36. Kapitola - Konec

Tak, konečně jsme se dobrali konce. :) (Trochu vypočítavě s krokem do prvního máje, aby to bylo trochu nóbl.) Musím uznat, že mi ti dva (čtyři), natolik přirostli k srdci, že Vás neochudím o nějaký ten peprný bonusek z jejich nastávajícího života, byť píši, že je toto konec povídky. Konec je jen relativní, až budu v náladě, tak se k nim vrátím. Což Vám snad nebude vadit. :)

Ráda bych tuto kapitolu věnovala Vám všem, kteří jste během mého přidávání připojili komentář, neskutečně to nabíjí. Jsem Vám vděčná a doufám, že se budeme potkávat i nadále u Zachránce, který pomalu vystrkuje růžky a také u dalších povídek, které plánuji.

Malé zhodnocení na konec: 119 dní = 36 kapitol

Průměr kapitoly: 1550 slov

Hezky se bavte a... zabíjet až v komentářích! ;)

36. Kapitola - Konec

18+

---

Adam netrpělivě přechází už několik hodin kolem stolu s notebookem, který stále běží, co chvíli aktualizuje naběhnutou stránku a zrakem kontroluje, zda se něco nezměnilo. Jenže pořád nic. Navíc se dnes cítí nějak divně. V hlavě mu třeští, jak kdyby mu do ní skřítci mlátili palicemi a je mu celkově špatně i od žaludku. Skoro jako migréna.

Valérie s ním nebyla, protože před nemalou chvílí dorazil Marián z práce a on stále čekal na Filipa, který měl taky co nevidět dorazit. Vztah Valérie s Mariánem se jim nějak vymykal z rukou. Marián dokonce dostal klíče od Valériina bytu a tak se k nim mohl vkrádat v kteroukoliv denní hodinu. Což dokázal dnes brzy ráno, kdy je svým cvaknutím oba vyděsil. Adama sice probrat neměl, ale když tak nešťastně usnul na gauči z totálního vyčerpání, protože takhle nervózní nebyl snad ani před zápasy, nevyndal si ani naslouchadlo. A nechtěl si ho vyndat ani teď, i když tušil, že by mu to od bolesti trochu pomohlo, a to jen proto, aby nezmeškal Filipův příchod. Jeho příchody byly tak nečekané a už dlouho se mu nestalo, že by světlo nad dveřmi dokázal ignorovat, i když měl pohled upřený pod ním.

Znovu aktualizuje server školy, kde se mají objevit výsledky. Pořád nic. Dávají si na čas.

Stupňující se bolest hlavy nezažene ani třetí prášek proti bolesti, který si sám naordinoval. S chladnou rukou přitisknutou na rozpálené čelo stále stepuje před počítačem a čeká. Filip stále nikde. Rozhodně se usadí na pohovku, spíš tedy žuchne, aby se ozval zvonek dveří. Vyskočí. Konečně na to čekání nebude sám. Jenže ten náhlý pohyb vzhůru se nelíbí jeho zmučenému mozku. Před očima se mu vyrojí roj hvězdiček, než se mu před nimi totálně setmí a on dopadne na zem jako žok.

V okně počítače se v kolonkách objeví zelené: Přijat.

…

"Adame! Tak prober se kruci!" Filip třásl Adamovým tělem, zatímco mu Valérie donesla mokrý hadr, který mi připlácli na čelo. Vypadalo to, že se konečně začínal probouzet. Nemohl se mu dozvonit, až nakonec přišla otevřít Valérie, i když sama netušila, o co jde, když Adam byl přeci celou dobu u sebe v pokoji. A našli ho ležet na zemi. Nebyl zase tak aktivní, aby hned volal záchranku, ale pokusil se ho nejdřív vzkřísit sám.

"Je mi blbě…" ozve se slabě z jeho úst. Oddychne si, alespoň na ten okamžik, než se Adam převrátí na čtyři a za chvatného vstávání se vydá směr koupelna. Všichni tři v místnosti oněmí, než se ozvou dávivé zvuky nad záchodovou mísou. Filip vystartuje s Valérií ve stejnou chvíli. Val ho zastaví v půli kroku.

