11. Kapitola

11. kapitola

---

Stál ve zlatnictví a řešil obrovské dilema. Nemohl se rozhodnout, který z prstenů bude ten nejlepší pro Filipa. Z množství, které mu majitelka obchodu nabídla, již vybral pět kousků, které se mu líbily nejvíc. Jenže byl problém vytřídit je tak, aby zbyl jen jeden typ. Prohrábne si vlasy, což na rtech prodavačky vyvolá úsměv. Rozpačitě si znovu prohlédne řadu prstenů. Ještě nikdy se necítil tak bezradně. Jeho pracně budovaná image člověka, který rozumí tomu, co dělá, byla najednou pryč. Chtěl, aby měl každý svůj a aby byly dokonalé pro ně oba.

"Tak tyhle." Ukáže nakonec na krabičku se dvěma pánskými prsteny. Byly z bílého zlata s nepravidelným rýhováním po celém obvodu.

"Věřím, že se vašemu partnerovi budou líbit. Jsou vážně krásné." Usměje se na něj prodavačka a vezme zmíněnou krabičku. Řešil i to, aby se do prstenu zevnitř dalo rýt. Chtěl, aby Filip nikdy nezapomněl a tohle byl velmi důležitý krok. Měl už vymyšlený i slogan, který tam nechá později svému příteli vyrýt.

Vytáhne z peněženky kartu, aby zaplatil a potom se mohl hrdě, s krabičkou bezpečně schovanou v náprsní kapse, vydat domů, aby ji pečlivě schoval. Před předáním musí ještě vyřídit a naplánovat spoustu věcí, aby to bylo tak dokonalé, jak si představoval.

***

"Leo, můžeš mi říct, co tady vyvádíš?" Kryštof se posadí na barovou stoličku vedle Leonarda, kterého před pár dny pustili z nemocnice a rozhodně neschvaloval to, že už tak brzy vyšel mezi lidi. "Máš přece ještě pořád léky…"

"Byl jsem vevnitř zavřený moc dlouho, potřebuju taky na chvíli vypadnout mezi lidi, mami." Ušklíbne se na Kryštofa samolibě.

Kryštof si povzdychne. Už to byl zase ten kluk před nemocí. Alespoň jedno pozitivum to mělo. Bylo mu už líp. "Ahoj Maty." Usměje se na příchozího barmana a natáhne se přes pult, aby si ukradl polibek. Jenže Matyáš se jen odtáhne a mlčky zakroutí hlavou.

"Ahoj Leo, jako obvykle? Jdeš lovit?" Usměje se na mladíka vedle Kryštofa. Nevěnuje se jeho zamračení. Nechtěl, aby o jejich vztahu… byl to vůbec vztah? Neřekli si: chodíme spolu. Od té poslední noci spolu nikde nebyli. Kryštof jen chodil dál do baru a bavili se taky pořád stejně. Nic se nezměnilo.

Vlastně ano… změnilo… vždy se takhle naklonil, aby se s ním přivítal. Což bylo příjemné. Ale když tu teď byl Leonard, tak mu to nepřišlo vhodné. Proč vůbec? Mohl si za partnera vybrat koho chtěl a Leovi to mohlo být vlastně jedno.

Povzdychne si a raději se otočí ke klukům zády, aby Leovi nalil jeho oblíbené pití. Potom se významně podívá na Kryštofa, který s nechápavým výrazem rezignuje na jakékoliv další otázky.

Kryštof si raději vytáhne čtečku, aby si na pultu mohl pročíst nějaké poznámky. Leo stejně nevypadá, že by se s ním chtěl bavit. Moc se o něj přece staral. Stiskne čelisti k sobě. Ať si každý dělá co chce, nebude se starat vůbec, když o to nikdo nestojí.

…

Dopije svoje pití a zvedne se. "Mějte se kluci." Mávne na Lea, který se po sérii písniček, které strávil na parketu, vrátil k baru. Potom pohledem přejede po Matyášovi, který ho bedlivě sleduje. Co má za problém? Myslel si, že mezi nimi bylo všechno v pořádku. Vždyť se po té noci chovali oba naprosto nenuceně. Jako by už spolu nějakou dobu žili. Nechápe, proč se to muselo změnit, když se v baru objevil Leo.

Zarazí se před barem v půli kroku.

Ohlédne se za sebe zpátky k zavřeným dveřím. Mozek pracující na plné obrátky. Ušklíbne se. No jistě. Že ho to nenapadlo dřív. Matyáš celou dobu nechtěl jeho, ale Lea. Dalo by se to vydedukovat ze všech těch pohledů a nenucené starostlivosti, kterou mu věnoval. Pečoval o něj jako by to bylo jeho kotě.

Ale proč tedy spal s ním? Proč si ho vzal domů? Chtěl mu jednou vyhovět a potom se vrátit do starých kolejí? Sklopí poníženě pohled a s rukama zabořenýma hluboko do kapes pracovní mikiny se vydá domů. To od něj nebylo vůbec fér. Choval se k němu přece… snažil se být lepším, aby viděl, že to myslí vážně.

Najednou se cítí naprosto využitě a odkopnutě.

Mezitím se v baru Leo otočí se zvědavým pohledem na Matyáše, který zaraženě hledí za odcházejícím Kryštofem. Jeho pohled dokáže upoutat až když se za ním zavřou vchodové dveře. "Co mu je?" Zeptá se se zájmem.

"Matyáši?" Zkusí znovu, tentokrát lehce opatrně, když mu kamarád nějakou dobu není schopný odpovědět.

