9. Kapitola

Jsem moc ráda, že se vám tohle přidávání líbí a omlouvám se za včerejšek. :) Pokračujeme v krasojízdě a přidáváme novou postavičku do příběhu, tak jsem zvědavá, co na ni řeknete.

Věnování patří všem, kteří se podílejí na akci: komentáře/kapitola. Zatím mě to stále baví. :D

9. Kapitola

---

Opětovně ho zachvátil záchvat kašle, který mu vháněl slzy do očí, jak úporné to bylo. Měl pocit, že mu brzy vyskočí krkem i plíce. Vlk se stejně jako poprvé i při dalším kašlání otočil od své práce, aby si ho starostlivě prohlédnul. Měl na tom svůj podíl viny a nevěděl, jak by Petrovi pomohl. "Nechceš si raději lehnout?"

Petr zakroutí hlavou. "Není třeba, udělám si čaj a bude to dobrý." začne se zvedat, ale je zastaven mávnutím ruky.

"Seď. Uvařím si taky. A stejně jsem se chtěl protáhnout, jsem z toho sezení rozlámaný jako balíček tyčinek. Nemáš hlad? Objednal bych pizzu nebo klidně něco jiného."

"Ani nevím, jestli mám vůbec hlad. Ten čaj bude stačit."

"Ještě jsi dnes nic nejedl." konstatuje fakt, že Petr kromě koblih k snídani nepozřel nic jiného.

"Jsem zahleněný tak, že hlad nemá šanci." pousměje se křivě.

"Něco nám objednám." zamračí se na něj. "Máš nějaké preference ohledně jídel nebo sníš cokoliv? A ne neberu jako odpověď. Sežral jsem ti jídlo, takže platím co si jen objednáš."

"Toho bych mě využít ve velkém a přát si toho fakt hodně, co?" zasměje se Petr než ho zase zachvátí kašel. "Jím všechno, ale objednávat mi nic nemusíš. Stejně do sebe asi nic nedostanu."

"Za zkoušku nic nedáme." natáhne se po svém telefonu než odejde z pokoje do předsíňky, kde mají rychlovarnou konvici.

…

Seděli proti sobě na Vlkově posteli, protože on přeci nemohl dopustit, aby drobili do Petrova pelechu. Zachumlaný do své oblíbené mikiny a s oroseným čelem se Petr nakonec nechal k jídlu přemluvit. Nemohl říct, že by mu nějaký ten prášek nepomohl, ale řádně se po něm potil. Což bylo asi dobře. Znovu otevřel pusu jak nejvíc to šlo, protože Vlk ho s jídlem rozhodně nešetřil a objednal odněkud obří hamburgery s hranolkami. Krabička nesla název restaurace, kde vařili opravdu ty zdravější hamburgery bez majonézových dresinků a i hranolky nesly podrobný postup, kterým byly připravované. Byl překvapený. Do Vlka by neřekl, že bude na zdravou stravu, ale líbila se mu nálož zeleniny, kterou houska obsahovala. A maso v ní bylo skvělé.

"Doufám, že ti takové jídlo nevadí?" opře na něj Vlk svůj pohled.

Petr zavrtí hlavou, protože pokus o ukousnutí nevyšel. Čím víc se blížil do středu, tím náročnější to bylo. "Je to... velké." zahuhlá s pohledem na housku.

"Zdravé a skoro jako z Ameriky." pousměje se Vlk. "Jsou nejlepší."

Souhlasně pokývá, protože je to pravda. "Chodíš tam asi často, že? Ten poslíček se tvářil, že tě zná."

"Často ne, ale když není co, tak si tam zajdu." pokrčí rameny. "Mě znají na hodně místech. Divil by ses, jak moc."

"Na tebe se asi jen tak nezapomíná." zazubí se Petr.

"To není tím. Vliv mého otce na všemožných místech je znát i bez mé přítomnosti. A moje dredy jako ukázka dokonalé vzpoury před učesaným vzhledem, mi udělala reklamu."

"Tvůj otec je velké zvíře? A měl bych tě opravit, ale opravdu nevypadáš neučesaně. Oblékáš se dost dobře na svůj věk. A když se podívám na to, jak o tobě všichni básní, jak jsi úžasný a chytrý a nejlepší v ročníku... Myslím, že by na tebe mohli hrdí."

"Zvíře... sponzoruje školu, takže si o mě spousta lidí myslí, že mi to všechno platí, ale neznají mého otce. Takovou věc by v životě nedovolil. Pokud prý na to nemám sám, tak mám jít na učňák. Pyšní asi jsou, ale pořád mi předhazují moje dredy. Prý to není nic, čím bych se mohl chlubit. Nedělá rodině dobré jméno, když je něco jinak než by mělo být. Však to taky bylo, abych se trochu odlišil, kromě toho, jak se mi líbily. A je jedno, jak mi vychází škola."