"Měla bych jít já… věř mi, je v tomhle strašnej…"

Přikývne. Ne že by to nechápal, je to klasický projev lidskosti, ale docházelo mu, že by se Adam mohl před ním cítit trapně a to nechtěl.

"Kdyby něco, tak mě zavolej."

Valérie přikývne, ale to už mizí za dveřmi koupelny, které za sebou zavře.

…

"Adame, co to proboha vyvádíš? Vyděsil jsi nás…" přiklekne si k němu, ruku má stočenou kolem záchodové mísy a čelo opřené o předloktí. Celé jeho tělo se klepe v probíhající zimnici.

"Mám migrénu jak prase…" zaskučí, než ho zase schvátí další záchvat zvracení, jenže zvracet už není co, to jen žaludek a střeva se kroutí do všech světových stran, jak je jim libo.

"Vzal sis prášek, co máš od doktora? A proč máš naslouchadlo? Víš, že bys ho neměl mít, když tě bolí hlava…" pokárá ho něžně. Prsty zručně vytáhnou aparátek z ucha, aby mu znemožnila slyšet. Rukama obejme třesoucí se tělo.

"Vzal jsem si tři…"

"Ty jsi tele… vždyť ses předávkoval! Ty léky nejsou žádná slabota, četl jsi vůbec příbalový leták?" zahledí se na aparátek v ruce. Tahle slova samozřejmě vyšla na prázdno. Odloží ho na poličku, na kterou se natáhne. Zvedne se, aby namočila ručník do vlažné vody, a násilím zvedne Adamův obličej, aby ho omyla. "Ty jsi taková moje malá trubka…" zamumlá si pro sebe. Adam na ní zmateně zamžourá, ale ona jen mávne rukou. Zaznakuje a Adam na oplátku jen zakroutí hlavou. Vyzvedne ho do stoje a udrží jeho vrávorající se tělo. Pomalými kroky ho dovede k umyvadlu, aby si mohl vypláchnout ústa, a potom s ním vyjde ven z koupelny, aby ho mohla zachumlat do postele.

"Jen migréna a menší předávkování léky…" kývne na Filipa, který při zvuku otevírání dveří vyskočí ze sedu. Přispěchá Val na pomoc, aby se s Adamem nemusela táhnout sama. Marián ho podepře z druhé strany.

"Vyzvracel to všechno?" Zeptá se Filip starostlivě, zdravotník se v něm nezapře, ale Adamovo bledost ho trochu zaráží. Dlaní překontroluje teplotu čela, ale zdá se být v pořádku. Teď je jen lehce dezorientovaný a pot, který se mu na čele sráží bude jen následkem toho předávkování…

"Jelikož si ke konci vyvrhnul málem i vnitřnosti, tak tuším, že ano… je to tele, má na tý krabičce jasně napsaný, že může maximálně dva denně s dvanáctihodinovým odstupem a on si vzal hned tři a skoro po sobě, tipla bych…"

"Tak… když lidi bolí hlava, dokáží dělat divy… nevěřila bys tomu…" konstatuje Filip, zatímco pomalu pokládá Adama do postele. "A ty koukej spát," pohladí ho po vlasech, vtiskne polibek na čelo.

"Zůstaneš tu se mnou?" zamumlá Adam tiše. Sklopí pohled do peřiny, i když neuvidí na odpověď, pokud nějakou dostane. Ústa zarazí do peřiny, aby Filipa neodrazoval svým nakyslým dechem, a vůbec tak celkově se zkroutí do embryonální polohy na obranu před vším. Zavře oči.

Filip se natáhne vedle něj, přitiskne si jeho záda k hrudi a obejme kolem pasu. V pokoji se zešeří, jak někdo zatáhne žaluzie, ještě cítí, jak kolem něj někdo projde a potom už je ticho, které ruší jen tlukot Filipova srdce, jenž cítí na zádech.

