15. Kapitola

Nastaveno převodem...eh... dobře = předem :D Takový neobvyklý čas, dobrá nálada, no. :D Hezky se bavte! :D

15. Kapitola

---

Proklouzne dveřmi baru dovnitř, aby zjistil, že je tu dnes mnohem míň lidí než normálně. Ale co by se člověk divil. Prázdniny skončily už i vysokoškolákům a tak se všichni vydali do jiných měst. Jeho kroky vedou automaticky k jejich oblíbenému stolu. Má se sejít i s Felixem, se kterým by chtěl probrat tu jeho podmínku. Přijde mu to trochu nesmyslné, ale co může dělat.

"Ahoj lidi, není vás tady nějak málo?" uculí se, když vidí to ubohé obsazení.

"Volno je u konce, to víš, Alexi, ne každý se může flákat jako my."

"Taky pravda, my se totiž flákáme asi nejvíc…" zamumlá, čím je všechny pobaví a přejde k baru, aby si objednal. "Už je tady Felix?" otočí se na přítomné, když si se sklenicí nealkoholického piva sedá na lavici.

"Ještě ne, říkal, že sem zamíří hned ze služby, že prý spolu máte nějaké pakty. Tak nám pověz, co se děje?" jejich zvědavost je do nebe volající, ale kdo by se nezajímal, když se děje něco kolem jedněch z nejlepších.

"Měli bychom s tím počkat na Felixe, navíc, on je tady ten, kdo o tom ví víc než já. Už to jednou zažil."

"Vy spolu pojedete na misi?" vykřikne někdo, jak mu dojde spojitost. Alex otočí hlavu na Marka, který dělá sanitáře v helikoptéře a určitě s Felixem nejednou letěl. Přikývne, nemá cenu zapírat.

"Dostali jsme takovou nabídku."

"Jste fakt borci! Výběrem neprojde jen tak někdo…"

"No, jsem poctěn tím výběrem, ale trochu mě tlačí to, že nemám armádní výcvik. Pokud jím neprojdu, tak nebudu moct nastoupit. Je to sice spolupráce pro červený kříž, ale základní poznatky musím mít i já." Pokrčí rameny. Dveře baru se otevřou a do nich vstoupí víc než sebevědomý muž, který byl Alexovi vždycky vzorem. Felix byl o čtyři roky starší a měl za sebou snad víc zkušeností než on sám, když jezdil se záchrankou. Stále ještě byl částečně oblečený do služebního, ale kalhoty vyměnil za pohodlnější džíny.

"Felixi, už tě tady pomlouváme!"

"Já si říkal, proč mi tak píská v uších…" odpoví pobaveně a vezme místo vedle Alexe. "Prý už jsi o tom slyšel?"

"Kdyby ne, tak ti nevolám, abys sem přišel, vím, že normálně nechodíš, Felixi."

Felix přikývne, většinou nemá čas chodit někam ven. A ani náladu. Bere i dvojité služby, jen aby doma nemusel být sám. To by se mohlo časem změnit.

"Nepochlubil ses, že chceš jet na další misi, Felixi?" Marek je zvědavý stejně jako ostatní, tak proč nevyužít toho, že nejsou ve službě a nebudou odvolaní uprostřed rozhovoru.

"Nechtěl jsem jet, ale dělali výběr a mě si vybrali prvního, potom Alexe, jenže tam je podmínka jeho výcviku, což je trochu horší. Tak jsem jim řekl, že pojedu jedině v případě, že pojede i Alex. Takže dostal takovou malou výjimku v tom, že mu výcvik zkrátí, aby mohl vyrazit co nejdřív."

"Teda, Alexi, ty máš normálně víc štěstí než rozumu. Mít takovou výhodu…"

Alex upře pohled na Felixe. Neměli se přeci jen sejít někde mimo společnost? Mají to rozebírat před všemi? Ten jen pokrčí rameny, aby si z toho pomohl sám.

"Já o tom doteď nevěděl. Teda.. o zkráceném výcviku ano, ale o tom, že to má na svědomí Felix, fakt ne," řekne trochu rozpačitě, ale nemůže s tím nic dělat, už je to venku. Felix vedle něj to bere spíš jako zábavu, protože se vesele roztlachá s kolegou z týmu letecké záchranky a dál jim nevěnuje pozornost.

Celý zbytek večera se táhne v podivné atmosféře, kdy se snaží navázat s Felixem kontakt a on se na něj jen usměje, odpoví mu stroze a dál něco řeší s ostatními. Nechápavě nad tím vrtí hlavou, protože Felix k němu byl vždycky vstřícný a hledal záminky pro společný rozhovor. A hlavně s ním pořád o něčem vtipkoval. Něco se snad stalo?

"Já vás opustím, Alexi, co kdybys šel semnou? Mám doma několik papírů k tomu a vysvětlil bych ti to v klidu, abychom na to měli prostor." Otočí se na něj najednou Felix s úsměvem a jeho předchozí ignorace je ta tam. Přikývne.

"Jasně, ale nejsem tady autem a ty bydlíš o dost dál." Řekne už jemu, když spolu odcházejí.

"Nevadí, maximálně tě svezu, není problém, Alexi, nestrachuj se." Vyveze ho svým autem na okraj města k nově zastavěné parcele s malým domečkem.

"Tys koupil dům?" Vyvalí na něj Alex oči, když zaparkuje na vjezdu do garáže.

"Jo, říkal jsem si, že mi změna neuškodí. Už mě nebavilo poslouchat souložící sousedy. Byli opravdu hluční." Zazubí se. "Půjdeš?"

"Rád, to jsem teda zvědavý. Určitě máš všude vystavené všechny svoje talismany a kdejaké památeční věci, co sis nakoupil na cestách."