"A proč žiješ na koleji? Mohl bys mít byt, ne?" Když už se Vlk rozpovídal, měl by toho využít alespoň trochu.

"Mohl, ale zatím nechci. Mě to tady vyhovuje. Alespoň trochu zdání pro ostatní, že jsem normální. Jak říkám. Bydlel jsem sám, protože se mnou nikdo nevydržel. Bývám dost nesnesitelný, to je pravda. Ty jediný jsi to vydržel nejdýl ze všech. Co tě k tomu vedlo?"

Petr se ušklíbne. "Co myslíš? Moc volného místa tady není a mám s tebou relativní klid na učení a všechno okolo. I když jsem na začátku zvažoval Honzovu nabídku, že se přestěhuji. Zdálo se mi to jako dobrý nápad, než trpět tvojí přítomnost. No... jak se ukázalo, tak jsme opravdu jenom lidi a každý je nějaký. Jde jen o to umět se dané situaci přizpůsobit. I když to s tebou bylo dost náročné. Zvykl jsem si na to, že umíš být pěkně nepříjemný."

"Upřímná odpověď, to se cení."

"Mám ti lhát o tom, jak úžasná tvoje společnost je?" zasměje se Petr až se rozkašle. "Nikdy bych to veřejně nepřiznal, ale to tvoje bušení do klávesnice a vyťukávání čehosi tužkou, je celkem uklidňující."

"Uklidňující? Čekal bych spíš pěstí mezi oči." zakroutí nad ním hlavou až se dredy neposedně rozvíří kolem jeho hlavy.

"Možná první týdny. Ale to jsem ti chtěl dát pěstí spíš proto, aby ses vzpamatoval."

***

"Petře, nechceš se mnou a s Lukym zajít do kina? Ať tu nesedíš pořád nad učením." Vlk se objeví ve dveřích pokoje jen s ručníkem omotaným kolem boků. Kapičky vody stále stékají po nahé kůži, jak se majitel zapomněl utřít.

"Potřebujete křena, že to nabízíš zrovna mě? Díky, ale radši ne. Ještě bych vám překážel." Od jeho nemoci uběhly dva týdny. Jejich konverzace se ubíraly klidným směrem o blbostech, kterým se dokázali smát i několik hodin potom.

"Navrhnul to Lukáš. Prý mám vzít spolubydlícího, že klidně vezme nějakou kamarádku, aby ses necítil sám."

"Vážně ne. A už vůbec ne kamarádku. Jak bych se k ní asi tak choval, nevíš?"

"Takže jsi gay na sto procent?" Otázky na tělo však ve společných rozhovorech míjeli.

Ta otázka ho zaskočí. Byl se svou orientací smířený již pěkných pár let, ale z Vlkových úst to znělo tak... zvláštně. "Hmm."

"Potom by mohl vzít svého kamaráda. Hele, zakopali jsme válečnou sekyru a vycházíme spolu celkem dobře, ne? Proč nechceš jít? Bude legrace. Tak se zvedni."

A dívat se, jak šťastně s Lukášem vypadají? "Tak dobře... ale jen když půjde i někdo další. Sám s vámi nejdu."

"Super. Hned mu to dám vědět. Tak se běž připravit. Za hodinu a půl vyrážíme."

Neptal se na co do kina jdou.

…

"Ahoj kluci, jsem fakt rád, že jdete oba dva." Mlaskavý polibek na Vlkovy rty. "Tohle je Julián. Juli, Petr je Vlčkův spolubydlící." Ani tady se Vlkovo jméno nedozví? "Lístky už máme, dělala se tam fronta, tak jsme je s Juliánem vyzvedli." Reklama na zubní pastu by se měla stydět.

Natáhne svou ruku, aby do ní přijal tu Juliánovu. Zkoumavě si tu osůbku prohlédne. Dotyčného schvátí rozpaky, když si jeho pohled uvědomí. Pousměje se tomu. Ještě nikdo z jeho pohledu nerudnul. Dlaň vystajlovaného kluka je lehce studená a orosená z toho, jak moc rozpačitě se cítí. "Rád tě poznávám." a udrží svůj úsměv na uzdě, když zrudlá tvář dostane o odstín sytější barvu.

"I já." Víc z něj asi nedostane.

"Můžeme jít, když jste se představili?" oba přikývnou, Julián uhne pohledem a zařadí se k Petrovu boku.

