34. Kapitola

Věnování patří všem komentujícím - opět :) někteří mě rozesmáli (výhružky smrti), jiní vyděsili (líbilo se Vám to!) :D Ale opravdu mě to moc těší. Asi vám nikdy nedokážu náležitě poděkovat. Jo a... nastal jeden problém, já fakt nevím, jak tuhle povídku ukončit, tak až vás nebude bavit, tak dejte vědět, nějak to usekneme. :D Jinak už plánuji a rozepisuji další povídku + dělám plány na dokončení Poslední rány. :)

34. Kapitola

Pokračování 18+

---

S pomalým průnikem se moc nepáral. Filip byl více než svolný k tomu, aby si převzal Adam iniciativu. Pevné obemknutí kolem svého penisu však ignorovat nemůže. Víčka se zaklapnou skoro sama, prsty sevřou deku pod sebou.

Adam zkušeně klesne do Filipova klína, zatímco se soustředí na uvolnění svých partií tak, aby ho to ani na chvíli nebolelo přes určitou mez. Nechá se tisknout Filipovo rukama, které opustily sevření deky a přidaly se do jejich živého sousoší. Vychutnává si ten pocit plnosti, ale ještě mu něco chybí. Navlhčí si jazykem rty a skloní se k Filipovi. Ten pochopí, co chce dělat téměř okamžitě. I jemu to během té chvíle začalo chybět.

Stáhne si ho blíž k sobě. Vyhoupne se na silných pažích a převalí Adama do peřin. Jeho nohy se mu automaticky omotají kolem pasu, čímž zvýší jejich intimní kontakt. Do prstů sevře jednu z vystouplých bradavek, čímž si vyloudí ostré vydechnutí. Prsty nahradí na okamžik rty, ale ihned se zase přesouvají výš. Oba příliš nedočkaví. Lačnící po sladkém vyvrcholení po takové době, kdy kolem sebe jen chodili.

Líné přírazy se začnou měnit na divoké. Spalující. Zabrání rukou Adamovi, aby se začal sám uspokojovat. To je jeho díl dávání odměny. Zatnutí nehtů do pozadí mu je jasnou odpovědí na to, že tohle se mu ale vůbec ani trochu nelíbí. Chytne jeho rty do svých, aby potlačil nutkavou touhu vyvrcholit u obou. Jenže Filipovo vyvrcholení na sebe nedá dlouho čekat. Rukama objímá boky, hladí vytrénovaná stehna, přejíždí až na paže. A horké sperma naplní latexový balonek.

Adamovo penis tepe trpělivě mezi stehny a čeká, až se bude moci upokojit. Stačilo by tak málo. Nespokojeně se zavrtí, když z něj uspokojený Filip vyjede, stáhne kondom ze svého údu a s malým uzlíkem na vrchu ho odhodí někam na zem. Než se však stačí Adam znovu nadechnout, už je jeho čnící úd pohlcen horkými ústy. Nezbude mu nic jiného, než jen slastně vzdechnout a poddat se tomu. Boky šikovným ústům vyjdou vstříc. Neupokojená touha po doteku najednou překypuje dostatkem. Šmátravé ruce mapují nižší oblasti. Dva prsty se zasunou do stále roztaženého konečníku a prsty druhé ruky polaskají stažená varlata. Skoro až výkřik… ústa mu skrápí horká tekutina, vše poctivě spolyká, aby nezbyla ani kapička. Spokojeně si položí hlavu na roztřesený podbřišek. Dlouho si to místečko však neužije, protože Adam si ho nešikovně vytáhne nahoru k sobě, aby ho objal. Vtisknou se do sebe jako lžičky. Filip ještě chvatně zpod svého těla vydoluje lehkou pokrývku, kterou je přikryje, alespoň tedy tu nahotu… Adamovo tělo vyzařuje spoustu příjemného tepla, do kterého se nechá vtáhnout.

V tichosti si vychutnají doznívající momenty orgasmu.

"Byl jsi připravený…" špitne Filip, stále stejně okouzlen tou situací, když si na to vzpomene. Tělem mu projede příjemný výboj; obzvlášť do určitých míst.

