3. Kapitola

3. Kapitola

---

Seděl na pohovce vedle Filipa, který se decentně opíral svým ramenem o jeho a společně se věnovali ještě teplé pizze. Trochu se vzpamatoval ze spánku a po rychlé sprše se cítil mnohem líp i psychicky. Filip byl jeho. Jeho přítel mu to dokazoval víc než vstřícně. I přesto si však sem tam neodpustil pohled na mladého kluka, který se raději věnoval své části večeře než jim dvěma.

"Děkuju za večeři, ale teď bych už měl asi vážně jít. Už jsem tě zdržoval dlouho, Filipe." Ozve se najednou Patrik a Zikmund si uvědomí, že se zase ztratil někde v myšlenkách.

Filip mávne rukou. "To nestálo za řeč, Patriku… jaképak obtěžování. Náhodou mě to bavilo. Určitě se mi ozvi, když s tím budeš mít zase nějaký problém." Váha jeho těla z pohovky zmizí, jak se zvedne. Zikmund ztratí svou oporu. Zahledí se na dlaň, která zachytí Patrikův loket, jak ho jde vyprovodit ke dveřím. Ne, neměl by ve všem vidět nějaké podněty. Vždyť on se taky lidí normálně dotýkal. Začínal být vážně paranoidní.

Dolehne k němu z chodby smích. Neotočí se. Jen se zakousne do dalšího kousku pizzy. Zahledí se před sebe na hromadu knih, kterou ti dva vytáhli, zatímco pracovali.

"Je to dost chytrý kluk, myslel jsem, že to bude horší. Ale je vidět, že profesoři se v něm opravdu nezmýlili." Filipovy paže se mu ovinou kolem krku. "Díky, že jsi nás tu nechal. Chtěl jsem být doma a zdálo se, že to bude na dlouho…" Vtiskne mu mlaskavý polibek na tvář a vděčně se usměje. Potom si ukousne pizzy, se kterou Zikmund právě mířil ke svým ústům.

"Hej..!"

"Bez protestů, miláčku." Zazubí se a přežvýkne sousto. "Co si dát dlouhou horkou vanu s bublinkami? Slibuju, že si tam tu pizzu budeš moct dojíst a můžeme si k tomu otevřít víno, hm? Co ty na to?"

Usměje se. Zvrátí hlavu, aby dosáhl na jeho rty a přisaje se k nim. "To zní jako skvělý plán na společný večer. Takže nebudeme ztrácet další čas..."

***

"Marku? Jsi si jistý tím, co chceš právě teď udělat?" Zavrní Leo nadrženě do jeho ucha, když se velmi jisté prsty ocitnou na jeho opasku. Tísní se v malé kabince toalety a Marek nevypadá, že by chtěl přestat. A pokud přestane uprostřed, nakopne ho.

"Prostě chci zažít taky něco jinýho než jen romantické miliskování." zahuhlá jmenovaný z jeho klína, kde se otírá nosem o tenké spodní prádlo a vdechuje Leovu vůni.

"Ale květince to vysvětluješ sám…" ušklíbne se Leo a podlehne těm dotykům, když jsou mu boxerky stáhnuty ke kolenům a horký dech ovane jeho vzrušené mužství. Tancovali kolem sebe celý večer a nebyly to žádné nevinné doteky.

"Nemluv teď o něm…" zamručí Marek a špičkou jazyka okusí společníkovu chloubu, než si ho vsune do úst celého. Spokojeně zamručí.

Nad důsledky bude přemýšlet později.

***

"Same! Co se ti proboha zase stalo?" Patrik přeběhne školní chodbou, aby dohnal svého kamaráda.

Jen se pousměje za zavoláním, zastaví, aby ho Patrik mohl dohnat. Mávne rukou. "Ale… hrál jsem v pátek nohejbal a do úterý jsem se pěkně vybarvil, nemyslíš?" zazubí se. Modřiny pod očima byly skoro až černé a pořád přetrvávaly, ale byl na to upozorněn, že to bude trvat, než se krevní sraženina vstřebá. "Jak se máš?"

