29. Kapitola

Zdá se, že tato povídka si trhne rekord v počtu kapitol. Nemám totiž pocit, že bych měla psaní najednou ukončit. Jakmile začnu plácat, zastavte mě! :-D díky za komentáře, které mi tu zanecháváte.

29. Kapitola

---

Zikmund se oblékl do županu, když někdo zazvonil na zvonek u jejich dveří. Nesnášel zěvdavé sousedky, které pouštěly spoustu cizích lidí do domu. A potom si ještě stěžovaly, když se něco ztratilo. Nakoukne kukátkem, aby zjistil, že dotyčný je kupodivu člověk, kterého zná.

Otevře s úsměvem dveře. "Ahoj Miky. Pojď dovnitř, sleduje nás moc zvědavých očí." Ustoupí od dveří, aby mohl projít za ním do bytu a zavřít za sebou.

"Ahoj Zigi, neruším?" uculí se, když sjede pohledem po nahých lýtkách vykukujících zpod černého županu.

Zavrtí hlavou. "Kdepak, Filip je ještě v práci. A nechtěl jsem jít otevřít jen takhle." Řekne, zatímco rozváže župan a cestou do obýváku ho pověsí zpátky na věšák. Byl jen v domácích kraťásech a tmavém tričku. "Dáš si něco k pití?"

"Dám si kafe, jestli máš. Abych pravdu řekl, nepamatuju si, kdy naposledy jsem tě viděl jinak oblečeného než v kvádru." Zazubí se, když se usazuje na pohovku.

"Možná na té dovolené, na kterou jste mě s Marií vytáhli, abych vám křenil?" ušklíbne se Zikmund a zapadne do kuchyně. "Dáš si ledové? Venku je na padnutí."

"Jo, to bude fajn, díky. Máš pravdu. Naposledy tam. Páni, to už je let. Bylo to čerstvě po tvých studiích." Zakroutí Michal hlavou. "Pořád mám před očima, jak jsi seděl od rána do večera v práci a budoval svojí kariéru, bez ohledu na svoje zdraví."

"A jak jsem dopadl…" ozve se z kuchyně ironicky.

Miky se zvedne, opře se o futra dveří. "Mohlo to tak dopadnout mnohem dřív. Ale vážně jsem rád, že ti nic není."

Zikmund přikývne. "Nevím, jestli jsem ti to někdy říkal, ale tu dovolenou jsem si opravdu užil." Usměje se Zikmund upřímně. Mikymu vděčil za hodně. Znali se už od začátku jeho kariéry, protože začal pracovat pro stejnou firmu. A jelikož jeho obchody vyžadovaly právní pomoc, tak se i často setkávali. Ani jeden z nich jistě před lety nepředpokládal, že se Zikmund vyhrabe tak rychle až na ten nejvyšší post.

Miky pokrčí nedospěle rameny. "Viděl jsem tvou snahu, ale zase jsem nechtěl, abys dopadl na dno hned v začátku. Pár chyb a víš, jak by to dopadlo… volno ti jen prospělo. Přijde mi to skoro jako včera… a ty už několik let žiješ s jedním mužem ve společné domácnosti…" zakroutí nevěřícně hlavou a usměje se při pohledu na fotografii, na které je Filip se Zikmundem na jedné zahradní slavnosti, kterou pořádal jeden z jejich přátel.

"A ty už máš dvě děti." Vrátí mu Zikmund pobaveně.

"Pravda." Přikývne souhlasně. "Ale to není to, proč jsem tady." Pousměje se a jeho výraz se změní na vážný. "Zjišťoval jsem si detaily a ten kluk je na tom vážně špatně."

Zikmund souhlasně přikývne. Nebyl tady proto, aby si spolu přátelsky popovídali. To mohli později. Teď bylo potřeba řešit vážná témata. Mlčky dodělá požadovanou kávu, sobě si jen vezme džbánek se zázvorovou limonádou a vydá se s tím do obýváku s Mikym v závěsu. "Takže… co všechno se ti podařilo zjistit?"

