Čas na změnu 13

Severusi,

co jsem se naučil z této zkušenosti? Hádám, že to, jaká je doopravdy pravda. Jako bych to nevěděl už předtím. Zjistil jsem, že Sirius mého otce ovlivňoval víc, než jsem ho kdy podezíral. Zjistil jsem, že dětská schopnost krutosti nezmizí, když se děti přiblíží k dospělosti. A zjistil jsem, že tě miluju, hluboce, vším, čím jsem. Protože nezáleží na tom, kde nebo kdy tě potkám, vždy mě zasáhneš mnohem víc, než kdy kdokoli jiný.

---

1. října 1975

Severus cílevědomě procházel chodbou a vedl Harryho před sebou. S výjimkou ruky položené na Harryho zádech se druhého chlapce nepokoušel dotýkat, ani s ním nezkoušel mluvit. Věděl, že to by byla jeho zkáza. Místo toho se celou krátkou cestu do svého pokoje absolutně ovládal. Jediným vnějším znakem jeho vzrušení bylo, že se mu podařilo otevřít dveře až na třetí roztřesený pokus.

Pak byli uvnitř a nutnost slov zmizela. Harry si najednou uvědomil, že je naražený na dveřích, a že Severusovy rty jsou na těch jeho. Polibek byl horečnatý a dlouhý a perfektní. Harry přenechal veškerou kontrolu Severusovi, vítaje jeho dobývačný jazyk ve svých ústech.

Ale nedokázal ovládnout potřebu dotýkat se ho. Třásl se těmi nádhernými pocity, které v něm jejich polibek vytvářel. Krátce zabořil ruce do Severusových vlasů, pak s nimi sklouzl přes ramena až k pasu. Pociťoval touhu hladit holou kůži, v tom mu však bránila školní uniforma. Proto ji zuřivě roztrhl, až se knoflíky a spony rozlétly po celé podlaze. Aniž by přerušil polibek, i když už se nutnost dýchat stávala urgentní, přetáhl ji druhému chlapci přes ramena. Když hábit konečně sklouzl na zem, Harry oběma rukama chytil Severusovu bílou košili a začal mu ji vytahovat z kalhot.

Konečně, konečně pod svými prsty cítil horkou kůži. A bylo nemožné nedotkout se jí. Nemožné nezmapovat svými prsty každý palec Severusovy hrudi. A absolutně nemožné nedotýkat se chlapcových tmavých bradavek a nestisknout je mezi prsty.

Byl to nakonec Severus, kdo ukončil ten vášnivý polibek, lapaje po dechu při pocitech, které v něm vyvolávaly Harryho bloudící ruce. Avšak téměř okamžitě se opět sklonil, aby pokračoval v průzkumu Harryho úst. Harryho chuť byla omamná a byl omámený těma šikovnýma rukama, které mu na kůži nechávaly žhnoucí stopy všude, kde se dotknuly. Jeho penis pulzoval a toužil po doteku. Zoufale se prohnul proti Harrymu, hlasitě sténaje do jeho úst, když ucítil chlapcovu touhu.

Poprvé to málem nestihli do postele. Na pomalé objevování nebo pomalé budování vášně to mezi nimi jiskřilo příliš dlouho.

Rychle a bez pardonu ze sebe schazovali oblečení, zatímco klopýtali k posteli. Neulehčoval jim to ani fakt, že se rozhodli být do sebe zaklesnuti, zatímco se svlékali. První dotyk kůže na kůži jim oběma málem stačil k vyvrcholení. Rychle a s malou elegancí svalil Severus Harryho na postel a sám se svalil na něj. Harry vzdychal touhou a mezi polibky, které umisťoval jeden vedle druhého na Severusův krk a klíční kost, si trhavě mumlal a rukama bez přestání hladil milencova záda.

"Severusi…prosím…potřebuju tě…" Když nepřišla žádná odpověď, hlasitě zasténal a vyklenul se proti Severusovu tělu.

Severus se široce usmál proti Harrymu krku a pak se nadzvedl na loktech, aby se mohl podívat do milencových doširoka otevřených, touhou naplněných očí. Když si byl jistý, že získal chlapcovu pozornost, trochu se posunul, aby dostal jejich penisy do stejné úrovně a prudce přirazil. Pocit jejich vzrušení otírajících se o sebe je oba přinutil zalapat po dechu.