…

Probudí se celkem dezorientovaný. V poloze, kdy zalehl celého Filipa a omotal se kolem něj jako liána, si uvědomí alespoň ten fakt, že ho hlava přestala bolet. Filip procitne s ním, protože jeho tvrdý, byť křehký spánek, reaguje i na citlivé podněty jako je změna tepu u osoby, kterou má rád a kterou hlídal, kdyby se mu udělalo znovu špatně. Zamrká s úsměvem. Adam se odvalí v momentě, kdy si vzpomene na svoje zvracení a ústech mu vyvstane ještě ta zpropadená pachuť. Zrudne i bez povelu. Urychleně opustí ložnici, aby se zavřel v koupelně, kde vychlemtá nejdřív půl litru vody a potom začne dravě čistit zuby půl tubou zubní pasty. Ve dveřích se objeví již zcela probuzený a pobavený Filip. Opře se ležérně o futra a sleduje Adamovo počínání. Počká si, až dokud se na něj Adam nezadívá na dostatečně dlouhou dobu.

"Víš o tom, že tě přijali na všechny obory, kam ses hlásil?" Vykulené oči způsobí Adamovi zakuckání se. "Opravdu!"

Adam vyplivne pastu, shrábne aparátek, který si za chůze nasadí a naaranžuje, jak potřebuje, aby přeběhl ke stále zapnutému počítači. Zůstane zírat na obrazovku. Zbledne.

Filip pobaveně přiskočí a chytne ho pod paží. "Opovaž se znovu kolabovat. Včera jsme tě nemohli vzkřísit," odvětí se smíchem. "A jinak dobré ráno. Doufám, že už se cítíš líp," nasouká se Adamovi před tělo, mezi něj a stůl, na který se vyhoupne, nohama obejme boky, přitáhne si ho k sobě. Vtáhne ho do polibku, který si včera ani nestihli dát. Pověsí se nad ně oboustranná sexuální touha. Adam zasténá Filipovi do rtů, když si ho jeho nohy víc přitisknou k sobě. Oblečeni jen do slabých trenýrek, mohou cítit horkost druhého těla. Kdy se vlastně svlékli?

"Vem si mě…" zamumlá Filip Adamovi do rtů, prsty stiskne pevný zadek, na který se probojoval přes látku trenýrek.

"Tady?" zasténá na oplátku Adam, protože Filip moc dobře ví, co má dělat, aby mu podlehl.

"Tady a teď… nikoho pohoršovat nebudeme. Ti dva jsou zase spolu… doufám…" zasténá, když se Adamovy prsty proderou přes nohavičku k jeho ztopořenému údu a stisknou. "A když ne,je mi to jedno..."

"Nemám…"

"Jsem čistý…"

"Já taky, ale… bude tě to bolet," pokouší se chabě vzdorovat tvrdému rannímu sexu, bez přípravy, na stole.

"Nejsem z cukru…" pokusí se Filip probourat Adamovy hranice. Potom mu hlavou bleskne nápad. Vymaní Adamovu pravou ruku ze svého klína, ukořistí ukazovák s prostředníkem do svých úst a předvede prvotřídní představení, nad kterým Adam jen oněmí a není schopen dalších protestů. Chvatně stáhne svoje trenky v akrobatickém provedení, ty Adamovy stáhne ke kotníkům a na okamžik chytne Adamův penis do zajetí svých úst, aby z něj vyloudil onu kapičku, se spikleneckým úsměvem zaujme svou předchozí polohu. Prsty, které stále svírá, navede ke svému vchodu. Celou dobu se dívá do Adamovy šokované tváře z tolik rychlých akcí najednou. Až když je převede přes svůj svěrač, se Adam vzpamatuje a začne ho připravovat sám.

"Jsi neuvěřitelný," šeptá mu o chvíli později do ucha, které škádlivě sevře v zubech, zatímco se snaží svůj penis dostat do úzkého otvoru, který se i přes snahu o roztáhnutí, snaží protestovat. Nakonec se mu to podaří a to i bez bolestného sténání, protože Filipa zabavil laskáním jeho vzrušení a líbáním za uchem kde, jak zjistil, má to nejraději. Rozechvělé tělo ho přijme celého s tichým zasténáním do jeho úst.

