16. Kapitola

Měla jsem dnes odpoledne zázrakem dobrou náladu... a tak vám tedy přináším další pokračování. A ještě jedna věc... zamyslela jsem se nad tím, že tahle povídka měla být kratší a pouze prázdninová. Bohužel s tempem mého psaní se nám to asi protáhne až do září. Komu to vadí, nechť zvedne ruku.

Věnování patří komentujícím minulé kapitoly.

16. Kapitola

---

Prohlížel svou skříň a přemýšlel, jak zamaskovat podlitinu na svém krku. Pěkně se přes noc vybarvila do fialova a ze světlé kůže křičela na své okolí; podívej se na mě. Jeho šatník nedisponoval žádnou šálou ani šátkem, který by si mohl v pokusu o jakousi módu, omotat kolem krku. Věděl, že Vlkův šatník takových věcí obsahuje mnoho, protože šátky si vázal kolem hlavy, aby vystajloval své dredy. A měl i ubrusově velké palestiny, které si v těchto zimních měsících vázal kolem krku, aby snad nenastydnul. O půjčení žádat nehodlal.

Vlk se vrátil pozdě v noci, kdy tiše přešel pokojem, zastavil se nad jeho postelí, jako by chtěl něco říct, ale po chvíli se zase tiše odvrátil a začal se svlékat ze svého oblečení. Nedal mu nejmenší možnost omluvit se, i když byl vzhůru, dělal že spí. V tu chvíli s ním mluvit nechtěl, ale nyní by ho zajímalo, co říká na svůj výtvor. Krk byl velmi citlivé místo na takové zacházení a on nemohl říct, že by Vlk použil zrovna lehký stisk.

Jak bude vysvětlovat svému okolí, co se mu stalo? Všimne si vůbec někdo? Julián si všimne. Při vzpomínce na Juliána a jejich víkendové hraní mu tělem projede záchvěv vzrušení. Byl to dokonalý víkend, i když stále ještě neměli přímý styk. Užívali si všechno okolo než se na to vrhnou. Byl ohromen hravostí, se kterou mu byla oplácena péče od někoho údajně nezkušeného. Chvílemi o tom pochyboval, ale v druhé chvíli ho zase Juliánovo chování utvrzovalo v tom, že mu nelhal.

Tělo na vedlejší posteli se zavrtí, jak se její obyvatel rozhodne přestat předstírat spánek. "Je to zlé?"

Petr se k němu otočí přesně tak, aby ve stínu lampičky mohl vidět své dílo. "Co myslíš?" řekne naprosto nepřátelsky, i když... jak se tak na Vlka dívá, jak leží v té posteli, ve které měl možnost včera na malý okamžik spočinout, odpustil by mu asi všechno. Byl absolutně hloupý.

"Omlouvám se."

"Nech si své omluvy od cesty. Nemuselo se to vůbec stát. Omluv ty mě, že jsem k tobě chtěl být upřímný a vyvarovat se případných neshod. Vím, že s Lukášem chodíš a předstíráte nějaké ty city, ale možná by ses ušetřil případného zklamání, kdybys byl sám." Se mnou.

"Měl jsi pravdu."

"Hm?"

"Jel jsem v noci za Lukášem a... neměl jsem to dělat."

Pozvedne obočí. Tohle je divné.

"Chtěl jsem jen k němu, i když neříkám, že mi tvá slova nezačala vrtat v hlavě. Říkal jsem si, že sis to prostě jen vymyslel, abys mě naštval. Tak jsem sedl na poslední spoj a chtěl ho překvapit. Překvapený určitě byl, ale trochu jinak než jsem si představoval." ušklíbne se opravdu ošklivě svým myšlenkám i vzpomínkám. "Nachytal jsem ho v posteli s nějakým nagelovaným fotbalistou, jak mi oznámil. A prý to s ním občas táhnul, jak se ještě svěřil, ale prý můžeme být dál milenci, jemu prý promiskuita nevadí." odfrkne si nad absurditou té situace a sjede pohledem na svého spolubydlícího. "Představ si to, jedeš za ním, abys ho potěšil a najdeš ho s někým jiným, jak se mu věnuje naprosto stejně, jako tobě..." řekne nahlas spíš pro sebe, jak se vrací k té situaci, kterou viděl. Nikdy si neměl brát klíče od Lukášových rodičů s požehnáním, že se u nich může ukázat kdykoliv. "Jsem hodně blbej, když jsem mu chtěl věřit, že by se mnou mohl vydržet bez podobných úletů? Rozešli jsme se."

