13. Kapitola

Dneska nás čeká pár věcí, které nám napoví do dalšího vývoje příběhu. Hezky se bavte.

13. Kapitola

---

"Pane Folett, až se převléknete, přijďte ke mně na slovíčko, prosím." Ozve se za Alexovými zády, když si zrovna obléká tričko na osprchované tělo. Konec služby na sebe nenechal čekat. A to během čekání na výjezd se mu dobře dařilo ignorovat Šimona a jeho ksicht, kterému by nejraději nahodil barevnou fasádu.

"Jistě, hned přijdu…" šéf zmizí nějak pryč z převlékárny. Roman se k němu otočí.

"Co ti chce?"

"Co myslíš? Pan důležitý si určitě hned běžel postěžovat…"

"Jdeme tam s tebou, Alexi. Jsme tým, máme si to sežrat všichni, pokud jsme nějak pochybili."

"Roman má pravdu, jdeme s tebou. Bez řečí, Alexi." Zarazí ho dřív, než stihne nějak protestovat.

"Tak fajn… ale já jsem řidič, taková věc je moje vina…"

"Jdeme tam, nevíme, co chce. Pokud půjde o ten výjezd, tak je to chyba druhý jednotky, ne nás."

…

"Řekl jsem, že máte přijít vy, ne že sebou máte brát i doprovod," upozorní ho šéfík hovící si v křesle v plně vybavené kanceláři.

"Nezlobte se na nás, ale pokud chcete Alexovi vyčinit za ten noční výjezd, tak bych k tomu měl taky co říct," řekne rozhodně Robin a s hlavou vztyčenou se postaví před stůl z masivu.

"Máte dobré přátele, Alexi, ale ne, o tom výjezdu bude jednat správní rada, vy jste nepochybili. Záznam z kamery, kterou zapínáte na výjezd, mluví jasně a to tak, že jste na místě byli s ještě dost velkou časovou rezervou, než je normálem pro tu vzdálenost. Tým dvacet porušil pravidla a bohužel, kamera v jejich sanitě snímá i zvuk, takže víme všechno, co se tam dělo. Šimon byl dočasně sesazen z pozice a dostal pár dní neplaceného volna, než se to vyřeší…"

Kámen, který spadne Alexovi ze srdce, musí slyšet všichni v místnosti.

Roman si oddechne. "Už si nikdy nebudu stěžovat, že při resuscitaci si nemůžeme zanadávat… zachránilo nám to krk," zazubí se.

"Co tedy Alexovi chcete? Rád bych podotknul, že Šimon nám v garáži dělá spíš problémy, než aby byl k užitku. Nevím, co k vám donese, šéfe, ale opravdu to není to pravé ořechové, co si jako lékař od saniťáka a řidiče představuji. Je agresivní a psychicky labilní."

"Jsem si Šimonových nedostatků vědom, každopádně děkuji za upozornění. S Alexem potřebuji projednat něco jiného… takže pokud byste nás omluvili?"

"Jasně… Alexi, počkáme na tebe dole, zajdeme na tu snídani, ne?"

"Počítám s vámi, kluci."

Sledují jejich odchod, než se Alex odhodlá podívat na šéfa. Co mu tedy chce?

"Posaďte se… neříkal jste mi, že nám vaše předvolání přijde až sem…"

"Prosím? Jaké předvolání?" v hlavě duto, o co jde?

"Přišel mi dopis z Červeného kříže, že by potřebovali dva piloty na misi do zahraničí… vybral jsem vás a Felixe, ten mi přislíbil pomoc jedině v případě, že na to kývnete i vy, Alexi. Co si o tom myslíte?"

"Ale já jsem si podával žádost na vojnu…" řekne zmateně.

"To je možné, každopádně jste v registru pilotů, vaše schopnosti jsou výborné, všichni vás chtějí, Alexi, společně s Felixem byste mohli vytvořit dvoučlenný tým, pro zahraniční misi, která už funguje několik let."

"A o co tam jde?"

"Dodávka materiálů, převážení raněných… Mluvil jsem s lidmi z vyšších míst a prý byste byli v areálu armády a normálně spolupracovali s nimi. Požadují však několika týdenní výcvik, abyste věděl, co a jak… Vaše psychotesty vždy vycházely skvěle, s těmi problém mít nebudete, že?" usměje se na něj. Kam se poděl ten nepříjemný člověk?

"Nechcete mě tam poslat jen proto, aby vám Šimon dal pokoj, a vy jste ho zase mohl šoupnout k třináctce, že ne?" prokoukl ho?

