9. Kapitola

9. Kapitola

---

Pohlédl na Patrika s Filipem přes hranu monitoru notebooku. Seděli na zemi a řešili něco důležitého. Spíš se dohadovali. Protočí očima. Byl si jistější, když ty dva viděl. Filip se zdál mít jasno, pochybnosti ho přešly, alespoň mu to jistou dobu po tom incindentu intenzivně dokazoval. Pousměje se pro sebe a znovu sklopí pohled k rozdělané práci. Jenže pohled, který se do něj zaboří, ho donutí zase se podívat zpátky. Všiml si toho už před chvílí, že se na něj Patrik dívá víc než by bylo zdrávo. Alespoň pokud řešili něco důležitého. Přimhouří oči a pohled mu oplatí. Nějak se mu to nelíbilo. Proč ho sledoval? Jestli chce být s Filipem sám, tak to má smůlu, protože on se od něj dneska nehne. Chce se vrátit ke své práci, ale nemůže. Začne mu to vrtat hlavou. V tom pohledu nebyla nenávist. Ale nevěděl, kam přiřadit to, co viděl.

Filip si všimne, že mu není věnována dostatečná pozornost. Zvedne pohled, aby zjistil, že Patrik hypnotizuje pohledem jeho přítele a Zikmund mu pohled oplácí, jenže Zikmund a jeho pohledy… kdyby ho neznal, tak by se některých bál. Uměl svojí mimiku dobře ovládat.

Zvedne se z pohovky, odloží notebook na nízký stolek a upraví si kalhoty. "Jak dlouho to dneska ještě vidíte?" Zeptá se ledabyle, chtěl vzít Filipa na večeři, jenže netušil, že tu budou mít zase návštěvu. A na druhou stranu se zase nechtěl zavírat do kuchyně.

"Myslím, že bychom to měli rozpustit. Patrik už stejně nevnímá." řekne Filip významně a zvedne se na nohy, aby si je narovnal. Nějak si je přeseděl.

"Jo… jasně." Zamrká Patrik zmateně, když se vzpamatuje. Podívá se na Filipa, který už se nesměje jako když přišel. Tuší snad něco? Skousne si tvář a aby to zamaskoval, začne rychle sbírat papíry kolem sebe.

Zikmund, který to celé mlčky sleduje, jen pozvedne obočí. Udělá krok zpátky a přejede ty dva pohledem. Tohle byla vážně divná situace. Připadal si najednou jako puberťák. Vždyť měl celou dobu jasno, proč byl najednou tak nejistý? Povzdychne si. Filip by měl Patrika vyprovodit co nejdřív, protože už mu tady začínal lehce překážet.

***

"Ahoj Leo. Můžu?"

Leo stočí pohled od okna ke dveřím. Rty se roztáhnou do úsměvu. "Ahoj, pojď, když už jsi tady." Přikývne, i když mu říkal, že za ním nemá chodit. Neměl rád ty soucitné pohledy, které mu všichni věnovali.

"Přinesl jsem ti nějaké věci, o kterých jsem si myslel, že by se ti mohly hodit. A už jsem to probral i se setřičkama, říkaly, že je to v pořádku." Usměje se Kryštof a zavře za sebou dveře od pokoje. Leo na něm byl sám, i když tu byly dvě lůžka. Položí mu tašku do klína. "Tak se na to vrhni." Pobídne ho.

Leo překvapeně zamrká, když mu na kolena dopadne celkem těžká taška. "Co to je?" Zeptá se zvědavě a vrhne se na zip, aby ho rozepnul. Vykoukne na něj několik sáčků s ovocem. Rozesměje se. "Ale já nemám hlad."

"To není o hladu, ale o chuti a… třeba vitamíny." Usměje se. "Je tam i něco navíc…" Sáhne pod sáčky s ovocem, aby vylovil tři různé čokolády. "Abys měl energii." Položí mu je na hrudník, protože musí stále ležet. "A něco na čtení. Nevěděl jsem, co přesně… ale něco jsem zahlídnul u tebe doma." Usměje se omluvně a vyskládá na něj ještě i několik časopisů a jednu knihu. "Učení jsem ti nosit nechtěl, i když věřím, že toho budete mít dost. Ten ročník jsem dělal taky." Uchechtne se.

