25. Kapitola

Tentokrát bez tak dlouhé prodlevy, jak jsem slíbila. Inu, to jsem takhle v posilovně dělala mrtvé tahy a přemýšlela nad kapitolou, takže mě teď bolí záda, protože jsem se na cvičení nesoustředila.

Report z dnešní kapitoly: nová postava a trochu sexu. Zabíjet až příště.

25. Kapitola

---

"Mari, zlato? S kým se to vybavuješ?"

Marek přivře oči. Nemohla si najít lepší načasování. Chtěl Samovi alespoň trochu vysvětlit… ale tohle se zdálo být jako nevysvětlitelná věc, když se začne přilývat olej do ohně. "Leni, tohle je Sam, poznali jsme se v parku… říkal jsem ti o něm." Usměje se na svou kolegyni, se kterou již nějakou dobu žil, i když stále byla jen jeho přítelkyně. Jednou měl v plánu překročit i tuhle pomyslnou hranici, ale potom, co poznal Samuela… Samuela, který se na něj nyní prázdně díval. "Same, Lenka, moje partnerka."

Samuel stočí svůj pohled za hlasem, který se vedle nich tak náhle ozval a narušil tak jejich možná počáteční rozhovor na vážné téma. Sjede pohledem po dlani, která se dotkla Markova ramene až na tvář dospělé ženy, která se na něj jemně usmívá.

"Ahoj, těší mě, jsem Lenka. Marek o tobě docela dost mluví, když jste spolu začali chodit běhat do parku…"

Objeví se před ním tatáž dlaň, která ještě před malou chvílí svírala Markovu paži. Tváří se tak nenucenně, jako kdyby se právě seznamovala s novým kamarádem. A on přitom…

Zamrká. Do prdele.

Marek, který tvrdil, že je sám. Marek, který se celý večer bavil s cizími dívkami. Marek, který se choval tak družně, že nechtěl věřit slovu partnerka. Marek, který si ho vzal v přítmí baru. Marek, který přece nebyl gay.

Natáhne svou paži a jemně v ní sevře tu dívčí. "Samuel." Zachraptí prázdně. "Bavte se." Kývne nepřítomně a okamžitě se k nim otočí zády, aby vypadl z tohodle baru. Pryč od reality, kterou jeho mozek nepobíral. Neslyší dívčí slova směřované Markovi. "Co se mu stalo?"

Chladný vzduch před barem ho trochu probere. Přejde pár kroků přes parkoviště až k řece, kde se opře o zábradlí a zhluboka se nadechne. Byl rád, že ho nikdo z těch dvou nezavolal zpátky nebo se ho nepokusil zastavit jinak. Netušil, co by musel udělat, aby neztratil kontrolu.

Cukne sebou, když vedle něj cvakne zapalovač. Srdce se mu divoce rozbuší, než zvedne hlavu, aby zjistil, kdo je autorem toho zvuku. Blonďatá kštice a tvář mladého kluka, který nemůže být o tolik mladší nebo starší než on. Ale nedovolil si odhadovat.

"Težký večer? Viděl jsem, jak jsi vystřelil ven." Pousměje se na něj a místo představení se potáhne z cigarety. Opře se o lokty a zahledí se na řeku před sebou.

"Co tu chceš?"

"Kouřím?" Odvětí ledabyle. Až teď se k němu pořádně otočí. "Chceš taky?" Nabídne mu krabičku, ale Samuel zavrtí odmítavě hlavou. Nekouřil a nechtěl s tím ani začínat. "No, já do jisté doby taky nekouřil…" Zachechtá se mladík a odhodí nedokouřenou cigaretu, krabička zmizí v náprní kapse volné košile. "Milenec?"

Zamrká. Vůbec nechápe, proč se s ním vybavuje. "Prosím?"

"Ten kluk… tvůj milenec? A jeho přítelkyně?" Zazubí se, podívá se mu zpříma do očí a vyzývavě na něj zůstane hledět.

Zavrtí hlavou. "Jen známost… a předtím kamarád…" hlesne. Vůbec nechápe, proč mu to říká. Ale najednou cítil potřebu se s tím svěřit. "Myslel jsem, že je volnej… a tvrdil, že není gay, ale vyspal se se mnou… teda… já vůbec nevěděl, že to jen on, ale to je… před malou chvílí mi to došlo. Jenže se… ukázala ona a…"

"Hej, trochu zmatený, nemyslíš? Nechceš to vzít postupně?" zabublá neznámý pobaveně.

