6. Kapitola

Tak to bychom měli... Kapitola s 18+ za vaše komentáře. Příběh se zatím vyvíjí správným směrem, i když už jsem na něj asi dva měsíce nesáhla. Bavte se a děkuji.

6. Kapitola

---

Přišlo mu, že díky tomu, co předvedl v autě, se mezi nimi prolomila i poslední bariéra jakéhosi studu, který doprovázel tato nezávazná setkání. Momentálně za sebou zabouchli dveře od Víťova bytu a velmi agresivně si vyměňovali polibky. Byl překvapený s jakou lehkostí u dnešního partnera znovu vyvolal plné vzrušení. Sám už měl trochu problémy se sebeovládáním, protože vášnivé polibky v kombinaci se vzájemným ošmatáváním ho dost rajcovaly. A to nemohl z hlavy vypustit obraz momentu, kdy se mu Víťa udělal do pusy a díval se přitom přímo do jeho očí. Než ho orgasmus stáhl s sebou.

Skopnul boty a vrhnul se na Víťovu bundu, kterou si dotyčný stihl někdy během jeho chvilkové nepozornosti při vystupování navléknout.

"Jdeš na to rychle, divochu… líbíš se mi…" Uchechtne se Ví´ta, když se odtrhne od jeho rtů, aby mu na oplátku stáhnul lehký svetr i s tričkem najednou. Obdivně sjede vypracovanou postavu, kterou tím odhalí.

"Kafe mi můžeš nabídnout potom." Ušklíbne se Jakub a místo stydlivosti dá naopak najevo svou radost z toho, že se svému dnešnímu partnerovi líbí. Vrhne se na sponu opasku, který už dnes jednou rozepnul.

"Taky fakt…" uchechtne se Víťa a napodobí Jakubovo počínání. Za chvíli už jsou oba nazí, zaklesnutí do sebe je nějakým způsobem navede do ložnice, kde ho povalí pod sebe. Prohrábne svými prsty dlouhé vlasy, které mu nějakým záhadným způsobem učarovaly. Prostě mu k Jakubovi seděly. Zalehne ho svojí vahou.

"Neprotahuj to…" vydechne Jakub vzrušeně, když se jeho vlastní vzrušení začne otírat o podbřišek druhého muže. Jakmile se setkají jejich vzrušené penisy, zasténá. Rukou sjede do těch míst, aby je oba stisknul ve své dlani. "Prostě mi to udělej. Hned." Přikáže si. Víťovo zazubení je pro něj spíš přilitím oleje do ohně. Odbourá veškeré svoje zábrany. Správným chmatem převalí Víťu pod sebe, aby se shledal s velmi překvapeným pohledem. Uculí se jako nejsvatější anděl. "Máš kondomy?"

Krátké přikývnutí a o pár vteřin později už má úplně novou krabičku v ruce. K tomu ihned přibude i tuba s lubrikačním gelem. Z téhle pozice by si ho klidně mohl bez ptaní vzít, ale momentálně spíš pociťuje přání vlastního vyplnění. Bylo mu to jedno, jestli bude nahoře nebo dole. Přijímal obě pozice a uměl si je užít. Zuby roztrhne plastikový obal. Uchopí pevně do ruky erekci svého společníka u kořene a s vyzývavým pohledem mu pohlédne do očí. Usměje se než se skloní, aby ho vzal na okamžik do úst a hned na něj začal natahovat latexový pláštík. Spokojený se svou prací na něj ještě nanese bohatou dávku gelu. Klekne si nad něj, kolena natisknutá k bokům. Nemusí zkoumat emoce svého společníka. Jeho trhané nádechy jsou mu jasnou odezvou na to, že ho tímhle chováním překvapil. Zvedne k němu svůj pohled, aby se ujistil, že jeho počínání je bedlivě sledováno, s malým úšklebkem vjede svou dlaní do svého klína, ovšem vlastního vzrušení si nevšímá, vklouzne svými prsty až na svůj vstup do těla. Prsty od gelu právě teď použije k rychlé přípravě. Přivře oči, když se první kroužek svalu podvolí jeho tlaku. Volnou rukou nahmatá Víťovu dlaň, která do teď hladila jeho stehno a přesune si ji na svůj penis. nemusí mu říkat, co po něm chce. Prsty se ochotně rozběhnou v uspokojivém tempu po celé jeho délce.

