12. Kapitola

Tak přeci jen jste se dočkali. Poděkujte Medvídkovi. Mě totiž ke změně nálady stačí strašně málo. Pro čtenáře nová kapitola, pro začínající závisláky je to další dávka pravidlených emocí. Ale řeknu vám, závislost takového typu není zase tak hrozná. My totiž fetujeme čistě. :D Do upozornění dnes patří naše oblíbená kolonka: nezabíjet autora.

Věnováno všem nejúžasnějším komentujícím.

12. Kapitola

"Jsi hotový?"

Souhlasně přikývne, když se plně oblečený a vymydlený, objeví v Juliánově ložnici. Zdržel se skoro dvacet minut, mělo to stačit, ale cinkání hrnků z jídelny a tlumené hlasy byly jasným důkazem o tom, že ještě stále nejsou v domě sami.

"Možná..." pousměje se spiklenecky, když si upraveného Juliána přitáhne za boky k sobě. "Ještě jsme si nepopřáli pořádné dobré ráno. Navíc teď už mám vyčištěné zuby. Díky za ten kartáček." našel ho na voňavém ručníku připraveném na umyvadle.

"To nestojí za řeč." usměje se na něj Julián, ale nevykroutí se mu. Naopak jeho mazlení přijme. Petra to překvapí. Myslel si, že se bude stydět, ale vypadá to, že si na něj a jeho chování zvyká dost rychle. "Půjdeme na tu snídani?"

"Mám neotřelý pocit, že se mě snažíš seznámit s tvými rodiči..." konstatuje těžce s povzdychem, ale pousměje se.

Julián jen pokrčí rameny. "Nepředstavím tě hned jako svého přítele... vyvolalo by to moc otázek a my dva spolu nejsme moc daleko." zazubí se na něj. "Jsi můj kamarád, se kterým jsem byl včera venku. Ano?"

Pohladí ho prsty po tváři než se oddálí. "Tak tedy pojď, ať to mám za sebou." I když byl rozhodnutý plně protestovat proti tomu, aby sešli do kuchyně ještě za přítomnosti rodičů, bez dalšího odporu vyjde za Juliánem z pokoje, aby mohl okamžitě obdivovat zařízení domu, což v noci nestihl. Navíc šli v šeru, takže neměl ani možnost. "Máte to tady pěkné..."

"Díky. Rodiče mají docela vkus."

Vejde za ním do kuchyně, kde již oba přítomní členové rodiny stojí u myčky, do které skládají špinavé nádobí a o něčem debatují. Petr se zarazí pohledem na hlavě rodiny, když ho zařadí do správné škatulky. Zbledne pod náporem skutečnosti, že se právě ocitá v dost trapné situaci na to, aby se na svého profesora už nikdy nepodíval. Jedna z nočních můr se právě plní.

"Tak už jste vzhůru oba dva? Juliáne, až vyprovodíš tady kamaráda, tak koukej mazat do školy. Nebude ti to procházet pokaždé, je to jasné?" Petr sebou při těch slovech trhne, protože byl naprosto zaujatý mužem, který k němu do teď stál zády.

"Jasně mami, vždyť mě znáš... jinak, tohle je Petr. Můj kámoš. Jsou s Vlkem spolubydlící." představí jim Petra naprosto pohodově. Kam se ztratila rozpačitost a rudnutí z jeho přítomnosti?

"Dobrý den. Černý Petr." Představí se slušně, když se to trochu odmlčí a pohled Juliho maminky se stočí na něj.

Ať už chtěla říct cokoliv, slova z úst jejího manžela ji předběhnou. "Já vás odněkud znám."
Petr zrozpačití. "Učíte mě tlumočnictví..."

Přemýšlivý pohled se změní v uvědomělý. "No jistě. Sedáte do předních řad." Sjede ho celkem přísným pohledem, který používá na své studenty, ale na ten už si Petr zvykl. Zrovna tenhle profesor musí být otcem kluka, který se mu chvílemi tak trochu podbízel? Trochu nezvyklá kombinace. A rozhodně by neřekl, že tihle dva budou příbuzní. Ale když si ho teď může prohlédnout víc z blízka, tak si uvědomuje, že ty rysy se nedají zapřít. "Takže jste Wolfíkův spolubydlící: To máte jistě dobrý vzor pro učení."

