16. Kapitola

Hodil by se nějaký pěkný a dlouhý úvod, ale nějak nemám sílu se dneska vykecávat. Ale pokud nezanevřete, všechno se brzy dozvíte, věřte mi trochu. ;) Snažím se lepšit v tom, že nad tím víc přemýšlím, proto mi přidávání o kousek dýl trvá. Chci vám dělat radost.

Kapitola pro všechny, kteří sem ještě chodí a taky pro ty, kteří mě nebudou chtít zabít. Děkuji! :D

16. Kapitola

---

Probudí se v náruči někoho cizího. To pozná podle toho, že Michal by si přes něj nepřehodil nohu. Zaklíněný pod druhým tělem se pomalu probere z alkoholového oparu, jehož pachuť ještě cítí v ústech. Aha, je u Felixe doma a on si na něm právě ustlal. Zavrtí se, aby se sebe shodil mužské tělo a natáhl se po hodinkách, které odložil na stolek. Ještě má dost času, ale musí se dostat domů pro věci do služby. Vyleze z postele, aniž by to s Felixem nějak zamávalo. Jsou zvyklí ze služby na jakýkoliv podnět vyskočit z lůžka, ale když ej člověk doma, je to jako vypnutí zajetého režimu. Přejde do koupelny, kde si uvědomí, že by mohl vzít sprchu už teď u Felixe, aby se s ní doma nemusel zaobírat. Stáhne ze sebe spodky, odpustí první proud studené vody a vleze do sprchového koutu, aby za sebou zavřel zástěnu a nechal své tělo bičovat proudem vody.

Trhne sebou, když se ho dotknou šmátravé ruce. "Volal jsem na tebe, neslyšel jsi." Přitiskne se k němu nahé tělo.

"Felixi… tohle bys neměl, jsem zadaný." Šmátravé ruce přejedou po jeho bříšku a sjedou níž.

"Ale no tak, Alexi, nedělej, jako by tě to najednou trápilo. Neříkal jsi mi včera, že ti dá kopačky, když mu oznámíš, že jedeš pryč? Semnou si to můžeš užít už teď." Olízne hravě jeho krk po kontuře výrazného tetování.

"Říkal, ale stejně se mi to nezdá moc fér…" chabý pokus o zneškodnění někoho, kdo s tímhle nemá žádné zábrany. Felix byl vždycky známý svými volnějšími vztahy.

"Tvoje tělo říká něco jiného…" zašeptá mu svůdně do ucha, zatímco jednou rukou začne zpracovávat jeho úd a druhou si ho k sobě za bok přitáhne.

"Moje tělo vždycky reaguje na doteky, Felixi.. och…" vydechne, když se mezi jeho půlky natlačí Felixovo vzrušení tak těsně, až se špičkou dotkne jeho varlat.

"Ten tvůj zadek… řekni mi, obdělává ti ho ten tvůj?" Rukama objede Alexovy půlky, rty políbí jednu z lopatek.

"Nebuď sakra tak hrubý…" zasténá. On ví moc dobře, jak na něj zapůsobit.

"Chyběl jsem ti?" zašeptá mu do ucha, které okamžik na to začne laskat. Hbité ruce se rozběhnou po Alexově těle a moc dobře ví, kam sáhnout. Kdysi dávno spolu něco měli, pár nočních románků plných sexu. Jenže to už je několik let zpátky. Potom si Felix našel rádoby přítele, který ho spíš ždímal a dělal z něj podpantofláka takového, až si z něj všichni utahovali. Jenže taky to byl jediný člověk z celé řady jiných, který byl ochotný snášet Felixovu nepřítomnost doma. Využíval toho po svém. S několika dalšími milenci.

"Felixi, neměli bychom…" jenže on mu podlehne, tak jako vždycky. Vytvořil si v něm až moc velký vzor pro svoji budoucnost. Chtivé prsty si vezmou všechno, co od něj chtějí. Nechá ústa, která líbají jeho tetování, aby si posloužila. Opřený o zeď sprchového koutu nechá Felixe, aby se o něj postaral.

