20. Kapitola

Tady máte kapitolu a já se padám učit. Sice jsem dnes dala zkoušku z medicínské angličtiny, ale nesmím usnout na vavřínech (a to bych vážně moc ráda), protože mě zítra čeká psychologie... Tak se bavte, třeba ve zpětné reakci pobavte zase vy mě a... dostanete další kapitolu! Tato bude ještě pokračovat, ale nemám ráda dělení, tak jsem to usekla.

20. Kapitola

---

Probudil se do bílého pokoje. Doufal, že už je se vším konec a je konečně v nebi. Ale to by byl jen krásný sen. On půjde do pekla. O tom, že doufal špatně, ho ujistil nepříjemný zvuk pravidelného pípání. Tlumeně zasténá, když ho to po druhém pípnutí začne otravovat. Nepříjemná bolest hlavy a sucho v ústech… přijde si jako by byl na vyprahlé Sahaře.

"Kubo… konečně jsi vzhůru…"

Otočí hlavu za hlasem, ale nechtějí se mu otevírat oči. Je zmatený, dezorientovaný a netuší, kdo to na něj mluví, i když ten hlas zná. Chytí ho za ruku a on není schopný dotek opětovat. Co se to stalo s jeho tělem?

"Nehýbej se… máš na to spoustu času. Odpočívej." Ten hlas je vlídný, stejně jako ruka hladící jeho dlaň. Kdyby tak někdo vypnul ten otravně pípající přístroj. Donutí svoje víčka, aby se znovu zvedli. Chce vidět víc než jen bílé stěny jako poprvé. "Jsi pěkně tvrdohlavý, abys věděl." Ten hlas je pobavený. Teplá dlaň se dotkne jeho tváře.

"Kde… kde to j-jsem..?" Vydoluje ze sebe skoro po písmenkách. Rozostřené vidění je nepříjemné. Zamrká.

"V nemocnici… tví rodiče už jsou na cestě. Byli hodně naštvaní, když slyšeli, co se stalo, ale nedalo se nic dělat. Tvoje matka už podala trestní oznámení a moje společnost to společně s další bude projednávat. Nemusíš mít obavy, jsi v dobrých rukách. Měl jsi mi to říct." Zní to trochu vyčítavě, ale Jakuba to nepřekvapí. Vybavoval si jen ústřižky toho, co udělal.

"C-co mi… co mi udělali?" Zeptá se a zase zavře oči. Rozostření nechtělo zmizet, nemělo cenu se pokoušet zjistit, kdo je vedle něj.

"Donutili tě vzít drogy… podle policisty, který tam byl s tebou, se nedělo nic zvláštního, až na to, že jsi na drogu reagoval přemrštěně euforicky. Nemusíš mít strach, nestalo se naštěstí nic vážného. A ten člověk tě potom odvezl domů, kde se… no, Rosťa přikázal vzít stěry a vzorky a ty ses potom složil. Vlastně bych se to ani nedozvěděl, tutlali to velmi dobře, ale byl jsem tu za jedním klientem, který se stal obětí dopravní nehody a tebe zrovna převáželi… byl to pro mě šok. Proč jsi mi to neřekl?"

"Víťo?" Dojde mu najednou.

"Jsem tady, neboj se. Už je k tobě nepustím. Zažádal jsem o přezkoumání věci." Prsty nepřestávají hladit jeho studenou dlaň.

"Chytili ho?"

"Ještě ne… rozbory mají přijít dneska. Mají na něj spoustu důkazů, takže státní zástupce už vypisuje zatykač. Objevují se stále nové věci, ale to ti řeknu až jindy. Teď bys měl odpočívat."

"Je mi špatně…" vydechne najednou. Žaludek má jako na vodě, cítí se slabý jako moucha. To se mu vůbec nelíbí.

"Nedivím se… doktoři na tebe použili pár drsných praktik, jak z tebe tu drogu dostat a no… bylo štěstí, že ti to nepíchli žilou. Takhle se to dá ještě zachránit. Jinak bys mohl čelit absťákům ve větší míře. Teď… nevylučují to ani teď, ale je to prý mnohem menší šance. Z toho se dostaneš. Pomůžu ti, když budeš chtít." Postel se prohne, jak se na ní Víťa usadí.

"Co můj kocour?" Nechce na to myslet.

"Ten černý lump je u mě doma. Mimochodem, mám u tebe jedny ponožky. Asi se mu po tobě stýskalo, tak se vrhnul na mě. Nechtěl jsem se ti proti tvému vědomí nakýblovat do baráku, tak jsem vzal pod dohledem policajtů pár tvých osobních věcí, které bys tady mohl potřebovat a taky to černé klubko."

"Díky… matka se o něj postará…"

"O tom nepochybuji." Slyší v tom pousmání. "Chtěl bys napít?"

"Prosím…" O chvíli později se jeho rtů dotkne mokrá žínka. Vlažná voda se dotkne jeho suchých, popraskaných rtů. Lačně se po ní natáhne, jak chce víc.

"Opatrně, mohlo by se ti udělat ještě hůř. Musíš být teď v klidu."

***

Ležel v nemocnici ještě další tři týdny, než si byli lékaři jistí tím, že bude v pořádku. To ale nevylučovalo fakt, že byl pořád slabý. Měl štěstí, že se mu o centrum dokázala postarat matka s pomocí brigádnic. Kdyby měl zavřít už po pár týdnech otevření, byla by to katastrofa. Takhle vše fungovalo i bez něj. Jenže teď čekal až přijde Víťa. Slíbil, že přijde a už se blížil čas, kdy končily návštěvní hodiny. Nebál se, že by si to Ví´ta nezařídil i po nich, ale většinou byl dochvilný.

