14. Kapitola

Dnes jen krátce, abych vás nezdržovala od čtení. Omlouvám se za prodlevu, ale včera mi došly síly... Snad vás to čekání mnoho neobtěžuje.

Věnuji všem stále komentujícím, kteří mi dodávají sil a múz do psaní i pár písmenky. :)

14. Kapitola

---

"Ahoj kluci. Petře." Julián přišel s lehkým zpožděním do kavárny, ve které se všichni měli po škole sejít. Už ze školy zasílal Petrovi zprávu, že přijede později. Přitiskne se k Petrovým rtům, aby ho políbil na přivítanou, než se s úsměvem posadí na volné místo vedle něj.

"Ahoj." pozdraví ho Petr s úsměvem a zachytí ho za ruku. "Co si dáš? My už jsme si objednali, když jsi psal, že dorazíš později."

"Dám si Latté a nějaký zákusek, mám šílenou chuť na něco sladkého. Skočím si vybrat." zvedne se, aby přešel k malému pultu, ve kterém jsou vyskládané různé druhy zákusků, které nahání sliny do úst. "Dáš si se mnou indiánka?" otočí se na Petra se zájmem a Petr si uvědomí, jak krásný Julián je. Tak přirozený a přitom... Ale bylo zvláštní, že se mu líbil i bez té paruky na hlavě. Když byli spolu zavření v jeho pokoji a Julián byl ochotný, neměl jí. Nebylo třeba se přetvařovat, když v pokoji vládlo šero. Se zavřenýma očima se prohraboval jemnými vlásky, zatímco Julián v jeho náruči klidně spal. Bylo to zvláštní. Celý ten jejich kamarádský vztah s výhodami byl něčím zvláštní. Líbilo se mu, že i přes to k sobě přistupovali jako by byli kamarády, ale zároveň milenci.

"Rád." nebyly to sice mořské plody, ale stačilo to, aby Vlk s Lukášem stříleli pohledem z jednoho na druhého, jak nechápali tak náhlou změnu v jejich společném chování. Stačilo by jen otevřít oči. Nemohl se dívat na jejich vztah. Najednou mu přišel tak zvláštně falešný, když je viděl, jak spolu cukrují a jemu se u toho vybavovala Lukášova dlaň. Ten jeho úsměv, který po doteku následoval, ho utvrdil v tom, že to nebyl omyl, ale záměr. Dost dobře nechápal, čeho chtěl Lukáš dosáhnout, ale prozatím se stáhl. Přistane před ním talířek se sladkou pochoutkou a on Juliánův výběr odmění úsměvem, který je mu oplacen stejnou měrou.

Co na tom, že se nemilují?

...

"Nedal by sis říct do trojky? Julián tě musí děsně nudit." Zakucká se. Vlk právě odešel na toaletu a on zůstal s Lukášem v pokoji sám. Zase mu ujel poslední spoj, který byl možný a tak zase zůstával spát u nich. Nevadilo mu to. Až do této otázky. Kdyby to věděl, odebral by se k Julimu domů a přečkal noc tam, ale ráno musel brzo vstávat a měl to kratší cestou od kolejí než jet přes celé město od Juliána.

Zvedne svůj pohled z papírů, které zrovna vyplňoval. Na čele se prohloubí jedna z vrásek, které se mu za těch pár měsíců stačily vytvořit. "Co prosím?"

"Nebo jen my dva? Vypadáš skvěle. Nastavil bych ti..." zamrká na něj Lukáš svůdně.

"Proč to děláš? Máš přece Vlka, ne?"

K jeho překvapení Lukáš mávne rukou a ledabyle si upraví vlasy za ucho. "Vlk je v pohodě. Určitě by to pochopil..."

Znechucen situací, náhlou nabídkou něčeho, co se mu příčilo, když se o něčem takovém jednalo za zády třetího a vůbec tím, že se jednalo o Vlka. Kdyby mu řekl ať se vyspí s Vlkem, že mu to je jedno, možná by do toho šel. Uneslo by to jeho pocity utlumené srdce? "Jsi blázen, když si Vlka jako partnera nevážíš."