"Mýlíte se, Alexi. Šimon bude komisí vyřazen ze záchranky. Není schopný vykonávat tuhle práci. A pokud nepřijme místo saniťáka v nemocnici, bude si hledat práci jinde. Známost neznámost, ani já nebudu tolerovat na svém pracovišti jeho chování. A vy byste to měl vědět nejlépe. Měl jste v začátcích podobně divoké projevy…"

"Možná, ale to jen než jsem si zvykl na ježdění. Trvalo to pár služeb. On už je tady půl roku…"

"O tom právě mluvím. Takže… rozmyslíte si tu misi nebo ne?"

"Popřemýšlím o tom… víte, můj odjezd do Finska se zkomplikoval a teď jsem si všechno konečně urovnal a další odjezd… a ještě na rok…"

"Chápu, ale myslete na to, že další příležitost už dostat nemusíte. Měl byste se rozmyslet co nejdřív. Nepochybuji o tom, že váš vás kamarád Felix kontaktuje…"

"Děkuji za informace… popřemýšlím o tom a dám vám vědět… opravdu to není lehké rozhodnutí. Pokud je to všechno?"

"Jistě, můžete se jít konečně nasnídat…" zasměje se šéf a než Alex odejde z kanceláře, postaví si sám na kafe.

…

"Tak co ti chtěl? Měl dneska kurevsky dobrou náladu, to se musí nechat. Jsem ho snad ještě nezažil, aby se takhle smál…" spustí Roman, sotva vleze do auta, které mu už kluci okupují.

"Řeknu vám to po jídle… já to musím strávit taky…" odpoví mu stále zaražený Alex, než nastartuje.

***

"No, brácho, řekla bych, že jsi podruhé ve stejné situaci a tentokrát je to dvojnásobně větší sviňárna…"

"A co mám teda dělat?" řekne Alex nešťastně. Má v sobě už dva panáky domácí slivovice a necítí se na to, že by ji jen tak nechal stát bez další konzumace. Dostal se do další slepé uličky. Copak mu to dělá někdo schválně? Vždyť v tak rychlou nabídku nikdy nedoufal. Všichni tvrdili, jak dlouhá fronta se čeká… Někdo mu nepřeje vztah s Michalem, protože opravdu netuší, jak mu tohle vysvětlí. Snadný rozhovor to určitě nebude.

Má týden na to, aby si rozmyslel, jak to Michalovi oznámí. Nebude to oznámení s jeho rozhodnutím, chce, aby se na tom dohodli tak nějak oba. Aby to mezi nimi bylo v pořádku…

***

"Tak už zase balíš kufry, Sašenko?"

Alex přivře oči nad tím oslovením. Nikdo jiný než ten malej zmetek mu tak neříká. "Do toho ti nic není, Šimone."

"Docela i je, pokud zase vypadneš, třináctka bude moje." Prohodí samolibě.

"Neviděl bych to tak nadějně, být v tvojí kůži. Ale těžko ti budu něco říkat, když jsou tady povolanější…" ušklíbne se. Kdo ví, co Šimon vůbec ví…

"Uvidíme, kdo nakonec z koho, Sašenko…"

Alex se jen pobaveně ušklíbne. Nemá cenu nějak reagovat a udělat tomu troubovi scénu, která by ho potěšila. Ignorujíc ho, sáhne do kapsy pro mobil, aby zkontroloval, zda mu Míša nepsal, ale chápe, že má určitě hodně práce, stejně jako on při nočních službách, takže se navzájem nechtějí budit ani rušit. Usměje se. Už se těší, až bude Míša zpátky a bude o něj zase moct pečovat. Připraví se na následující službu. Dnes budou jezdit bez Robina, což bude asi větší záhul, protože lékař má přeci jen víc pravomocí.

…

"Třináctko, výjezd k rodící ženě. Plodová voda odtekla před několika minutami a paní trpí silnými kontrakcemi…" rozlehne se halou. Odpočívající záchranáři jen zavřou oči, když zjistí, že se to netýká jich. Alex s Romanem se na sebe překvapeně podívají. Mají vézt rodící ženu? To se jim snad ještě ani nestalo. Alex polkne, když se Roman začne v hale shánět po další výbavě k porodu, která se do sanity doplňuje. Základní sadu vozí pořád. Skočí do sanity, aby jí nastartoval a vyjel z parkovacího místa.

"Romane, jedem!" houkne na Romana běžícího k sanitě, ten na něj ukáže prstem slušné gesto, že je jednička. Nezdržuje však a se zabouchnutím dveří skočí na sedadlo vedle něj.

