8. Kapitola

Kapitolka zase o den dříve, je to proto, že mám skvělou náladu z dnešního srazu, který se vyvedl. ;) a mám velkou zásobu čokolády, takže se můžu nervovat na zkoušku, díky, yellow. :D

Dnešní kapitolu tedy věnuji holkám, jmenovitě: Ajumi, yellow, Pret, Hug a Sung.

8. Kapitola

---

"Míšo?"

"Hm?" Michal se otočí od okna, právě zjišťoval, jaký výhled má Alex z bytu.

"Co kdybychom se podívali na nějaký film tady u mě? Jsem nějaký unavený a nevím, zda bych to dneska někde v baru zvládnul, tedy, pokud ti to nevadí. Jestli chceš, tak můžeme jít, ale neslibuji ti, že neodpadnu brzo."

"Ne, v pohodě, já nikam chodit nemusím, stejně nemůžu tancovat." Poklepe s úsměvem dlaní na nehybné nohy.

"Fajn, můžeš klidně něco vybrat, já zatím něco uklohním, když jsem tě vytáhl na večeři a nakonec z ní nic nebude. To jen abys neměl hlad." Skloní se k přihrádce, kde má filmy a začne se v ní prohrabovat. "Chceš komedii, drama, katastrofický nebo něco z jiného soudku?" Otočí se na něj s otázkou v očích, Michal, usazující se právě na gauč se zarazí.

"Asi to nechám na tobě. Na televizi se moc nedívám a filmy také nesleduji, takže…"

Alex mu s úsměvem položí hromadu DVD disků na pohovku vedle něj. "Něco vyber a klidně potom přijď za mnou, když budeš chtít. Budu v kuchyni. Budeš chtít něco pití?"

"Co můžeš nabídnout?" Michal, tak trochu uklidněn svým vnitřním hlasem se na něj již s úsměvem podívá.

"Vodu, džus, kolu, pivo, víno…. Myslím, že tady mám od všeho něco." Přejde do kuchyně, aby se podíval do lednice. Vytáhne dvě piva, pomerančový džus a kolu.

"Nabídni si, na co máš chuť." Přistaví ještě skleničky a misku s brambůrky. "Budu v kuchyni." Spiklenecky na něj mrkne, načež zmizí za dveřmi. Chopí se síťky s bramborami, které zrovna včera koupil a z lednice vytáhne maso, které naporcuje, lehce naklepe a okoření, ale ještě předtím nechá brambory stát ve vodě, aby se trochu omyly než se na ně vrhne. Houbičkou pečlivě přejede slupky do detailu, aby se vyvaroval hlíny na talíři, nakrájí je na drobné plátky, pokape olejem a už je strká do rozpálené trouby. Až teď si uvědomí Michalovu přítomnost a jeho spalující pohled. Tolik se zabral do vaření, že si jeho příchodu ani nevšiml.

"Potřebuješ něco?" s úsměvem.

"Ne ne, jen tě sleduju, je zajímavé, jak se o sebe dokážeš postarat… Spousta chlapů by do posledních dní žila u maminky, jen aby jim měl kdo vyvařovat."

"To by u mě bylo trochu horší." Michal se na okamžik pozastaví nad Alexovo reakcí, než mu dojde pár spojitostí.

"Promiň, jsem hloupej. Neměl jsem se vůbec v tohmle tématu rýpat, to zaprvé a za druhé už jsi dávno dost dospělý na to, aby sis uměl uvařit a mohl žít sám."

"To nejsi.. Nemohl jsi to vědět. A kdyby… Sára říká, že i když jsem podle papírů dospělej, pořád se chovám jako dítě," zatváří se jako neviňátko první třídy.

"Ne, ale…" úsměv na rtech, který vyvolal Alexův výraz, nezadrží.

"Nech toho, ano? Nekažme si tenhle večer. Dost na to, že ti ho zkazí moje kulinářské umění." Otočí se k pánvi, na kterou nalije olej, aby se rozpálil a on mohl opéct maso. "Nebude to dvakrát zdravé jídlo." Podotkne skoro sám pro sebe.

"To jsem tedy zvědavý, ty kuchtíku. Nejsem tady kvůli zdravé stravě, to bych měl jít někam jinam… Já si třeba neuvařím ani vodu."

"To ti nevěřím."