Je zaskočený. Čekal cokoliv, ale tohle asi ne. "Samozřejmě." vykoktá ze sebe rozpačitě. Jak je možné, že se vůbec dostal do takové situace? Extrémně trapnou situaci rozlouskne jediná žena v místnosti, která popožene svého manžela, aby stihli včas přijet do práce.

Jakmile osamí, tak spustí na Juliána. "Neřekl jsi mi, že tvůj otec je můj profesor!"

Vylekaný pohled na Juliho tváři ho trochu zarazí v intenzitě, s jakou chtěl vybuchnout. "Nevěděl jsem, že... vždyť je tam spousta profesorů..."

"Určitě jsi musel vědět, že Vlka tvůj otec učí."

"No ano, ale jak jsem mohl vědět, že máš společné hodiny zrovna s jeho skupinou? Omlouvám se, že jsem ti neřekl, že můj otec učí na vaší fakultě, ale nemusíš kvůli tomu na mě takhle vyjíždět."

Uvědomí si, že to asi vážně přehnal, když se Juliánovy jemné rysy zamračí v tichém ublížení. "Uvědomuješ si ale ten fakt, že jsi synem profesora, který mě učí, který mě má dovést až ke státnicím a... chtěli jsme spolu spát, kruci! To se na mě nemůžeš zlobit, že po tobě vyjíždím, když mi zatajíš tak důležitou věc."

"Takže teď se mnou nebudeš chtít spát jen proto, že jsem syn tvého profesora? Zůstává otázka, proč jsi se mnou nechtěl spát do teď, když jsi to nevěděl." Zaskřípe na něj zuby, jak je rozčilený. Bylo to přeci takové pěkné rande a příjemné probuzení ráno...

"Ano! Vlastně ne! Do háje..." prsty si přejede před tvář, aby se trochu uklidnil. "Podívej... tohle... to si budu muset asi promyslet, protože si nedokážu představit, že by mezi námi dvěma něco bylo a tvůj otec, můj profesor, by ležel vedle v místnosti zatímco my dva bychom si to rozdávali."

"Petře... ty jsi blbec. Roztáhnul jsem ti nohy jen proto, že ses mi líbil, že jsem se ti chtěl dát, protože jsi skvělej a věřil jsem ti, že bys mi neublížil. Chtěl jsem svoje poprvý právě s tebou a ty... proč si mě odmítal, když jsi dostal takovou příležitost?!" Teď už to není normální výměna názorů a argumentů, ale čistá hádka, když se kuchyní roznese Juliho zvýšený hlas.

"Možná proto, že jsme se viděli všehovšudy dvakrát a už při našem prvním setkání jsi mě zval k sobě domů. Nebo proto, že jsem ti chtěl ukázat něco víc, co může přinést vztah? Tohle asi vážně nemá smysl. Najdi si někoho lepšího, než jsem já, protože já jsem v tomhle moc nerozhodný."
Julián na něj zůstane vytřeštěně zírat. Jen dvakrát zalapá po dechu, jak se snaží ze sebe vyloudit nějaké slovo.

"Raději půjdu. Bude lepší, když to ukončíme teď, než abychom se hádali ještě víc." Chce se rozejít zpátky do Juliánova pokoje, aby si vzal svou bundu, ale je zastaven chladnou dlaní na svém rameni.

"Nechoď nikam, prosím."

Povzdychne si. Popravdě se mu nikam odcházet nechce. Julián je... Otočí se k němu čelem, aby tomu mohl čelit. Je blbý, že se chce připravit o takovou příležitost mít někoho, kdo na něj není citově upnutý? Kdo mu pro jednou nešeptá zrádná slůvka lásky, která v závěru stejně ubližují nejvíc? Alespoň jemu do teď. Vztáhne ruce, aby si ho přitáhl bezmyšlenkovitě do náruče. "Ale budeme tiše jako myšky." pousměje se do voňavých vlasů, vypadajících vždy jako čerstvě umyté a vyfoukané. Příliš upravené, ale dokonale padnoucí k Juliánově osobě. "Máš pravdu, jsem idiot. Jen mě to zaskočilo a rozhodilo. Promiň mi to, co jsem říkal."

Do ramene se mu rozezvoní tichý smích. Tak příjemný. "Dáš si kakao?" Překvapeně přikývne na souhlas. Takže Julián si zapamatoval jeho oblíbený snídaňový nápoj? Vyprávěl mu o něm, když se dostali na téma dětství. Pousměje se.