Harry zasténal a vyklenul se, jak jen mohl proti milencovu tělu, pevně kolem něj ovíjejíc ruce a nohy. V dokonalém souladu se začali pohybovat, přirážet a horečně se o sebe třít, dokud se jejich touha nevybičovala v neuvěřitelné crescendo. Když Severus zjistil, že balancuje na hraně, pokusil se Harryho varovat, ale jediné, co byl ze sebe schopný dostat, byly tiché zoufalé zvuky, deroucí se mu z hrdla.

Ale Harry mu perfektně rozuměl. Hrubě ho chytil za vlasy a přitáhl si ho od krku, ke kterému se tulil, nahoru.

"Počkej!" zasyčel. "Počkej na mě!"

"Ah, kurva!" vykřikl Severus. Ale dokázal oddálit vyvrcholení a chytil Harryho za ruce. Trhnul jimi nad Harryho hlavu a pevně je tam držel. Harry se vyklenul z postele, sténal a svíjel se pod ním. Ten pohled Severus nikdy nezapomene.

Neschopný vydržet ani o vteřinu déle se Severus sklonil k Harrymu pro další vášnivý polibek. Pak, bez jakéhokoli varování, proti němu prudce přirazil a zároveň ho kousl do jemné kůže na krku.

Harry vykřikl a okamžitě se udělal, potřísňujíc břicho a hruď druhého chlapce. Severus ho následoval o vteřinku později, neartikulovaně kříčíc při prvním záchvěvu orgasmu, ke kterému ho táhlo Harryho bouřlivé vyvrcholení.

Leželi, těžce dýchali, srdce jim stále bušila, zatímco chladný vzduch sklepení osušoval pot z jejich těl. Nakonec se Harry za protestů svého partnera trochu odtáhl, aby se natáhl pro své narychlo odhozené tričko.

Potichu mumlaje do Severusova ucha ho pomalu přemluvil, aby se od něj odtáhl natolik, aby z nich mohl otřít lepkavou hmotu. Když to udělal, hodil tričko na podlahu vedle postele a okamžitě se jako kotě stulil proti svému milenci.

"Wow," zamumlal Severus.

Harry si odfrkl, tiše se smějíc do Severusových vlasů, do kterých zabořil hlavu.

"Něco zábavného?" zeptal se Severus.

"Jo, jestliže někdo tvrdí, že tě zná… To je to nejlepší, s čím tvůj nadmíru vyvinutý mozek přišel? Ani jsem nevěděl, že "wow" je ve tvém slovníku," škádlil ho Harry.

"Musíš ve mně probouzet nevzdělance," poškládlil ho Snape.

Harry se znovu jemně zasmál a přitiskl se k němu. A poprvé si Severusovu ložnici pořádně prohlédl.

"Ty nemáš žádné spolubydlící?" zeptal se překvapeně.

"To ti tenhle detail přišel na mysl až teď?" zeptal se Severus a do hlasu se mu vrátil jeho sakrastický podtón.

"No, ve skutečnosti jo," odpověděl Harry, aniž by vypadal alespoň trochu rozpačitě.

Severus potřásl hlavou, trochu se odtáhl a opřel se o čelo postele. Odhrnul si vlasy z očí, natáhl se přes kraj postele a z hábitu si vytáhl hůlku. Tichým Incendio zapálil oheň v malém krbu naproti posteli. Zatímco ho Harry sledoval, Severus se viditelně začal stahovat z intenzivního spojení, které vytvořili pouze před několika málo minutami.

Nepřemýšleje o následcích, jenom v hloubi duše vědíc, že teď nemůže Severusovi dovolit, aby se stáhl, přitiskl se rychle k druhému chlapci a sedl si mu na klín. Nestydatě po svém milenci sklouzl, naklonil se, aby ho kousl do ušního lalůčku a zeptal se, "Proč nemáš spolubyldící?"

Po krátkém zaváhání mu Severus odpověděl. "Nikdo se mnou nechce bydlet. A vzhledem k tomu, že mi ředitel odmítl dělat potíže kvůli tomu, co nazval jako "přecitlivělost ostatních studentů", všichni se přestěhovali a mně zůstala tahle místnost." Chystal se pokračovat, když se Harry najednou odtáhl a překvapeně se na něj zadíval.