"Jestli jsi někdy pochyboval o mých schopnostech, tak je to špatně." Zazubí se na něj, zatímco z aktovky začne vytahovaf štosy papírů. "Policie už ví jiště, že to byl jeho otec a nějací najatí kumpáni. Zřídili ho pěkně. Zachránil ho zřejmě pejskař, který vyšel naproti z domu, a když to viděl, tak se hned vrátil, aby zavolal policii. Což naše útočníky sice vyděsilo, ale nebyli zase tak daleko, aby je nemohli dostat… možná mají ramena, ale jinak jsou na štýru s uvažováním." Zakroutí hlavou, zatímco listuje a hledá něco, co chce Zikmundovi ukázat. "Podívej se na to." Předloží před něj na stůl kopie fotografií napadeného kluka. "Zlomenina šesti žeber a pravé ruky na dvou místech. Prasklá lebeční kost. Natržená slezina, pohmožděný žaludek, genitálie… řezné rány v obličeji, na krku a rukách. A mohl bych pokračovat, i když to už jsou podle lékařů jen nepatrné oděrky." Povzdychne si.

Bledý Zikmund se snaží tvářit vyrovnaně, ale společně s přiloženými fotografiemi mu z toho není zrovna dobře.

"Zikmunde?"

Vzpamatuje se. "Promiň, jen špatné vzpomínky." Usměje se křivě. Střeva se mi kroutí do smyček a uzlů a on má pocit, že se brzy pozvrací.

"Asi jsem ti to neměl ukazovat…" Shrábne Miky všechny papíry a schová je zase zpátky. Místo toho vytáhne nějaké spisy.

Zavrtí hlavou. "To nic… jen mě to zarazilo. Víš… to, že jsem si sám zažil něco podobného, umím si představit, jak se ten kluk musel cítit, ale když to takhle vidím před sebou…" oklepe se. "Nechápu, že něco takového dokáže udělat otec vlastnímu synovi." Povzdychne si a prohrábne vlasy. V zámku na chodbě zarachotí klíče. Úlevně si vydechne. Potřebuje trochu oporu, i když Filip taky moc dobře věděl, o co jde.

"Zigi? Jsem doma. Máme návštěvu?" Nakoukne Filip s úsměvem do obývacího pokoje, zatímco si ještě během chůze sundavá boty. "Ahoj Miky." Usměje se na jejich návštěvu. Jeho střapatá hlava zmizí za rohem, aby se vzápětí zase vynořil. "Ahoj." Skloní se k Zikmundovi, líbne ho na tvář, než si uvědomí, jak vážně se jeho přítel tváří. Tenhle pohled se mu nenaskytnul už dlouho. Zikmund byl jina vyrovnaný. Sklouzne pohledem na Mikyho, který je mlčky sleduje. "O co jde?" Dosedne na pohovku vedle Zigiho, dlaní přejede po jeho zádech, přitáhne si ho trochu k sobě, ale pohled má stále upřený na člověka sedícího proti němu.

"Přišel jsem kvůli tomu napadenému klukovi…"

***

Samuel se zapře dlaněmi o stehna, aby se vydýchal. Zůstane tak jen na okamžik, aby se vzápětí začal protahovat. Zašel si před školou trochu zaběhat, aby se probral. Chtěl mít ke zkoušce hlavu čistou, plnou pouze vědomostí. Ušklíbne. Snadno se to řeklo, hůř udělalo.

"Same? Můžu s tebou mluvit?"

Prudce se otočí za známým hlasem, aby spočinul pohledem na kajícně se tvářícím Markovi. Přimhouří oči. Zasloužil si vysvětlení a nehodlal dělat scény. Přemýšlel nad tím celou dobu od toho zjištění. "Jestli mi chceš vysvětlit, proč nejsi gay, ale přetáhl jsi mě v baru, tak prosím." Kývne nakonec. Vzpřímeně se před Marka postaví s pohledem upřeným do jeho tváře. Nikdy nebyl konfliktní.

