18. Kapitola

Věnuji všem minule komentujícím. :) Děkuji Vám. :)

Máte povolení mě proklínat v komentářích! :D

18. Kapitola

---

Cesta po dálnici mu z Německa ubíhala rychle. Berlín je krásné město. I statek, na kterém nakonec bydlel, byl krásný. Xitt odpočíval na zadním sedadle a nechal ho, aby mohl přemýšlet. Rodiče už věděli, že se jejich syn má vrátit dnes večer. Bylo už celkem pozdě a než se přiblíží k domovu, uběhne ještě nějaká ta hodina a oni už budou jistě spát, dělali by si starosti, kdo se jim dobývá do domu. I přes to, že přestávku dělat nechtěl, zastaví se na odpočívadle, kde i restaurace. Nechá Xitta, aby se vyvenčil, a zamíří do občerstvení pro jeden mastný hamburger, aby si po pěti dnech luxusního jídla zkazil rozmazlený žaludek. Bylo mu těžko. Sousta mu těžkla v ústech s každým kousnutím. Seděl tam a zíral před sebe, až najednou nebyl schopný ani polknout.

"Pojď, Xitte, je čas jet dál." Zabalí to jídlo zpátky do papírového sáčku a hodí ho do batohu. Pozdraví a vyjede raději ven. Nadýchat se dálničního vzduchu. Nebe se na něj mračí stejně jako on na něj. Nejraději by to otočil a domů se vůbec nevracel. Čekají na něj těžká rozhodnutí. I když to vlastně už ani moc těžké není. "Tak šup do auta, vyrazíme." Otevře Xittovi dveře a nechá ho naskočit. Batoh si hodí na sedadlo spolujezdce a za chvíli už vyráží směr domov.

…

Dům je ztichlý stejně jako město. Otře Xittovi tlapky, jak se proběhl po zahradě, když ho vypustil z auta a nechá se vyvézt nahoru.

"Míšo? Už jsi doma?" z ložnice vykoukne ženská hlava a okamžik na to i tělo zabalené do županu. "Co se ti stalo, proboha? Vypadáš hrozně."

Smutně se pousměje. "Nic, mami, jsem v pohodě, jen trochu unavený. Půjdu si hned lehnout. Běž taky, nemusíš mít starosti. Dobrou noc." Usměje se na ní a raději rychle zapluje do svého pokoje.

Xitt se ihned rozběhne do svého pelíšku, aby si tam složil packy a mohl zavřít oči. Míša se ztěžka přesune na postel, aby se taky mohl natáhnout, nohy nechá viset dolů. V hlavě má spoustu myšlenek. Od toho, co mu Alex zavolal, se změnilo snad úplně všechno. Raději zavřel oči. Bude lepší, když se na chvíli prospí a nebude nad tím přemýšlet. Usnout se mu podaří dřív, než si stihne stáhnout oblečení.

*

"Michale, měl by sis zajít k doktorovi, není možné, aby se ti ty bolesti vrátily v takové míře z ničeho nic." Spustili na něj rodiče hned ráno, když se objevil u snídaně. Nedivil se jim. V noci zažíval muka, ze kterých ho nemohl nikdo vysvobodit. Oba je probudil svým křikem, kdy se probral z noční můry a hned na to ho dostihla silná křeč do celých zad. Nakonec byl nucený spát přitisknutý ke Xittovi, který jako správný pes zaskočil u páníčka při bolestech, které ho sužovaly. Bylo to lepší, ale nebylo to dobré.

"Chci se vrátit k rehabilitacím…" špitne do hrnečku čaje. Je před něj postaven talíř s chlebem namazaný pomazánkou, ale on vůbec nemá hlad.

"Opravdu? To je skvělé." Řekne překvapeně Paní Baxová a dál čeká na nějaké podrobnosti tohohle rozhodnutí, kterých se jí nedostane. Její syn je po té cestě nějaký divný. Muselo se tam stát něco vážného. "Ten projekt ve spolupráci nedopadl podle představ?"