"Profesor Brumbál to dovolil?" zeptal se. Severus kývl, hlavu tázavě nakloněnou. "Hmmm, zamručel Harry a vrátil se ke zkoumaní chlapcova ucha, "možná tomu starýmu bláznovi dám druhou šanci," zamumlal.

"Udělal toho pro mě hodně, Jonathone," řekl Severus, hlavu zakloněnou a oči zavřené při pocitu, který vytvářel Harryho jazyk. "Nemůžu ti to vysvětlit…"

"Proč ne?" přerušil ho Harry. Znovu se odtáhl a vážně se na něj zadíval. Severusovy oči se prudce otevřely, několikrát otevřel a zavřel ústa a pak trhaně promluvil.

"Proč… cože?" řekl.

"Proč mi to nemůžeš vysvětlit?" zeptal se Harry.

Celá Severusova řeč těla se okamžitě změnila. Jeho obličej se stal netečný, oči prázdné. Posunul se a pokusil se Harryho ze sebe zvednout, ale Harry tvrdohlavě odmítal nechat se sundat.

"Jak to, že seš sakra tak silnej?" zařval nakonec Severus popuzeně, vzdávaje pokusy sundat ze sebe druhého chlapce, a spustil ruce kolem boků. A znovu se uhnízdil proti čelu postele.

Harry se při tom pohledu usmál. "Miluju, když trucuješ," řekl, očekávaje výbuch, ještě než přišel.

"Netrucuju!" zařval na něj Severus a znovu vyrazil proti tělu, které ho tisklo k posteli. "Odpovíš mi?" zeptal se rozzuřeně, a k Harryho radosti i trucovitě, když podruhé vzdal boj.

Harry se ke svému milenci sklonil, na vteřinu se mu hluboce zadíval do očí a pak mu jazykem olízl střed hrudi. Severus se proti své vůli vzepjal a hlasitě zasténal, když se Harryho jazyk vrátil, aby obkroužil a olízl jednu bradavku.

"Famfrpál." Řekl Harry jednoduše a jeho jazyk dál cestoval po Severusově těle.

"Díky famfrpálu nezískáš tolik svalů, to bys musel hrát od rána do večera," řekl Severus a v žilách mu začala tepat krev.

"Máš pravdu," řekl Harry a posadil se. Zcela ignoroval Severusův potest, když s ním přerušil kontakt. "Je to tajemství. Doopravdy ti to nemůžu říct," prohlásil. "Ale," pokračoval, když Severus přimhouřil oči, "řeknu ti to. Ale jen když," řekl ještě měkčím hlasem, "mi řekneš, proč podporuješ lidi, aby o tobě získali falešný dojem a udělali si na tebe špatný názor. A proč tolik dlužíš Brumbálovi. A proč se mě bojíš," dokončil.

Severus seděl dluoho bez hnutí a Harry mu v očích viděl bitvu, kterou sváděl. Tiše ho očima úpěnlivě prosil, aby mu věřil. Harryho potřeba chránit a opečovávat svého budoucího mistra lektvarů byla ohromující. Toužil zabalit ho do kokonu a ochránit ho od vší bolesti světa, ale nebyl natolik zaslepený, aby si myslel, že se mu to povede. Severus byl příliš silný a hrdý na to, aby mu to dovolil. A navíc věděl, že se ten muž bude muset smířit s nepřízení osudu, jestliže se jeho život někdy vrátí do předepsané koleje.

Ale může mu nabídnout únik. Tak jako ho starší Severus nabídl jemu. Může se chovat jako chlapcův deník. Může nechat Severuse vylít mu svou bolest, utrpení, zmatení, frustraci a bolest srdce a Harry očistí duši muže, kterého miluje.

"Dobře," řekl nakonec Severus tak tiše, že Harry musel napnout uši, aby ho slyšel. Sklopil oči. "Ale ne dnes. Já… nechci tohle zkazit," řekl a tak všeobecně mávl rukou.

Harry by byl radši, kdyby si promluvili hned, ale nechtěl se dívat darovanému koni na zuby, takže se podvolil, když se kolem něj obmotaly Severusovy ruce a znovu si ho přitáhly do náruče.

