12. Kapitola

Kapitolu máte jistou, nač se namáhat s úvodem. ;) Jinak ji chci věnovat všem dosud komentujícím. :)

A komu se Zachránce nelíbí, může se brzy těšit na novou povídku, která je rozepsaná a nabývá na obsahu každým dnem...

12. Kapitola

---

Alex zaleze k sobě do bytu, aby se mohl v klidu posadit za počítač a najít to, co má v plánu zkusit navrhnout Míšovi. Nákup nechá ležet na kuchyňské lince. Vybalí ho později. Nic, co by se mohlo zkazit, nekupoval.

Už o tom kdysi někde slyšel, ale neví, jak se k tomu Michal postaví. O jeho nohách se moc nebaví, takže si myslí, že tam právě bude kámen úrazu. Byl dokonce natolik drzý, že si nechal od Robina vytisknout Michalovo záznamy z místní nemocnice. Jenže on by mu tak chtěl pomoct. Nevadí mu, že je Míša na vozíčku, tak nějak už to k němu patří, ale není tady opravdu žádná šance na uzdravení se? I když se to jako nemoc nebere…

Začte se do lékařských zpráv a jeho naděje pomalu ustupuje do zákoutí. Možná šance by byla, jenže to by Michal musel podstoupit náročnou operaci a to je pro člověka takhle handicapovaného dost těžký zákrok. Jenže on a spousta dalších znají lékaře, kteří umí doslova zázraky. A nemusí jezdit ani do zahraničí. Navíc dnešní moderní technologie umožňuje návrat při některých poškozeních míchy do života mnohem rychleji, než jak to bylo dřív.

Složí si hlavu do dlaní. Jak na to? Nemůže přeci postavit Michala před hotovou věc, jako kdyby to byl nějaký nákup… Nejdřív to asi bude chtít si promluvit o tom, jak to Míša vidí. To bude nejlepší řešení. A jelikož je teď na služební cestě, určitě bude mít chvíli čas o tom popřemýšlet. Pohledem zkontroluje mobil, zda mu někdo nepsal zprávu. Volání by určitě nepřeslechl a vida…

Přeji co nejmíň těžkých případů v práci, M.

Toho kluka mu seslalo samo nebe. Najednou se ocitl na hranici toho, že nechce být tím starým děvkařem, ale chce to změnu v životě.

Asi stárneš, Alexi.

Raději počítač vypne a tak jak je, se natáhne do postele, čeká ho odpoledně noční služba po tak příjemně stráveném volnu s Míšou, takže se alespoň trochu prospí. Ještě než však zavře oči, zkontroluje, zda je budík nastavený na správný čas.

…

Zvonění mobilního telefonu ho vyruší z klidného spánku. Co to? Službu teď nemá, když za chvíli má nastupovat. Potom mozku dojde, že vyhrává úplně jiná melodie.

"Prosím?"

"Ahoj Alexi, jsi doma? Vzbudil jsem tě?" uvědomí si Míša a nasadí omluvný tón.

"Míšo? Děje se něco?" mrkne na hodiny na stolku.

"No… za chvíli odjíždím do toho Německa… chyběl jsi mi… čekám dole…"

Alex se vyštrachá z postele, aby rozespale dopajdal do kuchyně a podíval se z okna, že mu Míša opravdu nelže a stojí před jeho domem.

"Vydrž moment," típne mu hovor s úsměvem na rtech. Zběžný pohled do zrcadla v chodbě, aby nevyšel jako strašák a cestou po schodech vytře z koutků očí dva ospalky. Klíče strčí do kapsy volných tepláků a doupraví spánkem pomačkané tílko.

"Ahoj," vyjde s úsměvem Michalovi sedícímu v autě vstříc. Sehne se do otevřených dveří pro polibek. Míša je víc než vyfintěný, v košili a černých kalhotách vypadá dobře. Xitt spořádaně zabírá místo spolujezdce a když Alexe spatří, zavrtí přátelsky ocasem.

"Omlouvám se, nechtěl jsem tě budit… kdybych to věděl, tak rovnou jedu…" řekne omluvně Michal, opravdu by to tak udělal.