"Věř, nedostanu se v kuchyni k umyvadlu, takže si tu vodu ani nenatočím." Rozesměje se nad Alexandrovým výrazem. Ten se k němu o vteřinu později přidá. Laškovně ho plácne přes rameno utěrkou, kterou si právě utíral ruce.

…

"No páni, a pak že prý neumíš vařit." Michal se div nerozplyne nad krásně udělanou oblohou ze zeleniny s výborně vypadajícím a ještě lépe vonícím masem. "Nechápu, že zrovna ty se podceňuješ…"

"V jídle ano. Nemám návštěvy často a to, že jsem byl včera na nákupu, byla čistá náhoda, jinak mi nakupuje Sára ty nejnutnější věci, ale od té doby, co je s Martinem zasnoubená, už jí moc nechci obtěžovat…"

"To chápu. Vlastně, když nad tím přemýšlím.. ani si nějak nevzpomínám, kdy naposledy jsem Martina viděl. Svědčí jim to."

"To ano, Sáru jsem ještě asi nikdy neviděl takhle šťastnou. Asi se hledali, až se našli." Usměje se, nabere na vidličku kousek pečeného bramboru a okusí. Dokonce se mu podařilo je nespálit.

Seděli spolu u Alexova malého kuchyňského stolu, kam se musel Michal přesunout na lavici, protože s vozíkem by se v jeho kuchyňce ke stolu neotočil. Společně ujídali ze svých talířů, probodávali se veselými pohledy.

Idylka vypadala dobře.

…

Když se asi po hodině dívání Michal natáhne pro krabici s džusem, otočí se, aby se podíval na Alexe. Zastihne ho, jak s hlavou opřenou o opěradlo gauče spokojeně odpočívá. Oči zavřené, pravidelný dech svědčí o spánku. Usměje se a ovladačem, který je náhodou vedle jeho ruky, utlumí televizi.

Zvědavost mu nedovolí odtrhnout pohled od Alexových kontur. Až teď, ve spánku si ho může v klidu prohlédnout. Všimne si vrásky, která se mu stihla za dobu, co se neviděli, vytvořit. Palcem přes ní přejede. Dlaní se opře o tu Alexovu, je tak naivní, že si myslí, že jsou jejich dlaně stvořené pro sebe, když do sebe zapadnou jako poslední puzzle.

Ten pohyb probere Alexe z mikrospánku, vteřinu zmatené oči se rozkoukávají po vlastním obýváku. Televize jdoucí bez hlasu, Michal sedící vedle něj. Takže to nebyl sen.

Stočí pohled stejným směrem, jakým se dívá, zaměří se na spojené ruce. Alex zaváhá jen na pár vteřin. Druhou rukou vyjede přes Michalovu dlaň až na paži. Prohlédne si Michalovu tvář z blízka, oči se ptají, zda může. Neznatelné přikývnutí je mu odpovědí, kterou chtěl slyšet. Přitáhne si Michala do náruče. Rty se přiblíží k tváři, o kterou se jemně dotknou, sjede po hedvábné pokožce.

Acta non verba

Činy, ne slova

Dvě duše propojující se neviditelnými paprsky.

Dvě těla tisknoucí se těsně k sobě.

Dva páry rukou nestydatě ohmatávající odhalenou pokožku.

Nohy objímající ochranitelsky ty druhé, nehybné.

"Co když si tě unesu do ložnice?" zamumlá něžně, chce ho cítit vedle sebe. Jeho teplé tělo.

Chce vidět, že je stejně spokojený. Tolik mu chyběl a on byl pořád takový posera, přitom…

Neznatelné kývnutí a rychlý přesun. Stáhne ze sebe kalhoty, zůstane jen v tmavých boxerkách. Pořád ještě trochu vlhké vlasy pošimrají Michala na bříšku, když se k němu Alex skloní, aby mu pomohl z kalhot. V penisu mu zacuká, zrudne. Ještě, že je Alex zaujatý jižním směrem. Spokojeně vydechne, když si ho dvě pevné paže přitáhnou do náruče obličejem k obličeji. Nosy se jemně dotýkají špičkami, škádlí se.

Erotikou nabitý vzduch protne zvonění mobilního telefonu položeného kousek od nich. Alexander zasténá, když mozek zpracuje signál, který oznamuje melodie. Zmučeně opře své horké čelo o Michalovu hrudní kost.

Ten se na něj zmateně podívá. "Co se děje?"

