23. Kapitola

23. Kapitola

---

"Robinovi už je lépe?" otočí se Alex na Romana od jednoho z kufrů, do kterých pěchuje nové vybavení. Byly to už dva týdny od doby, kdy zjistili pravou diagnózu a on si raději vzal volno, aby mohl léky vstřebávat bez obtíží.

"Je v pohodě, říkal, že dnes už přijde, až půjde z kontroly. Nebylo mu po těch lécích ani špatně. Za což jsem rád."

"To je skvělý, už mi tady docela chybí. Ty mě nerušíš při řízení."

"Ty jsi pako, Alexi, fakt, že jo." Do garáže přijede sportovní auto. "A jéje, vypadá to, že máš návštěvu. To jste si koupili stejný auto schválně?" zasměje se Roman, když černá Audi zaparkuje vedle zrcadlově stejné.

"Shoda náhod."

"No jasně, to ti tak budu věřit. Tak hodně štěstí, ty Rómeo." Drcne ho do ramene a se smíchem hodí bágl do sanity, aby vyklidil pole.

Alex odloží obvazy a s úsměvem přejde k Felixovi, který se ležérně opře o kapotu auta. Na sobě má džíny a modré tričko a Alex si uvědomí, že mu tenhle vzhled žere. Tak nějak mu dochází i fakt, že Felix o něj opravdu stojí. "Ahoj, co ty tady?"

"Říkal jsem si, že se za tebou zastavím, když máš dnes tu odpoledně noční, abych ti trochu zpříjemnil den." Pousměje se na něj a chytí za prsty, aby ho přitáhl k sobě. "Můžu ti dát pusu? Ty tvoje rty jsou totiž k zulíbání."

Vyrazí mu tím dech, ale nechá se přitáhnout k tomu sexy tělu a políbit. Je šokovaný tím, jak je najednou povolný a ochotný. Nikdy by v pasivní pozici nebyl tak klidný. Ale tahle náruč a laskavá péče je víc než příjemná. Ten nevinný polibek se jim trochu zvrhne. Zajede prsty pod lem Felixova trička, aby se mohl dotknout nahé kůže. Od toho incidentu spolu nic neměli a tak to vypadalo, že jejich živočišná touha se právě drala na povrch.

"Jestli teď budete mít výjezd, tak všichni uvidí, co se mnou děláš." Zasténá mu Felix do úst, když se k němu natiskne svým klínem. Dnešní den je sice na výjezdy tím klidnějším, ale do haly má přístup každý. Vyruší je až hlasité odkašlání kousek od nich. Chtě nechtě se od sebe musí odlepit.

"Abyste se nesnědli. Něco byste si měli nechat na doma." Zakroutí Robin pobaveně hlavou a vydá se dál. Nepotřebuje jim tam křenit. Jen by se měli hlídat. S intenzitou, se kterou se líbali, to vypadalo spíš na to, že si to každou chvíli rozdají na kapotě auta.

Felix s úsměvem omotá paže kolem Alexových boků. "Asi má pravdu. Nechceš se po službě zastavit?"

"Máš přece denní službu a já končím až v noci."

"Ale… takže nejsem jediný, kdo si zjišťuje, kdy sloužíš?" zasměje se tomu, protože mu to přijde roztomilé. I když se mu Alex stále ještě brání, jeho zábrany pomalu, ale jistě ustupují do pozadí a převládá to, co si přeje.

"Jen jsem se díval na služby a tvoje jméno je blízko toho mého…"

"Samozřejmě, ono totiž písmeno ef blízce sousedí se zet, já vím." Zasměje se a smířlivě ho políbí na rty. "Tak já půjdu, kdybys chtěl, zastav se. Budu doma. A budu čekat jen na tebe." Odsune ho od sebe a s úsměvem nastoupí do auta. Alex ho sleduje, jak startuje a potom mu dojde, že kdykoliv byli s Michalem v intimní chvíli, vždycky je vyrušila jeho práce. Zakroutí nad tím hlavou. To byl asi opravdu osud, jinak tomu nechápe.

….

"Třináctka výjezd. Náhlý kolaps…" Trhne sebou tak, až se s ním převrátí židle, na které se právě houpal. Dopadne tvrdě na zem. Sprostě zanadává, když se udeří do loktu, na který spadne.

"Neválej se tady jako na pláži a mákni." Vytáhne ho Roman na nohy. Robin už hledá v jednom z fochů další kufr s léky navíc. Kdyby náhodou. Alex se rozběhne k sanitě, aby jí nastartoval a mohli hned vyjet. Naražený loket ho pálí jako čert. Určitě si ho spálil, protože nemá na sobě bundu, která by ho ochránila. "Můžeš mi to prosím vystříkat septonexem?" otočí letmo pohled na Robina, když kontroluje křižovatku.

"Cos dělal?" zakroutí nad ním hlavou a začne hledat požadovanou lahvičku. "Nevrť tou rukou tolik."

