Černý Petr - Bonus - část první

Vím, že jsem s přidáním dost otálela, ale když já jsem si nemohla pomoct :D a taky jsem neměla takovou příležitost. Takže až nyní. Děkuji za komentáře u poslední kapitoly. Jste úžasní, jak se mnou dokážete zacvičit. :) Nyní se snad dobře bavte.

Varování: 18+

Bonus - část první

---

První únor přistihl spoustu vysokoškoláků s úlevným úsměvem na tváři, protože zkouškové období právě vrcholilo a kdo to nenechal na poslední chvíli, mohl mít už volno od učení. Za dredatým mladíkem se právě otevřely dveře, jak do společného pokoje vstoupil i jeho druhý obyvatel. Bundu, kterou měl zasypanou sněhem, který ve své vrstvě nedokázal roztát, rozložil hned u dveří na věšáku. K nohám postele odhodí batoh.

Dominik se odvrátí od rozdělané práce, kterou si před malou chvílí otevřel a stejně se do ní zatím nepodíval. "Ahoj."

"Čau." Petr k němu bosky přejde, aby se mohl sklonit a políbit růžové rty, které se na něj od jisté doby spíš jen špulí než mračí z úzké linky.

"Všechno v pohodě?" Prsty pohladí mrazem zčervenalou tvář, které ještě stále nese stopy prosincového sporu v rodině. Jen fialová se zbarvila do zeleno-hnědé.

"Doktor tvrdí, že ano, tak mu budeme věřit." Promne si prsty kořen nosu, na který nemohl takovou dobu sahat. Nejhorší však bylo období, kdy ho schvátila chřipka a on se nemohl ani vysmrkat, aniž by bolestí neskučel do polštáře.

…

"Uvařil jsem ti čaj."

Petr vystrčí hlavu zpod peřiny, čímž odhalí nejen své rudé oči plné rýmy, ale také klaunovsky rudý nos, který zpod fialové tváře září jako reflektor. Vykulí oči, tak jak mu to chřipka dovolí. Pod pojmem "uvařil jsem ti čaj" si představil hrnek s čajem, ne obrovský nočník, kterým ho Dominik chystá prolít. Ale mohl nějak odporovat, když se tvářil jako velmi důležitá ošetřovatelka?

"Kakajíčko by nebylo?" zamrká.

"Čaj s medem jsou osvědčený způsob, jak z těla vyhnat tu teplotu i rýmu, kromě jiného." Petr čím dál častěji shledával, že kromě tlumočníka a psychologa, by byl Vlk i dobrým pedagogem. Ten jeho pedantský hlas, kterým mu oznamoval, co je a není dobré...

"Pofoukáš mi to?"

Starostlivý pohled věnovaný jeho nosu, potom sklouzne jakoby nic o pár desítek čísel níž. "Bolí tě to?"

"Myslel jsem čaj…"

…

Rukama do dredů vjede přesně ve chvíli, kdy se Vlk zvedne ze své židle, aby si ho přitiskl na své tělo.

"Takže…" rukama prohrábne jemné vlasy svého přítele, vtiskne drobný polibek na tvář, nos i rty. "Máš v plánu něco, co pro dnešní večer zahrnuje i mě?"

"Ve skutečnosti ses právě pozval na menší soukromou ohřívací párty ve sprše." mrkne na něj Petr, načež polapí jeho rty do těch svých.

"Je ti zase zima? Proč ne?" pokrčí s úsměvem rameny o chvíli později, když se od sebe odtrhnou. Nenápadně zneužíval toho, že Petr docela často rád mrznul. Nebo mu to alespoň tvrdil. Studená chodila byla důkazem.

…

"Tobě už je zase zima? Vždyť topí." Vlk se nechápavě zahledí na oblékajícího se Petra.

"Nemůžu za to, že jsem málo teplej." Pokrčí rameny a dál se souká do vyteplené mikiny, kterou dostal k Vánocům.

Nepochopil by, kde se u Vlka vzalo vyprsknutí, ale on opravdu neslušně vyprsknul smíchy. O chvíli později se ocitne v jeho "vyzubené" náruči. "S tím bychom měli honem rychle něco udělat, co myslíš?"

Udělali to opravdu důkladně.

…

Nenápadně se proplížil za svým milencem do koupelny. Zase tak nápadné to nebylo, vzhledem k tomu, že se domluvili, že přijde, ale svršky odhodil už v pokoji a nyní se, stále ještě nezpozorován, plížil malou koupelničkou až k delfínkovanému závěsu.

"Nemusíš se plížit jako duch, vím o tobě."

Přistiženě sebou trhne. "jak je možný, že o mě vždycky víš?"

Závěs se odhrne. "Úplně normálně. Jak se snažíš být extra tichý, tak tím se vlastně prozradíš." Mrkne na něj, shrne své dredy do gumičky a ustoupí o krok dozadu. "Tak přidáš se nebo budeš čekat venku?"

Bez dalšího pobízení hupne do sprchového koutu. Stud šel pryč už dávno.

…

"Ouu, promiň, nevěděl jsem, že se budeš zrovna převlékat." Vlk vstoupil do pokoje tak prudce, že sebou Petr leknutím trhnul. Boxerky na půl cestě do cíle. Vystavený na odiv. Jedno Vlkovo mrknutí stačilo k tomu, aby krvavě zrudl. Nedoufal, že přijde tak rychle od odchodu, ale vypadalo to, že se vrátil opravdu nezáměrně do takové situace.

