Prolog
Vážení a milí, představuji Vám novou povídku, se kterou se tu budu nyní vyskytovat. Nebojte se, o Vyryto v duši nepřijdete. Toto je jen malá ochutnávka, protože jsem se potřebovala na chvíli odpoutat od Eliota a Vojty, abych jejich příběh mohla dotáhnout do konce tak, jak chci. Odpočinout si od nich a nenechat Vás čekat ještě déle. Mimochodem, vzkaz pro ty, kteří čekají na V jiném světě, zřejmě to nepůjde tak rychle, ale vy víte, že já rozdělané práce dokončuji. A věřím, že víte i to, jak dopadly mé pokusy o uspěchaný konec... to svým povídkám nemohu dělat, proto Vás prosím o trpělivost se mnou a s mými myšlenkovými pochody. :)
A chtěla bych vyhlásit soutěž o podílení se na vymyšlení názvu pro tuto povídku. Může to být název aerolinek, může to být cokoliv jiného, co je spojené s mraky, letadly, atd. Mě napadl Život v oblacích. Co napadne Vás? Jsem zvědavá, nápady zanechávejte v komentářích. :)
Prolog
Světla v ulici neosvětlovala jen chodníky plné odpadků, ale i postavu mladého muže pevně zachumlaného do zimního kabátu. Venku panovala opravdu zima, ale on se i přes to zastavil, velkou tašku vedle svých nohou a díval se do ulice, na jejímž konci byl dům, ve kterém do teď bydlel. Byla to chudá čtvrť. Jeho malá garsonka neoplývala žádným luxusem, ale pro dosavadní život mu stačila.
Jenže teď se měl jeho život změnit od základů.
Už nebude muset pracovat v malém novinovém stánku, kde vedle novin prodával kolemjdoucím i malé občerstvení. Pohlédne na druhou stranu ulice, přesně do míst, kde stál ten ošuntělý stánek. Netušil, kdo ho za něj převezme, ale věděl, že jeho majitel, starší pán s hůlkou v jedné ruce a dýmkou v té druhé, najde dobrou náhradu.
Teď bude pracovat tam, kde vždycky chtěl.
Jako zaměstnanec letecké společnosti na palubě některého z jejích letadel. Konečně se plnilo to, proč tolik let studoval, aby se dostal až sem.
Přivře oči. Byt neprodal. I když věděl, že se doma nemusí ukázat dlouhé týdny, chtěl mít pocit, že se má kam vrátit. Nenechávat věci v úschovně a doufat, že až se vrátí, že kromě věcí najde i místo na přespání. Ne, byla to jeho malá jistota v téhle části města, kde si čas určoval své vlastní tempo.
Když u něj zastaví taxík, jen se nadechne. Sotva od něj taxikář převezme tašku, aby mu ji dal do kufru, přitáhne si svoje příruční zavazadlo a nadiktuje muži cíl jejich trasy.
…
Budova letecké společnosti, ve které se měl sejít s dalšími lidmi ze svého budoucího týmu, se tyčila mezi menšími domky. Až ho to umístění překvapilo. Taxikář počkal, než ho s kývnutím poslal pryč a potom viděl už jen koncová světla černého auta mizící za rohem budovy na konci ulici.
Nadechne se. Až tam vejde, začne se nová etapa jeho dosavadního života. Všechno ostatní bude muset zůstat za ním. Už nebude nic, co bylo předtím. Bude to, co mu společnost nabídne, čeho se chopí a co bude ochotný obětovat. A nebylo toho zrovna málo. Uvědomoval si, že aby se dopracoval do nějaké pozice, bude muset celý jeho osobní život stranou, a i když do teď žádný skoro nebyl… teď bude žít po hotelech. Z hodiny na hodinu. Ze dne na den.
Ale… srdce mu natěšeně zaplesá, když to vidí. Tohle si přál. Celý život má před sebou. A v téhle společnosti se mu mělo podařit prosadit se. Ukázat, co v něm je.
Mokasíny na jeho nohách se zalesknou, když vyrazí směrem ke skleněným dveřím. Přesně padnoucí oblek i kabát obepínají jeho pracně udržovanou postavu. Sportovní taška už tolik nesedí k jeho vzezření, ale na kufr se stále ještě necítil.
Skleněné dveře se před ním otevřou jako divadelní opona. Ocitne se ve velké hale, které dominuje velká replika letadla na jejím stropu a pod ním kulatý pult, za kterými okamžitě spatří několik párů očí, které se otočí jeho směrem, když se dveře otevřou.
"A vy jste? Vaše jméno."
Komentáře
Okomentovat