Obvyklá noc před závodem
Obvyklá noc před závodem
double-drabble
Dávno jsi spal, moje masáž tě dostatečně uvolnila a tys usnul klidným spánkem. A já se k tobě tisknul a díval se ti do spící tváře. Byl jsi sladký. Tvůj normální výraz obličeje byl tatam a vypadal jsi jako spokojené malé koťátko. Zabil bys mě za takový výraz.
Sám bych měl spát, zítra… vlastně už dneska, za pár hodin, jedeme další závod. Štafety jsou mé oblíbené, mohu tě plácnout po zadku, aniž by to někomu připadalo divné. Kamery se k takovým záběrům rády vrací, ale nejsme jediní. I jiné štafety tak předávají. Kdo by odolal vystrčenému pozadí?
Pohladím tě po tváři a raději už taky zavřu oči, abych vám to zítra nepokazil.
*
Mladší z dvojice se ve spánku ušije, netiskne se k němu lidské teplo. Zmateně nadzdvihne hlavu z polštáře, aby zjistil, že starší se odkulil na samý kraj postele, ke kterému se tiskne. Uchichtne se.
Prsty přejedou po linii páteře schované pod funkčním trikem. Rána tady nejsou horká. Tělo před ním se zavrtí, obrátí a zcela automaticky natažené paže vyhledají jeho maličkost.
"Proč nespíš?"
"Byl jsi moc daleko, tak se dívám," zamumlá. Opakovaně zjišťuje, jak je starší majetnický. S úsměvem se zadívá na oddychující tvář.
Jako spokojené štěně.
Komentáře
Okomentovat