Zachránce - Dodatek

Dodatek k Zachránci. Čekal ho někdo? Pokládali jste si otázky, co bude dál s Alexem? Dnes dovolím, abyste mu nahlédli malinko do stávajícího života, když se s vámi podělím o pár střípků. Doufám, že vám to udělá malinko radost.

Věnování dnes patří mojí Pretynce, která slaví v tento den narozeniny a trochu na mě s tímhle dodatkem urgovala. Takže... je pro TEBE! Snad se ti to bude trošku líbit a nezabiješ mě. *Jdu si dělat viteály* Miluju tě ♥♥♥♥♥ a přeju ti k dnešním narozeninám spoustu trpělivosti s mojí osobou během našeho společného psaní, abys mě něchtěla vyměnit (zabít) a prostě... doufám, že tě to alespoň malinko potěší...♥

Zachránce - Dodatek

---

Rozhodně si nepředstavoval, že by na svatbě nejdokonalejšího páru mohl takhle ujet. Nutilo ho to neustále přemýšlet. Alkoholový opar vznášející se nad vzpomínkami, mu však nedovoloval nahlédnout. A když už přišel mžik, okamžitě se mu zkreslil. Bylo to už hodně dávno, kdy se opil do takového stavu. To byl mladý a blbý. Což se nevylučovalo ani teď. Ale většinou ho jen dlouho bolela hlava, tady nějakým záhadným způsobem přišlo okno.

Vybavoval si hodně z toho, co spolu dělali. Obzvlášť při pohledu na svůj zaneřáděný podbřišek, když se snažil probrat ve sprše hned po tom, co se vypotácel ven, aby oblažil jakýsi keř obsahem svého žaludku. Pachuť alkoholu však zůstávala i po několikátém vyčištění zubů. Dobře mu tak, když to do sebe lili jako limonádu.

Vybavoval si to i teď. Po několika dnech od svatby. Navlékne na sebe mikinu, zabalí nejnutnější věci a vydá se k autu. Možná mu společné prohlížení fotek přinese nějaké odpovědi.

********

Ruce si myl už několikrát a pořád měl pocit, že je stále neměl čisté. I když měl při zásahu rukavice. Ale byl to kolega, který potřeboval jeho pomoc. Byli bez pomoci odkázaní jen sami na sebe. Rukávy měl od krve až nad lokty, jak se snažil krvácení zastavit. A to nemluvil o zbytku svého oblečení.

"Alexi… uklidni se. Bude v pořádku, odvedl jsi skvělou práci."

"Ty to nechápeš…" znovu se natáhne po kartáčku, aby si ruce znovu vydrbal. "Bylo tam strašný množství krve. A pořád krvácel…" Hlesne. Felix se natáhne po jeho ruce, aby jej zastavil v půli pohybu. Místo toho si nahé tělo přitiskne na sebe. Pevně ho obejme kolem pasu. Druhou rukou začne hladit rozložitá záda.

Hlas se v něm zadrhne, jak chce protestovat. Jak se chce vytrhnout z náruče druhého muže. Zacuká se, ale sevření kolem něj je moc pevné. Dlaň hladící ho v uklidňujícím tempu po páteři ho překvapí. Zjihne, přemožen emocemi.

"Neměli vás tam nechávat bez zálohy. Vážně to od nich byla pitomost, ale kluci se snažili tam dostat co nejdřív. Nic se vám nestalo. Už je to dobrý. Teď jsme v relativním bezpečí."

"V relativním… to je záruka za naše životy."

"Vybrali jsme si tuhle práci dobrovolně, Alexi." připomene mu jemně Felix.

"Já vím. Jen někdy… víš, když pracuješ v terénu a ošetřuješ zraněné, tak je to jiné. ale když je mezi zraněnými kolega… vždycky mě to tak podivně zasáhne… jak ošemetné to je. Otočíš se zády k nepříteli a máš kulku v zádech. Je jedno, že nemáš zbraň. Že je neohrožuješ. Že zachraňuješ životy jejich lidu, i když je každý na druhý straně..."

"Tak už to tady chodí. Musíme to přijmout nebo s tím seknout." řekne Felix prostě. Přitiskne Alexe víc k sobě a chvíli tam zůstanou mlčky stát.

********

Volný den využil k tomu, aby si dal pořádnou sprchu. Co záleželo na tom, že tekla studená voda? Venku bylo horko a sluníčko pařící přímo do jejich otevřených sprch bylo příjemné. Vydrbal ze sebe všechen ten prach, který na něm stihl spíš zatvrdnout. Zubil se přitom sám pro sebe. Kdyby ho tak viděli doma… nevěřili by, že je to on. Ale tady se takové ošemetné záležitosti jako byla sprcha každý den, nemohly řešit. Obzvlášť, když se čtyři dny v kuse jen lítalo tam a zpátky.