Když Harry ráno vyklouzával z milencova pokoje, široce se usmíval. Štěstí se k němu určitě obrací. Právě před minutou, když se chystal vyplížit ze dveří a chodbou do svého pokoje, zaslechl šeptaný rozhovor mezi dalšími třemi zmijozelskými sedmáky.

Podle všeho se skupinka vplížila do přístěnku na košťata a začarovala košťata nebelvírského famfrpálového týmů. Hlavním cílem této malé eskapády bylo způsobit jedno nebo více zranění při ranním tréninku před zápasem. Kdyby klíčoví hráči nemohli nastoupit, Zmijozel by měl šanci vyhrát. Protože věděli, že všechna košťata jsou před zápasem kontrolována, věřili, že tato jejich sabotáž je jejich největší šance na úspěch.

Tohle bylo to, na co Harry čekal.

Rychle se vysprchoval a oblékl a vyrazil ze sklepení, hradem k nebelvírské věži. Byla to dlouhá cesta, ale dala Harrymu šanci rozhodnout se, jak se k Pobertům přiblížit. Protože James i Sirius byli oba v týmu, věděl, že je to skvělá šance.

Zatímco se poflakoval před portrétem Buclaté dámy, přetrpěl nesčetně nevraživých pohledů od Nebelvírů mířících na snídani. Nakonec se portrét otevřel a vyšel jím zvuk Siriusova halasného hlasu následovaný Remusovou tichou odpovědí. Harry vystoupil ze stínů vedle portrétu a odkašlal si.

Rychleji, než by si myslel, byl přitisknut na zeď a na krk mu mířily tři hůlky.

"Ztratil ses, Harrisone?" ozval se Sirius výhružně.

Harry se pevně zadíval do Siriusových planoucích očí a pak přejel pohledem na Jamese a na Remuse, záměrně na každém z nich prodlel pohledem.

"Ustup, Siriusi," řekl James, sklonil hůlku a trochu odstoupil, opouštěje Harryho osobní prostor. Remuse rychle následoval jeho příkladu. Sirius na chvíli zaváhal, než hůlku sklonil, a na rozdíl od Jamese a Remuse neodstoupil.

"Ocenil bych trochu úcty," řekl Harry ledově a ani ty emoce nemusel předstírat. Merline, Sirius dokáže být takový bastard.

"Co tu děláš?" zeptal se Remus svým obvyklým klidným hlasem.

"Přišel jsem se s vámi podělit o jednu informaci, to je vše," řekl Harry smířlivě. Byl schopný se nad to povznést a chovat se slušně, jestli mu to pomůže.

"A jaká informace by to byla?" zeptal se James.

Harry se narovnal a odstrčil se od zdi. Ten pohyb ho dostal tělo na tělo se Siriusem. Tato minimální mezera mezi nimi zůstala jenom chvilku, protože Sirius ustoupil a postavil se vedle Jamese a Remuse.

"Děkuji," řekl Harry. Když nikdo nic neřekl, uvědomil si, že čas na přátelské povídání skončil. "Přišel jsem vás varovat, abyste na ranním tréninku nepoužili svá obvyklá košťata."

"A proč sakra ne?" zařval Sirius, a kdyby o James s Remusem nezadrželi, zase by se vrhl k Harrymu.

Harry si nemohl pomoct, aby při té scéně neprotočil oči. "Doopravdy, Blacku!" vyplivl. "Dokázal bys vydržet aspoň den, aniž bys nedostal do držky, kdybys neměl své přátele, kteří tě chrání před tvou horkokrevností? Myslíš někdy předtím, než mluvíš?" zeptal se kousavě.

Sirius zrudl do jasné červené, ale Harry ztřetelně slyšel Remusův potlačovaný smích. Zcela nečekaně se napětí té situace rozplynulo. James se připojil k Remusově tichému smíchu a Sirius se otočil a zlostně na ně zíral.

"Co?" řekl, ale to je rozesmálo ještě víc. Nakonec to Sirius vzdal a připojil se k jejich smíchu. Tvářil se zahanbeně.

Harry si netrpělivě odfrkl. "Mohli byste se teď prosím obejmout, abychom to měli z krku? Chtěl bych to tu dokončit a jít na snídani." Bože, pomyslel si. Den ode dne zním víc a víc jako Severus.

James se k němu otočil, ruce zkřížené přes hruď. "Dobře, Harrisone. Řekni, s čím jsi přišel. Nechceme být zodpovědní za to, že přijdeš o svůj toast s džemem."