Michal sebou trhne. "Ten dopadl skvěle, maminko, nemůžu si vůbec stěžovat na zaměstnance, který mi byl přidělený. Udělal semnou dokonce několik výletů. Mám v tašce nějaké fotky, potom vám je ukážu." Zakousne se do chleba, aby dal najevo, že končí s konverzací a odvrátí hlavu k puštěné televizi.

***

Alex se probudí konečně trochu čerstvější než předešlý den, kdy díky výjezdu v noci nemohl spát. Vydržel jet na minimum spánku i tři čtyři dny, ale teď ho nějak zmáhalo i to, co se kolem něj dělo. S pohledem na hodinky se ujistí, že stihne před odchodem do práce i zaběhnutí do parku. Nějak to poslední dobou zanedbával a myšlenek měl tolik, že si potřeboval pročistit hlavu.

Navlékne si teplákovku a vyrazí směr park. Mobil v kapse ho tíží jako stokilová zátěž. Měl by zavolat Michalovi a optat se ho na jeho příjezd. Nebo mu Michal zavolá sám, až bude zpátky? Mohl jen doufat, že to proběhne podle druhého scénáře, protože od toho, kdy mu to položil, se cítil tak trochu rozpačitě. Zarazí se v běhu, když spatří onu osůbku, nad kterou právě přemýšlel, jak venčí to nezbedné asistenční psisko. Oba vypadali nějak přepadle. Xitt nebyl podle obvyklých situací puštěný na volno, ale byl omezený na krátké vodítko. Nestihne se otočit a zmizet, protože Michal se otočí za jeho upřeným pohledem. Udělá dva rozpačité kroky dopředu, aby k němu přešel.

"Ahoj."

"Ahoj Alexi." Zahledí se na sebe, jako by mezi nimi nikdy nic nebylo. A to si Michal myslel, že Alexe miluje, že je to jeho životní šance. Jak on se mýlil. Alex nebyl pro něj, tím si byl už tak nějak jistý. Možná by se k sobě hodili, ale dělilo je příliš mnoho věcí, než aby jejich vztah mohl probíhat dobře a nebouřlivě.

"Budeš… budeš večer doma?" zeptá se Alex rozpačitě. Michal přikývne.

"Měl bych být, pro dnešek na večer nemám nic v plánu."

"Můžu se pro tebe zastavit?"

"Můžeš přijet k nám a vyřešíme to."

"Dobře, chtěl jsem jen…" je přerušen zvonícím mobilem. "Do prdele!" zakleje a začne ho hrabat z kapsy ven, pager nechal doma, ale podle vyzvánění je mu jasné, o co se jedná.

Michal se jen usměje jeho hledání. Je rozhodnutý, takhle žít nechce. Nešlo by mu o to, že by byl Alex volaný v půlce noci, ale o to, že jsou od sebe trháni jeho prací celkově. Jsou oba z jiného soudku. "Měj se, Alexi, uvidíme se večer." Mávne mu a i s Xittem se vydá na druhou stranu parku.

…

Večer se přiblíží rychleji, než sám očekával. Zabral se do papírů, které vyřizoval na služební cestě, aby je po víkendu mohl odevzdat firmě. Zvonek dole u dveří ho vyruší z přemýšlení, o chvíli později se ozve zaklepání a Alex bez vyzvání vstoupí do jeho pokoje.

"Ahoj. Jsem tady."

"Koukám, sedni si." Pokyne mu s úsměvem na pohovku a sám se vysune zpod pracovního stolu. Xitt běhá někde v zahradě. "Tak kdy nastupuješ?" optá se narovinu.

Alex se na něj zaraženě podívá. "Jdeš na to rychle…"

"Nechci prodlužovat neodvratitelné, Alexi." Řekne trochu tvrději, než si to přál říct, ale cítí se tak otupěle, že je mu to v tuto chvíli jedno.