Natáhne na sebe kombinézu a obuje si kanady. Měli sice volno, ale jen částečné. Kdykoliv je mohli povolat. Tričko si nechá v ruce, mokrý ručník přehodí přes ramena, aby ho příjemně chladil. Opálený byl jako by si užíval někde u moře. Což mělo hodně daleko k tomu, co bylo skutečností.

Náhlý rozruch na nebi ho donutí se otočit. Bojový letoun nad nimi? Kde by se tu vzal? Byli přece základnou záchranných složek.

Výbuch kousek od tábora ho donutí šokovaně zastavit na místě. Najednou všichni vyběhnou ze svých stanů. Všichni mají na tvářích stejně nechápavé výrazy jako on.

Jako ve zpomaleném filmu sleduje výbušninu klesající jeho směrem. Dopadne.

"Alexi!" Felixův hlas protne ruch kolem něj. Otočí hlavu za hlasem a chce se usmát. Říct, že je v pohodě a rozběhnout se k němu, aby zjistili, co se to kolem nich děje, ale ohlušující výbuch ho zasáhne nepřipraveného.

O pár metrů ho odhodí. Bolestivě tvrdý dopad na ruce ho probere. Zůstane zmateně ležet na místě. Kolem něj se rozběhne několik lidí z jednotky, kteří měli službu. Zem zaduní a otřese se. Zaryje prsty do písku, chce se zvednout, ale tělo jako by ztratilo veškeré síly, ochromeno náhlým šokem.

V absolutním tichu pozoruje ze země chaos, který tam panuje. Zahledí se na zbraň, která by měla hlasitě vystřelit, ale on vidí jen záblesk. Neslyší. Neslyší nic. Až pak mu dojde úporná bolest na uších. Cítí nějakou tekutinu, stékající mu na tvář.

Někdo se dotkne jeho paže. Felix mu něco říká. Vidí to. Vidí jeho pohybující se rty, ale neslyší, co mu chce sdělit. Zmateně zamžourá. Zvedne paži, ale okamžitě je tlačen zpátky. Chce říct, že mu nic není, ale neodváží se říct nic. Neslyší ani sám sebe. Jen podivný tlak a zvonění v uších.

Felix mu vezme obličej do dlaní, někdo mu pod krkem protáhne límec, zafixují mu krk i páteř. Takhle se cítí lidé, kterým pomáhají? Přitisknou mu na uši gázu. Musí vypadat jako idiot.

Zahýbe zkušebně nohama a oddychne si, že je vše v pořádku. Prasklé ušní bubínky se do několika týdnů vyléčí. Zvednou ho ze země, aby ho přesunuli na nosítka a jemu se udělá špatně. K ironii osudu mu hlavou proběhnou příznaky prasklých bubínků. Závrať patří mezi ně. Dezorientovaně se uchechtne ještě před tím, než mu někdo píchne uklidňující injekci. Přivře oči. Tak po příjemné sprše přijde i vynucený spánek. O tomhle se nesmí nikdo doma dozvědět.

********

Loučení s kluky od záchranky mu přišlo stejně nepříjemné jako pokaždé, když někam odjížděl. Jenže teď to vypadalo, že už se k nim nevrátí. Že zůstane u letecké. A všechno v něm se podivně zadrhávalo. Nechápal to. přece to bylo to, co celou dobu chtěl? Konečně mohl létat tak jak si přál. Jistě… přál si být i doktorem, což nevyšlo podle plánů, ale nebylo to zase tak hrozné, když nad tím zpětně přemýšlel. Dotáhl to prostě jen někam jinam.

Nasadí si na oči své tmavé brýle, aby se cítil jistěji. Bylo to divné. Nechtělo se mu nikam odcházet. Tady měl svojí druhou půlku… byli jako rodina.

A on zradil a od zítřejšího dne už bude členem jiného týmu. Pochyboval, že by si tam k někomu vytvořil stejné pouto jako měl s klukama. S Robinem a Romanem sdíleli všechny své problémy. Zpočátku se nemohli vystát, strávili hodiny hádáním se o pitomostech. Neuvědomovali si, že tím vytvářejí tým, který dovedl skvěle pracovat. Až po letech přišlo prozření. U letecké bylo všechno naopak. Všichni ho hned přijali, hned mezi ně patřil. Všechno bylo jinak. Celý jeho život.

********

Seděl v helikoptéře, bylo mu nesnesitelné horko a asi pociťoval známky nervozity. Ne… nebyla to přímo nervozita. Jen měl divný pocit… ze všeho. Po zádech mu stékal studený pot. Nejen, že se necítil dobře, ale horko pro něj bylo další přítěží. Zřejmě měl horečku a tohle pocení mu vůbec neprospívalo. Obíralo ho o síly, kterých už tak měl málo.