Leo přikývne, položí časopisy zase do rozepnuté kapsy tašky a přidá tam i čokolády. "Díky, ale nemusel sis dělat škodu… zatím to nějak zvládám." Usměje se. Ještě před pár dny byl tak mimo, že neměl sílu ani sledovat televizi.

"A jak to s tebou vidí doktoři?"

Pokrčí rameny. "Přijde jeden, řekne dobrý. Přijde druhý a řekne, že mě pošlou ještě na jedno vyšetření." Odvrátí pohled ke své ruce, do které má zavedenou kanylu. I hadičky v nose mu značně překážely, ale nemohl proti tomu říct ani ťuk.

Kryštof se usměje, přitáhne si židli a sundá Leovi ze stehen tašku. Natáhne svou ruku, aby ho pohladil na předloktí. "A jak se cítíš ty?"

Leo se zamračí. Přesně ta otázka, kterou už začínal nenávidět. Všichni přišli a ptali se na to samé. "V pohodě. Proto jsem tady, ne. Aby to bylo v pohodě."

Kryštof přikývne. Zapřemýšlí, o čem by se mohli bavit, aby tu nebyl jen jako nějaký vetřelec. Přišel přeci Leovi zvednout náladu a trochu ho povzbudit.

…

Leo otočí hlavu na noční stolek zaplněný ovocem a čokoládami. Pousměje se. Kryštof odešel před chvílí a on zjistil, že mu to štěbetání o dění venku docela chybí. Všimne si mezi ovocem něčeho nápadně barevného. Zmateně zamrká a pomalu se zvedne na lokti, aby lépe viděl.

Natáhne ruku před sebe. Prsty se dotknou příjemně hebkého materiálu. Sevře plyšáka a zvedne ho. Uchechtne se, když mu dojde, že se dívá na sovu velkou jako malý polštářek, na kterém ležel. Přitáhne si ji k sobě, aby zjistil, že je naplněná mikrokuličkami. Miloval tuhle výplň, když plyšák nebyl tvrdý, ale příjemně měkký a klouzal mezi prsty. Doplněno o příjemný plyš.

Uchechtne se znovu. tentokrát sám sobě, když se přistihne, že se mazlí s plyšákem jako malé dítě.

***

Nečekal, že by se ve svém věku a vzhledem ke svému postavení nechal přemluvit k tomu, aby šel na diskotéku do baru, kde se scházela převážně gay komunita. Ale říkal si, že by nemuselo být špatné se jednou za čas pobavit i trochu jinak. A když to udělá Filipovi radost. Co by pro něj neudělal? Někdy je změna příjemná.

O tom, že to nebude nic pro něj, se přesvědčil hned po příchodu do podniku. Hlasitá hudba a spousta tančících, někdy i polonahých těl, otírajících se o sebe…jenže teď s Filipem tančili, přitisknutí na sebe a ve žhavém tanci se otírali o svá těla. Uvědomoval si kde jsou, ale ani to mu nezabránilo v tom, aby Filipa žhavě nelíbal.

Byl překvapený sám sebou, jak se přes prvotní rozpaky přizpůsobil a dokonce se mu to začalo i líbit.

Všiml si v davu Patrika s nějakým klukem. Tančili podobně jako oni. V jednu chvíli se jejich cesty střetly, prohodili pár slov, ale dál se věnovali zábavě. Skloní se k Filipově uchu, když písnička dohraje. "Půjdu si dát něco k pití, ano?" Počká na přikývnutí, ještě jeden žhavý polibek a pak ho tam nechá tančit s ostatními. Sesune se na barovou stoličku. Mrkne na hodinky. Byli v pohybu něco přes hodinu. Ani si neuvědomil, že ten čas tak letěl.

"Co to bude?"

