1. Kapitola

Říkala jsem, že si dám volno? (HAHAHA) ... tak jo. První namlsávací kapitola je tady. A já se těším na vaše komentáře. Doufám, že se vám povídka bude líbit. Shoda jmen je čistě náhodná. Postavy jsou úplně nové.

1. Kapitola

---

"... Takže jsem podepsal ten papír a on nestačil nic jiného, než zírat…" Zasměje se od srdce vysoký muž s lahví vody v ruce, když svému příteli v kuchyni vypráví dnešní zážitek z práce.

"Zigi… ty jsi vážně vůl. Vůbec se nedivím, že to o tobě všichni říkají. Já bych s tebou obchodovat teda nechtěl." Zazubí se nazpět Filip a otočí se k pánvi, aby zamíchal masovou směs.

"Co se dá dělat, někdo být musí, že jo." Přitočí se k Filipovi, aby mu vtiskl polibek na tvář a rukama ho objal kolem pasu.

"Taky fakt… ale stejně jsem rád, že jsi pořád se mnou." Uculí se na něj přes rameno. "A běž se převléknout, za chvíli to bude hotové." Poukáže na skoro hotovou večeři.

"Díky, jsi zlato. Dneska už bych vařit asi nezvládal."

"Já vím, máš to teď v práci nabitý. Ale proto jsem tady, ne?" Usměje se na něj.

"To není ten hlavní důvod, proč jsi tady." Usměje se na něj, ještě jednou ho políbí a přejde ke dveřím ložnice, aby za nimi zmizel. "A co vůbec bylo ve škole? Dnes po tobě nikdo nic nechtěl?" Zavolá na něj.

"Ne, dneska mi dali raději všichni pokoj." Zazubí se a začne nandavat na talíře kopečky rýže.

"To jsem rád, včera jsem myslel, že na toho kluka naběhnu. Jak že se jmenuje? Patrik?"

"Jo… je to skvělý žák, ale ve skupině bych ho mít nechtěl."

"Stejně pořád moc nechápu, proč s tím přišel zrovna za tebou. Vždyť nejsi jeho učitel. Nikdy jsi ho na žádný předmět neměl. A věkem byste mohli být skoro kámoši."

"Jestli s ním teď budu kvůli té práci trávit víc času, tak mu to tykání možná i nabídnu. Je to divný. Dělí nás jen čtyři roky. A když ho na nic nemám a jak to tak vypadá, ani mít nebudu..."

"Jak myslíš, hlavně ať z toho nemáš nějaké problémy, ano?" Objeví se za ním Zikmund oděný do kraťasů a domácí letní košile.

"Neboj se, dám si pozor. A jelikož tam od nového semestru už pracovat nebudu…" Usměje se na svého přítele.

"No vidíš, to mi připomnělo, že jsem s tebou chtěl probrat tu dovolenou… už sis rozmyslel, kam bys chtěl jet?"

"Říkal jsem ti, že je mi jedno jestli budeme lézt po horách na severu nebo se potápět na jihu. Prostě chci být s tebou." Obejme ho kolem pasu a přitiskne na sebe. Prohlédne si svého přítele pořádně zblízka. Dělilo je skoro deset let, ale jemu to nevadilo, i když mnozí říkali, že si ho našel jen kvůli penězům. To on neviděl. Byl s ním kvůli tomu, že si tak skvěle rozuměli. A miloval ho. Doopravdy ho miloval. Možná na to měl ještě čas, ale nedokázal si představit svou budoucnost bez Zikmunda. Prohrábne prsty jeho tmavé vlasy a stáhne si ho k sobě, aby ho políbil. A každý v okolí si mohl říkat co chtěl.

***

"Same! Hoď mi ten míč a pojď hrát s námi…" Vybídne Marek svého přítele, který se před malou chvílí přidal k jejich skupince i s knihou a chtěl si číst, zatímco bude poočku sledovat hru celé party.

"Mě se vážně nechce…" zkusí zaprotestovat, ale je mu jasné, že to nebude akceptováno. Uměl počítat a snadno mu došlo, že ho bude chtít přítel do týmu.

"Ale no tak… přece bys nenechal kluky prohrát, ne?" Objeví se vedle něj vysmátý Marek a vytáhne ho na nohy. Samuel zamrká. On nebude hrát v družstvu s Markem jako vždycky? Ale nestihne protestovat. Je postaven na prázdné místo a okamžitě vtažený do hry. Měl nohejbal rád, to nepopíral. Taky díky němu se poznal s Markem. Bylo to sice bolestivé a krvavé poznání, ale…

…síla míče mu pohodí s hlavou. Ostrá bolest projede jeho nosem a brýle se zaříznou do citlivé kůže. Měl si je sakra sundat. Ruka automaticky vystřelí k postiženému nosu.

"Sakra, Same! Na co myslíš?" Na tebe! V duchu zanadává, když ucítí, jak mu mezi prsty protéká horká lepivá krev. Chytnou ho dva páry paží a snaží se ho odvést ze hřiště. Někdo mu k nosu připlácne mokrý ručník. Ano, přesně takhle se před necelým rokem s Markem seznámili. "Ty jsi trdlo, viď? Kde prosím tě lítáš? Ukaž…" Marek si klekne mezi jeho nohy, zatímco ho kluci posadili na lavičku a stáhne mu opatrně studený ručník. Zasykne, když uvidí tu spoušť. "Asi to bude zlomené…" Podívá se na něj pokorně i omluvně zároveň a Samuel i přes slzy bolesti, které mu vytryskly do očí, pozná, kdo za tu ránu míčem mohl. Povzdychne si a přitáhne si ručník zpátky. Alespoň že příjemně chladil. Někdo z kluků mu přitiskne další studený ručník na zátylek, aby pomohli zastavit celkem masivní krvácení.

