka stojícího před ním, natisknuté k němu. Teo se trhaně nadechne. Do nosu ho udeří sladká vůně cukroví smísená s Oliverovou osobností.

"Co bys řekl tomu, kdybych ti s něčím pomohl?" vrhne na něj úsměv, kterému Oliver neodolá. Přitáhne si ho rukama ještě blíž k sobě, aby ho mohl políbit. Takže takhle bude chutnat vztah?

***

"Olivere, za dva dny je Valentýn, napadlo mě, že bychom mohli upéct nějakou speciální nabídku, když je to svátek zamilovaných, tak aby to tak i vypadalo… Sladké, růžové, srdíčka…"

"Přidej k tomu prdelatý andělíčky a můžeš to vydávat za dobu baroka," pronese Oliver trochu znechuceně od počítače. Má dveře do pokoje otevřené, aby na sebe s otcem mohli mluvit, protože zatímco on si dělá potřebné věci, otec vymýšlí Valentýnské menu.

"Zase tak špatný nápad to není… Amorek je přeci taky prdelatý…" Oliver vykulí oči. To si z něj utahuje nebo to myslí vážně?

"Tati? Neměl bys to s tím cukrem tolik přehánět…"

"Ale jdi ty," plácne ho otec po paži, když se objeví vedle něj. Usadí se na roh stolu. "Měli bychom něco vymyslet, bude určitě plno… znáš to, jak to chodí každý rok."

"Vždyť já vím, ale nestačilo by prostě jen upéct nějaké zákusky ve tvaru srdíček a pár pusinek?" opravdu mu ty každoroční přípravy lezou na nervy, ale co s tím zmůže, když sladké a cukrárny jdou s tímhle svátkem ruku v ruce.

"Pusinky být určitě musí… hm… asi bych ti měl říct svoje plány, Olivere… potřeboval bych od tebe malou pomoc."

To upoutá pozornost. Oliver na něj upře svůj zrak. Cože to?

"Chtěl bych při té příležitosti požádat ehm… Tomáše o ruku."

Oliver úžasem rozevře čelisti. O ruku? Tomáše? Na Valentýna? "Počkej, počkej… cože?" vykulí na něj oči.

Jeho otec se trochu zarazí. Není to snad dobrý nápad? Měl počítat s tím, že to Oliverovi nebude jedno? Ruka vjede do vlasů. Gesto, které se snad v jejich rodině dědí. "Myslel jsem, že s tím nebudeš mít problém…"

"Ty ho chceš pořádat o ruku na Valentýna? Tati… to už je trochu kýčovitý, nemyslíš?"

Marek pokrčí rameny. Jemu je jedno, který den by to byl, jen v tomhle viděl příležitost… Ovšem musí uznat, že se mu ulevilo, když na něj Oliver nespustil jako puberťák, že si nikoho takového brát nebude. Co na to řekne Teodor? Nebo se mu to raději říkat nebude?

"Než se dostaneme k jádru věci… ještě otázka: To to chcete najednou odtajnit? Umíš si představit, co to pro vás dva bude znamenat?"

"Nemyslím si, že bychom s tím šli ven… jen… nechci svatbu, aby o ní věděl celej svět… jen něco maličkého…"

"Ještě je tady otázka, zda ti řekne Ano," ušklíbne se Oliver.

"Ty myslíš, že ne?" vyděsí se. Sice to promýšlel dlouhou dobu, ale… jestli byla pravda to, co mu Tomáš po večerech našeptával, tak by to snad nemuselo vadit, ne? Najednou se necítí tak jistě jako před chvílí, když to šel oznámit svému synovi.

"Já nevím, táto. Ty s ním spíš," rozesměje se nad výrazem svého otce. Dostane se mu výchovného pohlavku.

"Moc vtipný."

"Fajn, už toho nechám… co teda chceš, že jsi přišel prosit o pomoc?" uklidní se, ale koutky mu stále cukají. Ten pohled asi nezapomene.

***

"Nesnáším tu ženskou, která si hraje na moji chůvu!" Teodor se před pár minutami objevil před dveřmi jejich bytu s jasně rozlíceným pohledem, který upozorňoval okolí, že kdokoliv se ho pokusí naštvat, neponese dobré následky. Oliver nejdřív překvapen tak nečekanou návštěvou a otcovo potutelným úsměvem, za nimi zamknul dveře od pokoje, aby je nemohl nikdo rušit, nyní vyprskne smíchy.