"Sorry, ale zařadit musím." Zazubí se Alex, přidrží loket v jedné rovině a nedá na sobě znát, že by ho něco pálilo, i když se mu tekutina zažírá do kůže. "S obrázkama bys neměl?" zazubí se znovu, když začne Robin prohledávat kapsu s náplastmi. Nakonec dostane jednu žlutou s medvídky. "Teď se budu všem líbit. Drsný tetování a medvídková náplast."

"Úplně to vypovídá o tvojí povaze. Ty medvídku." Žďuchne ho zezadu Roman do ramene.

"Náááhodou." Protáhne Alex pobaveně. Tak jsou zase všichni tři pohromadě.

***

O několik týdnů později…

Bylo to tady. Prosinec se přiblížil dost rychle na to, aby si uvědomil, že se blíží čas, kdy bude připravován na misi. Před pár dny mu přišlo rozhodnutí o dalším přijetí mezi posádku, která bude vyslána. Musí jen projít náročnými fyzickými a psychickými testy. To nebylo zase tak těžké. Ne pro něj. Totálně se distancoval od jakéhokoliv navazování vztahu s Felixem. Po tom incidentu v garážích a nakonec i u něj doma, když ho jeho vlastní libido dotáhlo za sexem. Tomu dal vale. Řekl Felixovi narovinu, jak to vidí a on mu na to jen přikývnul a řekl: dobře.

Sáry svatba s Martinem se měla konat až začátkem března, jak mu bylo řečeno. A Martinovi by všehovšudy měl jít za svědka prý Michal, což se dozvěděl z tajných zdrojů.

Roman s Robinem si v uzavřeném partnerství tokali společné noty a vypadali nadmíru spokojeně. Jako by je ta láska navštívila znovu a oni si potřebovali dokazovat svoje city na každém rohu místnosti. Nemohl ale říct, že by nebyl spokojený s nimi. Robinův zdravotní stav se naštěstí zlepšil, takže mohl v pořádku pracovat s nimi v týmu. Jen letos poruší jejich služební Vánoční tradici. Stráví svoje výročí a svatební cestu někde u moře v teple. Takže on bude sedět doma na zadku a cpát se cukrovím. Pokud mu tedy Sára nějaké poskytne.

Do haly vjede černá Audi, spěšně zaparkuje na místě, kde nebude překážet, z ní vyběhne uřícený Felix v rozevláté košili a nedopnuté mikině. S hlasitým dupáním a nějakým papírem v ruce se rozběhne k místu, kde záchranáři tráví čas mezi výjezdy. Třináctku zběžně zahlédl v garáži, takže Alex tu musí být.

"Alexi? Mám horké novinky!" Schváceně se ho chytí za paži a předkloní, aby se vydýchal a mohl Alexovi všechno sdělit.

"O co jde?" Odtáhne ho kousek stranou, protože se o jeho příchod začali zajímat i ostatní přítomní.

"Poslali mi kurýra z armády. Máme se hlásit už příští týden v pondělí. Testy si splníš během výcviku. Odlet na misi je desátého března."

"Cože? Ale… mělo to být až posledního dubna. Mezitím jsem se měl připravovat a…" zmateně zajede rukou do vlasů, kde se s ní zastaví, sevře kolem nich pevně prsty. "Ty si děláš srandu, že jo?"

"Vůbec ne, tady je to černý na bílým, si to klidně přečti." Strčí mu pod nos onen papír a sleduje jeho reakci, zatímco čte. "Asi nějaká mimořádka, jinak si to neumím představit, že by to šlo tak rychle. Zvlášť když nemáš výcvik a tak. Copak nejsi rád, že to jde tak hladce?" zapochybuje nad tím, protože Alex se netváří vůbec nijak.

"Je to určitě dobrý, to jo, ale…"

"Ale?"

"Sára má přece v březnu mít svatbu. Nemůžu odletět někam do pryč třeba den před obřadem. To by mi v životě neodpustila, chápeš? Prošli jsme si spolu velkým svinstvem. Jít jí za svědka je i pro mě jako odměna za všechno zlé."

Pomalu přikývne. Trochu už ho to napadlo. "Tak zkus zjistit, který den přesně by to bylo. Armádní speciál totiž na opožděnce nečeká. A myslím, že i ona by to pochopila, Alexi." Poplácá ho po zádech. Svoje projevy si může nechat od cesty. Snaží se dát Alexovi čas na to, aby si k němu třeba taky našel cestu a chtěl od něj něco víc než jen sex.

"Je mi to jasnější než facka. Zjistím to. Ale… to znamená, že odjedeme už před Vánoci?"

"No, na Vánoce nás pustí domů, to je jasné. Ale od ledna budeme v jednom zátahu až do odletu. S tím počítej. Nebude to jednoduché. Já už vím, do čeho jdu. Ty ne. Měl by ses na ten dril připravit. Tady je všechno jen tak simulované, v reálu vypadá všechno jinak."

Neslyší ta slova poprvé. Jen dnes mu to zní zvláštně. Najednou se cítí být dostižen realitou. Mozek, který se dosud zabýval jen vlastními sny, začal zpracovávat i svět kolem sebe. Štěstí, radost, starosti i další věci. Všechno začal vnímat v úplně jiném světle.

Jeho život nabíral nový směr.