11. Kapitola

11. Kapitola

---

Nakonec nezůstali jen u pití čaje. Klidná atmosféra v šeru čajovny jako by odbourávala zábrany. Povídali si o všem možném, takže se Petr dozvěděl nejen to, co Julián studuje za školu, ale i o jeho coming outu, kdy se šel přiznat rodičům. A Petr přišel na to, že v tuhle chvíli Juli mluvil mnohem víc než on a jemu to nevadilo, protože poslouchat Juliho hlas bylo příjemné. Marně v myšlenkách pátral po momentu, kdy se jejich pozice obrátily a zpočátku nesmělé polibky se prohlubovaly. Nevěděl, kdy se dostali do situace, že právě procházeli domem Juliánových rodičů do jeho pokoje. ale bylo to příjemné. I bez přímého vědomí, že dnes by opravdu došlo ke styku, se nechal poslušně vést tmavou chodbou. Vlastně se přistihl při myšlence, že je mu jedno, co se dnes večer stane.

"Vítej u mě v pokoji." cvakne vypínač světla, ale místo otravné ostré záře pokoj prosvítí příjemné tlumené světlo. Rozhlédne se po něm celkem zvědavě. Široká postel, skoro dvojlůžko, velký psací stůl a vestavěná skříň se zrcadlem na jejích posuvných dveřích. A potom ještě pár polic a nějakých skříněk, jejichž obsah byl jeho očím na první pohled utajen.

"Máš to tu pěkný. Takový... studentský." zazubí se.

"Rodiče jsou učitelé... bohužel ten typ pedantů, které nemají studenti asi moc rádi, ale jinak jsou v pohodě. Dáš si něco k pití nebo tak?" nabídne mu jako správný hostitel.

"Zatím není třeba." pousměje se, když si Juliána přitahuje ke svému tělu. Nedbá toho, že jsou oba stále ještě oblečeni do teplého oblečení. Chladnýma rukama vyhrne Juliho bundu i s mikinou, prsty obratně vytáhnou tričko zpoza kalhot, aby se mohly dotknout horké pokožky.

"Studíš..." vypískne tiše dotyčný. Pokus s ucuknutím o úprk, je mu znemožněný pevným sevřením na boku.

"To je důvod proč se svléknout a předat si trochu toho tepla..." zavrní mu Petr do ucha spokojeně. Juliánovy rozpaky se opět dotknou jeho tváří. Trochu se odtáhne. Tuhle otázku ještě neřešili. "Vím, že je hloupé to vytahovat teď, ale pokud nemáš zkušenosti, tak stačí to zastavit, rozumíš? Nebudu tě do ničeho nutit." Je lepší vyjasnit si to hned, než aby později něčeho litovali.

"Jsem... nemám moc zkušeností." odpoví mu rozpačitě. Vlastně to čekal. Ty rozpaky, které ho zachvátily, kdykoliv se na něj podíval, hovořily za své. Pomalu přikývne na souhlas a usměje se.

"Nic, co by se nedalo snadno napravit." Nedá mu šanci nějak protestovat. Zaklesne jeho rty do svých ve vášnivém polibku. Nechce ho obtáhnout při první příležitosti. Kdyby ano, nerozpakoval by se už minule. Možná by měl zkusit ukázat nezkušenému zajíčkovi i nějakou tu hezkou stránku takového scházení. "Nesundáme si ty bundy?" pousměje se, když mu dojde, že se stále ještě nesvlékli.

"Dobrý nápad." Julián od něj rozpačitě odstoupí a s pohledem zabořeným do huňatého koberečku pod nohami, ze sebe začne stahovat bundu i svetr. Petr tu svou odhodí na židli, která je kousek od něj. Dvěma prsty uchopí Juliana za bradu, aby ji zvedl a donutil ho, aby se na něj podíval. "Jsi roztomilý, když se stydíš."

Bez nejmenšího tušení, kde se v něm takové věci berou.

…

Leželi vedle sebe na posteli jen ve spodním prádle, zadýchaní a spokojení. Ve vzduchu kolem nich proudil lehký náboj erotiky. Petr si k sobě tiskl Juliánovo křehké tělo, které nahé vypadalo jako součást porcelánové panenky. Vzrušení nebylo v tak intenzivní míře, jen se navzájem poznávali a Petr dával Juliánovi prostor pro rozhodnutí.

"Je celkem pozdě..." dojde mu najednou, když vytáhne svůj nos ze zaboření do Juliánových vlasů. "Nebudeš mít problém s rodiči, že máš pánskou návštěvu?"

"Nebudu... myslím. Zůstaň tu... je to skvělé." vrní mu do ucha už nějakou dobu silnou spokojeností. Příjemno intimní chvíle ho naplňuje zvláštním pocitem.

"Neměl bych... moc se neznáme a ty nejsi plnoletý... Určitě se to tvým rodičům nebude líbit." pokusí se zaprotestovat, ale ani jemu se nechce z příjemného tepla odcházet do chladné noci a studené postele. K Vlkovi.

"Je jim to jedno, opravdu. Nejsi moje první návštěva, která by tu přespávala... Lukáš je tu dost často. Není místní... zítra odpoledne po škole přijede. Mají s Vlkem rande, ale to asi víš..."

Petr souhlasně přikývne. "Vím. Tak dobrá, ale jen kvůli tomu, že tak krásně hřeješ a mě se nechce do zimy." Stiskne víc sevření svých paží kolem útlého těla.

"Dobře..." špitne tiše, spokojeně. "Nařídím budíka."