"Mě to nevadí, jsem rád, že ses zastavil… taky jsem neměl v plánu si ustlat tak brzo po probuzení, ale říkal jsem si, že mi to neuškodí. Opravdu si s tím nedělej starosti," líbne ho na nos a šikovně se protáhne do auta, aby se Michalovi usadil na klín. Skrčenec první kategorie. Ale trocha nepohodlí ho nikdy nemůže zabít, když je v tak příjemné společnosti. "To jsem ti chyběl tak brzy? Neviděli jsme se přeci jen pár hodin…"

"Chyběl jsi mi už v momentě, kdy jsi nasedal u nás do auta, Alexi…" pohladí ho Michal po ruce. Vypadá opravdu roztomile, když stále vypadá trochu rozespale, byť se to každou vteřinou snižuje. Prsty přejedou až na tmavá tetování na pažích. "Je to opravdu sexy," prohodí jen tak mimochodem.

Alex se uculí. "To tvoje taky… nemůžeš mi ani věřit to, jak jsem se kdysi v tom bazénu chtěl podívat, kde přesně ten ocas končí… a potom…" zavrní spokojeně… vzrušeně… "Jen škoda tvého předloktí," otočí si k sobě Michalovo jizvou zasažené místečko. "Hodil by se ti sem drobný hádek točící se kolem ruky jako náramek…"

"Opravdu?" zeptá se Michal se zájmem. Představí si hádka obtáčejícího se kolem jeho ruky. Prsty automaticky přejedou po hadovi na řetízku, který od Alexe dostal. To mu připomene… "Jinak děkuju za ty odrazky na vozík. Úplně jsem ti zapomněl říct, že jsem si tvůj dárek později vybalil…"

"Líbily se?" Řekne nadějně, trochu čekal, že mu to Michal spíš hodí na hlavu…

"Tak se podívej," ukáže palcem za sebe, kde by měl být vozík. A opravdu, odrazky ve tvaru sanitky a vrtulníku, jak infantilní, dobře vyčnívají z výpletu kol.

"Říkali mi, že je to nějaká speciální technologie, aby tě žádnej z řidičů už nepřehlídnul…"

"To máš pravdu, táta říkal, že jsou fakt krásně vidět…"

Bezpečnostní prvek, na který Alex myslel, zatímco on si léčil hojící se rány po nehodě, která se mu stala… Srdíčko mu zaplesalo, když si uvědomil, že i přes to, že od sebe byli tak vzdálení, že na něj Alex takhle myslel. Na jeho bezpečí.

"Říkal jsem si, že když ti to bude připadat jako blbost, tak zůstanou ležet někde na dně šuplíku…"

"Máš pravdu, mám je jen kvůli tobě," uculí se Michal a hravě Alexe líbne na nos.

"Jsi tak hodný," zabublá Alex smíchy. "V kolik chceš vyrazit? Mohl bych tě odnést ještě nahoru…"

"To ne, mám tam schůzku s nějakým architektem v restauraci, tak než to najdu a tak… chci tam být raději dřív, než abych přijel pozdě… znáš to, při důležitých zakázkách jde i o příchod…"

"Tomu věřím… nám jde taky o čas," otře se o hladce oholenou tvář mazlivě.

"Každýmu jde o čas trochu jinak… uhm… Alexi…"

"Ano?" optá se nevinně, zatímco ho líbá na krk a oždibuje mu bradu na střídačku.

"Vy tu nemáte záclonkový detektivy?"

Alex zabublá smíchy. "Máme, ale tak… trochu vzrůša je taky nezabije… Nebo ti to vadí?"

"Mě? Vůbec, nosíš mě tady k sobě v náručí den co den. Musíme být touhle dobou už třikrát rozvedení a máme dvacet nemanželských dětí…"

"Taky pravda…" uchechtne se, když prsty projíždí hladké vlasy.

"Hej, musím nějak vypadat…"

"Stejně si otevřeš okýnko a hned budeš mít lepší účes…"

"No dovol, mám klimatizaci!"

"Tak nenastydni… už vyraž, ať tě nezdržuju a ty nedojedeš pozdě. Nikdy nemůžeš vědět, co se po cestě přihodí… připleteš se na dálnici k nějaké koloně a bude to špatný…"

"Pojedu, ať to mám co nejdřív za sebou…"

Nechá se vtáhnout do hlubokého polibku.

"Jsem rád, že ses zastavil… potom mi dej vědět, až budeš na místě… Ale odpověď nečekej, kdybych měl výjezd nebo tak, tak ti odpovídat nebudu moct…"

"Jasně, to chápu," přikývne Michal. Alex se vysouká z auta, protáhne kosti.

"Příjemnou cestu," políbí ho ještě jednou, než mu zavře dveře. Dívá se za odjíždějícím autem, zamává, když se z okýnka vystrčí ruka na pozdrav.