"Každý máme své mouchy. Ale některé věci se utajují bídně." usměje se na něj sladce, než se odvrátí na příchozího Vlka, který si je přeměří prozíravým pohledem. Odvrátí se zpátky ke svým papírům, aby dal najevo, že tohle opravdu akceptovat nehodlá.

***

"Nelíbí se mi, jak se se mnou snaží Lukáš flirtovat. Vážně už mě to vytáčí. Chodí přece s Vlkem. A kdykoliv se s ním na okamžik ocitnu sám, mám obavy, co bude chtít provést. Ale kromě toho doteku v kině, o kterém už jsem ti říkal. Se zatím k žádnému jinému fyzickému sblížení neodhodlal. Nechci vidět chvíli, kdy se k tomu dopracuje... nevíš, co by na něj mohlo působit?" Protáčel se na Juliánově židli, který kreslil na velké plátno, které odkudsi vyhrabal i se stojanem. V barvách duhy vznikaly na papíře zvláštní úkazy, které Petra jakýmsi způsobem lákaly očima, aby si je zpětně prohlížel zas a znovu. A vidět u toho zamyšleného Juliána, byl taky zážitek.

Julián nad jeho slovy zrudne. Chvíli trvá, než se odvrátí od rozmalovaného obrazu pohledem k němu. "Lukáš byl vždycky... jednodušší. Ze začátku mu bylo jedno s kým a kde spí. Potom poznal Vlka a ten si ho dost zkrotil. Vlastně mě to ani nepřekvapuje. Lukáš je chytrý. A není slepý a no... to, že se ti Vlk líbí, to vidíme oba dva."

Petr se pokusí zachovat kamennou tvář, ale nepodaří se mu to. Do tváří se nahrne červeň. "Jak jsi na to přišel?"

"Díváš se na něj jinak... a na mě taky... Lukáš je vůl, nevšímej si ho." objeví se tolik typicky roztomilé zarudnutí. Pousměje se tomu, když se sám zbaví svých rozpaků.

"Vůl? Myslel jsem, že jste přátelé?"

"To jsme, ale v tomhle je vůl. Umí být i jiný, jen v některých případech myslí úplně jinou částí, než která je k tomu určená."

Potom mu dojde, co mu Julián před chvílí řekl. "Vadí ti to hodně?" pokorně sklopí pohled k zemi.

"Vadí mi co?" zeptá se překvapeně.

"No... to s tím Vlkem."

Julián se rozesměje zvonivým smíchem, který je balzámem pro duši. "Nebuď blázínek, jsme přeci přátelé s výhodami, pamatuješ? Nechci po tobě sliby na pravou lásku. Jen momentální věrnost. Víš proč." přejde k němu.

"Nechci zažít to, že se mi ostatní budou smát jen proto, že jsi mi nasadil někde parohy. I když to mezi námi není vážné. Líbilo by se mi, kdybys mi řekl, pokud budeš mít zájem o někoho jiného. Ustoupím mu."

"S tím souhlasím. Taky to nechci."

Štětec namočený do zelené barvy přejede po hladkém krku až do výstřihu rozepnuté košile.

"Co to děláš?" vyjukaně.

"Možná bychom zase mohli o kousek pokročit, nemyslíš?" rozzářené oči se soustředí na hypnotizování prstů, které rozepínají malé knoflíčky.

Petr se zachvěje, když se mokrý štětec znovu dotkne jeho pokožky, tentokrát té odhalené a pokračuje směrem níž. "Co kdybych si tě trochu pomaloval?"

"Neosypu se po tom?" zdraví nade vše.

"Nebuď blázínek. Tohle jsou obyčejné dětské tempery. Zdravotně nezávadné." mrknutí a úsměv. "Svlékni se a na postel."

Mile rád vyplní tenhle rozkaz.

…

Ležel na posteli, svlečený i z posledního kousku oblečení, což už bylo překročení dosavadních hranic jejich stýkání. Jeho penis hrdě čněl z klína a snášel všechno to lechtání jemným štětcem. Petr užasle sledoval Juliána, jak s jemně nakrčeným čelem soustředěně maloval na jeho tělo. Bylo to celé zvláštní. Lechtání přecházelo v příjemné vibrace a proto teď pociťoval vzrušení. Možná by se za normálních okolností styděl, ale neměl prostor. Julián vypadal tak rozkošně, že se musel nad tím pohledem přiblble culit.