"Budu hádat… zase Marek?" Ušklíbne se Patrik a začne uklidňovat svůj dech. "Jo, jde to. Představ si, že jsem byl u Filištína doma. Ten jeho přítel…" Mlaskne, když si vybaví Zikmundovu tvář.

"No… počkej…" zarazí se. "U Filištína? Jako u profesora? Ty si děláš srandu, že jo?" Rozhlédne se kolem nich. Přeci jen. Dotyčný tady pracoval. Udrží svou bradu na svém místě, když mu Patrik nadšeně přitaká. "Já myslel, že jsem to já, kdo má výmluvu na praštění do hlavy, ale ty… kruci! Ty nelžeš!" Vydechne překvapeně, když se Patrik začíná zubit od ucha k uchu. Myslí to vážně.

"Nelžu." Zářivý úsměv. "Nečekal jsem, že by mohl mít Filištín takovej vkus." Zazubí se.

"Tak to mi teda vyprávěj. Teď jsi ve mě probudil zvědavost." Ušklíbne se pobaveně Sam a zatáhne kamaráda do školního bufetu, pod záminkou malého oběda ve formě pizzy.

"Jako… je starší. Asi o dost. Takže ty kecy, co kolem kolují, nebudou zase tak lži… ale je to fakt kus. Štíhlej, dlouhej… v košili mu to fakt sekne. A když si jí potom ještě rozhalil… měl jsem co dělat, abych se na něj nedíval a neslintal. Je to asi nějakej úředníček. I když teda… netvářil se zrovna moc nadšeně, že mě má doma. Nejdřív zapadnul do pracovny a až potom, když bylo jídlo, tak začal být trochu milejší. Víš co… asi měl strach o svoje teritorium. Jako… neříkám, že Filip není sexy, jo, ale když jsem viděl Zikmunda…"

Samuel vyprskne smíchy. "Cože?"

"No… jeho jméno. Zikmund." Na Patrikově čele se objeví vráska. Sklouzne pohledem po Samovi. "Než začneš přednášku o tom, jak divné jméno to je, tak se zamysli nad tím svým. Samuel taky není zrovna obvyklé."

Samuel se rozesměje, zvedne na obranu ruce. "No jo… ale…" vyhekne smíchy. "Ježiš chudák. Je mi ho líto a to jsem ho ještě nikdy neviděl. Vezme si ho Filip jako doprovod na závěrečný ples? Že bych se taky pokochal krásným dospělým mužem, jak říkáš. Jestli teda nekecáš!" Pohrozí mu prstem.

Patrik zakroutí hlavou, na tváři vážný výraz. "Nekecám. Uvidíš sám. Myslím, že oni dva svůj vztah rozhodně netají." Potom pokrčí rameny. "Ale ani se jím nechlubí."

***

"Tak, panstvo. Zavíráme." Zahlásí Matyáš, aby se konečně zbavil svých zákazníků. Byla celkem pokročila hodina. Na všední den, samozřejmě. O víkendech byl ochotný nechat otevřeno i přes otevírací dobu. Otočí se na Kryštofa sedícího na baru se sklenicí ničím neředěného džusu. "A co ty tu dneska jen tak? Bez alkoholu?" Ušklíbne se. Snad si Kryštof nevzal jeho slova k srdci?

Kryštof zvedne hlavu od své sklenice a propálí ho nic neříkajícím pohledem. Potom pokrčí rameny. "Nebyla chuť." A naklopí sklenici k ústům, aby dopil zbytek.

Matyáš se zazubí. "Tak nebyla chuť, jo?" Vzpomene si, jak si Kryštof hraje v Leonardem. Opře se dlaněmi o barový pult, který je dělí a nakloní se k němu. Nebezpečně blízko. Dělí je jen pár centimetrů. "Na mě by sis tímhle tempem musel počkat velmi dlouho." Poťouchle na něj mrkne. "Jdu vyhodit ten zbytek, pomůžeš mi nebo… jdeš?" Podívá se na něj významně a překvapí ho, když se Kryštof zvedne.