"Nemůžu tě tím zatěžovat… vlastně tě vůbec neznám a vážně… to nejde." Zavrtí Samuel odmítavě.

"Jsem Lukáš." Natáhne k němu ruku. "Stačí to nebo mám ukázat občanku a prokázat se svou totožností?" Zazubí se na něj.

"Proč si mě vůbec všímáš?" zavtáří se Samuel prozíravě. Teď zrovna neměl na vtípky moc náladu.

Lukáš pokrčí rameny. "Možná jsi mě něčím zaujal."

"Jsi gay?"

"Když to musíš vědět, tak ano. Jsem. Stoprocentní a bez závazků." Usměje se na něj. "Už jsi klidnější?"

Samuel se proti své vůli zasměje. "Jo. Jo, jsem." Přijme stále nataženou dlaň. "Samuel."

"Nezvyklé jméno. Jak ti říkají? Samueli? Same? Samíku?" Stisk dlaní netrvá nijak dlouho, ale neunikne mu jemné znachovění Samových tváří.

"Máma nechtěla mít tu starou klasiku. Ale Samíka a podobné vynech." Odkašle si a pokouší se v duchu odehnat horkost, která se nalila do jeho tváří.

"Fajn." Zasměje se Lukáš. "Polibek na seznámení bych dostal taky?" zamrká na něj nevinně a v podstatě si ho ukradne. Spojí na okamžik jejich rty. Žádný přátelský polibek na tvář. S úsměvem si rty olízne. "Chutnáš po jahodách."

Jenže Samuel zůstane zamrznutě v jedné pozici. Tohle nečekal. Kdo ten kluk byl?

"Hej, v pohodě? Jsem nečekal, že by tě mohl jeden polibek takhle rozhodit. Bylo to tak zlý?" Zazubí se Lukáš a sklouzne dlaní po Samuelově paži. "Nevypadneme odtud? Vím o jednom podniku, který funguje nonstop. Je tam klid, dobré jídlo a pití. Můžeš se mi tam svěřit." Zamrká na něj.

"No… vlastně… ale jo. Kašlu na to." Odsune stranou všechny pochybnosti. Maximálně skončí mrtvý někde v příkopu.Teď chtěl hlavně zapomenout na Marka a všechno kolem něj.

"Fajn, to jsem rád." Omotá mu paži kolem ramen a nasměruje ho ke svému stroji. Podá nechápavě zírajícímu Samovi helmu. "Pro tvou bezpečnost."

"Ale… pil jsi…" Zadívá se na něj odmítavě.

"Kdepak… nepil. Hele." Uchechtne se a vyloví z malého úložného prostoru pod sedadlem domácí alkoholtestr. Před naproto konsternovaným Samuelem do něj dýchne a s vítězoslavným úsměvem mu ukáže čistou nulu.

"To si snad děláš… Tohle sis chystal? Kdo jsi a co se mnou chceš provést?" Vydechne nevěřícně.

"Tak, nejdřív jsem se chtěl bavit. Přišel jsem do baru ve stejnou chvíli jako ty. Trochu jsem se rozhlížel, když jsem si všiml, že kluk, který se mi líbí, bar opouští a ne zrovna v dobré náladě… no a zbytek už znáš."

"Ten kluk… jsem já?" polkne Samuel.

"Vidíš tu snad někoho jiného?" Zeptá se Lukáš pobaveně.

"Ale… proč?" vydechne nechápavě. "Jsi snad nějaký úchyl a chceš mě ukecat na hezká slova… alkohol testr a dokonalý úsměv?" A když se Lukáš nadechne k odpovědi, skočí mu do řeči. "Víš co… je to jedno. Pojďme tam, kam jsi chtěl jet. Teď zrovna nechci přemýšlet."