"Alexi? Jsi v pohodě?" Felix se vedle něj objeví s vodovým nanukem, který vyštrachal ze společného mrazáku nahoře ve společenské místnosti. Na sobě měl pracovní kombinézu, nohavice vytažené ke kolenům a rukávy uvázané kolem pasu. Bílé tričko měl zastrčené za pasem a na hrudník a záda nechával dopadat horké sluneční paprsky.

Zakroutí hlavou. Tahle služba byla náročná. Obzvlášť, pokud si někde uhnal angínu. Jen si tiše zavrčí pod nosem. Dnes opravdu neměl náladu na nic. Nejraději by si doma zalezl do postele a usnul na tak dlouhou dobu, dokud by se jeho tělo neuzdravilo. V práci se mohl leda tak potit do pracovního oblečení. Nenamáhal se svléknout jako Felix, i když by to určitě zrovna on ocenil, věděl, že jakmile by to udělal, zachvátila by jeho tělo zimnice.

"Nějaký podrážděný, nemyslíš? Nedostatek sexu?" Alex se na něj ohlédne přesně v momentě, kdy do úst strčí nanuk a lascivně ho olízne jako by to byl penis.

"Kolik, že ti to je? Čtrnáct?" Protočí očima. "Sexu mám víc než dost." Jen tak se pro sebe uculí.

"Nebudu tvrdit, že ti to závidím, protože nezávidím." Vyplázne na něj Felix dětsky jazyk a místo uraženého odchodu vyskočí k němu. Připlácne dlaň na Alexovo čelo. "Máš teplotu…"

"Díky, Sherlocku, bez tebe bych na to nepřišel." Zavrčí nespokojeně a odtáhne se z jeho dosahu.

"Měl bys jít domů, takhle nemůžeš lítat…"

"Ježiš, Felixi… běž do prdele."

"Do tvojí? Rád." Zazubí se na něj jako obvykle a vyklidí prostor Alexovy osobní zóny. "Hlavně klid, jo? Žádnej rozruch, kluci by mě zase obviňovali, že jsem to na tebe zkoušel." Zvedne ruce do vzduchu a ukáže prázdné dlaně. "Já jsem ve všem nevinně. Ale teď vážně… do konce služby zbývá pár hodin, my to tu bez tebe nějak přežijeme. Prostě se seber a jdi. Nebo ti čórknu mobil a zavolám tomu kolouškovi, kterýho protahuješ. Určitě by si tě rád vyzvednul."

Přimhouří oči. "Nemůžeš mě nechat žít? Není to nic, co bych nezvládl." Odvrátí se od něj. Čím víc o tom mluví, tím víc blbě mu je. A svléknout už se taky nemůže.

"Tak si běž dát aspoň sprchu, když už nic jinýho… já to tu pohlídám. Stejně si nemyslím, že by tahle mašinka chtěla někam zdrhnout."

Sprcha zněla jako dobrý nápad. "Myslím, že půjdu za šéfem a domů…" pronese, když se zvedne ze svého místa a otočí se s ním svět.

"Tak se mi líbíš." Poplácá ho Felix pochvalně po rameni. "Pojď, pomůžu ti. Nemůžeš bejt přece nemocnej dlouho… musíš bejt výkonnej jak naše mašina pro toho svýho kolouška."

"Felixi… jedna věc. Čistě mezi námi jako přáteli. Fakt mu neříkej koloušku. Kdyby tě slyšel, tak už máš koule narvaný v krku." Usměje se na něj Alex sladce. Nedá mu to, i když mu vážně není dobře.

"Jooo… řekl bych, že v tomhle máš pravdu." uchechtne se Felix a vezme ho kolem ramen, aby ho odvedl ze sluníčka do budovy. "Měl bys ho zkrotit, má trochu násilné sklony, nemyslíš?"

*********

"S pár věcmi bych ti mohl pomoct, Alexi, určitě." Usměje se Michal na Alexe a znovu se zahledí do papírů, do kterých si Alex sepsal svoje požadavky na úpravu bytu. Chtělo to nějakou změnu už dlouho, jinak by se ve svém bytě začal dusit, i když ho měl rád.

"Hlavně tu kuchyň, Míšo, ta stávající vypadá jak z první republiky…" ušklíbne se a pohlédne na Michala přes malý stolek.

"Rozumím." Přikývne. "Předěláme ji tak, jako by měla být moje vlastní. Jen ne tak nízká." zazubí se pobaveně.

"Díky, Míšo." Usměje se vděčně. Nikomu jinému by to nesvěřil s takovou jistotou. Podrbe Xitta na hlavě a otočí rozhovor. "A jak se teď máš? Nebo spíš… máte?" Znovu podrbe to černé psisko, které si ho pro tuhle chvíli vybralo jako svou drbací oběť.