"Ty máš chůvu?" smích nejde zastavit, což dopaluje právě Teodora, který sebou hodil na Olieho postel. "To je skvělý, půjčíš mi jí? Vždycky jsem si přál chůvu!" smích ho zbavuje racionálního myšlení a tak si ani neuvědomuje Teodorův vražedný pohled. "Ten byl dobrej, Teo, opravdu. Ale Apríla je až za měsíc a něco…" pokusí se ovládnout. Ne, neprojde mu to. Křeč v plicích ho donutí vyheknout smíchem znovu a znovu, než se svalí vedle již nabručeného Teodora. Koutky mu cukají nahoru dolů, alespoň už se nesměje nahlas.

"Nemůžu za to, že můj otec je ze starý školy a myslí si, že kdybych byl doma sám, umřel bych hlady nebo bych to mohl podpálit… to můžu, i když je doma on…" zamrmlá si pod nosem.

"Proboha… vždyť ti není pět? Pokud jo, tak vypadáš neskutečně staře…" vyprskne pobaveně. Dnes mají lidi v jeho okolí nějakou tendenci ho rozesmávat. Nebo už je blázen, že mu všechno přijde tak vtipné? Leze na něj ten hloupý Valentýn.

"Jsi drzý…"

"Oooo, drzý, jo? No já bych řekl, že jsem pořádně drzej," překulí se nad něj, prsty zaryje do míst, kde by se měla nacházet žebra. Teodor se zkroutí v přívalu nuceného smíchu a Oliver se spokojeně uculí, protože našel lechtivé místo.

"Ne-nech to-ho," zahýká, nabručenost je pryč, jeho obličej je nyní plný smíchu stejně jako Oliverův pokoj.

"Fajn, ale až se na mě příště budeš takhle mračit, budu zase drzý," uculí se a políbí ho na přivítanou. Před pár dny by ho nenapadlo, že tak jemným polibkem bude vítat svého partnera a teď to dělá, jako by to byla naprosto přirozená věc, kterou udělá automaticky, když ho vidí.

"Mohl bych u vás dnes přespat?" Teo změní téma. Přemýšlel nad tím a přišlo mu to jako docela dobrý nápad, jenže s tím musí souhlasit všechny strany… nejen on a Oliver. A Oliver se zamračí, pohled upřený do kalendáře.

"ani netušíš, jak rád bych ti řekl ano, ale pozítří je ten poblázněný svátek zamilovaných a já musím být v cukrárně, abych to nachystal… navíc tam jdu už dnes na noc, abych měl na pečení klid. Takže doma nebudu…"

Teo zklamaně svěsí ramena, ale najednou se rozzáří. "A nemohl bych ti s něčím pomoct? Slibuju, že nic nespálím ani nepokazím!" Oliver se usměje nad jeho horlivostí.

"Snad příští rok, Teo, ale teď to nejde. Mám jedny extra přípravy, které jsou překvapením…" chňapne rty po nakrčeném nosíku před ním, zuby jemně skousnou špičku.

Teo se na něj zamračí. "Takže beze mne?"

"Bohužel," přikývne Oliver, ale nedovolí si Tea pustit ze svého sevření. Co kdyby se rozhodl, že mu unikne? "Ovšem myslím, že to bude překvapení i pro tebe," mrkne na něj.

"Cože?" Teovy oči se rozzáří jako dvě žárovky. "Jaké překvapení pro mě?"

Oliver jen žasně nad tím, jak ten kluk dokáže měnit nálady. Podobně jako on, ale on si drží jakousi netečnou masku, aby ho nemohl každý hned odhadnout. Za to z Tea ještě čpí dětskost, i když se snaží být dospělý.

"Kdybych ti to řekl, tak by to nebylo překvapení," usměje se, s opravdovou něžností přejede prsty po hladké tváři, která se na něj směje. Opravdu je s ním? Nezdá se mu to jen? Není to jen hloupý sen, který se s počínajícím ránem prostě vypaří? Co je ještě čeká? Protože nic z toho nebude jednoduché… A do toho se chtějí jejich otcové ještě brát. Tedy… ještě to není jisté, že. Nejdřív musí Tomáš kývnout na otcovu otázku, ale stejně… byl seznámen s tím, jak se Teo choval nerozhodně ke vztahu jejich otců. Ještě před pár dny je chtěl od sebe oddělit… jenže jeho taky před pár dny nenáviděl a nyní se k němu lísá jako kotě ke své mámě. Kdo z nich je tedy ten podivnější? Ušklíbne se sám pro sebe, samozřejmě, že ty. Co s nimi bude, když jejich otcové budou svoji? Budou mít stejný vztah jako oni? Tolik let v utajení? Pochybuje, že by alespoň jeden z nich dokázal ustát tlak, který by se na ně vyvíjel z okolí… a už vůbec nechce pomyslet na to, co se bude dít, až se něco z toho provalí…