Rukama se zapře o stůl. Na notebook za Filipem naprosto zapomene, stejně nemá kam padat, ale i tak… Nohy kolem jeho pasu se sevřou. Prsty sevřou jeho bradavku, načež se k ní přisají chtivé horké rty. Vyvrcholí nečekaně rychle bez nějaké další stimulace. Filipova erekce sebou cuká proti jeho bříšku, zatímco se horké sperma roztéká jeho útrobami. Trpělivě drží pod jeho chvějícím se tělem po doznívajícím orgasmu, zatímco se to jeho třese orgasmem očekávaným. Opatrně, aby mu neublížil, vyjede svým penisem ven a poklekne před něj. Nedbá spermatu, které v tenkém proužku skápne nejen na podlahu, ale i jeho nohy. Chytí do svých úst celou natěšenou, zvlhlou špičku, prsty podebere stažená varlata, druhou rukou zapumpuje na ztopořeném mužství svého přítele. Odpovědí mu je zasténání, zaklonění hlavy a vykřiknutí jeho jména. Ani tady není potřeba nějaké velké stimulace. Jen párkrát přejede jazykem přes špičku a na jeho patro dopadne dávka horkého semene. Spokojeně Filipa nakonec políbí na podbřišek, než se posadí na svoje paty, shlédne zdola nahoru. Prsty hladí roztřesené nohy.

"Ty jsi hrozný ďábel… mám pocit, že dnes ve službě nebudu mít šanci myslet na něco jiného… máš mě na svědomí…" zamumlá Filip zmoženě. Byť to byla opravdu rychlovka, nemohl si práci Adamových rtů vynachválit.

"Pojďme do sprchy, ty svůdníku. Stejně za to můžeš ty..!" se smíchem ho vytáhne na roztřesené nohy, aby si ho odvedl do koupelny.

…

Horká voda bičovala jejich záda a další ranní sex byl na spadnutí, protože horká voda, hříšná těla a divoké líbání dohromady tvořily rovnici s jednoduchým řešením.

Mobil na stole se rozezvučí společně s pagerem, ten nepříjemný zvuk k nim dolehne i přes šumění vody. Filip ztuhne v půli pohybu.

Adam se na něj nechápavě podívá. "Co se-?"

"Volají mi z práce…" zasténá. Nedojde mu, že Adam to nemůže slyšet, když má aparátek kvůli vodě vyndaný. Jenže neodkladný stav se hlásí na pager a on prostě musí poslechnout. "Můžeš tady na mě počkat, vrátím se brzo a doděláme to," řekne zřetelně s plamínky v očích. Ještě jednou ho políbí na rty a s pohlazením po tváři zmizí z vody, aby se v rychlosti osušil a navlékl do služebního. S poskakováním na jedné noze zvedá telefon, aby zjistil okolnosti výjezdu.

Adam s ručníkem v ruce sleduje jeho počínání. Úsměv však jeho mimické svaly neopouští. Tvoří se pod ním loužička, jak se zapomněl utírat.

Jeho život může být i s tíhmle někdy ztřeštěným záchranářem, který dělá jeho život zmatenější, ale o tolik kouzelnější a pestřejší. Je rád, že ho nakonec našel. A že Valérie si našla Mariána. Že jsou oba šťastní, i když ta cesta nebyla jednoduchá.

Vypít pohár hořkosti až do dna a zapít ho hltem oslazeného čaje.

Filip proběhne kolem něj s úsměvem, ukradne si ještě jeden rychlý polibek a pohlazení, než vypadne z jeho bytu jako namydlený blesk. Auto startuje ještě dřív, než stihne zavřít dveře. Dovolí si zadívat se k oknům bytu, ze kterého teď vyběhl. S láskyplným pohledem zatřepe hlavou, aby se přeprogramoval na pracovní režim, ale přiblblý úsměv už mu na rtech zůstane.

Vyřešili tajemství, která byla ukrytá v boxerském ringu. Jejich nejbližší k sobě taky našli cestu, i když o něco dřív než oni.

Vyřešili mapu labyrintu k sobě.

Adam změní svůj přístup k tomu všemu, půjde na školu a bude dělat něco dalšího, něco, co bude mít normální budoucnost bez strachu, že se domů bude vracet s modřinami či něčím horším a on od něj bude stále utíkat k výjezdům, ať už bude den nebo noc. Jenže i to se dá zvládnout, věří tomu. Stačí věřit a dát tomu šanci.

Zapomenout na staré křivdy, najít smysl v tom novém, neohlížet se.

Nyní tedy mohou začít žít novým životem.

Nakonec byli v ten moment všichni šťastní. Nechť to tedy tak zůstane.

Konec