Harry se to rozhodl vyřešit rychle a mile. "Vaše košťata byla očarována, aby vás během ranního tréninku shodila."

"Proč?" zeptal se Remus.

"Aby se jeden nebo více z vás zranil tak, že by odpoledne nemohl nastoupit," vysvětloval Harry pomalu, jako by mluvil s malými dětmi.

"Všechna kouzla na košťatech by byla odhalena při kontrole před zápasem," řekl James. "Ale ráno před tréninkem by to nikdo neudělal," dokončil a mnul si bradu.

Harry kývl. Remus se s obavou podíval na Jamese. "Co uděláme?" zeptal se.

Harry odpověděl, ještě než to stihl jeho otec. "Zrušte trénink," řekl. "Až budou před zápasem kontrolovat košťata, objeví ta kouzla. A když detekční kouzla odhalí, kdo ta kouzla vyčaroval, Zmijozel bude přinucen zápas vzdát."

"Tohle je nebezpečný trik," řekl Sirius. "Jak mohli vědět, že ta košťata nebudou po té nehodě zkontrolována?"

Harry pokrčil rameny a prosmýkl se kolem Pobertů. "Myslím, že doufali, že jim toho nebudete schopni příliš mnoho sdělit," odpověděl.

Když Harry procházel kolem svého otce, James ho chytil za ruku. "Proč jsi nám to řekl, Harrisone?" zeptal se. "Jsi Zmijozel," řekl, jako by to všechno vysvětlovalo.

Harry si podrážděně povzdechl. "Zmijozelové jsou úskoční, Pottere. Ale nepodvádí." Došel ke schodišti, ale na vrcholu se zastavil a otočil se. "Nebyla by to čestná výhra." S tím se otočil a vyrazil dolů po schodišti, odmítaje se ohlédnout, aby viděl efekt, jaký jeho slova měla na ostatní chlapce. Jen ať se podusí, pomyslel si.

Toho večera, když Harry a Severus vcházeli do Velké síně na večeři, Brumbál vstal a promluvil ke studentům.

"Dělám to nerad, ale musím poukázat na jednání těch, kteří by dnes způsobili tolik bolesti. Prosím, děti, nedovolte, aby vás předsudky vašich kolejí ovlivnily natolik, abyste jednali žárlivě nebo násilně. Z takto získaného úspěchu nebudete mít žádné uspokojení." Brumbál se významně odmlčel a pokračoval. "Kvůli sabotáži košťat nebelvírského mužstva skupinkou zmijozelských studentů byl famfrpálový zápas, který se měl dnes konat, zrušen. Vítězství bylo přisouzeno Nebelvíru, Zmijozel prohrál."

Když se Brumbál vážně posadil na své místo uprostřed učitelského stolu, v místnosti se rozproudil hovor. Vedle Harryho si Severus jenom odfrkl a pokračoval k dlouhému zmijozelskému stolu na vzdáleném konci Velké síně. Harry zůstal stát u dveří o chvilku déle a cvičeným okem si prohlížel studenty. Nezdálo se, že by někde doutnalo potlačované nepřátelství, dokonce ani mezi Nebelvíry. Příjemné překvapení, pomyslel si. Pravděpodobně si myslí, že jsme dostali to, co si zasloužíme. Počkej, řekl si pro sebe a smutně potřásl hlavou. Kdy jsi o sobě začal přemýšlet jako o Zmijozelovi?

Když Harry procházel kolem nebelvírského stolu, aby se připojil k Severusovi na večeři, vzhlédl, aby zrovna zachytil slabé kývnutí od svého otce. Když přejel pohledem přes stůl, dostalo se mu stejného poděkování od Siriuse a Remuse. Ta zpráva byla jemná, ale jasná. Harrymu se podařilo strčit nohu do dveří.

Později té noci, když byli Harry se Severusem konečně ukojeni a leželi si spokojeně v náručí, začal Harry svému milenci pokládat jemné průzkumné otázky.

"Seve, proč toho víš tolik o černé magii?" zeptal se tiše. Připojil k této potenciálně výbušné otázce jemné pohlazení Severusovy hrudi a břicha.