Ticho pokoje je rušeno jejich vzájemným oddechováním. Unikne mu tichý sten, když do svého těla vklouzne i druhým prstem. Pevné sevření na jeho penisu ho ujistí, že tohle divadýlko rozjel správně. Moc svou přípravu neprodlužuje, prostě se projede svými nagelovanými prsty a o okamžik později se již aranžuje nad plně vzrušený Víťův penis. Jeho tělo ho začne přijímat víc než ochotně. Přivře soustředěním oči, když se pomalu spouští dolů. Vydechne a zavrtí se, když je usazen ve Víťově klíně. Jeho penis je v tu chvíli pevně sevřen, k jeho uším dolehne zvuk tichého zasténání. S potěšeným úsměvem se znovu zavrtí.

"Líbí se mi tvoje bezprostřednost." Zavrní spokojeně jeho společník, než se vzepře na lokty, paži omotá kolem jeho pasu a rázem leží na zádech v peřinách, zamáčknutý do matrace. Zazubí se. Nohy omotá kolem společníkových boků a vyklene se proti němu. Pocit naplnění a nadcházející uspokojení je pro něj v tuhle chvíli stěžejní. A pokud společník neprotestuje, proč se namáhat s maličkostmi. Odpovědí mu je překvapené vyheknutí.

"Takže ty chceš zlobit, jo?" V šeru pokoje se blýsknou bílé zuby v úsměvu. Prudce přirazí do těla před sebou až z něj vydoluje překvapené vyheknutí. Spokojeně se zazubí. Rukama se zapře vedle jeho hlavy, skloní se, aby svými zuby poškádlil odhalený krk, když Jakub na chvíli zvrátí hlavu dozadu.

Zasténá pod tím dotykem. Nohy se pevněji sevřou kolem boků, čímž ho uvězní ve svých útrobách. Svaly se napnou proti protestu. Ozve se pobavený smích, jak se Víťa snaží dostat z toho sevření.

"Když mě nepustíš, tak se tohodle nezbavíš." Přejede dlaní po celé jeho vzrušené délce.

Jakub se ušklíbne. "To si myslíš ty." zamrká na něj hravě a i přes to pevné spojení se pohne, zmobilizuje svůj svěrač a pevně ho sevře. "Co na to říkáš teď?" zeptá se nevinně.

"Ty jsi… neuvěřitelný."

Potěší ho to. S uculením znovu zopakuje ten pohyb. Víťovi se oči vzrušením jen lesknou, vypadá to, že díky jeho počínání ani teď nevydrží moc dlouho. Povolí nohy. "Tak mi to konečně udělej…" řekne hravě.

Víťa nad ním zakroutí s úsměvem hlavou. Odhodí své brýle někam daleko. Vlastně Jakubovi nějak nedocházelo, že se stále má, jak jemné byly. "Jak si pán přeje…" vezme ho za bedra, nadzvedne jako kdyby nevážil vůbec nic a přirazí.

Pokojem se rozlehne dvojité zasténání.

***

"Asi nekouříš, co?" Otočí se na něj, dosud příjemně rozvalený ve zválených peřinách.

"Kouřím, ale jen kožené doutníky, to víš, jsem labužník." Přetočí se k němu Víťa se spikleneckým úsměvem. Jeho prsty se rozběhnou po nahé pokožce. Jakub se tomu jen zasměje. Celkem by si i zapálil. Ale ne proto, že by se potřeboval uklidnit. Spíš chtěl ten jejich sex završit něčím příjemným. "Promiň, jedině bys chtěl jít na balkon… tam by mi to zase tak nevadilo." Usměje se Víťa omluvně.

"Ne… v pořádku. Moje neřest, to víš… nějakou chvíli to vydržím." Mrkne na něj a zvedne se na lokti. "Takže… mám vypadnout?"

"Myslel jsem, že tu někdo říkal něco o kafi?"

"To byl jen vtip…"

"Aha… no… klidně ti jí uvařím, když to bude důvod aby ses zdržel ještě o chvíli dýl."

Jakub na něj překvapeně pohlédne. Většinou se se všemi svými společníky rovnou po sexu oblíkli a šli si po svých. Ale zase… proč pro jednou neudělat výjimku?