"V pohodě." Ale rozhodně v pohodě nebyl. Tohle dělal ten zatracený osud, který chtěl Dominikovi poskytnout snad všechny obrázky o jeho osobnosti. Rychle zakryl perfektní výhled, který Vlk měl a odvrátil se do strany. Nutně se potřeboval obléknout. Oblečení mu vytvářelo další hranici mezi světem a jím.

"Nemusíš se stydět…"

To věděl i bez Vlkových slov. Dominik měl svůj zvyk "svléknout se kdykoliv se mi zachce" pevně pod palcem a radostně využíval Petrových rozpaků v každé takové situaci. Ale copak se neměl stydět, když ho Vlk pokaždé propaloval tím svým prazvláštním pohledem, jehož významu stále ještě nepřišel na kloub?

Paže ho mazlivě pohladily po bocích a vzápětí se na něj přitisklo celé Vlkovo tělo. "Nebo rovnou můžeš zůstat takhle."

Nechápal, jak se jejich první sex vůbec mohl odehrát, když se ve Vlkově přítomnosti choval jako cudná panna.

…

Vlk se rozhodně neostýchal ukázat mu, jako intenzivně po něm touží. Vzrušený penis se mu tisknul mezi půlky, jak k němu byl otočený zády. Dlaně mezitím obkružovaly jeho boky, sem tam se mazlivě dotkly i jeho vzrušení, ale jinak mu nevěnovaly moc pozornosti. Dokázalo ho to vyburcovat na maximum. O to víc intenzivněji se otíral svým pozadím o Vlkův vzrušený klín a doloval z něj vzrušené vzdechy, které Vlk tlumil do jeho ramene.

…

"Tys mě kousnul!" třel si bolestivě pokousanou kůži. Obtisk zubů byl stále výrazný. Vlk se na něj omluvně usmíval.

"Pofoukám ti to!" A jak řekl, tak udělal. Jenže nebylo to pofoukání, jaké si představoval. Nejdřív se jeho kůže dotkl horký vzduch, když opravdu pofoukal poraněné místo. Překvapením pro něj byl jazyk, který začal vznikající modřinku líbat a laskat. Vlastně to překvapení spočívalo v zachvění, které ten dotek vyvolal. Překvapeně pohlédnul na Vlka, ale ten mu nevěnoval pozornost. Byl zaujatý jeho tělem až příliš. Sebevědomí mu nechybělo. Netrvalo mu moc dlouho než našel všechna správná místečka, kterými mohl s Petrem manipulovat, jak se mu zachtělo. Z laskání se stala podivně sexistická masáž ztuhlého svalu, který pod intenzivním laskáním povoloval.

Místo toho tuhla jiná místa na jeho těle.

…

Laskající ruce si ho otočily v náruči čelem k sobě, aby mohl chytit jeho rty a líbat ho do posledního doušku kyslíku.

Bylo dokonalé, jak se jejich těla dokázala přizpůsobit situaci, která mezi nimi právě probíhala. Byl to tanec dvou čerstvě zamilovaných těl.

"Už jsi dostatečně ohřátý?" Na nažhavenost se ptát nemusí.

Lehké přikývnutí z Petrovy strany.

"Výborně." vydechne mu do úst než se nakrčí, aby ho vzal pod hýžděmi a s lehkostí zvedl s přimáčknutím na zeď za Petrovými zády.

Petr zaboří své ruce do zapletených vlasů pevně spojených gumičkou. Ozve se jemné zavrčení, když z nich gumičku s odhozením do neznáma sundá. Šátek mu sluší mnohem víc, ale v těchto situacích miluje, když se jimi může prohrabovat a lechtat s nimi citlivou pokožku.

…

Povalený na záda. Nahý. A přesto naprosto spokojený.

Vlk se nad ním tyčil jako Bůh. S naběhlou erekcí v klíně to byl zrovna Bůh sexu. Amorek uletěl, aby se schoval za mrak. Roztáhl nohy od sebe v očekávání vrcholu dnešního večera. V sexu došli snad ještě dál než v samotném poznávání toho druhého.

Dlouhé dredy se rozutekly kolem jeho hlavy jako chtiví hadi, když se Vlk sklonil, aby ho políbil těsně předtím než do něj vstoupí. Po pečlivé přípravě to byla odměna, na kterou Petr takovou dobu čekal. Dominik se vyžíval v mučení jeho osoby. Loudil z něj steny dlouhou a pečlivou přípravou, dokud ho nedovedl až k vrcholu, aby si ho následně mohl vzít a sám se oddat pohlcení vzrušením.

...

Chytil ho za vlasy tak, jak mu ukázal, že to má rád.

Dělal to často a s intimitou vlastní dotekům.

Vlkovy zářivé oči se najednou rozevřely. Pohltily jeho pohled do svých hlubin a on najednou mohl spatřit otevření celého Vlkova světa. Všechny potlačované emoce se vylily přes okraj propastných a chladných hlubin.

Odhalil mu sám sebe, jen aby se ho nebál. Aby se s ním cítil dobře.