"Ale jen v případě, že si ho dáš i ty."

***

Byli domluvení, že se sejdou v sobotu ve čtyři hodiny odpoledne, aby se zastavili na sladký zákusek v jedné cukrárně a odtud půjdou rovnou k Juliánovi domů, protože rodiče odjeli ráno k nějakým příbuzným a vraceli se od nich vždy až v neděli podvečer. Situace s příchodem k nim se opakovala podobně jako při jejich posledním setkání. Následné ranní nedorozumění bylo zapomenuto v horkých polibcích a Petra v kapse u bundy tlačila krabička rovnou s dvanácti kondomy, kdyby na něco došlo a oni se tak nemuseli zdráhat s tím, že už jim došly. Neřekl Juliánovi, že je má. Nechtěl se dopracovat ke zbytečným otázkám, proč je kupoval zrovna na dnešní večer, ale v myslích to měli oba dva podobně uspořádáné.

"Chci ti něco ukázat..." řekne najednou Julián, když se na okamžik od sebe oddělí, aby se nadechli. Chvatné prsty mu přetáhnou mikinu přes hlavu i s tričkem. Oboje letí na zem už v předsíni.

"Neměli bychom to tady nechávat... co kdyby vaši přijeli?" zůstalo mu trochu víc ostražitosti, protože si stále plně uvědomuje u koho doma se nachází.

"Dobře, dobře." zachichotá se Julián a Petr se přistihne u myšlenek na to, že je ten normálně rudnoucí zajíček nějaký divoký a rozdováděný. Plácne ho jemně rukou po vystrčeném pozadí, když se sehne pro odhozené věci. "Pojďme nahoru a nezdržuj, jsem zvědavý, co mi na to řekneš."

"Asi už ti nikdy nekoupím čokoládový dort s jahodami, jsi nějaký rozdováděný." Ale nemá nic proti tomu. Odpovědí mu je další zachichotání a přitisknutí pružného voňavého těla na jeho. Uteče mu vzdech do krátkých, ale hustých vlasů. "Pojď mi tedy ukázat to, co s tebou dělá takové zázraky..."

Je za ruku dotažen do pokoje, který nevykazuje známky nějakého překvapení. "Sedni si tady a vydrž, hned to donesu." Usazen na okraj postele se zahledí za Juliánem odcházejícím k jedněm z posuvných dveří skříně. Vytáhne z ní jakousi krabici.

"Měl bych se bát?" zasměje se, když si tu krabici Julián přitiskne k sobě, jakoby se bál, že mu ji vytrhne, aby ihned zjistil, co má být to překvapení. Ale on trpělivě sedí a čeká, co se z toho vyklube.

"Nemusíš." zakroutí Julián s úsměvem hlavou než se rozkročmo usadí na jeho klíně s krabicí bezpečně umístěnou za Petrova záda, aby na ni nedosáhl ani neviděl. Sevře ho rukama kolem krku a ramen než spojí jejich rty do žhavého polibku.

Petr vyjede jednou rukou z útlého pasu na zátylek, aby mu nemohl s těmi sladkými rty utéct. Snad ho nevyděsí jeho vzrušení, které se v tuhle chvíli snaží prodrat přes pevnou látku džínů, aby se mohlo přitisknout k horké kůži.

Stiskne své prsty v hebkých vlasech, když se útlé tělo zhoupne na jeho stehnech proti jeho bokům. Zatahá ho trochu za vlasy, které tak pevně svírá. Chce ho líbat, lízat a sát na každém centimetru kůže, který se mu dostane pod rty. Potrestat a poškádlit ho za to, jak svůdný dokáže být.

Jenže něco je jinak. Zkoprnělost Juliána ho probere z plánů, které chtěl právě zrealizovat. Zmateně otevře oči, aby se zahleděl do těch jeho. Vyděšených. Uvědomí si, že jeho ruka není pořád tam, kde byla.

Zmateně pohlédne na paruku ve svých prstech. Místo krásné kštice je na Juliho pokožce hlavy jen jakési chmýříčko vlasů. Na porcelánově bledé tváři se objeví první slzy.

Nějaké překvapení je pro tuto chvíli zapomenuto.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Unwell - Kapitola 50

Čas nenávidět

Neobvyklé okolnosti