"Volají mi z práce." Tak, jak je, natáhne ruku a zvedne to. "Ano?"

Zamyšleně poslouchá, co mu říká dispečerka, která ho vyrušuje a bezmyšlenkovitě hladí druhou rukou, o jejíž loket se opírá, Michala ve vlasech. "Jo jasně, budu tam." Odhodí telefon na postel vedle nich. Zaskučí jako poraněné zvíře, když zaboří hlavu opětovně do Michalova hrudníku.

"Omlouvám se, ale budu muset jít, mám příslužbu a potřebují mě. Někde se něco stalo a sanitek je málo. Potřebují řidiče…" podívá se Michalovi do očí, hledaje nějaký odpor, ale najde jen pochopení.

"To je v pořádku. Jen se obléknu, budeš mi muset pomoci ven."

Alex se zamyslí. "Do pěti minut musím vyrazit, to nestihneme, co kdybys zůstal u mě přes noc? Nemusíš se tady ničeho bát, s vozíkem by ses měl dostat do všech místností, můžeš se tady chovat jako doma." S nohou v nohavicích od modrých kalhot poskakuje po pokoji a Michal se musí smát.

"To jsi vždycky takhle roztržitý? Dobře, zůstanu tady. Máš pravdu.. a taky je dost pozdě na cestu domů."

"Nejsem roztržitý, jen přemýšlím." S úsměvem ho políbí na rty, popadne bundu. "Pokusím se vrátit co nejdřív." Ještě jeden vtisknutý polibek na pořád zarudlou tvář a už mizí za dveřmi.

Michal si povzdychne, ale co může dělat. Tady má bohužel práce přednost. Pokud by chtěl mít s Alexem nějaký vztah, tak by si na to měl asi zvyknout. Ale co, alespoň se na sebe budou víc těšit. Zachumlá se do Alexem provoněné peřiny a zavře oči.

*

Alex naskočí do auta, ještě se dvakrát znovu nadechne, než mu pohled padne na okna jeho bytu. Usměje se, klíčkem otočí v zapalování a vyjede. Je to nezvyk, mít někoho u sebe doma. Sára vždy přišla a hned zase odcházela, teď na něj bude někdo čekat. I když chudák Michal si tohle ani nemůže vybrat, protože by mu v tuhle hodinu asi nikdo nepřijel pomoct.

Hodí blinkr směr pravá strana a dojede do nemocničních garáží. Kluci už na něj čekají se sanitou, připraveni k odjezdu.

"Ahojte, trochu jsem se zdržel." Vezme do ruky vysílačku. "Třináctka je připravena k výjezdu, pošlete souřadnice."

"To jsme si všimli, tak honem, ta minuta nás nezabije, jezdíš rychle. Co tě zdrželo? Vždy jsi tady dřív než my." Robin se zvědavě po něm dívá a prohlíží si ho. Je nějaký jiný. Copak se asi stalo?

"Měl jsem u sebe Michala. Vlastně.. mám ho u sebe pořád."

Robin vyvalí neslušně oči a Roman se zezadu otočí.

"Jak jsem vypadl ze služby… hledal ho Dwight. Našel jsem ho spát doma, měl vypnuté zvonění, protože mu nebylo dobře. No… pozval jsem ho na večeři, ale musel jsem se převléknout, byl jsem od krve po tom zásahu. Trochu mě to vyděsilo, že se neozývá.. taky že se Dwight obtěžoval sehnat na mne kontakt, i když jsme spolu dvakrát nejlépe nevycházeli… No a doma… Navrhnul jsem shlédnutí filmu a uvaření večeře u mě… U té televize jsem vytvrdnul." Zazubí se a pohlédne přes Robinovo rameno do zrcátka, aby mohl pohodlněji odbočit. "Když si toho všiml, tak mě tak hezky vzbudil… No a… dál vám to vyprávět nebudu." Vyplázne na ně jazyk.

Roman se vzadu rozesměje. "Doufám, že tě vytáhli z toho nejlepšího!" chechtání by vzbudilo i toho nejtvrdšího spáče. Alex i přes nevoli jemně zrudne. Robin, který sledoval jeho reakci, se rozchechtá stejně jako Roman.

"Pitomci," zabručí si pro sebe Alex. Chňapne po vysílačce. "Jsme na místě, centrálo. Čas příjezdu dvanáct hodin a padesát tři minuty."

"Centrála slyší, hodně štěstí."