***

Zacvakne kolečko od židle, které se mu podařilo vyháknout, když se na ní projížděl po kanceláři a vyťukával do desky stolu rytmus písničky, která mu uvízla v hlavě. Měl by zavolat Michalovi, jak se má a jak mu jdou obchody, ale po dnešním ránu byl dost na vážkách. Ještě před pár měsíci by mu vystřídání partnerů nestačilo, ale Michal si nezasloužil takové chování… modřinu, kterou cítil pod svou klíční kostí, se snažil skrývat jako ucelený důkaz toho všeho. Jenže problém byl v tom, že si nemohl stěžovat. A Felix nikdy nebyl na dlouhodobé vztahy, ne s ním.

Nad čím to vůbec přemýšlí? Měl by se věnovat Míšovi, přece v tom viděl něco víc, než jen pár měsíců chození. Projede rukou nervózně vlasy. Cítí se hloupě, podlehl nabídce sexu a má se teď Míšovi podívat do očí? Sáhne po telefonu, který nechal ležet na stole. Je skoro večer, takže Michal už by mohl mít volno.

Vyzvání to nějak dlouho, ale nechá to dál běžet, Michal nemusí mít mobil u sebe a než se přemístí, to může nějakou dobu trvat. Ve sluchátku praskne a ozve se Michalovo hlas.

"Ahoj Alexi, neměl bys být touhle dobou v práci?"

"Ahoj Michale, měl, taky jsem, jen nemáme dneska moc výjezdů, tak se vozím na židli v kanceláři. Povídej, jak se máš? Co ten obchod? Všechno v pořádku?"

"Ne, mám se dobře, je o mě skvěle postaráno a obchod jde taky dobře. Dokonce líp, než jsem čekal, dostal jsem na to výborného člověka."

"To je dobře. Chtěl jsem ti říct, co se mi stalo. Možná za to prý dostanu nějaké ocenění, ale nestojím o něj, měl jsem strach, byl to můj první porod a ta paní to zvládla skoro celé sama. Představ si, že Roman u toho omdlel…" jmenovaný vejde právě do kanceláře a ukáže na Alexe gesto podřezávající krk. Uchechtne se.

"Tys rodil? To je skvělý! A co to bylo? Pojmenovali ho alespoň po tobě?"

"Ne, jmenuje se Samuel, byl jsem se na ně potom ještě po službě podívat, už byl umytý a vypadal mnohem líp než ten uzlíček, který jsem odrodil." Odmlčí se a polkne. Řekne to Michalovi už teď, aby se mohl na tu situaci připravit, promyslet to… "Míšo, přišel mi ten papír… není z armády, ale z Červeného kříže, ale spolupráce je úplně to samé."

"Počkej, cože? Ty si... to ne, Alexi. To nemůžeš myslet vážně?!"

Přivře oči, přesně takovou reakci čekal. Jenže co taky jiného? Po té podpásovce před půl rokem, už ho to nemělo ani překvapit. Nemůže po Michalovi chtít, aby na něj čekal několik dalších měsíců, než se vrátí z nějaké daleké země. A možná i jako jiný člověk. Říkají, že tyhle mise lidi změní. Nestačí říct nic na svojí obhajobu, ale nemá co obhajovat.

"Nezlob se, budu muset končit, mám tady... nějaké jednání ještě. Potom mi to řekneš, až budu doma..."

"Dobře, tak mi potom zavolej, až pojedeš domů, vyzvednu si tě, Míšo, jo? Nezlob se na mě… já to taky nechtěl takhle brzo. Stalo se, byl to prostě rychlej výběr…"

"Jo… ahoj."

Mobil oněmí a on s ním. Zůstane hledět na zčernalou obrazovku.

"Copak, Alexi, trable v ráji?"

"Běž do prdele, Romane."

"No, no, no. Taková silná slova… Michal to nechápe?" řekne vědoucně.

"A ty se mu divíš?"

"Vlastně ani ne, ty jsi totiž taková malá děvka, Alexi, stále a pořád, byť jsi rok od roku starší a měl bys být moudřejší, tady ti to trošku drhne, i když se snažíš. Ten cucflek bys měl skrývat trochu jinak." Samozřejmě, že si ho všimnul, není to žádná malá skvrnka, ale pořádná modřina. "Tak řekni, s kým to bylo?" zamyslí se, co vlastně Alex říkal, že bude dělat. "Nekecej, že s Felixem?" Alexův výraz je mu odpovědí. "No ty jsi debil. Korunovanej vůl, to ti povídám." S kroucením hlavy odejde z místnosti někam pryč. Alexova do nebe volající blbost nemá hranic. Pokazí i to, co mohlo být pěkné.