"Pomůžu ti." Přikývne dotyčný a jde mu pomoct s těmi, kteří už to sami nezvládnou. Nepochyboval, že by taxíky už nebyly připravené. Matyáš si na tomhle dával celkem záležet. I když se nejdřív ujistil, že dotyčný na tu cestu má. Nechtěl riskovat, že by to po něm taxikář potom vymáhal.

"Měl bys jít, díky za pomoc." Ozve se Matyáš, když je i poslední kousek venku a on může konečně zamknout. Jeho ještě čeká minimálně dvouhodinová šichta s úklidem všech prostorů.

"Ty nejdeš..?" otočí se Kryštof překvapeně, v ruce svou mikinu. Takhle v noci bylo celkem chladno, i když bylo léto.

"Mě čeká ještě úklid." Usměje se Matyáš vědoucně. "Nezaměstnávám nikoho navíc, takže si musím poradit sám." Pokrčí rameny. Uklízel pokaždé ten barman, který zůstával poslední. A jelikož bydlel jen přes ulici, býval tu většinou poslední.

"Aha… no… a nechceš pomoct? Ve dvou to bude určitě rychlejší."

"Nepochybně." Zazubí se Matyáš. "Ale o čištění záchodů určitě zájem nemáš, takže bys měl jít…" Pobaveně sleduje Kryštofův ohryzek, který několikrát poskočí nahoru a dolu. Neunikne mu ani to, jak se nerozhodně zacukají jeho dlaně.

"No… já… klidně." Řekne nakonec rozhodně.

"Vážně bys měl jít, nevíš, co to obnáší." Musí přiznat, že v tuhle chvílii se dobře baví. A chce vůbec postavit Kryštofa před takovou věc? Mohl by mu dát hadr, aby utřel stoly, pozvedal židle a vytřel v sále… Ale tohle by mohla být ještě zábava.

Kryštof udělá dva kroky zpátky do baru. "Myslím, že to zvládnu. Nebudu vytírat a uklízet poprvé."

"No když myslíš…" Zabublá pobaveně. "Mycí prostředky jsou vzadu za barem. Je tam i rozpis toho, jak a co se čím čistí a desinfikuje." Usměje se vědoucně. "Já budu tady vepředu, ještě si udělám kasu… Potom ti pomůžu." Pobaveně se dívá na Kryštofova záda a to, jak si vyhrnuje odhodlaně rukávy. Nakloní se k dnešním tržbám, aby překontroloval a přepočítal všechny údaje.

Odhodlaně si napustí do kýble s vodou saponát a vezme postřikovač, který vezme podle rozpisu. Ve dveřích záchodu ho do nosu udeří nevábná vůně moči. S povzdechem nechá dveře otevřené a vrhne se do první kabinky. Strne s pohledem na nadílku před sebou. Někdo se zřejmě netrefil při uspokojování svých potřeb. Polkne. Bylo mu v představách jasné, co se v kabinkách děje, ale nečekal, že by… po sobě někdo neuklidil? K tomu ještě cosi, o čemž raději nepřemýšlel. Ztěžka se pokusí polknout knedlík usazený v krku a tlumeně zasténá. Do čeho se to kruci pustil? Chtěl se zalíbit Matyášovi? Tímhle tempem se spíš poníží až se odtud vypotácí s tím, že to nedá. Zatne zuby. Nebude bábovka.

S tužkou mezi zuby se obrátí za zvukem nešťastného zasténání vycházejícím z toalet. Pobaveně zakroutí hlavou. Říkal mu to. No dobře… detaily zákeřně vynechal. Uchechtne se, dopočítá poslední čísla a rozhodne se, že tomu nešťastníkovi půjde pomoct. On už na to byl zvyklý. To byl prostě úděl nočních barů. Muselo se počítat se vším. A nebyl dobytek, aby to nechával a potom platil pokuty hygieně. Za to mu to nestálo. Takhle byly spokojené všechny tři strany.