Lukáš se usměje. Přikývne, strčí klíčky do zapalování a motorku nastartuje, aby se trochu zahřála. Otočí se zpátky k Samovi, aby mu mohl dát svou helmu na hlavu a bezpečně ji zapnout. Vnímá ten Samův hypnotický pohled i trochu fascinace v něm. To na něj působil takovým způsobem? Jistě… neseznámili se zrovna tradičním způsobem a asi na to šli rychle, ale líbil se mu. A on nebyl z těch, kteří by chodili kolem horké kaše. "Tak nasedat."

"Ale co ty?"

Zavrtí hlavou. "Budu v pohodě. Nejezdím jako šílenec." Mrkne na něj, naskočí a počká, než si za něj Samuel vleze. Zkontroluje si, zda má nohy bezpečně na stupačkách a ruce kolem pasu, až potom přinutí motorku k pohybu. S typickým vrčením motoru zmizí ve svitu městských lamp.

***

Zikmund se zavrtí na posteli. Zdál se mu tak příjemný sen. Ohlédne se na budík stojící na nočním stolku, aby frustrovaně zavrčel do polštáře. Půl čtvrté ráno. Co se vrátil z nemocnice, tak nemohl pořádně spát. Pokaždé se v noci několikrát probudil a k ránu už spíš jen hleděl do stropu, než aby zase ještě usnul.

Sklouzne dlaní do svého klína, aby si porovnal své probuzené vzrušení. Opravdu příjemný sen. Podezříval Filipa, že se těmhle fyzickým aktivitám vyhýbá záměrně, aby ho zbytečně nepřetěžoval. Jenže pořád tady byly nějaké pudy, které by se neměly zanedbávat. Vyhledá v šeru pokoje tvář svého přítele a pousměje se. Stále vypadá tak nevinně, když spí. Pohladí dlaní spící tvář, zmapuje konturu krku a zahákne prsty za okraj přikrývky.

S úsměvem zvídavého puberťáka pomalu odhrnuje peřinu z nahého těla. Zatají dech, když se Filip zavrtí, ale po chvíli je pravidelným dechem ujištěn, že jeho přítel stále spí. Za chvíli ho má před sebou v plné kráse. Nahého a naprosto nevzrušeného. Což se dalo snadno napravit. Podepře si hlavu, zatímco prsty pohladí úd klidně ležící mezi stehny. Filip se ošije. Dlaní vklouzne do svého klína, aby upravil své nepohodlí. Trhne sebou, když se dotkne další dlaně. Dlaně, která ho nyní pevně svírá. Rozespale zmateně zamžourá Zikmundových směrem. "Zigi?" Zachraptí. A otočí se zlehka na bok, aby k němu byl čelem. Rozespalé roznice zamíří pohled do lesklých očí proti sobě.

"Ššš…" Zikmund se k němu přitiskne. Nosem se zaboří do kontury Filipova krku a vtiskne na něj jemný polibek.

"Co to děláš?" Vydechne Filip, ale nijak se nebrání Zikmundovým dotekům.

Ten využije Filipovy netečnosti i jeho polohy. Převalí se přes něj, natiskne se k jeho zádům. Přitiskne své vzrušení k nahým půlkám, dlaní stále kroužíc v již tak ne dvakrát klidném klíně svého přítele. "Co myslíš?" zavrní vzrušeně. Nemilovali se dost dlouho.

"Zigi… och…" vydechne a přivře oči pod tím správným dotykem na své probouzející se chloubě. Polibky na šíji ho příjemně uklidňují a zároveň navnazují na něco příjemného. Pod jemným tlakem se převalí na břicho a zvedne se na čtyři. Zikmundovo tělo kopíruje jeho konturu, přitisknutý k jeho zádům a stehnům. Sklouzne dlaní přes tu jeho a svůj klín až pod sebe, aby polaskal alespoň špičku naběhlého vzrušení.

S tichým stenem se prohne a vyjde naproti prstům, které začnou mapovat vchod do jeho těla. "Vezmi si mě…" Zasténá. "Hned."

"Moc rád." Vydechne Zikmund, vzrušený již naplno. Hmátne dlaní do nočního stolku, aby vytáhl lubrikant. Třesoucí se ruce ho trochu zrazují, ale není na to sám a Filipovo nadšené povzbuzování ho žene dopředu mnohem rychleji. Vstoupí do něj téměř bez přípravy.

Milují se vášnivě. S divokým vrčením mezi steny. Na hraní bude dost času potom.