***

"Čau Alexi, co dneska tak sklesle?" popíchne ho Roman, sotva vejde do garáží.

"Míša odjel… čau," strčí hlavu do skříňky jako pštros do písku.

"A jéje, a tobě už se stejská?" uchichtnutí odmění vražedným pohledem. Roman v obraně zvedne ruce nad hlavu.

"Zapadni do sanitky, ať jsme vybavený…"

"Nejsi nějakej nabručenej?" mrkne po něm Robin, který se hrabe ve výjezdových papírech, které musí dát jako doktor dohromady. Hlas má silně nakřáplý a nos rudý.

"A ty nemocnej? Neměl bys raději zůstat doma?"

"Chtěl jsem, ale dneska jsem nedostal volno, až zítra prý nemusím chodit. Budete jezdit sami s Romanem, a pokud budete potřebovat doktora, přijede vám malej doprovod…"

"Jo, klasika… hlavně to vylež, znáš to… potřebujeme tě."

"No, znám to… zase uděláte nějakej průser, co?" zazubí se Robin a potáhne, Alex po něm hodí balíček papírových kapesníků.

"Natáhni si slanou vodu, uleví se ti…"

"Myslel jsem, že já jsem tady ten doktor?" Zazubí se pobaveně Robin.

"Doufám, že dnešní noc bude klidnější… nějak nemám vůbec náladu zasahovat…"

Jenže netuší, jak moc se mýlí.

…

"Třínáctko, dopravní nehoda s těžkým poraněním hlavy a hrudníku. Pacient zanechán ve vozidle, čeká se na váš příjezd, životní funkce jsou prý zatím normální. Jednotka hasičů už je na cestě. Policisté budou korigovat dopravu. Na místě je jeden svědek, který nám nehodu oznámil."

Naskákají do auta a vyjedou. "Jak je možné, že při těžkém poranění hlavy a hrudníku může mít životní funkce v normálu?" zamrmlá si pro sebe v zadu Roman.

"To uvidíme na místě, Romane… některé informace mohou být zkreslené, vždyť to víš…"

"Co ten tady dělá?" pronese Alex naštvaně, když nahlásí centrále příjezd na místo. Automobil je vklíněný do stromu, ale jedna sanita už je na místě. Dřív než oni.

"Co tu dělá dvacítka? Vždyť se nevolala pomoc, ne?" Robin je stejně zmatený jako Alex, Roman jim nakukuje přes rameno.

"To se asi brzo dozvíme…"

Vyjdou s náčiním ven, Alex má přes rameno těžký batoh s nástroji a v ruce desková nosítka.

"Co tady děláte? Vy jste povolaní nebyli…" Otočí se Robin na saniťáka z druhé skupiny. Ten jen zmateně pokrčí rameny. Otočí se na Alexe.

"Vy jste si něco udělali? My jsme totiž zaslechli vaše hlášení při návratu do garáže z výjezdu a Šimon byl najednou jak posedlej. Musel tady být dřív než vy. Pořád opakoval, že ti to ukáže. Co ti ukáže, Alexi?"

"Snaží se mě sesadit z místa. Koukej si ho odtud odtáhnout, ty jsi jeho nadřízenej v sanitě. Nemáte tady co pohledávat. Zraněný je tady jeden člověk. Jestli se nespakujete, nahlásím to. Víš, že z toho budou problémy…"

"Přestaňte se tady vykecávat. Petře, odtáhni toho blbce odtud, než si rozmyslím nahlášení a necháme vás v tom samotné. A ty pojď, Alexi, nemůže proti tobě nic vytáhnout, příjezdovej čas jsme splnili. Oni neměli ani vyčištěno ani doplněno. Průser tady padá na jejich hlavu." Robin si jich dál nevšímá, rozběhne se k autu, aby pomohl hasičům a vypakoval toho namyšlenýho vola, kterej si chce hrát na hrdinu.

"Alexi, dej si na něj pozor…" zaslechne ještě Alex kolegu, když se otočí a rozejde za Robinem a Romanem. Skloní se do kabrioletu, který hasiči vystříhali. Pán má již zajištěné životní funkce.

"Budeš mít průser, Sašenko, přijel jsi pozdě…" ušklíbne se vedle něj Šimon namachrovaně, než si dá dva kroky zpátky. Od rány pěstí na sladký obličejík, která by mu jistě dopadla na přesně mířené místo, ho zachrání Romanova ruka na Alexově předloktí, které podezřele zacuká.