Adam se uchechtne. "Hlavně nedočkavý…"

"Kdy jsi to stihnul?" přece byli celou dobu spolu…

"Mám velmi výmluvné vybavení ve sprše. Někdy ti ho ukážu. Dělal jsem to asi čtyřikrát, abych si byl jistý…" Filipovy ruce ho pevně obejmou kolem boků.

"Překvapil jsi mě…"

"Nemůžu říct, že to tak trochu nebyl účel…" Adam i přes tmu trochu zrudne, když si to vybaví, ale pro to, jak to účel splnilo, se taková koupě vyplatila…

"Bylo to sexy a… potěšilo mě to…" vtiskne mu polibek na rameno, pohladí prsty po tváři. Adam při tom dotyku zavře oči. Chtěl by se nechat hýčkat už navždy. Jenže někde uvnitř něj se pořád svádí jakýsi boj. Jeho mysl nechce znovu narazit. Filip, ale není Petr… jsou tak strašně odlišní… povzdychne si.

"Děje se něco?" Filip se za ním vyhoupne na loket a trochu si Adama natočí, aby alespoň trochu mohl zkoumat jeho rysy. Ten jen zavrtí hlavou.

"To nic…"

"Ady… přede mnou se neschováš," řekne s úsměvem, jenže v hlavě mu vyvstává pár otázek, které nechce říct nahlas. Ne teď, po jejich poprvé.

"Jen jsem se zamyslel, nic s čím by sis měl lámat hlavu…"

Filip pochybovačně přikývne hlavou, ale položí se zase vedle. Nebude Adama do ničeho nutit. Tohle je jejich víkend. A hlavně jeho dovolená po dlouhé době, kterou si chce náležitě užít.

"Pojďme se trošku prospat," pronese nakonec, ale ten zpropadený červíček v něm hloubá dál. Možná jen vidí čerty tam, kde by je měl vynechat.

*

Probudí ho chladný vzduch proudící z otevřeného okna. Zašmátrá rukou vedle sebe, protože se od sebe s Adamem o kousek vzdálili, aby se jim spalo pohodlněji, místo je však prázdné a stejně studené jako větřík. Zmateně se posadí, aby zamžoural místností. Ani zpod dveří malé koupelničky nevychází žádné světlo, že by si jen odskočil.

Cestou z ložnice sebere tričko, o které zakopne, zjištění, že není jeho, mu dojde hned, protože Adamovy ruce jsou víc namakané z boxu. S hledáním boxerek se nezdržuje, nač taky… Adama najde s hrnkem horkého kakaa v kuchyni.

"Promiň, vzbudil jsem tě?" stále nahý sedí na barové židličce s nohama roztaženýma tak, aby ho nestudil plast na varlatech, jakmile si to uvědomí, stáhne je k sobě s mírným zčervenáním. Filipa to donutí se usmát. Zakroutí hlavou.

"Proč nespíš?"

"Ani nevím, na chvíli jsem usnul, ale potom už mi to nešlo dál, tak jsem vylezl… nechtěl jsem tě budit, spal jsi tak klidně… Musíš být hodně unavený z práce, co?"

"Většinou když mám volno, tak spím mnohem tvrději a lépe, než když mám služby nebo příslužby. I na to se dá zvyknout, ale ten spánek není tak kvalitní… měl jsi mě vzbudit…" pokárá ho něžně.

"Mně to nevadí, potřebuješ to víc, než já. Já mám teď od tréninků volno. Pořád nám neotevřeli centrum, takže musím vyčkávat… A v druhé tělocvičně mě to moc nebaví… Dáš si taky?"

"Kakao jsem neměl pěkně dlouho," ozve se Filip se smíchem, ale místo toho, aby nechal Adama odejít, se k němu přitiskne a ukradne mu hrneček z prstů.

"Moment, to je moje!"

"Promiň, neodolal jsem…" řekne naoko pokorně, ale v očích mu tancují čertíci.

"Je mi to jasné… tak pojď, vrátíme se. Pokusím se usnout."