Dveře do pokoje se náhle rozletí. "Ahoj, prosím tě promiň, měli jsme dost velkej problém a dřív jsem se neutrhnul…"

Překvapeně se podívá na rozevlátého Víťu. Kabát ledabyle zapnutý, vlasy rozcuchané a smrděl na dálku střelným prachem. Napřímí se na posteli. "Co jsi dělal?"

"Tvůj bývalý šéf se nějakým způsobem dopídil toho, co se na něj chystalo a… no…" uhne pohledem. Netuší, jak to říct Jakubovi, aby se moc neznepokojoval. On sám to do teď ještě nestihl rozdýchat. "Alexander… syn toho druhého právníka a dlouhodobý Davidův přítel… David si ho vzal jako rukojmího a doktoři se mu teď snaží zachránit život. Je to dost vážné. Má poraněné obě oči."

"Oči?" Vytřeští svůj pohled na Víťu.

Ten jen přikývne. "Kromě jiného…"

…

Sledoval zásahovou jednotku, jak se rozmisťuje kolem objektu, ve kterém byl jejich cíl i s rukojmím. Neměl tu být, ale vydupal si svou přítomnost u zatýkání člověka, který Jakubovi málem zničil život. Byl šokovaný tím, co se Kubovi stalo a velmi ho to rozlítilo, když se k němu dostaly podrobnosti. Byl nesmlouvavý a vyžádal si všechny potřebné dokumenty k tomu, aby Kubovi pomohl. Nemohl však dělat nic s tím, že se případu účastnil i otec oběti, která byla nyní zavřená s tím psychopatickým zfetovaným magorem v té hale před nimi.

S povděkem přijme dalekohled, který je mu nabídnut. Přes jedinou prosklenou část může vidět dění uvnitř. Muži zákona už jsou připraveni zasáhnout, ale je pozdě. Ten mladík leží v kaluži krve, ochromen bolestí se vzmůže jen na bolestný skřek, který se Víťovi dostane až pod kůži. A potom se všechno seběhne ve zlomku několika sekund. Nožem ozbrojený muž padá k zemi s průstřelem ramene. Nůž spadne s cinknutím vedle jeho oběti. Oběti, která upadla do bolestného bezvědomí. Sledují, jak ho zvedají ze země, kontrolují stav a odnáší urychleně ven. Auto už je připravené, může se jet. Druhá polovina mužů zatýká drogového dealera, který taky poputuje do nemocnice, ale už s želízky na zápěstích. Ruka zákona ho dohnala a on v afektu jednal unáhleně. Napadením syna právníka, který se postaral o to, aby ho jeho syn nenáviděl a zároveň mu měl poděkovat, si zadělal na mnoho let strávených ve vězení navíc. Věděl, že se ten muž o to postará. Bylo to patrné už z jeho jednání, když vstoupil do prázdné haly za policisty.

Jede s nimi do nemocnice, aby se dozvěděl víc. Krvácení mladého Alexandera je mohutné a není jisté jestli nepřijde o zrak. Nůž šel hluboko. Rána za krkem se oproti tomu zdá být malá, když se nedostala až k plicím. Ale i její hloubka by mohla vše zkomplikovat.

Nechápe to. David se musel vyděsit. Musel se od někoho dozvědět, že na něj přijdou policajti. Jak jinak by stihl odjet do tak odlehlé haly a vzít si s sebou i rukojmího? Pohlédne na Alexanderova otce. Ten muž měl strach o svého syna, ale i tak jeho tvář zůstávala i nadále kamenná. Jen oči ho prozrazovaly. Tušil, že je to celé špatně. Že to chtěli jinak. "Myslíte, že mu řekl Alex?" Prolomí to ticho.

Zmatené oči se k němu otočí a Víťu napadne myšlenka na to, že ten muž v tuhle chvíli zestárnul minimálně o deset let.

"Promiňte." Omluví se. Byla to hloupá otázka v tuhle chvíli. Na řešení bude dostatek času později. Ten muž tu teď nefiguroval jako právník, ale jako otec svého syna.

"Ať už to bylo jakkoliv, nevěřím, že by se Alexander vystavil záměrně takovému nebezpečí. Není hloupý. Umí si spoustu věcí domyslet. A kdyby se chtěl pomstít, udělal by to jinak. Ne, musí v tom být ještě někdo jiný. Někdo, kdo tomu prasákovi donášel."

Víťa se zarazí. Nikdy toho muže neslyšel mluvit jinak než spisovně a odměřeně. Teď z jeho hlasu čišela čistá nenávist. Sklopí pohled ke svým botám. Nedokázal se vžít do jeho situace a vlastně ani nechtěl. Sám měl starost o Kubu, který ležel na oddělení o poschodí výš. Jenže u Kuby bylo již téměř zřejmé, že se z toho svinstva dostane bez následků. Alexander zřejmě takovou naději neměl.

Co se tak doslechl z povídání okolí, tak věděl, že se svými rodiči nevycházel. Spíš se svým otcem, který nepřijal fakt, že jeho syn je gay a následně se jejich rozporem stal i Alexanderův stávající přítel. Tomu už by se tolik nedivil. Rozhodně byl ale zajímavý fakt, jakým způsobem dal Alexanderův otec svému synovi najevo, že jim bude muset pomoct v dopadení. K tomu se dostal na scénu i Jakub, který měl donést důkazy, protože na Alexandera nesmělo padnout žádné podezření.

Měl by jí za Kubou. Určitě ho už bude netrpělivě očekávat. Snažil se za ním chodit každý den, i když skloubit to s náloží práce nebylo nijak jednoduché. Ale nechtěl tu každodenní tradici porušit. Úplatek sestřičkám se dá vždycky v nemocničním bufetu sehnat. "Zajdu se podívat za naším klientem." řekne suše a vypochoduje z čekárny.