Láska

Věnováno nejbližšímu, na kterého jsme čekali až se vrátí z Bosny, Kosova i Afghánistánu. Věřím, že by mé vyjádření pochopil.

Važte si těch, které máte.

- doubble drabble -

---

Myslel si, že už ho nemůže nic překvapit. Mýlil se.

Čekal na rozhodnutí teamu. Pozornost byla upřená na jediného hráče, který předvedl svůj talent. Ale za dveřmi se pozornost obracela na jiného.

Otočil se za míčem, aby ho chytil. Nechápavě se ohlédl za tím, kdo mu jej hodil. Strnul, když spatřil toho, jenž devatenáct měsíců vídal jen na fotografiích.

Míč neomylně chytí do svých dlaní, ale mysl už je dávno jinde.

Nesplnitelné přání bylo najednou splněné. Dělila je tělocvična. Tetování na šíji jako důkaz. Tichý slib navždy.

Novináři kolem nich nestíhali mačkat spouště. Myslel si, že jsou tu kvůli němu. Byli tu kvůli nim.

"Jsem doma." Smál se na něj. V očích štěstí, ve tváři radost. V ruce čepici, na sobě uniformu. Tak jak ho pustili.

Byl zpátky.

Nevěřil tomu. Vypadalo to jako hloupý žert, ale jeho smích byl tak reálný.

První slzy si najdou cestu z jeho očí. Tvář zkřivená dojetím.

Sen byl příliš křehký. Držel ho konečně ve svých rukách. Překonal vzdálenost mezi nimi. Slzy se ochotně vsakují do maskáčů. Uvědomí si, jak moc mu chyběl.

Dělila je dálka tisíců kilometrů. Teď už je dělí jen výškový rozdíl dvaceti centimetrů.

Nebylo nic, co by je mohlo rozdělit. Bylo jen navždy.