"Co budeš dělat až bude dílo hotové? Vystavíš si mě do vitríny?" zasměje se pobaveně.

"Kuš, neruš..." je napomenut a spražen přísným pohledem, ve kterém je spousta pobavených jiskřiček.

"Začíná to trochu svědit..." neříká zase nějak velkou lež, protože zasychající tempera na jeho kůži vytváří krustičky, které při pohybu praskají a lechtají kůži.

"Ještě chvíli to vydržíš... už to bude brzo hotové."

"Doufám, že to brzo bude rychle, protože zaschlé tempery na citlivé kůži nejsou dvakrát nejlepší nápad." pousměje se, ale poslušně zůstane ležet v posteli bez sebemenšího pohybu navíc.

"Nemrmlej a vydrž, tady se tvoří umělecké dílo. Jen budu muset vyhrabat foťák, vypadáš luxusně." usměje se vlastnímu výtvoru těsně před tím než odloží štětec na paletku a odloží to na zem. Obkročmo Petra uvězní pod sebou. Zapírajíc se o dlaně vedle jeho hlavy se mu dívá do očí. "Dovolíš mi to z tebe později i smýt?"

Pomalu souhlasně přikývne. "Ale ty fotky nebudou, nechci takhle pózovat. Ještě by se to dostalo na internet a co potom? Moje kariéra překladatele by byla v čudu." vytáhne se na lokty, opře se svým pomalovaným hrudníkem o malířskou košili a vyhledá sladké rty. "Něco ti přebývá, nemyslíš?"

Malé přikývnutí a pohyb těla nahoru, kdy ze sebe stáhne košili bez jediného rozepnutého knoflíčku. "Když se na tebe takhle natisknu, tak bychom mohli ten obraz přenést i na mě..." jak řekne, tak udělá. Jejich hrudníky se nalepí na sebe.

"Spíš bych řekl, že zafungují jako dostatečné lepidlo a nás potom bude oddělování bolet." posměje se, když hladí Juliána po tváři.

"To zvládneme..." zavrní Julián do jeho ucha, když do rtů uchopí jeho lalůček a polaská. "Možná... možná bych ti mohl ukázat to moje překvapení. Chtěl bys?"

Podívá se mu do rozzářených očí a pomalu přikývne. Skoro by na to zapomněl, ale když to Julián takhle vytáhnul, zvědavost se v něm znovu probudila. Váha z jeho těla zmizí a on se na chvíli ocitne v posteli sám, než se Julián vrátí s tou samou krabicí.

"Ale nebudeš se smát..."

"Máš ten pocit, že bych se smál bez důvodu?"

Julián zakroutí hlavou, než se k němu vrátí, aby si vedle něj kleknul a otevřel onu inkriminovanou krabici, ke které se předtím nedostali. Petr se zvedne na lokti a se zájmem se na něj zahledí. Co to asi bude?

"Já jsem... bylo těžší to koupit, ale nakonec to vyšlo a no... podívej se sám. Myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit." Se sklopeným pohledem k němu přisune průhledné dildo reálné velikosti.

"Wow." zůstane na hračku překvapeně hledět. Zkoumavým pohledem neprozkoumá hračku, ale Juliána, který se zdá být chycen skrytými rozpaky. Tohle by do něj tedy neřekl. "Zkoušel jsi ho?" zeptá se pobaveně. Juliho pohled vystřelí vzhůru k němu, aby vzápětí uhnul. Rozesměje se. Tohle bylo víc než přiznání.

"Říkal jsi, že se nebudeš smát... chtěl jsem jen... připravit se."

"Je to legrační, ty stydlíne." Nedbá barev, které budou všude, kam se pohnou. Povalí ho na postel než vezme hračku do ruky a zkoumavě se na ní zahledí. V penisu mu při určitých představách jen zacuká. Až při Juliho trhnutí mu dojde, že se svým odhaleným vzrušením tiskne k jeho stehnu. Napadne ho spásná myšlenka. "Chtěl bys ho vyzkoušet? Na mě?"

Vyjukané. "Směl bych?"