Zabere strategické místo uprostřed, aby zjistil, že Vlk se posadil sice po jeho pravici, ale jako správný džentlmen dal Lukášovi přednost a tak ho měl nyní po své pravici a nalevo Juliána, který s ním zatím jaksi nekomunikoval. Obsazení kinosálu se zastaví na hodnotě asi dvaceti lidí i s nimi dohromady. Alespoň bude klid.

Hororová komedie, kterou kluci vybrali, je docela obstojná. Jen ten žánr hororu se jaksi otisknul pouze do papíru. To si však myslí on. Polije ho studený pot, když se jeho ruky dotkne dlaň. Ten dotek totiž nepřijde zleva, jak by očekával, ale zprava. Lukáši, co to k čertu děláš? Otočí na něj svůj podmračeně vyděšený pohled. Vždyť vedle něj sedí jeden z nejvíc sexy lidí, které kdy poznal. A se kterým chodí. Je obdarován zářivým úsměvem. Raději svou ruku vytrhne, možná až příliš prudce, a pevně stiskne kelímek s nápojem. Dřív než se mu udělá zle.

"Jsi v pořádku?" přikloní se k němu tiše Julián, kterému zřejmě jeho prudký pohyb neunikl.

"Jo... jasně."

Levou dlaň stiskne stále chladná ruka, která jej jemně stiskne. Pokusí se o něj mdloby. Ale stiskne nazpátek. Neříká, že se mu Julián nelíbí, ale neměl by dávat falešné naděje.

Jejich dlaně se nerozpojí ani po konci filmu, kdy jako poslední opouštějí sál. Vlk s Lukášem se se smíchem někam vytratí a oni osamí. Němě se zahledí na rudnoucí tvář. "Kolik ti vůbec je?" vypadá jako křehká porcelánová panenka, která by se mohla při špatné manipulaci rozsypat.

"Bude mi sedmnáct... je to problém?" Skousne si ret a Petra to dostane. Vypadá vážně roztomile. Pro svoje tělo nečekaně vztáhne ruku, aby jej mohl pohladit po rudé tváři.

Je sám zaražen tím gestem. "Vůbec žádný." pokrčí rameny než svou ruku zase sundá a rozhlédne se kolem, aby zjistil, kde se nacházejí ti dva. Zaklesnutí do žhavého polibku na kožených sedačkách v rohu za restauracemi. "Dáš si něco k jídlu než se ti dva od sebe odlepí nebo je opustíme?"

"Asi... asi to jídlo." Špitne tak tiše, až Petr musí napnout sluchy, aby ho vůbec slyšel.

"Nemusíš se stydět. Nejsem ničím výjimečný." pokrčí Petr rameny a za ruku ho zatáhne k jednomu z občerstvení. "Není to žádnej odvar, ale něco si dát můžeme, tak si vyber. Zvu tě." usměje se na něj a zakroutí pobaveně hlavou, když se dotyčný znovu ponoří do rozpaků.

Nechápe sám sebe, proč se chová zrovna takhle, ale ty rozpaky na Juliánově tváři ho zvláštně okouzlují. V běžném dni by se po něm neotočil, protože to nebyl jeho typ, ale něco na něm bylo. Možná ty rozpaky. Tak si spolu alespoň sednou k jídlu, než si Vlk usmyslí, že má toho miliskování dost, aby nějak zkrátili dobu čekání a udělali si ji příjemnější. I když horko těžko dostává z Juliána nějakou pořádnou větu. Nakonec však uzná, že je to mnohem příjemnější než kdyby zůstal na koleji a sám v pokoji.

Vlk s Lukášem jim přijdou uprostřed jídla jen rychle oznámit, že odchází a jim nezbude, než to odkývat. Dnes si s Vlkem asi příjemný rozhovor nedá. Doprovodí Juliána až před dům, ve kterém se už nesvítí. Doba rapidně pokročila.

Najednou se k němu otočí s pousmáním. "Mohl bych ti poděkovat za to jídlo?"

"Jak?" Nedostane slovní odpověď. Julián zkrátí vzdálenost, která je dělila, na minimum. Jejich rty se střetnou. Kam se poděl nesmělý kluk?

Od jisté chvíle nabité a nevybouřené libido se v něm probudí. Prohloubí ten nesmělý polibek, který měl být poděkováním. Rukou přejede po jeho rameni až na krk a do vlasů, aby si ho mohl k sobě přitáhnout blíž. Druhou si položí na útlý pas.

"Nechceš jít nahoru? Rodiče už spí..."

Lukášův pokus o sevření jeho dlaně během filmu zahrabe na dno mysli. A to o něm chtěl přemýšlet.

Co by na to řekl Vlk?