"Už jsi někdy rodil, Alexi?"

"Jsi upadl, ne? Vypadám snad, že mám dělohu?" zavtipkuje, ale ví, jak to Roman myslel. "Na kurzu jsem rodil těhotnou Andulu. Nezbývá nám než se modlit, aby to paní vydržela do nemocnice…"

"Pravda…" Roman se nepřizná, že na porodnickém kurzu nebyl, protože spoléhal na to, že Robin jako lékař takovou věc zvládne. A z hodin první pomoci zná porod jen teoreticky. Nevadí mu pohled na otevřené rány ani zvratky, ale u videa z porodů měl pocit, že sebou sekne. Raději sáhne po formulářích, které musí vyplnit. Město spí, takže provoz není, jízda je plynulá, přerušovaná pouze blikáním modrého světla majáků.

"Jsme tady, ber, co zvládneš, zbytek beru já." Ozve se vedle něj najednou Alex. Zvedne hlavu, aby zjistil, že stojí před panelovým domem s rozsvícenými snad všemi světly.

"Dobrý večer, konečně! Pojďte honem nahoru, žena na mě strašně křičí a já… chtěl jsem jí odvézt do porodnice, ale už je vidět hlavička a bál jsem se..!"

"To je v pořádku, jen se uklidněte, my se o vaší paní postaráme," chytne ho Alex za paži, roztěkanost nastávajícího tatínka je víc než viditelná a kdyby se nejednalo o porod, možná by se tomu usmál. "Raději mi řekněte, jak probíhalo těhotenství vaší paní, všechno, na co si jen vzpomenete…" s věcmi a složenou stoličkou ho následuje do čtvrtého patra.

"Vypadá to, že bude zábava." Podotkne Roman pro sebe, když tahá tři tašky do schodů, kyslík a ještě sleduje Alexe, jak se živě vybavuje s budoucím otcem. Sousedi zvědavě vykukují i přes pokročilou noční hodinu, co že se to v jejich domě děje.

Paní najdou ležet v ložnici, nohy pokrčené v kolenou, přikryté noční košilí. Alex s profesionálním úsměvem přistoupí k rodičce, aby jí uklidnil. Natáhne zručně rukavice a pod dohledem všech, skoro až profesionálně odhrne košili, aby se podíval, jak na tom jsou.

"Vypadá to, že si nechce dát na čas," usměje se. "Romane, připravíme paní na odvoz. Budeme rodit co nevidět. Radši zavoláme lékaře, aby nám vyrazil naproti, kdyby byla potřebná jeho péče." Abnormálně mlčenlivý Roman splní jeho příkazy a napojí paní na monitor, zaznamená základní údaje a už ji přetahují s Alexem na židličku.

"Máte zabalené věci? Váš manžel říkal, že máte termín až za týden…"

Zmožená žena jen přikývne na souhlas a hned je u nich ona taška. "Výborně, tak půjdeme." Stejně jako Roman si přes ramena hodí dva batohy, aby se nemuseli vracet. "Vezměte nám ten zbytek." Kývne na bledého tatínka.

Přicházející kontrakce vyvolá výkřik a probuzení i zbytku domu. Možná i sousedů. Alex nedokáže smazat úsměv. Paní není prvorodička a mimčo se dere ven opravdu rychle.

"Můžete jet za námi, jedeme do fakultní na příjem." Ještě jednou paní zkontroluje a nechá ji v Romanových rukách. Sotva vyjede, už hlásí do vysílačky. "Hlásím centrále, že pacientka byla naložena a vyrážíme. Budeme potřebovat připraveného lékaře během cesty, protože porod probíhá opravdu rychle."

"Alexi… myslím, že bys měl zastavit, musíš to odrodit…" Kontrakce se stupňují stejně jako výkřiky.

"Cože?" otočí se přes rameno, aby shlédl situaci. "Kruci…" zanadává. Vysílačka je hned v ruce. "Centrálo, potřebujeme toho doktora hned. Do nemocnice už to nestíháme. Okamžitě ho vyšlete. Opakuji, okamžitě vyšlete doktora."

"Centrála rozumí. Lékař vyjíždí."

Motor nechá běžet, stejně tak majáky, otočí topení na maximum a přeleze dozadu, zašlápne Romanovi obě nohy, ale neřeší to. "Nepleť se, Romane. Radši mi připrav věci." Napomene ho, protože je bledší než stěny sanity.

_{Pokračování příště.}