"Jestli chceš, tak to můžeme pobalit a odjet k tobě nebo ke mně…"

"Jak je vůbec možné, že Marián bydlí v bytě a ty v domě?" dojde Adamovi ten fakt.

"Ten dům je našich rodičů. Nebyli teď doma a já měl konečně den, kdy jsem neměl noční, takže jsem toho využil. Musím se přiznat, že i ve svém věku bydlím u nich, ale je to proto, že já bych doma netrávil skoro žádný čas. Osmdesát procent týdne jsem někde v tahu a domů jezdím jen spát… je tedy pravda, že by se mi hodil byt, jako má Marián, protože je to blíž do centra… Marián se taky stěhoval do města jen proto, aby to měl blíž na stanici. Horší je to, že nemám tolik času, abych si něco sehnal a nechci, aby to někdo dělal za mě…"

"Tvým rodičům by nevadilo, kdyby sis domů někoho přivedl?" zapochybuje Adam. Nedokáže si takovou situaci představit, vždyť on to nikdy nezažil.

"O mojí orientaci ví, poznali jen dva kluky, se kterýma jsem si myslel, že by mohli být mými partnery trochu dýl, ale většinou semnou a mým pracovním harmonogramem nikdo nevydrží…" posmutní trochu. "Zbytek odcházel brzo ráno před tím, než rodiče vstávali."

"A já?"

"Tak úžasného člověka bych si přece nemohl nechat pro sebe," políbí ho na rty, prohrábne rozcuchané vlasy.

"Takže bys mě s rodiči seznámil hned po našem prvním sexu? Moc milé," uculí se Adam a s radostí mu polibek vrátí.

…

"Co budeme dělat po snídani?" otočí se Filip od horké pánve, na které smaží vajíčka k snídani, na Adama s chlebem v ruce.

"Nevím jak ty, ale já musím domů, Filipe. Mám v pondělí ty přijímačky a začínám mít pocit, že nic z toho, co jsem se do teď učil, neumím…"

Filip posmutní, ale potom ho něco napadne. "Co kdybych jel s tebou a pomohl ti s tím? Ve dvou se to líp táhne. Mohl bych tě z toho zkoušet a ty bys zjistil, jak na tom jsi…"

"Nezlob se, ale tohle dilema si musím vyřešit sám. Ty mě moc rozptyluješ," políbí ho něžně na pootevřené rty, které chtějí říct něco v protestu. "Je mi s tebou moc dobře, Filipe…"

Šťastný úsměv protne smutnou tvář. Ruce se omotají kolem boků. "To mě s tebou taky, Adame."

…

"Uvidíme se později?" optá se Adam, když se od sebe v autě odtrhnou. Filip přikývne.

"Zavolám ti v pondělí večer, jak jsi dopadl a jak budu vědět, kdy mám služby, děláme teď nový rozpis…"

***

"Tak jsem slyšela, že jsi prej Filipa doslova odkopnul," Valérie nakráčí k Adamovi do bytu jako by se nechumelilo. Tomu zaskočí džus, který právě klopil do krku.

"Cože?" rozkašle se.

"Ten kluk si kvůli tobě vzal volno na celý víkend a ty ho tak nepěkně odkopneš… Adame, Adame… Ta koule, kterou máš na krku, aby ti do něj nepršelo, má uvnitř takovou věc, kterou bys měl občas použít…"

"Ale já nevěděl, že má volno na celý víkend… a musím se učit," odpoví trochu zaskočeně. "Myslel jsem, že má volno jen přes noc a sobotu…"

"A proč ses nezeptal?"

"Já… ani nevím. To jsem asi podělal, co?"

Valérie lehce trhne rameny. "S tím ohledem, co si Mari musel vyslechnout… je spíš smutný."

"Já jsem vůl," projede si rukou vlasy.

"Tak trochu…" rozzáří se Valérii úsměv.

"Fajn… tak… mohla bys jít prosím pryč? Stejně se už asi nic nenaučím. Beztak se na to nesoustředím. Zavolám mu a tebe u toho nepotřebuju, děkuju," vypakuje vysmátou Valérii ze svého bytu. Blbce nakopni raději dvakrát.