Matyáš se vzpamatuje ze zamyšlení. Upře svůj pohled na Lea, který hoří zvědavostí. Vidí to na jeho celém postoji. "Ale nic. Asi špatný den." Pokrčí rameny.

"No… vzhledem k tomu, že tě chtěl políbit a tys…"

"Hele, Leo, to je mezi námi…" Zarazí ho.

Leo zvedne překvapeně ruce na obranu. Takže se mu to nezdálo. Nebyl to jen nějaký blud. Zazubí se a ušklíbne zároveň, takže se jeho obličej v závěru nepěkně zkroutí. "Takže nakonec..?" Zkusí ještě. Zasměje se, když mu na hlavu dopadne utěrka.

Takže kluci se nakonec rozhoupali? To potom ale nedávalo smysl, proč byl k němu Kryštof pořád tak vstřícný? Muselo se to stát někdy během jeho nepřítomnosti. Což uznával, že nebyla zrovna krátká doba, ale přeci jen… kdyby spolu chodili, tak by se k němu nechoval tak… a nelíbal by ho? Na mysli mu vyvstane vzpomínka na jejich polibek, když byl ještě v nemocnici. Byl tak procítěný a jemný. Potom se Kryštof uvelebil vedle něj a předčítal mu z knihy, zatímco on odpočíval se zavřenýma očima.

Zajímavé… ale on přijde na to, co mezi nimi stojí, že se na sebe tak tváří… alespoň Kryštof se od toho odmítnutí tvářil jako nakopnuté štěně.

***

Nebylo mu několik posledních dnů vůbec dobře. Byl nevrlý a chudák Filip se o něj ještě musel starat. Tedy poslední dva dny už ne. Jen předtím měl zřejmě nějakou virózu, tak raději zůstal dobře, protože se necítil ani na to, aby se zvedl z postele. Teď byl na cestě do cukrárny, aby koupil nějaké zákusky. Chtěl Filipovi alespoň trochu zpříjemnit den a věděl, že sladkému prostě neodolá.

Usměje se sám pro sebe.

Vejde do cukrárny, pozdraví a rozejde se k pultu, aby vybral dnešní zákusky. Neví proč, normálně se po lidech moc nedívá, pokud nehledá někoho určitého, ale dnes ho nějaký pocit donutí ohlédnout se stranou.

Úsměv mu strne na rtech, když zahlédne dvojici sedící v rohu cukrárny a dojde mu, na koho se dívá.

Zalapá po dechu.

Ne, dneska to na zákusky rozhodně nebude. Zatne pěsti a nezdvořile se odvrátí od prodavačky, která se ho zrovna zeptá, co si dá. Se zašustěním saka, do kterého zpátky zastrčí peněženku, vyrazí z cukrárny. Až když do něj udeří horký vzduch, tak se vyprostí z náruče největšího šoku.

Kde se kruci stala chyba..? O co šlo? Proč… proč neviděl změnu ve Filipově chování? Kdy se…

Zaboří náhle zpocené dlaně do vlasů. Ne, neměl by dělat závěry. O nic přece nemuselo jít. Jen Patrik se zrovna pod jeho pohledem skláněl k jeho Filipovi a líbal ho na tvář. Měli spolu něco? Byl Filip schopný nasazovat mu parohy přímo před ním u nich doma a chovat se, jakože se nic neděje?

Líbal ho na tvář.

Promne si hrudník, když se vyděšené srdce stále nechce uklidnit. Po té nemoci nebyl stále ještě na sto procent fit a cítil to na sobě. Tenhle šok mu ještě přidal. Několikrát se zhluboka nadechne a vydechne, než se vrátí myšlenkami k tomu, co právě viděl.

Nemuselo to přece vůbec nic znamenat. Mohli se jen setkat na kafe a zákusek…přátelský polibek... ne… nebude dělat ukvapené závěry… nechá si to od Filipa vysvětlit hned jak přijde domů.

Proč se najednou cítil tak mizerně?

***

Samuel projde školní chodbou, aby se najednou zarazil v chůzi. Upře svůj pohled na dvojici, která stojí kousek od něj. Přísahal by, že ty kluky tu ještě nikdy neviděl. A rozhodně by se to po škole asi rozkřiklo, že se na chodbě objímají dva muži. A nebyli zrovna v přátelském objetí. Tohle bylo mnohem intimnější.

Jako na povel zrudne.

Ani on s Markem neprojevovali svůj vztah až tak… vroucně. Ušklíbne se. Jak se ukázalo, Marek nebyl vůbec tím, za nějž ho považoval. Sklopí pohled. Zírá na ně až moc okatě. I když oči zíraly, mysl byla někde úplně jinde. Marek mu chyběl. Jenže nevěra byla něco, co prostě nedokázal odpustit. Možná za jiných podmínek by se nad tím zamyslel trochu jinak, ale v situaci, do které ho Marek postavil… povzdychne si a raději donutí svoje nohy k pohybu. Jenže kolem nich musí projít.

Závidí jim s jakým citem se objímají a dotýkají navzájem… vzpomene si na noc, kdy poprvé viděl Zikmunda s Filipem společně. Měli mezi sebou něco podobného. Nechápal, proč chtěl Patrik takovou dvojici rozdělovat… nevybouřené libido. Byl dost inteligentní, ale někdy se choval jako naprostý puberťák. Z těch dvou ta láska jen sálala. Ochromovala ty vnímavější…jak se zdálo, mezi ty se Patrik neřadil.

Měl by něco udělat. Přece nedovolí Patrikovi, aby zničil něco, co bylo tak očividné. Ti dva byli pro sebe jako stvoření. Dva puzzle, které do sebe zapadly.