Severus si povzdechl. Věděl, že někdy, a spíš dříve, než později, se bude muset Jonathonovi svěřit, jak to slíbil. Kupodivu ty silné protichůdné pocity, které mu normálně bránily v tom, aby to někomu řekl, chyběly. Teď se více než čehokoli jiného bál, že ztratí to, co právě objevil: přijetí a sounáležitost.

Harry už teď v Severusovi dokázal číst jako v otevřené knize, takže prostě chlapce pevněji objal a zašeptal mu do ucha. "Nic z toho, co řekneš, nezmění, co k tobě cítím, Seve. Prosím, poděl se se mnou o sebe," zaprosil.

Severus dlouho mlčel, takže si byl Harry téměř jistý, že neodpoví. Když nakonec promluvil, Harry se skoro lekl.

"Můj otec," bylo všechno, co řekl.

Harry vzhlédl. I přes množství svíček a oheň osvětlující pokoj, bylo stále dost temno na to, aby byl Severusův obličej jenom matným obrysem nad ním.

"Tvůj otec?" pobídl ho jemně, sotva se odvažujíc dýchat, aby tu atmosféru nenarušil.

"Ano," odpověděl Severus. Znovu si pozvdechl, téměř rezignovaně, a pokračoval. "Často praktikoval černou magii. Všechno, doopravdy všechno. Od nejjednodušších kleteb až po nepromíjitelné. Lektvary, kouzla…" nechal vyznít do ztracena. Ale Harry trpělivě poslouchal, věděl, že Severus bude pokračovat, až bude moct.

"Stal se… zvráceným… tím, co dělal. Po nějaké době mě ani nepoznával, jako svého syna. On…" Další pauza, během které Severus hledal slova, jak tu hroznou situaci popsat.

"Často na mě procvičoval to, co se naučil. Jednou, když mi bylo osm, mě celé odpoledne honil po zahradě, vrhaje na mě Cruciatus… zdokonalujíc míření."

Harry cítil, jako by ho polili ledovou vodou. Nečekal nic pěkného, ale…

"Tvůj otec na tebe použil Cruciatus, když ti bylo osm?" zeptal se udiveně. Jen ta představa byla odporná. Harry u Dursleyových zažil všechny možné způsoby týrání, ale nic z toho nemohl srovnat s tím, co teď slyšel.

Severus na jeho otázku souhlasně kývl. "Nedokážeš si představit tu bolest…" začal a hlas se mu zadrhl.

"Zažil jsem to," přerušil ho Harry. Nemohl toho slyšet ještě víc. "Mnohokrát," řekl, když se na něj Severus ohromeně otočil. Harry zatlačil slzy. Věděl, že Severus potřebuje jeho sílu, objal ho a jemně ho kolébal.

Ale teď když začal, Severus nemohl přestat. "Učil jsem se černou magii, kterou mě učil, protože jsem myslel, že se budu moct bránit," zašeptal chraplavě proti Harryho krku. "Že nebude… ale co ví desetiletý kluk?"

"Naučil jsem se všechno, co jsem mohl," pokračoval, "ale nic to nezměnilo. Jediné, čeho jsem dosáhl, bylo to, že jsem se pošpinil používáním takové magie," řekl a zněl rezignovaně a vyčerpaně.

Harry vzal jeho obličej do dlaní a přinutil ho, aby se na něj podíval. "Nejsi zkažený, Seve. Neudělal jsi nic špatného. Jak jsi řekl, jenom ses snažil bránit. On je monstrum, ne ty." Harry držel Severusův pohled, dokud v jeho očích neviděl něco jako přijetí toho, co říkal. Severus se na Harryho prostě díval a z očí mu na Harryho ruce začaly kanout slzy.

"Je toho víc," zašeptal.

Harry při náhlé vlně vzteku, která se jím prohnala, zavřel oči. Nemohl nechat Severuse uvěřit, že je naštvaný na něj. "Co dalšího?" zašeptal plamenně a bojoval, aby nad sebou získal kontrolu.

"Během posledního léta, které jsem tam strávil, léta předtím, než jsem šel do Bradavic, občas…" Severus se zarazil, zhluboka se nadechl a pokračoval. "Občas za mnou v noci přišel. Rád tak… rád tak procvičoval Imperius," dokončil. V té době byl jeho hlas téměř neslyšitelný, ale Harry slyšel každé slovo. Svět kolem něj explodoval.