"Měli bychom ho vzít na pohovost, aby chudák neměl křivej nos…"

Oddálí ručník od svého obličeje a nevěřícně se na kamaráda podívá, ale než stačí něco říct, zastaví ho Markova souhlasná slova. A tak je o chvíli později naložen do auta a odvážen na pohotovost.

"Promiň, zlato. Já jsem vážně nechtěl… myslel jsem, že to zpracuješ a až pozdě jsem si uvědomil, že jsi myšlenkama někde úplně jinde… nezlob se, prosím." Marek ho drží za ruku, nedbá lidí, kteří jsou taky na pohotovosti a dívají se na ně.

Jen zahuhlá něco na odpověď do zakrváceného ručníku. "Tak pojď, Same." Ozve se známý hlas z ordinace. Tiše zakleje. Zrovna tu musela být jeho matka? Vůbec ho nenapadlo, že dneska slouží.

"No ty vypadáš… Kdo ti to udělal?" spráskne nad ním ruce, když sundá mokrý ručník. Výmluvně se otočí na kajícně se tvářícího Marka, který za ním napochoduje do ordinace. "Pěkně dokazuješ mému synovi lásku." Zakroutí nad nimi hlavou a usadí svého syna před pobaveného doktora.

"Zase nos, Same? Copak se ti život s nosem nelíbí?" Profesionální prsty uchopí jeho tvář a začnou prohmatávat bolestivá místa. "Uděláme si snímek a dáme to do pořádku. Krev už neteče, koukám…" Usměje se na něj. "Sestři, trochu ho zkulturněte od té krve a tady mladý muž ho doprovodí na ten rentgen. I když zlomenina je téměř jistá." Poplácá Sama přátelsky po rameni. Otok na obličeji byl masivní a stejně tak se začal pěkně vybarvovat.

***

Seděl na barové stoličce se sklenkou alkoholu v ruce a rozhlížel se davem tančících těl. Vybíral si svého společníka pro dnešní večer, ale zatím ho nikdo žádným způsobem neoslovil.

"Zase lovíš, Leo?" Ozve se vedle něj pobavený hlas.

"Zase mi odpuzuješ zajíčky, Šťofíku?" Ušklíbne se na příchozího. Znali se s Kryštofem ze školy a nikdo mu neřekl jinak než Šťofíku. A jeho neskutečně bavilo ho tou přezdívkou provokovat. Kryštof byl snad jediný, kdo neskočil do jeho klína. Ušklíbne se. Věděl proč, ale raději to nijak nerozváděl. Takže se vždycky jen tak pošťuchovali.

"To je jasné, na baru sedí kráska a přijde zvíře. Jenže oba jsou stejného pohlaví a potom… jaké smutné zjistění, že zvíře nestojí o krásku." Přejde k němu, aby prsty přejel po dokonalé tvářičce. Byl tolik podobný své matce. Téměř panenkovská tvář jen s mužskými rysy. "Ale kráska by si říct dala, viď?" Zamrká hravě a zase se oddálí. Bavilo ho Lea provokovat tímhle způsobem, protože vždycky zatajil dech v očekávání dalšího.

"Moc si věříš." Odsekne mu kamarád a odtáhne se z jeho doteku. Místo toho do sebe raději kopne zbytek svého pití a seskočí ze stoličky, aby se vydal mezi tancující těla. Vybere si svého společníka tancem. K jeho uším dolehne Kryštofův pobavený smích.

"Je roztomilý, když se takhle čertí." zazubí se na barmana.

"Dáváš mu zabrat, Kryštofe, nikdo po něm takhle nikdy nevyjížděl. A pokud ano, ještě ten večer skončili v jedné posteli, ale jen ty pořád odoláváš." Usměje se na něj Matyáš a položí před něj skleničku s alkoholem.

"Díky. Baví mě to, ale na mě je… moc mladý a divoký…"

"Teď mluvíš, jako kdyby ti bylo tak šedesát…" Skočí mu barman pobaveně do řeči.

"No… možná, ale… já potřebuju někoho, kdo mě vezme pod ochranná křídla, bude mi foukat bebíčka a tak, víš… mám rád starší muže. Třeba ty, Matyáši… kdybys měl zájem, tobě bych podlehl hned." Kývne ve vzduchu skleničku a napije se.

"Kdybys nekecal, možná bych ti i uvěřil. Ale moc piješ." Nechce rozvádět tenhle rozhovor dál. S Kryštofem se znali od té doby, co k němu do baru přišel poprvé.

"Vadí ti alkoholici? Barmanovi?" Pozvedne překvapeně obočí.

"Nevadí mi, když se někdo napije. Vadí mi, když neví, kde má míru a potom mi zvrací po podniku a ani si to nepamatuje, aby se přišel omluvit. Nebo skončí na záchytce… prostě nemám rád velký pijáky." Usměje se vědoucně s pokrčením ramen.

"Takže kdybych přestal pít… dal by sis říct?" Zamrká překvapeně Kryštof.

"Zajímavá úvaha. Možná bych o tom přemýšlel." Mrkne na něj jedním okem a ztratí se na druhou stranu baru, aby obsloužil zákazníka.