Kam se poděla jeho netečná maska? Copak ho v tom Finsku tolik změnili?

Alexova hlava dopadne tvrdě na desku stolu a halou se roznese tón oznamující výjezd.

***

Stáhne ze sebe oblečení od krve a rovnou ho hodí do pytle, který jde do prádelny. Nalepí na něj červený štítek, aby bylo jasné, že není z běžných výjezdů, ale potřebuje větší péči. Pokud se to nepodaří vyprat, bude muset fasovat nové. Tenhle výjezd byl pěkně náročný. Nejen, že se jim nepodařilo zraněného zachránit, protože masivně krvácel, ale ještě do toho se připočítala hasičská tatra, která jim přijela pomoct a na nezpevněném kraji silnice se převrátila do jímky, takže museli ošetřit ještě dvě tržné rány svým kolegům.

"Alexi, za to nemůžeme, to už se prostě stává, vždyť to víš…" promluví na něj Roman, který stejně jako on celou cestu zpátky mlčel. Trhne rameny.

"Vím, ale měl jsem ruce v jeho břiše a držel tepnu, chápeš?"

"Chápu tě, já se jí snažil sesvorkovat. Viděl jsi sám, že už když jsme přijeli, tak ztráta krve byla masivní. A pokud jsi viděl dobře, byla tam i ruptura střeva. Vždyť obtočil auto kolem stromu. Kdo ví, s jakými následky by se musel potácet do konce života, kdybychom ho zachránili. Je to hnusný, ale možná mu je teď líp. A taky trošku padá vina na jeho hlavu, neměl se jako šílenec řítit po silnici, která je označená s ostrými zatáčkami."

Alex si povzdychne. Měl by se vzchopit, vždyť dřív tohle bral jako věc, která se prostě děje. "Od toho, jak je Robin nemocnej, se mi tyhle věci nějak vrývají do paměti."

"Kdyby ne, řekl bych, že jsi nemocnej. Pojď, převlíkni se, čeká nás gruntování. Ale pokud to chceš dělat ve spodkách, nebudu ti bránit." Zatahá hravě za lem tmavých boxerek, které Alex nosí nejraději. Plácne ho se smíchem po ruce. Roman je fajn kluk, jen i on má svoje rýpavé nálady. Ale to všichni.

"Kdyby mi to vyšlo u letecký… s kým budete jezdit?"

Roman pokrčí rameny. "On se zase někdo najde. Pokud to chceš dělat a nás nechat v rukách někoho jinýho, my ti bránit nebudeme, Alexi. To už tak prostě je a musíme se s tím smířit." Usměje se, ale nedodává, že už nad tím s Robinem doma taky přemýšleli. Jestli dostanou někoho podobného, jako byl protekční synek, měli by si zvýšit pojistku.

Alex na sebe natáhne tričko, tenisky a zapne si pásek u kalhot. Romanova reakce ho překvapila. Normálně by zavtipkoval o nějakých sebevrazích nebo podobně, ale byl vyveden z omylu.

Michalovo chování se taky trochu změnilo, po té době, kdy se neviděli. Přišel mu míň usměvavý. Byl spíš vážný a smál se jen při opravdových vtipech. Něco se kolem něj děje a on je lehce zamrznutý. Co to je? Stalo se toho přece dost a on byl pryč. Mohla za to jeho nepřítomnost tady? Ten odjezd?

Spousta otázek pro jeden zmatený mozek. Ale byl připravený hned po práci nad tím začít přemýšlet a přijít na to, jestli se změnil on nebo všichni kolem něj. Roman má pravdu, začal trochu měknout. Díky Michalovi, tím si byl jistý. Taky díky pocitu, že se potřeboval pomalu usadit na stálé hnízdo, ne přelétat z místa na místo. V hlavě mu proběhlo jméno člověka… Felix… ale vždyť celou dobu myslí na Míšu. Měl by na sobě trochu zapracovat. Dobrý sex v pasivní pozici mu dělá dobře, ale zatemňuje už tak rozjařenou mysl.

Svět se mění a lidi s ním.