"Chápu… ještě jsem se nerozhodl na sto procent, ale tak nějak asi tušíš mojí odpověď. Nemůžu se rozhodovat dlouho. Pokud na to kývnu, pojedu s Felixem, který si vyžádal mojí asistenci. Myslím, že jsem se ti o něm někdy zmínil…" uhne pohledem, protože má tušení, že Michal by si v něm v tuhle chvíli mohl číst jako v otevřené knize.

"Jo… zmínil ses. To může? Mít takové požadavky?"

Alex pokrčí rameny. "Sám nevím. Ale myslím, že kdyby jej nebylo, nedostal bych se tam. Sice říkali, že mám nejlepší výsledky, ale nemám výcvik u profesionálů, díky tomuhle propojení ho dostanu vlastně skoro hned…"

"Takže rozhodnutý nejsi, ale vlastně jsi…?" konstatuje Michal jen. Počítal s tím. Nechce se chovat v téhle situaci jako hysterka. Není to třeba. Mohli by se s Alexem rozejít v dobrém. Nemají mezi sebou žádné zlo. Ten vztah mezi nimi probíhal v pohodě. Jen na sebe měli příliš málo času. To už se tak někdy stává.

"Tak nějak." Ošije se. Chce to Michalovi říct. Nechce z něj dělat paroháče. Stále se přece budou občas potkávat. "Chtěl bych ti něco říct…"

Zvědavě zvedne pohled. Co se stalo ještě dalšího, co by nevěděl?

"Udělal jsem něco, čeho… měl bych toho určitě litovat a je mi to vůči tobě moc líto, ale asi už je to jedno, jestli se rozcházíme." Projede si vlasy, promne kořen nosu. Ještě nikdy se nikomu nezpovídal z nevěry, co se bude dít? Bude po něm Michal házet knihy nebo nějaké jiné těžké předměty?

"Byl jsem u Felixe a… chtěli jsme projednávat všechny ty věci, který musím splnit, abych byl určitě přijatý. Chci, aby mě potrénoval před zkouškami. On bude nejlíp vědět, jak to na příjmu chodí. No a… trochu jsme pili, nakonec jsem u něj musel zůstat přespat. Má nový dům. Koupil ho místo bytu. Prý se cítil utlačovaný, ale to je vlastně vedlejší… Mluvím už blbosti." Zasměje se nervózně a Michal přimhouří oči. Není blbý, umí si dát dvě a dvě dohromady. "Prostě jsem se s ním vyspal. Teda… on se mnou. Chtěl jsem…" zadrhne se. "Vím, že to byla dost velká blbost a nebudu se vymlouvat na alkohol. Byl tam, ale ten zbytek, který jsem měl v krvi, mi zajistil, že jsem plně vnímal. Podlehnul jsem mu. Kdysi dávno, ještě než jsme se my dva potkali, jsme spolu spali. Nechodili, jen jsme měli sex. Jenže Felix to teď začal vidět trochu jinak a mě to lehce vyděsilo. To všechno." Na okamžik se odmlčí, aby nabral dech. "Myslel jsem, že když si začnu pořádný vztah s tebou, že to půjde, ale když se stalo tohle, začal jsem o tom dost přemýšlet, což se u mě nestává moc často. Nikdy jsem vztahy moc neřešil, tím jsem byl známý. Já jsem…. Přišel jsem na to, že i když jsme si rozuměli, tak ti to asi nedávalo všechno, co by mělo. A já tě vedle sebe nechci trápit, protože můj režim se nezmění a ty… zasloužíš si někoho mnohem lepšího, než jsem já, Michale. Byly to krásné dny a za ty ti děkuji. Byla to i příjemná zkušenost s, po dlouhé době dlouhodobějším vztahem."

Michal přikývne. Vidí to nějak podobně. Čas na přemýšlení měli oba. Najednou mu přijde strašně sobecké, že mu spadne kámen ze srdce, a kdyby mu to nepřišlo netaktní, culil by se jako debil. Jenže to by se Alex nemohl tvářit tak nešťastně. "Víš, Alexi… asi bych ti měl taky něco říct. Na té služební cestě… někoho jsem tam poznal."