Tisknul ho k sobě, i když se Julián dávno otočil zády k němu s polibkem a přáním dobré noci. Bylo zvláštní takhle někoho držet. Julián byl proti němu drobný a křehký. On byl taky vždycky objímán. Měl to snad Julián změnit? Možná by to pro něj bylo lepší, kdyby si našel někoho, o koho by mohl spokojeně pečovat a nenarážet díky své minimální dominanci na samé sexuchtivé a vztahy nechtivé kluky. Po většinu svých krátkých vztahů měl právě na takové smůlu. Byl snad v něčem odlišný, když chtěl čas od času trochu víc toho nočního tulení? Ne vždy, ale občas přišly chvíle, kdy ho potřeboval. Jen tak se přitulit u televize k člověku, který vás obejme zpátky, i přes to, že sleduje oblíbený program.

"Dej mi alespoň pusu, prosím..."

"Nepočká to do reklamy? Vždyť vidíš, že se dívám na televizi."

Odcházel zklamaný.

Nemohl usnout. Julián už dávno spokojeně odfukoval do polštáře, přikrytý teplou peřinou a obemknutý Petrovýma rukama. Netušil jestli to bylo tím, že nespal ve svojí posteli, ale v neznámém prostředí nebo tím, že pro něj tato situace v této pozici byla naprosto nová. Odkulil se a opatrně slezl, rychle vrátil peřinu na místo, aby Juliána nevzbudil chlad, který ho právě zábl do holých chodidel. Větším krokem se dostal na huňatý kobereček tmavě modré barvy, který ladil nejen s bílým nábytkem. Pár knížek v knihovně ho zaujalo. Mohl by si zkusit něco přečíst, třeba u toho usne...

"Péťo..." nejdřív ho na tváři cosi polechtá, hlas dolehne k jeho uším těsně předtím, než se jeho rtů dotknou jiné. Zamžourá rozespale do obličeje, aby se mu hned začalo vybavovat, kde se ocitá a s kým. "Dobré ráno." jemný smích.

"Dobré..." odkašle si, jak jen mu sucho v ústech dovoluje.

"Někdo tady má menší problém..." až příliš živá dlaň sjede pod pokrývkou k jeho klínu a jemu se vybaví velmi příjemný sen, který se mu zdál. Zrudne.

"Páni... ty to taky umíš?" překvapené, ale šťastné.

Po nahých tělech stékaly pramínky vody, jak v kapkách dopadaly na pokožku. Dvojice se žhavě líbala. Mezi jejich propletenými těly bylo vidno, že už jsou mnohem dál, než na začátku aktu. Pohyby se zintenzivňovaly s nastávajícím vrcholem. Čísi dlaň, jehož tvář neviděl, se propletla s mokrými těžkými dredy, které v pravidelném rytmu poskakovaly po pažích a zádech majitele.

Rozpačitě pokrčí rameny. "Měl jsem zajímavý sen."

"Opravdu? A o čem se ti u mě zdálo? Říká se, že když se ti zdá sen v novém prostředí, tak se to vyplní..." Tak to tedy ne... Vlk je jeho. Leda ve snu.

"Vlastně jediné, co si pamatuji je, že byl velmi příjemný." líbne ho na nos, aby skryl svůj tajuplný úsměv. Lhář. "Jsi vzhůru dlouho?"

"Dal jsem si sprchu a prohodil s rodiči dole v kuchyni pár slov. Jsme očekáváni u snídaně."

Zatrne v něm. "Mám se seznamovat s tvými rodiči?"

Julián pokrčí rameny. "Neřekl jsem jim, že jsem si přivedl milence, jen že tu zase přespal kamarád. Říkal jsem ti, že to neřeší. Ne dokud jim barák stále stojí." zazubí se na něj. "Připravil jsem ti v koupelně ručník, kdyby ses chtěl omýt nebo tak... Do školy chvátat asi nemusíš, když jsi tu zůstal, ne?"

Zavrtí hlavou, načež se protáhne. Ruce zašátrají na Juliána, aby ho k sobě přitáhl a zavalil pod sebe. "Vyspal ses dobře?"

"Do růžova jako princezna..." přikývne mu souhlasně. V očích jsou jiskřičky čehosi.

"To jsem moc rád. Nerad bych se ti v posteli prezentoval jako uchrápaný nakopávač. Obsadím na chvíli tu koupelnu, ano?" sleze z něj, aby popadl své tričko a kalhoty. V koupelně byl už večer než šli spát, takže ví, kam má jít. Mezi dveřmi se zarazí. "Moment... ty do školy nejdeš?"

Julián omluvně pokrčí rameny. "Já jsem známá forma notorického zaspávače. Nemám rád to ranní vstávání, kdy mě v půl sedmé tahají z postele. Já jsem se školou v pohodě... prospěch je v pohodě a rodiče mi to tolerují, když se řádně starám."

"No... a jak je možné, že tví rodiče jsou stále doma?" pozvedne obočí, mají to být přeci učitelé, ne?

"Učí na vejšce... V pátek dělají oba dva od desíti a je půl deváté. Čas snídaně."

Nemohl spát o půl hodiny déle?

"Aha..." opustí pokoj se zamyšleným výrazem. Buď je ještě rozespalý a nesedí mu to kvůli tomu, že se nad tím nedokáže pořádně zamyslet nebo je prostě sto let za opicema a o kantorech má úplně jiné představy. Zaleze do sprchového koutu, aby na sebe pustil proud vody.

Teď už jen přijít na to, jak se vyhnout společné snídani. A nápad by měl. Prošel by mu?