Marek zřejmě překvapený takovou reakcí, zamrká, ale nakonec se vzpamatuje. Rozpačitě si prohrábne vlasy, než se nadechne, aby se pustil do vysvětlení. "Já nikdy nebyl na kluky, Same. Nikdy až… můj nejvlastní bratr má přítele, proto mi tvůj pokus o sbalení mě, nepřišel nijak zvláštní. Měl jsem tušení, ale nikdy jsme se o tom nebavili přímo. Nechtěl jsem se ptát, dokud bys o tom nezačal mluvit sám. Všechno bylo v pohodě. Byli jsme kámoši… jenže se mi to trochu vymklo." Na okamžik se odmlčí.

Samuel pozvedne obočí, ale nijak to nekomentuje. Měl zkušenosti s tím, že přiznat si svou orientaci nemuselo být zrovna jednoduché.

"Žiji s ženou, máme se rádi, jednou si ji chci vzít… jenže potom ses mi v životě objevil ty a…" pousměje se. "Všechno se obrátilo vzhůru nohama. Podlehl jsem ti. Jsi neuvěřitelný člověk, Samueli."

Sam si odfrkne. "Nech si pohádky pro děti."

"Není to o pohádkách. Já vážně nevím, co jsi se mnou udělal, ale vím to, že se mi líbíš. I když se tomu snažím bránit… ta noc… nechtěl jsem tě využít."

"Ale využil." Konstatuje Samuel. Prsty se sevřou kolem prázdné lahve. "Chtěl ses ujistit, že i sex s klukem tě dokáže vzrušit? Užil sis?" snaží se o klidný tón, skrýt tu nenávist, která z těch slov jen sršela. Už nebyl naštvaný. Jen chtěl vysvětlení a konstatovat situaci. Řešit takové věci bylo lepší s chladnou hlavou. Lukáš měl pravdu.

"Same…" povzdychne si Marek. Samuel měl právo na to, aby se zlobil. "Nechtěl jsem ti ublížit svým chováním."

Samuel mávne rukou. "Marku, podívej… možná na začátku jsem byl do tebe udělaný, ale teď, když jsem měl dostatek času na přemýšlení… uvědomil jsem si, že to bylo jen poblouznění. Chtěl jsem zapomenout na to, co se mi dělo a tys byl… dobrý kamarád. Je to vlastně sobecké i z mé strany. Za to se omlouvám. Ale nic víc než přátelství z toho nechci. Nechci se jednou ráno probudit s tím, že jsem v posteli sám a na stole by ležel vzkaz, že vztah s mužem není pro tebe. Možná máš pravdu. Možná jsem tě svým chováním poblouznil podobně, jako já jsem byl poblouzněný z tebe." Shrne skoro na jedno nadechnutí. Muselo to jít ven.

Ochromený Marek se pomalu pousměje. "Díky, Same. Máš právo dát mi pěstí nebo tak něco a klidně můžeš."

"Já si nepotřebuju vybíjet zlost v násilných sklonech." Pousměje se Sam. "Zapomeň na to, Marku a já na to zapomenu taky." Ale ten sex… na ten se zapomenout jen tak nedalo. V očích mu pobaveně zajiskří, ale nijak to nekomentuje. "Přátelé můžeme být pořád." Natáhne ruku a nabídne mu jakýsi mír.

Marek s lehkým přikývnutím nabízenou dlaň přijme. Lehce si sitiskne nazpět. "Díky, Same. Nikdy bych nevěřil, že se mi stane něco takového a vyváznu z toho živý. Uznávám, že jsem se zachoval jako idiot, využil tě a měl bych po právu dostat do nosu, ale ty jsi úplně jiný člověk, než jakého se snažíš předstírat. Jsem rád, že to bereš takhle." Spadne z něj podivná úleva. Ublížil citům, ale nebyl za to vyhubován.

Samuel přikývne. Sám nevěděl, kdy takhle dospěl. Život mu občas naložil na bedra, aby ho následně zátěže zbavil... Možná by se měl ozvat Lukášovi a poděkovat mu. Dlaní automaticky vjede do kapsy, když mu zavibruje mobil. Uculí se do displeje. My o vlku…