"Je vidět, že mě celkem znáš." Klíč v zámku cvakne a on otevře dveře. "Račte vstoupit do mého nového království." Vpustí ho dovnitř a hned kráčí za ním, aby rozsvítil světlo v chodbě. Alex se ušklíbne.

"Jak jsem očekával, tvůj styl je rozhodně nezaměnitelný." Popíchne stěnu s policemi, na které leží spousta různých předmětů. Od postaviček až po různé sběratelské kousky cenný věcí.

"Pojď do obýváku, mám to tam připravené. Původně jsem si tě chtěl jen vyzvednout a jet rovnou sem, ale když jsem viděl, co všechno se tam slezlo za lidi i od nás, neodolal jsem." Usměje se. Rozsvítí v kuchyni propojené s obývákem a na chodbě zhasne. "Sedni si, kam se tvému ctěnému pozadí zlíbí. Dáš si něco k pití?"

"Jen něco nealkoholickýho."

"Ale no tak, Alexi. Nebuď labuť, službu máš až odpolední, můžeš vyspávat."

"Kontroluješ mi služby?" zasměje se, ale věří i celkem tomu, že to tak je.

"Dejme tomu, že jsem si překontroloval, kdy děláš, abych mohl naplánovat dnešní den, protože jinak se dost míjíme." Pokrčí nenuceně rameny. Alex přikývne, tohle tak nějak chápe. Letecká záchranka měla jiné směny než ta pozemní, takže se nemohli jen tak domluvit.

"Fajn, tak mi nalej skleničku whiskey a pojď se na to kouknout. Beztak toho bude na milion papírů, jak je znám." Zakroutí nad tím vším hlavou. Nadzvedne jeden list z hromádky, kterou tam má Felix na stole připravenou. "No potěš, nechceš mi říct, že budu muset běhat s dvaceti kilovou výstrojí, že ne?" zasténá hraně, když pohledem projede prvních pár řádků.

"Nemine tě to, stejně jako přidávání zátěže." Poplácá ho po rameni. "Nic, co bys nezvládl. Kdyby bylo potřeba, hodíš si na záda mě a já tě zacvičím…"

…

Jenže o tom zacvičování zase tolik nekecal. Ukázalo se, že si ti dva v soukromí rozumí víc než dobře. Možná za to mohl vypitý alkohol, který z lahve velmi rychle ubýval a naopak stoupal v jejich krvi. Smáli se něčemu v papírech, protože teď jim přišlo vtipné naprosto všechno. Tu a tam k tomu přihodili nějakou tu historku z výjezdů, které zažívali každý den služby.

Alex se zahledí na sportovní hodinky, které dostal jako ocenění. "Měl bych už jít domů, je strašně pozdě a ta cesta mi bude trvat minimálně dvojnásobek normálního času." Zasměje se, ale nohy ho nějak neposlouchají. Felix ho stáhne zpátky k sobě na gauč.

"Klidně tady zůstaň, Alexi. Ten barák je strašně prázdnej…" povzdychne si. "Slyšel jsem, že máš přítele." Škytne mu přiopile do ucha a ocitne se až nečekaně blízko natisknutý k jeho tělu.

Alex kývne. Má Míšu moc rád, ale to předvolání, které dostal pro nástup, to ho zřejmě naštve a bude se zlobit. Posmutní, když si tu situaci představí. "Pojďme tedy spát, Felixi. Máš tu nějakou deku? Obsadím ti gauč."

"Moje postel nahoře je dost velká pro oba, nemusíš se mačkat tady."

"Není to dobrý nápad… jsem s Michalem rád, nechci o něj přijít." Hořce se pousměje. "Jenže se to stane v momentě, když mu oznámím, že můžu nastoupit a zase z jeho života zmizet." Posmutní.

"Alexi, tohle jsou jedinečné okamžiky. A ty máš šanci žít svůj sen. Copak chceš celý život jezdit jen se sanitou? Vždycky jsi toužil po něčem víc. Být uznávaný… To všechno se ti může splnit, jde jen o to, přijmout fakt a chytit pevně nabídku, která už nemusí být znovu vyslovena."

"Tobě se to řekne, Felixi. Ty jsi neutekl pár dní potom, co tvého přítele srazilo auto, a ležel v nemocnici v umělém spánku. Nevrátil ses po čtyřech měsících a ani mu to ze strachu nedal vědět, takže tě potkal v baru. A nemusel ses snažit, aby ti zase začal věřit." Sklopí pohled ke svým kolenům. Cítí se jako největší podrazák. Zrovna ve chvíli, kdy se pokoušel předělat svůj hektický život na něco klidnějšího, domáčtějšího. Nechtěl si přiznat, že i přes to všechno mu v tom něco chybělo.

Mohlo snad člověka trknout uvědomění, v tak kritické chvíli? No jistě, ty nejzávažnější a nejdůležitější okamžiky se děly v ty nejméně vhodné chvíle. O tom už se jednou přesvědčil. Najednou si nebyl vůbec jistý tím, co chce. Byl zmatený a potřeboval o tom přemýšlet.

"Půjdeš teda nahoru? Nebudu na tebe nic zkoušet, ty podpantofláku."

Alex si odfrkne nad tím oslovením. On má zrovna co říkat. Pomyslí si při vzpomínce na posledního kluka, kterého si Felix přitáhl. Ale následuje ho do ložnice. Má pravdu, raději se vyspí o trochu líp. Navíc jsou oba dost ojínění alkoholem, takže je tvrdý spánek nemine. Shodí ze sebe oblečení až do spodního prádla a vklouzne pod studenou deku na nepoužívané straně postele. Felix zmizel do koupelny a odtud slyší jen zvuky puštěné vody. Těsně než usne, uvědomí si ještě něčí dotek na rameni.