"Spíš poblázněnej hezkým ksichtem..." konstatuje. Nepřizná si, jak mu z té zprávy buší srdce. Je sám. Opuštěný jako zraněné štěně, které hyena odkopla. Chtěl by ho k sobě přitáhnout a pohladit ho po těch zapletených dredech.

"Fakt se omlouvám... za tamto." kývne k jeho krku než se z postele vyhrabe, aby jen ve spodním prádle prošel kolem Petra a zavřel se za dveřmi koupelny. Ještě se však otočí. "Kdybych ti to mohl nějak odčinit, tak neváhej mi to říct." Ten na něj zůstane hledět. Jeho vysokoškolský život se motal kolem samých zvláštních situací.

***

"To si vážně dělá ten kluk srandu, kruci. Ukaž mi to." Julián mu starostlivě přitiskne ke krku utěrku s kostkami ledu. Petr jen usykne, když to zastudí.

"Bude to v pohodě. Jen pár modřin."

"Pár modřin? Budiž, ale uvědom si, že ten blbec tě škrtil, Péťo! Tohle se prostě nedělá. Jestli se mi ten blb ukáže na očích, tak ať si mě nepřeje. Nákup nenákup. Naštvaného mě ještě nezažil." zamračí se na něj a ohledá znovu ty usvědčující modřiny.

"Jaký nákup?" zeptá se Petr zvědavě v šanci změnit téma. Julián jako mávnutím proutkem zrudne.

"Něco mi kupoval..."

"Aha..?" zvedne významně obočí.

"Ta hračka... mě by tam nepustili..." sklopí stydlivě pohled k zemi pod sebou.

S pousmáním pozvedne ruku, aby svými prsty zvedl za bradu sklopenou hlavu. "A vybíral jsi to ty?"

"Samozřejmě, já to jen objednal a nechal poslat na prodejnu, kde to vyzvednul Vlk..."

"Juli... ani ty neznáš Vlkovo jméno, že mu všichni říkáte Vlku?"

Julián zakroutí záporně hlavou. "Taky ho neznám. Byl kolem toho ze začátku celkem humbuk, ví ho opravdu jen pár lidí, ale Vlk se uchytil tak dobře a tak rychle, že prý ho nikdo nepoužívá. ale co jsem slyšel, tak to není žádná hrůza, kvůli které by se musel skrývat. Tak nevím... proč?"

"Když jsem se ho na to ptal, odpověděl mi něco podobného, co jsi mi teď řekl ty... je to zvláštní, nemyslíš?"

"Asi se mu taková tajemná přezdívka líbí natolik, že se s ní ztotožňuje. A co si budeme povídat... jeho povaha je už taková, že to k němu dokonale sedí. V jednu chvíli se lísá pro pomazlení a v druhou by tě rafnul do zadku." zakroutí pobaveně hlavou. sundá ruku i s utěrkou. "Mohl bych se kouknout, jestli máma nemá v koupelně nějaký make-up, kdybys to chtěl zamaskovat. Určitě to nanášení nemůže být žádná věda."

Pobaveně se zasměje představě, jak dřepí před zrcadlem a patlá na sebe make-up. "To je dobré, nějak to zvládnu. Došlo mi, že mám ve skříni mikinu s vysokým límcem. Pro začátek by to mohlo stačit a nebude mi v ní ani zima. Ještě jsem ji na sobě neměl." Vděčně pohladí Juliho tvář. "Jsi v pořádku? Přijdeš mi nějaký horký."

"Jsem v pohodě, nemusíš mít starost. Jen mi ráno nebylo nejlíp. Asi nějaká viróza, teď to všude září..."

"Abys mi ještě neonemocněl." zamračí se trochu. "Co si udělat čaj a zalézt k tobě do postele? Budu se s tebou dobrovolně potit, abychom bacila vyhnali ven dřív než stihne zaútočit."

"To je skvělý nápad. Koupil jsem nový malinový, tak ho můžeme vyzkoušet."

"Další malinová věc? To si nemůžeme nechat ujít." uculí se, než se zvedne ze stoličky, aby dal vodu do konvice a pomohl s přípravou.