"Vodu, díky." Kývne na barmana a vytáhne peněženku.

Matyáš se uchechtne. "Jen čistou vodu? Tak to je na účet podniku." Zabublá pobaveně a přisune před Zikmunda sklenici, aby do ní nalil vodu. Odmítne jeho peníze. "Myslím to vážně. V tuhle hodinu se mi nestává často, že by chtěl někdo samotnou vodu."

"Díky. Chci si zachovat čistou hlavu." Odpoví ledabyle a vyžahne sklenici skoro na jeden zátah. "Máme dneska ještě jiné plány." Uchechtne se. Ani neví, proč to řekl. Vždyť tomu barmanovi do toho nic nebylo.

"S támhletím klučinou? Už jsem ho tu párkrát viděl… docela jste to rozjeli. Vypadali jste docela žhavě, ale dal bych si pozor, aby ti ho někdo nevyfouknul." Kývne hlavou do davu.

Zikmund se otočí tím směrem, aby vyhledal Filipa očima. Zapojil se do tance s Patrikem a tím klukem. Otočí se zpátky. "Žijeme spolu už několik let. Tohle je… dělají spolu na nějakém projektu." Pousměje se a raději už se na Filipa nepodívá. Musel by zkoumat a srovnávat a to nechtěl. Nechtěl být naštvaný. Trápil Filipa svojí žárlivostí dost.

Matyáš pozvedne obočí, ale nekomentuje to. Dolije mu sklenici. "Ještě jsem tě tu nikdy neviděl. Poprvé?"

Přikývne. Tykání přejde bez řečí. "Nechal jsem se vytáhnout a kupodivu… se dobře bavím."

"Ahoj Maty, naliješ mi prosím tě něco ostřejšího? Dneska potřebuju trochu vzpruhu, než si dám svojí oblíbenou kolu nebo džus." Zašklebí se Kryštof a ztěžka dosedne na židli vedle Zikmunda.

"Ahoj Kryštofe, těžká práce?" Zeptá se Matyáš s úsměvem a nalije mu jednoho panáka.

"Díky, hrozná… myslel jsem, že už se z toho vážně zblázním. Jsem rád, že mám padla. A mám tě pozdravovat od Lea. Už se cítí dobře. A vypadal taky líp, než když jsem ho viděl naposledy." Kopne do sebe panáka a zašklebí se. "Fuj. Jak jsem přestal pít, tak už mi to moc nechutná." Zatřepe hlavou, aby ze sebe dostal ten opar hořkosti.

Matyáš se uchechtne. "Udělal jsem z tebe abstinenta? To bych si měl gratulovat." Usměje se a nakloní se, aby vtiskl Kryštofovi polibek na tvář. "To máš za odměnu." Usměje se. Nevěděl, že to Kryštof myslí vážně, ale když viděl, jak se změnil a dokonce přestal i pravidelně pít. Vypadalo to, že to opravdu dělá kvůli němu. "A za vyřízení pozdravů."

Kryštof překvapeně zamrká. Tohle rozhodně nečekal. Ale na tváři se mu rozlije šťastný úsměv. "Tak děkuju." Zardí se jako puberťačka, což v Matyášovi vyvolá pobavený smích.

Zikmund sleduje tu výměnu mezi nimi a přistihne se, že se usmívá. Vůbec netušil, o co tady jde, ale byla mezi nimi zvláštní energie.

"A ty jsi?" Otočí se Kryštof najednou na Zikmunda. "Znal bych tě, jsem tu dost často." Zazubí se a natáhne před sebe ruku. "Já jsem Kryštof." Přejede ho pohledem a pak mrkne na Matyáše, který se věnuje dalším lidem.

"Zikmund." Přijme nabízenou dlaň a lehce ji stiskne. Uvědomí si, že Kryštof si ho najednou prohlíží jako nějakého soka. Zazubí se. "Neměj obavy, mám v plánu požádat v blízké době svého dlouholetého přítele o ruku, nebudu ti rozbíjet bábovičky na tvým písečku."