"Tak fajn. Jestli tě tím nějak neobtěžuju, tak proč ne…" pokrčí rameny a usměje se než se na něj převalí. "Ale… co kdybychom se ještě před tím vrhli na malý zákusek?"

Víťův náhlý smích musel projít celým bytem. "Jsi vážně neuvěřitelný. Udělal jsem se dnes už třikrát, nejsem zrovna nejmladší…"

"To já taky ne a stejně bych si dal říct." Pokrčí Jakub rameny. Zavrtí se v bocích, aby zjistil situaci dole a ukázal Víťovi, jak na tom je. Zvedne jedno obočí. "Tvoje tělo říká rozhodně něco jiného."

Prsty se obemknou kolem jeho zápěstí. "Co bys řekl na přesun do sprchy? Mám sice vanu o nic moc velikosti, ale budeme se stejně mačkat, takže nám to může být jedno." Zazubí se na něj.

"No… nemám námitky. A jsem zvědavý na tu nic moc velikost."

…

"Asi bych se ti měl s něčím přiznat…"

Jakub zpozorní. Tohle zní dost vážně. Zanadává si. Nedostal se do nějakého průseru? Ta kuřba bez jakékoliv ochrany…

"...tohle bylo poprvé, co jsem šel někoho takhle balit do baru. No… víš… na jednu noc. Nezávazně."

Obrovský kámen, který mu spadne ze srdce na nohu, ho probere z transu přemýšlení o tom, co bude dělat, pokud má Víťa nějakou nemoc. "To vážně?" řekne překvapeně. "Nepoznal bych to… nebyl jsi vůbec nervózní…"

"Ale byl." uchechtne se Víťa než se natáhne pro svůj hrnek s kávou. Seděli oba nazí v obývacím pokoji na jeho pohovce a upíjeli horký nápoj. "Dost… o to víc jsem byl překvapený, když ses po mě tak vrhnul no… už v autě. Vůbec jsem s ničím takovým nepočítal."

Kuba se zasměje. "To jsem celý já." pokrčí rameny. "A proč najednou taková změna, jestli se můžu zeptat?"

"Žil jsem nějakou dobu v zahraničí… práce mi byla milostivější než nějaké vztahy. Takže většina známostí trvala jen pár týdnů. Ne, nemusíš se děsit. Žádný dramatický a srdceryvný rozchod." ušklíbne se. "Chtěl jsem zkusit něco jiného, než být se svými klienty."

"Podnikáš?"

"V určitém směru ano." Pousměje se a narovná si na nose své brýle. Jakub si ho znovu pořádně prohlédne. Vlastně… i by to jeho vzezření odpovídalo. Rozhlédne se kolem sebe, aby se zazubil. Rozhodně tomu odpovídalo i vybavení knihovničky.

"A ty?" zeptá se Víťa najednou zvědavě. Sjede ho pohledem. "Podnikatel určitě ne, doktor taky ne… máš dost svalů… sportovec?"

Jakub se zazubí. "V určitém směru ano." Rozesmějí se oba dva ve stejnou chvíli. Byly čtyři hodiny ráno a oni seděli u Víti v obýváku, popíjeli kávu a tlachali o nedůležitých věcech.

***

Domů se dostal až druhý den večer. Strávil u Víti celý víkend. Zadek měl protažený tolikrát, že při posledním vstupu už nepotřebovali ani lubrikant. Zazubí se sám pro sebe. Byl to skvělý víkend. Z devadesáti procent ho strávili celý v posteli. Víťa se ukázal nejen jako dobrý postelový partner, ale taky jako dobrý kuchař a hostitel. Imponovalo mu to. Obzvzlášť, když přišlo překvapení ve formě silikonové hračky ve Víťově zadnici, když si on na chvíli zdřímnul. Vypadalo to, že byl připravený na cokoliv. A tuhle přípravu rozhodně zvládl bravurně.

"Ahoj Kubo. Sháněl jsem tě…" ozve se vedle něj najednou Rosťův hlas.

"Čau. Chtěl jsi něco důležitýho?"

"Ale… neodhrnoval si… mladej se zmínil, že ti něco bylo, tak jsem se chtěl jen ujistit, že jsi v pohodě."

"Jasně, jsem. To vidíš, ne?" Věřil tomu, že ten uspokojený výraz ze svého obličeje ještě pořád nedostal.