***

Chladné páteční ráno ho zastihlo s hlavou schovanou pod pokrývkou, protože ve vyšších patrech budovy bylo méně tepla než v těch nižších. Vlk se svými dredy na tom byl o něco lépe, protože jemu se krk v pohodě zakryl. Petr klepal kosu pod peřinou a odmítal vylézt, ale jeho močový měchýř si říkal o něco naprosto jiného. Jen zběžně se rozhlédl po pokoji, aby se ujistil, že tepláky a mikina jsou stále na stejném místě, kam si je večer odložil. Rychlým pohybem se k nim vrhne, tělem projede zimnice. Zapluje do teplých ponožek a zběžně sáhne na topení, které je sice vlažné, ale teprve se roztápí. Nesnáší tohle brzké vstávání do tmy a ještě do chladu.

"Odpoledne zajdu koupit takový ten ohřívač, tohle už se opravdu nedá. Přijde mi, že je to rok od roku horší." zakroutí probuzený Vlk hlavou a zachumlá se do peřiny, přes kterou má ještě přehozenou teplou deku. Je mu v tom kutlochu víc než příjemně.

"To bude fajn. Pak ti dám půlku. Vyber něco pořádného, ať nám tu nemrznou koule při každém vstávání..." zadrkocá zuby a spěšně vypadne do koupelny, aby vykonal potřebu a dal si teplou sprchu na rozehřátí.

"Petře, zvoní ti mobil." zabouchá na něj Vlk a Petr mu musí dát za pravdu, když své sluchy upře na jediný zvuk.

"A kdo to je?" zavolá na něj přes tekoucí vodu. Jestli potká na schodišti kluky, tak ho zabijí. V tomhle papírovém domě je slyšet každé šuštnutí a oni na sebe takhle volají přes zavřené dveře.

"Neznámé číslo."

"Aha, vydrž." zastaví vodu, utře si ruce a na hlavě hlavně ucho. Kdo by mu volal takhle brzo? Určitě to bude něco důležitého. Otevře dveře bez uvědomění, že je nahý a stále mokrý. Udeří do něj chladný vzduch. Tiše zanadává, než s povděkem vezme do ruky ten otravně vyzvánějící aparát. V soustředěnosti si nevšimne Vlkova hodnotícího pohledu, který věnuje jeho nahému tělu. A to před ním nebyl nahý poprvé.

"Prosím? Černý." slušně se představí, i když hlas je ještě trochu ochraptělý spánkem.

"Dobrý den, omlouvám se za probuzení, jsem Juliánova matka, už jsme se poznali... Syn byl před malou chvílí hospitalizován v nemocnici na nějaké vyšetření kvůli tomu nachlazení a chtěl, abych vám to zavolala, protože prý jste měli mít dnes schůzku."

Nesnáší takový škrobený projev, ale z chvějícího se ženského hlasu je patrné, že se děje něco víc, než jen nějaké vyšetření. Proč jinak by musel být hospitalizován? Vyšetření se přece dělají ambulantně nebo ne? "A kde leží? Řeknete mi to? Pustí mě k němu?" Možná reaguje až moc přehnaně, ale tohle se mu nelíbilo. To nachlazení, které s Julim vyháněli v posteli společně, se prohloubilo a z pokašlávání se staly záchvaty kašle.

Celkem bez větších problémů jsou mu sděleny informace, po kterých se ptal. Juliho máma je v tomhle svolná, protože Julián prý bude potřebovat podržet a péče rodičů už mu přijde otravná. Nemá nemocnice rád. Nedivil se. Ne po těch zážitcích, které mu Julián občas vyprávěl. Ale byly to jen takové útržky, které ho v jednu chvíli přepadly v nutnosti je někomu říct.

S rozloučením vypne hovor. V hlavě si všechno přemítá, aby něco nezapomněl.

Musí se zastavit v nějakém ochodě a něco pěkného nebo dobrého Julimu koupit. Určitě ho to rozveselí. Nemocnice nejsou příjemné na trávení času pro nikoho.

"Co se děje?" Vlk, stále stojící proti němu, se optá. "Něco doma?"

Zavrtí hlavou. "Julián je v nemocnici na nějaké vyšetření a my jsme dneska měli dohodnutou schůzku, tak měl starost, abych na něj večer nečekal."

"Jo tak... a je to vyšetření závažné?"

"Na to jsem se neptal, ale návštěvy jsou až od desíti, takže se půjdu ukázat ve škole a potom se uleju, abych za ním mohl."

"To jo, určitě ho to podpoří. Tak zalez zpátky do té sprchy, než nastydneš a bude z tebe taky lazar." popožene ho zpátky pod horkou vodu.

Petr vtiskne svůj mobil zpátky Vlkovi do dlaně a zavře za sebou dveře.

Proč se takové věci musí dít v jeho světě? Nešlo by to bez zbytečných komplikací jen v klidu?